Prezidentští kandidáti se závazky, to nejlepší z Michla a neřešená energokrize
9. 5. 2022
Kandidovat na prezidenta je hezké, ale mít něco bokem, kdyby to nevyšlo, je ještě lepší. Zároveň si toho lidé nemají moc všímat, aby nezapochybovali, že dotyčný je ochoten vše dát jen do své kandidatury na Pražský hrad.
Začal s tím Andrej Babiš po sněmovních volbách, když prohrál boj o premiérství. Snadno mohl být místopředsedou sněmovny, šéfem nejsilnějšího poslaneckého klubu či předsedou významného výboru. On se však nepřihlásil vůbec nikam, aby to vypadalo, že s tou propadenou pražskou politikou nemá nic společného a zcela se chce oddat službě lidu jako prezident. Když mu toto divadlo nevyjde, obratem si vždy může říct o vysoký sněmovní post.
Nyní se přidal šéf odborářů Josef Středula. Kandidaturu vyhlásil až potom, co obhájil post předsedy ČMKOS. Prezidentská kandidatura dobrá, ale když nevyjde, elitní místo jisté.
Největší problém těchto zabezpečených „kandidatur se závazky“ je to ale zatím pro vládního prezidentského kandidáta. Ten je zatím Yetti – všichni o něm mluví, ale nikdo ho zatím neviděl. Vysvětlení je prosté. Jediný kandidát, na kterém se různorodá pětka je ochotna shodnout, je šéf Senátu Miloš Vystrčil. Jenže ten chce nejdřív své jisté, tedy v září znovuzvolení senátorem a nejspíše obhájení i postu předsedy horní komory. Takže zatím jen k prezidentské kandidatuře vykročil vzdáním se místopředsednictví ODS a čeká se na září.
To je ovšem holý nerozum. Zázraky se jistě občas dějí a třeba jde v říjnu vyhlásit kandidaturu a v lednu vyhrát. Risk je to ale obří. Babiš už bude mít sjezděnou republiku v obytňáku, vládní voliče rozebraní občanští kandidáti. A to vše k radosti Babiše začne čtvrt roku před volbou překopávat?
Pokud je vládní pětice i předseda Senátu alespoň trochu zodpovědná, vyhlásí Vystrčilovu kandidaturu už nyní a začne na ní pracovat. Nebo si vyberou k podpoře někoho z antibabišovské nabídky, asi generála Petra Pavla. Jinak to může skončit jako s posledním kandidujícím předsedou Senátu za ODS Přemyslem Sobotkou – ten v roce 2013 získal krásných 2,46 procenta hlasů.
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.
To nejlepší z Michla
Než však nastoupí nový prezident, ten starý toho ještě spoustu může rozvrátit. Nyní si vybral jako oběť Českou národní banku, kam na post guvernéra pravděpodobně jmenuje Aleše Michla (a vzápětí mu asi nejmenuje i novou většinu v bankovní radě). Místo komentáře bude asi nejlepší jen sestavit výběr z jeho výroků a udělit zasloužené medaile.
O zlatu není pochyb. Takto 3. 6. 2020 zareagoval na Twitteru na poslance Jana Farského, který si stýskal nad financemi pro obce za covidu. ČNB musela rychle vydat dementi, že samozřejmě respektuje rozdělení rolí při výkonu hospodářské politiky.
Je potřeba stavět. Ať obce sepisou pripravene stavby a investice na které nemají peníze. Konkretne jmenujte projekty... stracite čas politikarenim... ať se mi ozve starosta, který nemá peníze na investice a zítra muže začít stavět smysluplný projekt... stavte, investujte.
Jako víno zraje jeho výrok, že kurzem koruny nelze bojovat s inflací či deflací. 22. 2. 2017 tak dal na odiv, že vůbec nechápe princip kurzového závazku, nyní uvidíme, jak si přebere debatu o posilování kurzu k tlumení inflace. Respektive, raději to nechtějme vědět. Zasloužené stříbro.
S kurzem přece nemůžete bojovat proti deflaci, aspoň myslím, protože kdybychom bojovali proti deflaci kurzem, tak ho můžeme oslabit na padesát. Kdyby oslabil na těch padesát korun za euro, tak máme inflaci, a naopak, kdyby koruna výrazně posílila, tak zase inflaci nemáme. Přijde mi divný bojovat kurzem proti deflaci.
Jen těsně za stříbrem se na třetím místě umístilo naprosté nepochopení hlavního smyslu centrální banky, tedy péče o cenovou stabilitu. 22. 10. 2021 podtrhl kolegům nohy výrokem, že chce ČNB hlavně ziskovou, aby byla spokojena vláda. Tuto představu zmínil k nadšení svého patrona Andreje Babiše vícekrát, zdaleka nejlepší je ale jeho nápad, aby stabilitu penzijního systému garantovala ČNB.
Pokud by se na nich dalo v příštích sto letech vydělat například v průměru pět a více procent ročně a ČNB by byla zisková, pak by se z dividendy dal financovat schodek penzijního systému.
Jen těsně se na medailových pozicí neumístilo jeho prognózování šestiprocentního růstu HDP. 13. dubna 2021 se rozpovídal, jak vlastně rostoucí rozpočtové schodky Babiše nevadí, protože se z dluhu dá vyrůst. To je teoreticky pravda, ale musí k tomu být vhodná struktura ekonomiky. Deset z deseti ekonomů se však shodne, že česká ekonomika už při třech procentech se zadýchává. Michlových reálných čtyři, nominálně šest vzbudilo velké veselí. Nyní by to při 13procentní inflaci asi mělo být asi 17 a byli bychom zachráněni. Třeba se i s novou bankovní radou dočkáme. Fajnšmekrům doporučuji podrobně prostudovat i výpočty.
Z rovnice plyne, že je potřeba, aby HDP rostl. Nejlépe reálně okolo 4 % (nominálně okolo 6 %), tedy aby reálný růst HDP byl dvojnásobný než náklady na dluh (aktuálně 2 %).
Pak tu máme slavný index Rushin, kdy ze spotřeby elektřiny a googlování odhadnete příští krizi. Tak třeba příště.
Vzali jsme asi tři stovky různých časových řad a různě je posouvali v čase, pracovali se zpožděními. Některá data jsou k dispozici prakticky online – vedle spotřeby elektřiny třeba vývoj na pražské burze nebo údaje o tom, zda třeba na Googlu vyhledáváte žádost o podporu, když jste přišli o práci.
Na medaile by samozřejmě mohl aspirovat i slavný předvolební článek na podporu Babiše z 13. 9. 2021 uveřejněný... v Babišových novinách. Je v něm hned několik perel.
Nesmysl 1.: Za inflaci může vláda. Pravda: Pečovat o cenovou stabilitu je úkolem ČNB. Vláda za to fakt nemůže. Pokud na někoho chcete řvát, tak spíš na mě tedy. I když...
Nesmysl 3.: Vzniká nebezpečné inflační prostředí. Pravda: Není důvod zvyšovat inflační očekávání. Spotřebitelská inflace by měla být do konce příštího roku nižší, než bude ve druhém pololetí tohoto roku. Prostě po lockdownu, jak ekonomika rychle naskočila, firmy začaly dohánět výrobu, poptávka po surovinách vzrostla a to vytlačilo ceny nahoru. Postupně by se to mělo normalizovat.
Dalo by se pokračovat ještě dlouho, ale už to něčím ukončeme. Možná Michlovým dobrozdáním, že inflaci ovlivňuje vše jiné, jen ne ČNB zdražováním a zlevňováním peněz. Těžko říct, jak tomuto kopernikánském obratu měnové politiky říkat: Paleorašínovský? Buddhistický? Fazolový?
Žádný model nám nepředpoví přesnou inflaci v roce 2022 a dále. Víme ale, že pokud s inflací chceme zatočit, musíme se uskromnit, šetřit, nárůst platů musí odpovídat nárůstu produktivity a veřejné finance je potřeba postupně vyrovnat, jako byly před covidem. Jednoduché jako ta prachobyčejná konzerva fazolí, jen se k tomu propracovat.
#ToPodstatné: A jaký je váš oblíbený citát pana Michla?
Neřešená energokrize
Skokové zdražování energií je realitou a bohužel zdaleka ještě nekončí. Česko je však jednou z posledních zemí EU, která nemá žádná skutečně efektivní opatření na mírnění energokrize. Příspěvek na bydlení je chudinská dávka a byrokratické peklo. Navíc je ex post. Jako ostatní země potřebujeme pro výrazně širší okruh příjemců nějakou efektivní formu pomoci, protože na takové zdražování bydlení se nikdo nemohl zodpovědně připravit.
Parlamentní institut připravil velmi důležitou studii Opatření ke zmírnění dopadů rostoucích cen energií, kterou by si měli přečíst všichni politici. Jen zacituji pár odstavců.
Evropská Komise již v říjnu vyzvala členské státy k tomu, aby se snažily svým občanům pomoci zvládnout zvyšující se ceny energií. Každá vláda se s růstem cen vypořádala jinak. Je možné vysledovat 3 formy podpory: regulaci ceny, snížení daní, sociální podporu (cílená nebo plošná).
K regulaci ceny přistoupily státy, kde zatím není energetický trh plně liberalizován jako např. Francie nebo Slovensko. Na druhou stranu velká část zemí využila možnosti snížení cen pomocí snížení různých poplatků na zelené energie nebo distribuční poplatky a další. Toto opatření však cílí na všechny spotřebitele a zároveň tím dochází ke snižování účelových příjmů státu – investice do zelené transformace, nebo distribuční sítě apod. Výsledkem tak může být snížení výdajů do energetické zelené transformace, jež by mohla pomoci se snižováním spotřeby nebo také s energetickou nezávislostí.
Snížení daní představuje také plošné opatření, které je možné zavést rychle. Negativem je, že nemusí mít skutečný efekt na konečnou cenu. Část snížení mohou využít prodejci nebo distributoři apod. na navýšení marží. Snížení daní jako plošné opatření představuje vysoké náklady pro stát, ale ve výsledku nemusí představovat výraznou pomoc pro občany. Dočasné snížení daní může po jeho skončení skokově navýšit cenu, stálé snížení je zase těžké zvrátit.
Efektivnějším nástrojem je cílená sociální podpora. Ideální je využití stávajících nástrojů, kde nedojde k navýšení administrativních nákladů. Řešením může být také jednorázová plošná podpora prostřednictvím poukázek nebo kuponů (jako např. ve Francii), která cílí na vybrané příjmové skupiny obyvatel. Tato podpora je adresná, cílená na nejpostiženější občany a vede ke zmírňování sociálních rozdílů.
Řešení je tedy celá řada, s plusy i mínusy, jen je třeba si už něco vybrat, jinak celé skupiny domácností se středním příjmem začnou také padat do sociální sítě a to pak bude teprve pro erár drahé.
#ToPodstatné: Jak co nejefektivněji pomoci?
Firmy zachrání únik uhlíku za tři čtvrtě miliardy
Zatímco domácnostem vláda s energokrizí absolutně nepomáhá, firmy mají na obzoru alespoň malou naději. Mám k dispozici návrh zákona proti úniku uhlíku, který půjde brzo na vládu. Co to znamená:
Účelem vyplácení finančních kompenzací průmyslovým subjektům v odvětvích, která jsou energeticky náročná, je předejít riziku tzv. úniku uhlíku (carbon leakage). Toto spojení označuje situaci, která může nastat v některých odvětvích výroby, pokud náklady na elektřinu průmyslovým subjektům vzrostou vlivem rostoucí ceny povolenek na emise skleníkových plynů natolik, že se výroba z EU přesune do zemí s nižšími provozními náklady, tedy do zemí kladoucích menší důraz na snižování emisí.
Původně to bylo myšleno opravdu na únik uhlíku, ale nyní se z toho stal firmami velmi poptávaný nástroj, jak si doplnit cash flow pod tlakem extrémně drahých energií.
A nejde opravdu o málo peněz. Firmy si sáhnou na tři čtvrtě miliardy.
Zákon předpokládá, že vláda každoročně formou samostatného nařízení určí částku ze státního rozpočtu vyčleněnou za účelem poskytování finančních kompenzací nepřímých nákladů. Pro kompenzace za rok 2021 je tato částka stanovena předkládaným návrhem ve výši 776 000 000 Kč.
Dobré, rychlé a efektivní opatření, leč absence pomoci domácnostem je tak ještě zjevnější.
#ToPodstatné: Co by firmám ještě pomohlo přežít?
Vávra, Miss ČR a ti další
Deagrofertizace probíhá na plné obrátky. Nová vláda překopává úřady a vypoklonkovává exponenty minulé vlády, kteří nevěděli, zda slouží státu nebo holdingu. Některé příklady jsou opravdu křiklavé, například 50milionová dotace pro Agrofert odklepnutá devět dnů před výměnou ministra průmyslu. A dají se uvádět další zjištění.
Problém ovšem bude, pokud místo Babišových lidí přijdou lidé zcela nekompetentní. Pětikoalice oslněná svým volebním úspěchem už má za sebou nemálo sporných nominací. ODS jako nejsilnější strana zatím má co dělat s obsazováním vrcholných politických postů, zbylé strany Spolu však už cpou své lidi i tam, kde na to odborně nemají.
TOP 09 upíchla již Miroslava Kalouska do správní rady VZP, kde nepochybně jako místopředseda svým tradičním permamentním urážením absolutně nijak nepřispěje ke konsenzu širokého politického zastoupení. TOP 09 ještě přitápí pod kotlem a chce pokračovat Radovanem Vávrou do ČEZ. To už je velmi vážné. Nejen proto, že přítel Iva Rittiga a neohrožený bojovník proti jakémukoliv smyslu v ekonomii tam nemá co dělat. Nikdo si především nemůže být jistý, za koho tam bude při svých rozsáhlých sítích kontaktů hlasovat a to už by mělo hlavního akcionáře velmi znervózňovat.
A rozjeli se už i lidovci. Ministr zemědělství nejen že neohroženě bojuje s maržemi na šunku, které přesahují 100 procent a tedy i všechny ekonomické zákonitosti. Stíhá i obsazovat jednotlivá povodí, což jsou státní podniky právě pod ministerstvem zemědělství.
Povodí Moravy ohlídá Jan Zámečník, shodou okolností lidovecký náměstek jihomoravského hejtmana. Dalším členem dozorčí rady bude Jiří Němec, shodou okolností také čelný lidovecký politik. Sympatický člověk, mezi dovednostmi dokonce uvádí i „hru na více hudebních nástrojů“. A Povodí Odry ohlídá Monika Brzesková, známější jako Žídková, když vyhrála Miss České republiky. Vystudovaná učitelka je však také úspěšnou političkou. Chvilka napětí... za lidovce.
Pokud tímto způsobem bude vláda přistupovat k postům, ze kterých předtím vyhnala exponenty Babiše, pak velmi riskuje.
#ToPodstatné: Budeme mít už konečně někdy nějaká pravidla pro minimální kvalifikace do orgánů erárních firem?
Valenta už zase sponzoruje ODS
A na závěr jeden návrat marnotratného syna. ODS je na tom nyní tak dobře jak od dob Mirka Topolánka nikdy nebyla. Podle Kartaru by ji volilo 26 procent voličů. To však také znamená přízeň spousty mocných pochybovačů, kteří už ve zmrtvýchvstání ODS nevěřili.
Jedním z nich byl i král hazardu a někdejší senátor v klubu ODS Ivo Valenta. Dlouho ODS sponzoroval. Nakonec ale přesedlal k Trikolóře Václava Klause, ODS už neposlal ani korunu. Vedle toho si stále vydržoval i své minoritní Soukromníky.
Nyní však naznal, že rebélie se nevyvedla a vrací se zpět. Minulý týden poslal ODS čtvrt milionu. Tak uvidíme, jak dlouho vládě vydrží odhodlání zacelit schodky vyšším danění neřestí, a to včetně hazardu.
#ToPodstatné: Vrátí se ještě majitel Parlamentních listů do politiky?
