Média mají pomáhat, ne škodit

V čase nepřehledných krizí je důležité, aby veřejné osoby vydávaly a zprostředkovávaly jen relevantní, ověřené a zákonným regulacím i oborovým standardům odpovídající informace. To platí nejen pro institucionální komunikaci silových složek, ale i pro novináře a další osoby schopné ovlivnit veřejné mínění.

Z toho mi v den tragického násilí na Filozofické fakultě UK vyplývalo, že pro mě jakožto pedagoga UK a absolventa historie na FF UK je nevhodnější mlčet, truchlit, zjišťovat stav blízkých, podpořit alespoň finančně zasažené tragédií a sledovat aktuální informace. Nabídky ze zahraničí i z domova se vyjádřit ke střelbě jsem odmítl, žádnou novou relevantní informaci jsem nemohl přinést. Odmítl jsem i žádosti se z pozice pedagoga žurnalistiky FSV a ředitele NFNZ vyjádřit k roli médií s tím, že na reflexi bude ještě dost času, nyní je třeba mít ve veřejném prostoru především fakticky přesné, relevantní, ověřené a citlivě zveřejňované informace od oficiálních zdrojů.

Postupně jsem o této pozici začal pochybovat, když jsem si přečetl plné jméno vraha na mnoha online médiích, viděl jeho podobu, stejně tak nerozostřené podoby vyděšených studentů na ochozu školy a změť informací ze zcela neprůkazných zdrojů. Nakonec to byli studenti žurnalistiky, kteří mě zasláním své výzvy definitivně přesvědčili, že mlčet je opravdu mylné stanovisko. Níže je jejich otevřený dopis médiím, se kterým se plně ztotožňuji.

K tomu připojuji několik poznámek:

1.      Přestože jde o bezprecedentní hrůzu, média mají vodítka, jak postupovat při informování z referování o předchozích trestných činech. Uvádění plného jména vraha a jeho podobizny bez rozmazání je pro seriózní média nepřijatelné, zvláště ve chvíli, kdy ještě není bezpečnostní akce skončena.

2.      Absolutně nepřijatelné sdílet je fotografie vyděšených studentů bez rozmazání obličeje a nezabránit tak jejich identifikaci. Pokud nefunguje samoregulace médií, mají média dost vodítek v zákonu o obětech trestných činů či v mnoha výrocích soudů o proporcionalitě mezi veřejným zájmem a ochranou soukromí, aby se správně rozhodly, co zveřejnit a co ne.

3.      Nejen že nefungují editorské systémy v mnoha médiích, dopis studentů dokládá, že fungují i záměrně špatně. Letitý úpadek editorského patra v redakcích a vytváření novinářských osobností, jejichž texty již prakticky nejsou korigovány, vede k závažným chybám právě v krizových situacích.

4.      Média nemohou být sociální sítí, ale naopak jejich korektivem. Nepodložené informace ze sítí musí seriózní média ověřit, vyhodnotit a někdy i pokud jsou pravdivé, tak s ohledem na oběti nezveřejnit. Kauza účtu z Telegramu ukázala, že to i mnohá seriózní média nezvládají ani to základní a ani později přepisované titulky v onlinu na tom již nic nezmění.

5.      Hodnotící spekulace nejsou zpravodajské informace a speciálně novináři by se jich v krizových okamžicích měli vyvarovat. Přijdou možná o určitou porci pozornosti na sítích, online média o "kliky", ale redakce udrží svému médiu relevanci a důvěryhodnost právě v krizových situacích, kdy je třeba co nejlépe sloužit veřejnému zájmu.   

Všechny tyto poznámky by jistě mohly být uveřejněny i s odstupem a lepším pochopením toho, jak média během tragických událostí fungovala. Ale tragédie zdaleka nekončí. Teprve se seznámíme s příběhy mrtvých, fyzicky i psychicky raněných. Média nesmí přispívat k jejich sekundární viktimizaci. Informace, které přinesou redaktoři, musí v médiích citlivě a erudovaně vyhodnocovat tým zkušených editorů. Pokud takový tým redakce nemá, případně funguje špatně, je na šéfredaktorech, aby to rychle napravili. Média v situacích jako je tato mají pomáhat, ne škodit. Některým se to zatím příliš nedaří.

David Klimeš, 22.12.2023

Otevřený dopis studentů a studentek žurnalistiky a komunikačních studií českým redakcím

Vážení šéfredaktoři a šéfredaktorky, vážení novináři a novinářky,

dovolujeme si reagovat na tragickou čtvrteční událost střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a zejména pak na způsob, jakým většina českých masmédií o situaci informovala. Jako studenti žurnalistiky a budoucí generace novinářů jsme zděšeni přístupem některých redakcí. Domníváme se, že v řadě z nich došlo k porušení etického kodexu a k prokázání, že média jsou pouhým zdrojem příjmů, nikoliv informační službou.

Sám ministr vnitra Vít Rakušan jen několik hodin po útoku vyzval občany, aby nesdíleli neověřené informace, ale jen potvrzené zprávy od důvěryhodných zdrojů. Nejsou to však občané, kteří selhali, ale samotná média. Jen několik minut po publikování prvotní informace se na zpravodajských serverech objevily – i přes apely některých z nás na naše vedoucí – údajné fotografie pachatele, informace o jeho původu či dokonce domnělý motiv vraždění. A to v momentě, kdy rodiny obětí s nadějí čekaly na zprávy od svých dětí či, v horším případě, na potvrzené informace policejního či záchranářského sboru.

Nerozumíme nutkání médií přenášet živě záběry vyděšených lidí, přinášet svědectví těch, kteří si hrůzou prošli, či publikovat vzkazy útočníka, které sepsal před tímto hrůzným činem na svém telegramovém účtu. I pokud by byl tento účet skutečný (toto ověření nicméně spadá, alespoň podle našeho názoru, do kompetence orgánů činných v trestním řízení), nevidíme zpravodajský přesah šíření myšlenek vraha a domníváme se, že redakce k tomu přistupují s pouhou vidinou vyšší čtenosti a tedy příslibem zisku vyšších financí. Stejný pocit máme také v případě zveřejnění fotografie a jména útočníka, před čímž opakovaně varuje také policie. Přesto jsou tyto záznamy v hlavních článcích většiny zpravodajských portálů k nalezení ještě několik hodin po útoku.

Náš názor je podložen řadou zkušeností renomovaných odborníků. Hovoří o tom například Peter Langman, americký psycholog specializující se na střelby školách, ve svém odborném textu z roku 2017 vyzývá k tomu, aby média pečlivě zvažovala, jak o událostech informují. Velmi často se totiž pachatelé odvolávají na předchozí pachatele jako na své vzory. Cílem útočníků je, aby se právě tyto zápisky vrahů spolu se jménem a podobou dostaly k veřejnosti. A aby se mohly stát podkladem pro další lidi, kteří „dokonají dílo“ svého předchůdce. Velice neradi přirovnáváme vyvstalou situaci k napodobování masového vraha Anderse Behringa Breivika, k čemuž měli lidé možnost právě „díky“ informacím šířeným v médiích. Ale je to realita, která se i kvůli chování českých redakcí může opakovat.

Rozumíme, že se v České republice jedná o bezprecedentní situaci. O to silnější cítíme potřebu o věci diskutovat a stanovit do budoucna pravidla, podle nichž bude možné  v podobných případech postupovat. Domníváme se totiž, že rolí žurnalistiky není jen přinášet důvěryhodné informace, ale také kultivovat veřejnou debatu.

Jako začínající novináři v současné době cítíme, že máme možnost stát se pouze součástí redakcí, které šíří strach. Které kvůli vidině zisku na tak tragické události, jakou byla čtvrteční střelba, nectí zásady etiky, a vytváří tak neprofesionální prostředí, které ztrácí svou prestiž.

S úctou

vybraní studenti žurnalistiky FSV

(Pokud se chcete k otevřenému dopisu přidat a podepsat, kontaktujte nás prosímna e-mailové adrese studentimediim@gmail.com - napište nám prosím do zprávy Jméno, ročník studia, obor a školu, děkujeme!)