Newsletter DK
zpět na archiv

Nebezpečné volební kampaně, zákony u špiček justice a čekání na vyšší daně

11. 9. 2022

Když nejsou v demokracii ostré kampaně, pak to není demokracie. Ale nemohou být tak ostré, aby to demokracie nezvládala. A v takové situaci přesně jsme.

Ještě před pár lety bylo nemožné, aby urážky a lži byly samotným základem voleb. Dnes je to již běžné. Negativní kampaně, které mají rozehřát předem vybrané voličské skupiny, jsou už mimo veškeré mantinely. Na mítincích již dávno nejde o přesvědčení nerozhodnutých, ale o vyvolání strachu z těch druhých. Není žádný omyl, že na mítincích se o těch druhých mluví jako o fašistech a nacistech. Stejně tak není omyl, že politický nepřítel se připodobňuje na billboardech k masovému vrahovi Vladimiru Putinovi. A vystrašení lidé se pak podle toho chovají. Nabourávání mítinků protestujícími je již zcela běžné, což je nepřijatelné. Bizarním symbolem doby se nedávno stala nic nechápající dcerka na ramenou matky, která z bezprostřední blízkosti křičela do obličeje politika, co si o něm myslí.

Vypjaté byly už sněmovní volby minulého roku. Vypjaté jsou ale i mítinky před nadcházejícími komunálními a senátními volbami. A nechtějme vědět, co se bude dít před prezidentskými volbami. Těch předem promyšlených lží a polarizujícího zla, co pro strany na sociálních sítích rozdmýchávají trollové profesionálních marketingových agentur, je už prostě moc. Jen se tím vytváří podhoubí, které pak mohou snadno převzít skutečně antisystémové síly a shromáždit na demonstracích i desítky tisíc lidí. I to už vidíme. Potřebujeme proto rychle ubrat, nebo se tu volby brzo stanou násilnou podívanou.

Poprosil jsem proto o názor advokátku Pavlu Krejčí, která opakovaně upozorňuje na zcela nedostatečná pravidla pro volební kampaně v Česku. Díky za text.

 

V mailech si přejete více pozitivních zpráv. To mi moc nejde, zvláště v této době, ale pokusím se. Jako první pozitivní zprávu přináším novinku o tom, že legislativu budou při vzniku předběžně posuzovat i špičky justice. To by mohlo přispět k tomu, aby si vláda a parlament včas ujasnily, jak nové paragrafy vlastně budou v reálu fungovat. Na cestě do legislativních pekel by tak mohlo výrazně ubýt dlažby z dobrých úmyslů našich zákonodárců.

 

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Novinka: Zákony ještě před vznikem budou posuzovat špičky justice

Ministr Michal Šalomoun je pravděpodobně nejméně známým členem kabinetu Petra Fialy. Ale teď chystá něco, čím se možná zapíše do dějin. Jako ministr pro legislativu se pokouší o velkou změnu legislativních pravidel vlády. To zní nudně, ale pro kvalitní vládnutí je to zcela zásadní.

Kdo ví, jak v Česku vznikají zákony, tak to kolečko zná: Věcný záměr ministerského aparátu dle vládního zadání; zcela nekvalifikovaný zásah vlády dle momentální politické nálady; zdlouhavé soupeření mezi rezorty a vznik výsledného materiálu; opět náhodné překopání vládou dle změněné politické nálady; úprava vládními legislativci do přijatelné podoby a odeslání do parlamentu; zde pak následuje dvojí typ úprav od zákonodárců: velmi kvalifikované zásahy na objednávku lobbistů či zcela nekvalifikované zásahy vedené dobrou vůli. Následuje platnost, účinnost a zhroucení zákona pod tlakem reality či soudního rozhodnutí.

Tomu už Šalamoun nechce přehlížet a navrhuje velkou reformu, kterou nese na vládu. Návrh mám k dispozici. Klíčové je v něm zapojení soudů do předběžného posouzení:

 

Hlavním cílem předloženého materiálu, pokud jde o úpravu Legislativních pravidel vlády, je zefektivnit zapojení vrcholných justičních institucí do přípravy právních předpisů na vládní úrovni. Návrh vychází z předpokladu, že vrcholné soudní instituce (Ústavní soud a nejvyšší soudy) mohou na základě svých bohatých praktických zkušeností při aplikaci platného práva výrazně přispět k tvorbě práva. Rovněž lze předpokládat, že změny právní úpravy řádně prodiskutované s vrcholnými justičními institucemi praxe posléze snáze přijme a měly by působit mnohem menší aplikační problémy. Tím by mělo dojít k celkovému zvýšení efektivity připomínkového řízení, resp. legislativního procesu obecně.

 

Šalomoun navrhuje stanovit, že Nejvyššímu soudu a Nejvyššímu správnímu soudu budou zasílány všechny věcné záměry a návrhy zákonů, zatímco Ústavnímu soudu budou zasílány jen takové návrhy, které se jej budou týkat, anebo pokud půjde o návrh ústavního zákona, respektive jeho věcný záměr. Tím by se snad mohlo omezit i ono neblahé využívání Ústavního soudu jako třetí komory parlamentu, protože v základu by ústavnost byla posouzena předem.

 

To ovšem není jedinou velkou změnou, kterou Šalomoun navrhuje.

 

Dalším cílem předloženého materiálu je zkvalitnit legislativu, konkrétně tedy zkvalitnit obsah předkládaných legislativních materiálů, a to skrze rozšíření analýzy posuzovaných dopadů návrhů věcného záměru a návrhů právních předpisů na rodinu (FIA – Family Impact Assessment), regionální rozvoj a územní samosprávu (TIA – Territorial Impact Assessment) a na tzv. digitální ekonomiku (DIA – Digital Impact Assessment). Řádné zhodnocení dopadů navrhované úpravy v těchto třech rovinách bude povinnou náležitostí věcného záměru, obecné části důvodové zprávy návrhu zákona a obecné části odůvodnění návrhu nařízení vlády a návrhu vyhlášky.

 

Záměry jsou to nepochybně dobré, zároveň je tu ale zjevné riziko: Už nyní vzniká legislativa roky a ne náhodou politici v krizích zneužívají stav legislativní nouze, aby vůbec něco přijali. Tak aby všechno to posuzování netrvalo ještě dvakrát tak dlouho.

 

#ToPodstatné: Je to správná cesta, jak přijímat kvalitní legislativu místo paskvilů?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Komentář: První pomoc Češi zvládli. Teď ještě aby Ukrajincům pomohli k něčemu lepšímu

Když lidé utíkající před válkou dělají hůře kvalifikovanou práci, než na jakou stačí, tratí na tom úplně všichni. Republika tím zbytečně přichází o daně z lépe placených zaměstnání a jen cementuje své postavení země levné práce.


Celý komentář si přečtěte na Aktuálně.cz.

Analýza: Ani speciální daň nezachrání Česko před vyšším zdaněním nastálo

Že se současným daňovým inkasem nelze uplatit náklady eráru, to ví už každý. Jen politici si to odmítají připustit a místo toho tvrdí, že postačí škrty a zavedení dočasných daní z mimořádného zisku. Politicky je tato hra pochopitelná, ale je také velmi nebezpečná.

Devastující hodnocení této údajné vlády rozpočtové odpovědnosti vydala Národní rozpočtová rada: 

 

Vláda nepředpokládá přijetí zásadnějších změn vedoucích k návratu veřejných financí na udržitelnou úroveň. Úroveň strukturálního salda kolem 3 % HDP bude také znamenat, že při jakýchkoliv jednorázových výdajích či záporné produkční mezeře nebude dodrženo ani Maastrichtské konvergenční kritérium, tedy že celkový deficit nepřesáhne 3 % HDP. Opětovně nedochází ke snaze vytvořit si prostor pro reakci fiskální politiky na budoucí krizi, za což NRR kritizovala i minulou vládu.

 

Vedle toho další devastující dokument připravil Parlamentní institut. I ze studie „Zdanění v zemích EU s přihlédnutím k České republice“ stojí za to citovat. 

 

Česká republika má na jedné straně nízké daně z příjmu fyzických osob. Prakticky nepracuje s progresivním zdaněním mezd (vyjma ročního příjmu nad 1 867 728 Kč, který od této hranice podléhá sazbě 23 %). Zrušení superhrubé mzdy a ponechání nízkých daňových sazeb snižuje potenciál výběru peněz do státního rozpočtu. Zároveň vysoké odvody na sociální zabezpečení neúměrně vysoko zvyšují daňový klín, který patří k nejvyšším v OECD. Dalším problémem jsou daně z příjmu OSVČ, které jsou nižší než u zaměstnanců. Vzniká vysoký počet OSVČ, které jsou ve skutečnosti zaměstnanci vyhýbající se povinnosti platit vysoké odvody na sociální pojištění a vyšší daně. To vede jednak k nižším daňovým příjmům do státního rozpočtu a za druhé vzniká problém udržitelnosti financování důchodů, kdy tito zaměstnanci odvádí velmi malé příspěvky na financování důchodů. V neposlední řadě se už dnes rozhoduje o tom, jak vysoké budou mít tito zaměstnanci důchody ve stáří a už dnes se zvyšuje sociální propast mezi budoucími seniory. Avšak tito zaměstnanci nevnímají důsledky svých dnešních rozhodnutí, nehledí na budoucnost, nebo o nich sami nic bližšího neví.

 

Data ukazují, že podíl výběru daní na HDP není vysoký. Zatímco Dánsko má nižší daňovou kvótu pro daně z příjmu fyzických osob a téměř stejnou implicitní daňovou sazbu pro daně z příjmu právnických osob, poměr daňových příjmů k HDP byl v roce 2020 v Dánsku 47,6 % HDP a v České republice pouze 36,1 % HDP. To řadí Českou republiku ke spodní třetině zemí, která vybere na daních nejméně podílu HDP. Je třeba změnit daňový mix a zlepšit výběr daní. Ale jak? I na to kupodivu jindy přísně apolitický Parlamentní institut odpovídá.

 

Správnou cestou, kterou se Česká republika vydala, bylo zvýšení spotřebních daní na alkohol a tabák, kontrola výběru DPH. Dále je třeba zavést řádné majetkové daně. Daně z majetku nenarušují hospodářský růst a zároveň Česká republika téměř žádné majetkové daně nevybírá. Zde je velký prostor pro zlepšení. V neposlední řadě je třeba řádně a důsledně kontrolovat OSVČ, které z podstaty věci OSVČ nejsou, a pouze se vyhýbají placení daní a odvádění příspěvků na sociální pojištění. Velké procento OSVČ jsou zaměstnanci firem, kteří využívají tzv. švarcsystém. Tento problém je třeba napravit. Je vhodné změnit složení daňové kvóty – zvýšit daně z příjmu fyzických osob a snížit odvody na sociální zabezpečení.

 

Je skvělé, že ve sněmovně je konečně rozumný ekonomický program. Bohužel zatím jen v Parlamentním institutu a populističtí politici se mu zatím vyhýbají velkým obloukem ve strachu, že by ztratili voliče, které utáhli na pohádku tom, jak z nízkých daní zvládnou zaplatit vysoké erární výdaje.

 

#ToPodstatné: Co by politici mohli prosadit a zároveň nepřijít o všechnu podporu?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

 

Pavla Krejčí: Potřebujeme předvolební soudní ochranu

„Postavíme vesnici pro lůzu“, „Nepřizpůsobivé není třeba řešit, ale vyřešit“, „Když lidi vylepšují zvířata a rostliny šlechtitelskou prací, tak se nad tím nikdo nepozastavuje. Když to samé chceme udělat s lidmi, tak je to špatně. Všichni ale vědí, že krásné modré oči jsou na klinikách žádané“.

 

Zdají se Vám tyto výroky nepřípustné? Možná si i říkáte, že v běžném životě by byli autoři za tyto výroky potrestáni a vyloučeni ze slušné společnosti. Vězte ale, že existuje společenský proces, ve kterém nejenom nejsou autoři takových výroků potrestáni, ale bývají za ně i odměněni. Tímto procesem není nic jiného než volby. Tyto výroky totiž zazněly ve volební kampani při volbách do obecního Zastupitelstva města Most v roce 2018 a jejich autoři v nich získali 16,2 % hlasů.

Možná se vám zdá město Most příliš nevýznamné a problémy v něm příliš hluboké, než aby vám to stálo za pozornost. Tak uvedu příklad mnohem bližší a známější. Nebyl snad Miloš Zeman odměněn v roce 2013 prezidentskou funkcí, ačkoliv zcela lživě obvinil svého protikandidáta, že v sídle jeho manželky visí obraz s hákovými kříži a uvedl i další lživé výroky na jeho adresu?

 

Ačkoliv si to neuvědomujeme, tak náš pocit spokojenosti a naše chování jsou do značné míry ovlivněny prostředím, ve kterém žijeme. Víra v morálku, právo a spravedlnost jsou základním předpokladem proto, aby lidé cítili, že žijí v demokratické společnosti. Pokud se jim těchto hodnot nedostává, tak víru v demokracii přirozeně ztrácí. Je to totiž především ztráta důvěry lidí v hodnoty liberální demokracie, která způsobuje její krizi.

 

Volby jsou základním kamenem demokratického systému. Jejich účastníky nejsou jenom samotní kandidáti, ale rovněž občané tohoto státu. A jsou to především občané tohoto státu, kteří ve volbách bojují o jeho další osud a jako v každém boji, jsou v něm i emočně zainteresováni. To je ostatně vyjádřeno i v Ústavě, která deklaruje, že „Lid je zdrojem veškeré moci“.

 

Tak, aby si vítěz a poražený mohli po boji podat ruku a mohlo dojít k jejich smíření, musí boj probíhat dle stanovených pravidel. Ta část občanů, která byla ve volbách poražena, nesmí cítit, že prohrála nespravedlivě. Pokud totiž k tomu dojde, pak prohrávají všichni; všichni totiž prohrávají víru v morálku, čest, právo a spravedlnost, a především úctu jeden k druhému a je jedno, jestli stojíte na straně vítěze či na straně poraženého. Poražený si pak neváží vítěze a vítěz poraženého; k usmíření, které má po boji následovat, nedochází a společnost se hlouběji štěpí.

 

Naše volební zákony sice deklarují, že volební kampaň má být čestná a poctivá, ale již tento zákonný požadavek nijak nezajišťují. Naše volební zákony tak zcela jistě respektují rozhodnutí lidu, ale zcela zjevně nerespektují jeho vůli. Vůlí lidu totiž není, aby volební kampaň byla nečestná a nepoctivá. My, přeci chceme volit fér a máme na takový průběh voleb právo.

 

Dovedete si představit, jak by vypadal fotbalový zápas bez rozhodčího a bez toho, že rozhodčí má k dispozici pravidla, píšťalku a žluté a červené karty? Jak se budou k sobě chovat účastnici takového zápasu poté, co takto vedený zápas skončí? Naše volby jsou přesně takovým fotbalovým zápasem bez pravidel a bez rozhodčího.

 

V roce 2005 rozhodoval Ústavní soud stížnost ve věci volby senátora Nádvorníka. Ten nález je z mnoha důvodů velmi nešťastný (k tomu snad někdy příště), ale Ústavní soud tímto nálezem vyzval Parlament, aby zvážil zavedení tzv. předvolební soudní ochrany. Ústavní soud doslova uvedl, že: „je třeba zvážit soustavu prostředků ochrany voleb a volebního práva, stejně jako jiných subjektivních práv v průběhu volební kampaně (např. zkrácené řízení o tiskových opravách a omluvách), aby za porušení takových pravidel mohl být případně sankcionován ten, kdo je způsobil. Hrozba zrušení výsledku voleb jako jedině možný důsledek je v takovém případě v rozporu s ústavním principem přiměřenosti zásahu veřejné moci. To jistě nevylučuje, aby kandidát, který se dopustil závažného volebního deliktu (např. podvod, podplácení), nebyl diskvalifikován.“ Zároveň Ústavní soud upozornil, že právní úprava vedení volební kampaně je velmi kusá a svými kořeny tkví v podmínkách odpovídajícím „volbám“ v komunistickém režimu.

Jinými slovy, my se snažíme „demokraticky“ volit na základě zákonů, které jsou tvořeny pro systém nedemokratický.

 

Václav Havel jednou řekl: „Přirozenou nevýhodou demokracie je, že těm, kdo to s ní myslí poctivě, nesmírně svazuje ruce, zatím co těm, kteří ji neberou vážně, umožňuje téměř vše.“ Došla jsem po čase k názoru, že v tomto výroku se Václav Havel hluboce mýlil. Nepopisuje v něm totiž demokracii, ale anarchii nebo nedemokratický režim. Demokracie totiž nemůže umožňovat vše; demokracie je postavená na základě úcty k základním právům a na zásadách občanské společnosti. A tento princip musí respektovat všechny zákony, včetně zákonů volebních.

 

Když jsem s Monikou Mihaličkovou dávala dohromady její projev k volebním zákonům, který pronesla v Senátu dne 25.1.2019, daly jsme do něj následující slova:

Demokracie jistě není a nikdy nebude dokonalým systémem. Je to však nejlepší systém, ve kterém se dá žít. Nic lepšího nikdo zatím nevymyslel. Je to systém, ve kterém je lidem zaručena nejvyšší míra svobody ze všech známých politických systémů. Ale demokracie má také jednu historicky prokázanou schopnost. Je za určitých okolností schopna zničit sama sebe, a to tehdy, pokud nechrání své základní hodnoty. ... A tak pokud necháme takto podkopávat základy demokracie, nebudeme se moci divit, že se jednou probudíme ve státě, který demokratický nebude. Ve státě, kde lidé nebudou svobodní a rovní do své důstojnosti a práv. Ve státě, kde budou lidé rozlišováni dle rasy, pohlaví, jazyka, náboženství nebo národnostního či sociální původu. Ve státě, kde nebudete mít zaručeno právo na život a osobní bezpečnost.

 

Ačkoliv tato slova slyšelo hodně senátorů a poslanců a na místě vzbudila velkou pozornost, tak přesto se za čtyři roky opět nic nestalo a před námi stojí dvoje významné volby. Samozřejmě mě napadá otázka, zda v případě, že by volební zákony byly napraveny, jak žádal Ústavní soud, nebyly by výsledky některých voleb jiné? Ale jde mi především o budoucnost, protože minulost již nezměníme.

 

#ToPodstatné: Jaké kroky k ochraně férové volební kampaně byste doporučovali vy?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

 

Nekrolog: Nic nesměla. A přece toho Alžběta II. tolik změnila

Dlouhá vláda britské královny se nedatovala na roky, ale na celé epochy. Ač pro ni zhusta nebyly lehké, vždy v nich zvládla obhájit majestát.


Celý komentář si přečtěte na Aktuálně.cz.