Newsletter DK
zpět na archiv

Otázka ruské viny, speciální české protikremelské sankce a cigáro, pivečko

4. 4. 2022

České 20. století je v naší identitě založené na protikladu vládnoucích a ovládaných, jinak bychom ani s vlastní historií druhé republiky, protektorátu, třetí republiky a komunismu nedokázali vyjít. O to raději však jiným národům nárok na členitou společnost upíráme.

Českou veřejnou debatu nyní zachvátila soutěž v co nejvypjatějším ztotožnění ničivého agresivního kremelského režimu s celou ruskou společností. Zcela vážně osobnosti ve veřejném prostoru dovozují, že Rusové vždy zvolí barbarství, že v Rusku nikdy nic dobrého nevzniklo a mohli bychom řadit další pozoruhodné žvásty.

Asi je třeba se znovu začíst do Jaspersovy Otázky viny. Rusové nepochybně nesou jako celek politickou odpovědnost za agresivní Putinův režim, ale rozhodně to není homogenní skupina s jedinou identitou. Vedle nečekaně početných protestů v ulicích ruských měst můžeme odkázat i na aktuální výzkumy Levady. Agresi i pod drtivým tlakem státní propagandy nepodporuje 14 procent obyvatel, u mladých je to dokonce přes pětinu. Mezi odpůrci Putina je podpora války pouze třetinová. 83 procent Rusů schvaluje činnost Putina, což je jistě rekord, tak vysoko se nedostal ani po zabrání Krymu. Nicméně opět nelze říct, že ho podporuje celá společnost.

Kde jinde než právě v Česku, kde svoji identitu odvozujeme od zcela minoritních akcí Masaryka na Velké války či disidentů za komunismu, bychom si měli dávat pozor na podsouvání kolektivní viny celým národům, jejichž státnost zrovna ničí parta šílenců.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Pečou se speciální české protikremelské sankce

V minulém newsletteru jsem připomínal, že Česko jako jedna z mála zemí ještě nemá jasnou národní implementaci sankcí pro Rusku a Bělorusku. To rychle napravují ministerstva financí, průmyslu a místního rozvoje. Jejich interní materiál o možných druzích sankcí má k dispozici:

Tento materiál shrnuje přehled, přínosy, rizika a proveditelnost sankčních opatření, která míří do oblasti veřejné podpory a veřejného zadávání a oblasti investic v České republice a v neposlední řadě do oblasti dosavadní hospodářské spolupráce, podpory exportu a transferu lidských zdrojů mezi Českou republikou a oběma agresorskými režimy.

Vedle výkonu unijních sankcí se chystá speciální zákon pro dodatečné, české restrikce:

V českém právním řádu není zakotven mechanismus národních sankčních opatření. Pro zakotvení takového mechanismu je žádoucí schválit zvláštní zákon, který definuje věcný rozsah sankcí a okruh sankcionovaných osob.

Vedle vyvlastnění bude zásadní především zastavení přístupu k veřejným zakázkám. Stačí si představit, co to znamená třeba pro Škodu JS či ČKD Blansko:

Z hlediska věcného rozsahu se nabízí opatření jako zákaz přístupu k veřejné podpoře (veřejné zakázky, veřejná finanční podpora, investiční pobídky) či zmrazení či vyvlastnění určeného majetku či finančních aktiv.

Pro exportní firmy pak bude zásadní stopka na povolování vývozu:

V oblasti vzájemných hospodářských vztahů lze průběžně realizovat opatření vedoucí k pozastavení aktivit ze smlouvy o hospodářské spolupráci, pozastavení čerpání licencí a povolování vývozu, pozastavení výjimek ke vstupu podnikatelů z Ruska a Běloruska na území České republiky a omezení či zrušení aktivit a akcí na podporu investic a exportu.

Ministerstva si už také rozdělují zodpovědnosti. Unijní sankce bude koordinovat Černín, zákaz veřejné podpory a vyvlastnění ministerstvo financí, konec exportu zařídí průmysl. Rozsáhlý dokument ale přiznává, že mnohá opatření budou obtížná, například zákaz účasti ve veřejných zakázkách asi půjde snadno obejít před společnost sídlící mimo Rusko.

#ToPodstatné: Co z navržených opatření bude fungovat a co ne?

PPP železnicí za 16 miliard na pražské letiště

Ministr dopravy Martin Kupka mi v nedávném rozhovoru říkal, že nedostatek financí na dopravní infrastrukturu chce řešit vyšším zapojením PPP, tedy partnerství soukromého a státního sektoru: „Tímto způsobem se tedy dá státní investice dobře rozložit v čase a vše urychlit.“

K již podepsanému projektu na D4 a avizované modernizaci trati Nemanice Ševětín přibyl ještě jeden záměr, a to velmi zajímavý: Projekt Modernizace a novostavba trati Praha – Veleslavín – Praha – Letiště Václava Havla.

Ministr Kupka si chce dle dokumentu, který mám k dispozici, záměr nechat schválit vládou. To je chytré, protože pokud se něco pokazí – což je u českých PPP pravidlem -, vina bude kolektivní, nikoliv ministerská.

I když souhlas vlády ČR není legislativní podmínkou, jsou věcné a rozpočtové dopady realizace projektů PPP natolik významné, že Ministerstvo dopravy považuje za vhodné o jednotlivých krocích vládu ČR informovat a vyžádat si její souhlas.

Zatím jde ale jen o záměry, i ty si ale už vyžádají šest milionů. PPP dráha na letiště by se pak měla začít budovat už příští rok a vyjde na 16 miliard.

Předpokládané celkové investiční náklady: 15, 936 mld. Kč

Doba realizace: 2023 – 2029 (doba realizace je u každého úseku uvedena samostatně)

Projekt je součástí velkého projektu, jehož hlavním cílem je komplexní modernizace trati Praha-Kladno s novostavbou napojení Letiště Václava Havla. Záměrem je napojení Letiště Václava Havla na železnici a modernizace stávající jednokolejné trati mezi Prahou a Kladnem na dvoukolejnou trať včetně elektrifikace trati.

#ToPodstatné: Zvládne už Česká republika PPP, nebo jsme od D47 nepokročili?

Konec Babišovy hry. Bude skutečný majitel

Expremiérova kličkovaná se svěřenskými fondy pomalu spěje k závěru. Ministerstva spravedlnosti a financí připravují zákon o evidenci skutečných majitelů. Velmi to spěchá, protože na nedostatečnou úpravu střetu zájmů opakuje dlouhodobě Evropská komise a teď už se naštvala a podmiňuje tím čerpání Národního plánu obnovy. Že Česku hoří koudel za zadkem, konec konců otevřeně přiznává i ministerský dokument, který mám k dispozici:

Novelou zákona o ESM pak Komise dodatečně podmínila možnost podání první žádosti o platbu v rámci Národního plánu obnovy. Z tohoto důvodu je třeba v celém legislativním procesu postupovat velmi rychle, aby zákon nabyl účinnosti již ve třetím čtvrtletí tohoto roku. Tehdy je totiž nejpozději nutné onu o platbu žádost podat. Je proto navrhováno, aby s návrhem zákona vyslovila Poslanecká sněmovna souhlas již v prvním čtení.

Novelizací se pak obecně chce předejít tomu, aby Komise přistoupila k další fázi řízení, tj. zaslala odůvodněné stanovisko. V takovém případě by bylo ohroženo čerpání plateb z unijních strukturálních a investičních fondů, jelikož pochybení v transpozici AML směrnice lze považovat za systémové pochybení, v jehož důsledku může Komise platby pozastavit, případně vyžadovat jejich vrácení.

Pro Babišovu hru na svěřenské fondy je to de facto konečná. V zákoně bude jasná formulace, kdo je skutečný majitel a omezení výjimek pro subjekty, o nichž platí, že nemají skutečného majitele, pouze na veřejnoprávní právnické osoby.

Zásadní je tato reformulace: „Skutečným majitelem každá fyzická osoba, která je v konečném důsledku vlastní nebo kontroluje právnickou osobu nebo právní uspořádání“. Stačí tedy, že Babiš pevně kontroluje svůj svěřenský fond a bude brán jako skutečný majitel i se všemi omezeními, které zákon u politiků předepisuje.

Byla to od roku 2017 dlouhá hra na kočku a myš a je dobře, že končí.

#ToPodstatné: Kdo dál bude vlastnit Agrofert? Syn, dcera, kyperský právník či si holding fiktivně koupí RSDr Bílek?

Cigárko, pivečko...

Je určitě dobře, že se na post národního protidrogového koordinátora vrátil Jindřich Vobořil. Jeho důraz na potírání i legálních drog je velmi potřebný. Což dosvědčuje i nová Souhrnná zpráva o závislostech v České republice 2021, kterou ještě probere vláda, ale mám ji již k dispozici.

Vybírám dvě shrnutí. Nejprve o nikotinu:

V České republice denně kouří přibližně 20 % populace starší 15 let, tedy přibližně 2 miliony lidí. Podíl kuřáků v dospělé populaci mírně klesal do r. 2015, v posledních letech se zásadně nemění. Dlouhodobě klesá podíl kuřáků mezi mladistvými. V r. 2019 podle studie ESPAD denně kouřilo 10 % 16letých studentů a studentek, což je třikrát méně než na konci 90. let.

Ročně zemře v důsledku kouření 16–18 tis. osob, nejčastěji v souvislosti se zhoubným novotvarem průdušnice, průdušek a plic, případně chronickou obstrukční plicní nemocí. Na 1 zemřelého kuřáka připadá 15 ztracených let života.

A ještě o alkoholu:

Pití alkoholu v české populaci je dlouhodobě na vysoké úrovni. Spotřeba alkoholu v ČR odpovídá 10 l čistého alkoholu na osobu. Denně pije alkohol přibližně 10 % dospělé populace a podíl denních konzumentů dlouhodobě roste. Časté pití nadměrných dávek alkoholu uvádí 12 % populace. Zatímco častá konzumace nadměrných dávek alkoholu je nejvyšší mezi mladými dospělými a s věkem klesá, každodenní konzumace alkoholu s věkem roste. Mezi dospívajícími dochází od r. 2011 k významnému poklesu pití alkoholu, včetně pravidelné konzumace a rizikových forem pití.

Odhadem 1,5–1,7 milionu dospělých se nachází v kategorii rizikového pití alkoholu, v tom 800–900 tis. osob spadá do kategorie škodlivého pití. Podíl osob vykazujících známky rizikového a škodlivého pití alkoholu se dlouhodobě zvyšuje.

Ročně zemře v souvislosti s konzumací alkoholu 6–7 tis. osob, z toho 2 tis. úmrtí je přímo přiřaditelných alkoholu (např. úmrtí na alkoholické onemocnění jater nebo intoxikaci alkoholem). U dalších 600 případů ročně jde o nepřímá úmrtí, tedy úmrtí pod vlivem alkoholu v důsledku nehod nebo sebevražd.

#ToPodstatné: Jak moc se na závislostech projeví, že v poslední době jde země od krize do krize?