Akce Zachraňte prezidenta II, školský speciál a na konfiskace ústavní zákon
16. 5. 2022
V polovině října zachránil život prezidentovi Miloši Zemanovi tehdejší premiér Andrej Babiš. Když dorazil 10. října do Lán, zhrozil se pohledu na podvyživenou apatickou hlavu státu a nařídil převoz do nemocnice. Následně české zdravotnictví vykonalo zázraky.
Nyní je třeba akci opakovat, ne však pro záchranu fyzické osoby, ale prezidentského úřadu. Na jmenování Aleše Michla guvernérem ČNB je toho smutné spoustu, ale nejvíce, že prezident byl prý velmi překvapen, jakou nevoli jmenování vyvolalo. Prezident je zas kompletně odstřižen od okolní reality duem Mynář-Nejedlý. Na audienci k hlavě státu ve věci příštího šéfa ČNB se v minulých týdnech neproboxovali ani ti, kteří by měli dostat termín obratem. Výmluvy na odpočinek prezidenta se staly univerzální výmluvou, která blokuje jakýkoliv kontakt prezidenta s realitou.
Hradní duo se už zjevně oklepalo, ze Zemana udělalo hlavního podporovatele Ukrajiny a za touto kouřovou clonou dál řádí. Začalo to milostí pro Miloše Baláka, nyní to bude pokračovat v ČNB. Horlivě hledali někoho ze zemanovské party, bohužel nikdo z nich nemá odpovídající vzdělání, takže to nakonec vypadá, že prezident vezme za ekonomické vzdělání i dizertaci Účinnost nástrojů podpory podnikání v médiích. A plánuje se toho okolo bezmocného prezidenta ještě spoustu, jednou milostí to rozhodně nekončí.
Asi tedy není vyhnutí. Premiér Petr Fiala musí začít dělat to, co předtím Babiš – jako jediný má nárok na prakticky okamžitou audienci, takže ji musí využívat a informovat Zemana alespoň trochu o realitě za zdmi Pražského hradu.
A pokud ani to nepomůže, pak už zbývá jen změna zákona o kanceláři prezidenta republiky. Kancléře by nově vybrala vláda, aby konečně bylo zajištěno, že kancelář „obstarává věci spojené s výkonem pravomocí prezidenta“. Dnes Zemanovi jeho okolí dopřává jen ohrožení zdraví, skartaci tajných dokumentů, rozsáhlou korupci, nekonečný proud dezinformací a blokování nepohodlných návštěv, i kdyby to byli vysocí představitelé státu.
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.
Školský speciál
V aktuálním newletteru bude hodně školství. A to hned z několika důvodů. Před časem už vyšla důležitá Mapa vzdělávání. Nyní máme za sebou výroční konferenci Úspěch pro každého žáka (na záznamy se můžete podívat zde). A poslední novinkou je projekt České školní inspekce Vzdělávání v datech, na který jsem se velmi těšil. O projektu mi už před časem říkal ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal v podcastu Prospero, nyní je konečně na světě. A co je nejdůležitější, bude se každý rok doplňovat, takže bude zjevný i trend.
Konec povídání, nechme mluvit grafy, které rozbijí mnoho z našich představ o školství.
Dvouleté děti nevěří na kulturní války
Na rozjezd si zavzpomínáme na čtyři roky starou kulturní válku, zda dvouleté děti patří či nepatří do školky. Debata to byla zcela absurdní, protože na mnoha místech se do školky nedostanou ani tříletí, ale jeden z oblíbených argumentů zněl, že to není v souladu s konzervativním pohledem na co nejdelší výchovu dítěte rodiči/matkou. Tak se pojďme podívat na mapu dle okresů.
Nadproporčně je dvouletých dětí vedle Prahy na konzervativním Uherskohradišťsku či v Olomouci. Vysvětlení je jednoduché. Jsou tam prostě ještě nějaké volné kapacity, což na mnoha místech jinde v republice již není.
Neaprobované Karlovarsko
Obecná postkomunistická představa o rovnostářském školství je už dlouho jen mýtus. Často se rozdíly ukazují na studentských výsledcích, ale stejně tak dobře je to možné ukázat na učitelích. Počet neaprobovaných hodin je na severozápadě republiky extrémní. Ale stejně tak vidíme přetíženost prstence okolo Prahy a některé další cípy republiky.
Periferní apatie
Pak tu máme různé postojové mapy. Vybral jsem jednu, na které učitelé hodnotí jako velkou překážku pro výkon profese nedostatečnou motivaci žáků. Jeden by čekal, že to bude rozprostřené po republice. Nebo to bude odrážet problémy Karlovarska, Ústecka či částí Moravskoslezského kraje. Ale ne. Apatie kopíruje hranice republiky. Lepší důkaz, že škola není jen o vzdělávání, nemůžeme dostat.
Proč jsou třeba sociální pedagogové
Jednou z největších ostud minulé sněmovny je, že neschválila dlouho očekávanou novelu o pedagogických pracovnících. Nyní už se to snad podaří. Ale samozřejmě na školní psychology a sociální pedagogy se zase zapomnělo. Tak snad se to podaří ještě změnit.
Jsou naprosto nutní, to dosvědčuje i tato mapa dle indexu rizikového chování, což je podíl neprospívajících žáků, se sníženou známkou z chování a dle neomluvených hodin. Někde je to opravdu již velký problém.
Středoškolští učitelé
Jedním z dalších častých omylů je, že učitel je vysokoškolské zaměstnání. Mělo by to tak být, ale není. Stačí se podívat na podíly učitelů se středoškolských vzděláním. Jednak to kopíruje opět dlouhodobě podseknuté regiony. A pak je samozřejmě hrozné to číslo. Mysleli jste si, že středoškolských kantorů je pět procent, možná deset? Tak se podívejte.
ZUŠky: český národní poklad
Mohl bych vybírat ještě hodně map, které ukazují spoustu neřešených problémů. Ale na závěr školského speciálu něco optimistického. Základní umělecké školy. To je něco, co v takovém počtu nikde jinde v Evropě nemají. Je to skvělá infrastruktura, která rozvíjí dětské nadání.
Rozvrstvení ZUŠek je rovnoměrné, ale k nim se mohou ještě zakládat pobočky. Jedním k příznaků dobře prosperujícího regionu je právě růst poboček. Tady je dobře vidět nejen, kolik dětí maluje, tančí či hraje, ale i proč se Zlínsko v posledním letech celkově vzdělanostně velmi vytáhlo.
Na konfiskaci ruského majetku jedině ústavní zákon
Jednu neškolskou věc přeci jen zařadím. Ministr pro legislativu Michal Šalamoun vypracoval studii, co dál se zmrazeným ruským majetkem. Mám ji k dispozici. A není to věru jednoduché.
Stát musí zajistit správu zmrazeného majetku, postupovat s péčí řádného hospodáře, to může být někdy i dost nákladné. Nabízí se tedy možnost konfiskace. Podle Šalamouna je něco takového představitelné.
Z hlediska mezinárodního práva by i takový postup byl přípustný, pokud by měl představovat odvetné opatření, jehož účelem je donutit Ruskou federaci, aby upustila od porušování kogentních norem mezinárodního práva.
Nicméně to má mnohá ale, a to nejen úvahu o reciprocitě z ruské strany. Podle Šalamouna by bylo třeba přijmout ústavní zákon, tedy ve sněmovně by se koalice musela dohodnout s ANO, což jistě nebude jednoduché.
S ohledem na stávající ústavní limity českého právního řádu, zejména pak na čl. 11 LZPS, by však bylo nutné, aby základem pro takový postup byl ústavní zákon, který by nastavil podmínky pro aplikaci konfiskace majetku osob, které se podílejí na ohrožení územní celistvosti, svrchovanosti a nezávislosti Ukrajiny. Přijetí speciálního ústavního zákona by snižovalo riziko případných následných soudních sporů o vlastnictví ke zkonfiskovanému majetku, pokud by Ústavní soud případnou zákonnou úpravu pro možný rozpor s ústavním pořádkem zrušil.
Závěrem Šalamoun podtrhává, že zdaleka nejlepší by bylo se dohodnout s partnery v EU na jednotném postupu.
Pokud by ČR chtěla přistoupit k dalším krokům nad rámec těchto sankcí, bylo by vhodné tyto kroky nejprve konzultovat s příslušnými partnery v EU. Například v některých zemích EU již budou podrobnější zkušenosti se samotnou správou majetku zmrazeného na základě mezinárodních sankcí. Není také přípustné, aby správa zmrazeného majetku dlouhodobě zatěžovala rozpočty států EU. V této souvislosti by bylo vhodné na úrovni Evropské unie na jednání Rady vyřešit na otázku, jakým způsobem naložit se zmrazeným majetkem do budoucna, aby byl přístup ve všech členských státech EU jednotný. Vyřešení této otázky by vedlo k efektivnějšímu postupu vůči Ruské federaci.
#ToPodstatné: Jak mají dál protiruské sankce vypadat?
