Nejistá společnost, starostové si polepší a superúředník Fryč

24. 10. 2022

Roky nám politici i mnohá média vykládají, jak je česká společnost ostře rozdělená. Aktivizuje to voliče, prodává články. Jenže to vůbec není pravda. Česká společnost je stále celkem prostupná, máme podobné – dobré i špatné – zkušenosti, v mnohém – dobrém či špatném – se shodneme. To už naznačilo několik předchozích průzkumů, zminím například Rozdělení svobodou či Jedna společnost, různé světy.

Mám velkou radost, že Aktuálně si objednalo s partnery nový průzkum, který toto poznání posouvá zase o kus dále. STEM pro projekt Česko společně vymyslel zkoumání štěpících linií, kde se kromě samotné štěpivosti nově zkoumá i vyhraněnost. A světe div se, u spousty tezí si nejsme tak jistí, jak to vypadá z médií, nemáme často žádný vyhraněný názor.

Kdybychom zveřejnili průzkum, jak je česká společnost rozdělená, opuštěná, poslední bitva vzplála a na barikádě proti sobě stojí dva zaťaté tábory, asi by se to četlo více. Ale nebyla by to pravda. Jestli je česká společnost teď nějaká, tak nejvíce asi nejistá. Rozhodně ji u mnoha štěpících témat nereprezentuje těch pár okrajových křiklounů ve veřejné sféře. Jen mít ještě nějaké reformní politiky a veřejné osobnosti, kteří to pochopí a vsadí na pozitivní, konsenzuální program.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Novinka: Starostům a hejtmanům vzrostou odměny

Okolo zvyšování platů zákonodárců je zase velké haló. Ministerstvo vnitra ale také navrhuje vládě, aby se přidalo členům i zastupitelstev územních samosprávných celků. Návrh včetně konkrétních čísel mám již k dispozici. Neuvolněným členům zastupitelstev by měl plat poskočit k Novému roku. Zde několik typických situací pro představu. Začněme starostou:

Předmětem návrhu je plošné zvýšení tabulkové výše těchto částek o 10 %. To představuje zvýšení odměny uvolněného starosty v obci do 300 obyvatel o 4 296 Kč na částku 47 255 Kč za měsíc (aktuálně je ve výši 42 959 Kč) a následně všech ostatních hodnot odměn členů zastupitelstev územních samosprávných celků v průměru o 10 %.

Na své si přijdou i kraje, zde uveďme příklad hejtmana, pro kterého to bude o řád vyšší navýšení:

V případě hejtmanů „středně velkých“ krajů to představuje zvýšení o 13 317 Kč na částku 146 491 Kč za měsíc (aktuálně je ve výši 133 174 Kč).

Navýšení je asi správné, nicméně odůvodnění je trochu komické. Prý je za tím „významný nárůst úkolů územních samosprávných celků v oblasti krizového řízení, například ve prospěch zabezpečení sociálních, zdravotnických, vzdělávacích a jiných potřeb uprchlíků z Ukrajiny, současně nezbytnost řešit místní důsledky ataků pandemie onemocnění covid-19, energetické krize, vysoké inflace a jiné, a to za situace snížených příjmů v územních rozpočtech, avšak s nutností nepřipustit utlumení poskytovaných služeb občanům, naopak zajistit jejich potřebný rozvoj“.

Mnozí starostové a hejtmani si jistě v krizi sáhli na dno, ale to nemůže být důvod pro navyšování tarifů/měsíčních odměn. To se má dít jako u doktorů či vojáků prostřednictvím prémií. Tarify se mají konstruovat zcela jinak.

Řešením by snad mohlo být uzákonění automatické valorizace, které se nyní také zvažuje. To by byla ale opravdu velká změna. Takové řešení se dotýká všech uvolněných a neuvolněných členů zastupitelstev (neuvolněných je většina), celkem cca 62 000 zastupitelů v cca 6 400 zastupitelstvech, která mají 5 – 65 členů; jednotlivé obce mají 25 – 375 000 občanů (resp. 1,132 mil. v případě Prahy), jde tedy o velice různorodou „množinu“ ve srovnání s „ústavními činiteli“.

Řešení předpokládá změnu zákonů (o obcích, o krajích, o hlavním městě Praze), v nichž by bylo nutné zakotvit výši odměn členů zastupitelstev a současně jejich „automatickou“ valorizaci navázáním na vybraný ukazatel. Současně by uvedené zákony stanovily, že valorizované tabulky s částkami odměn členů zastupitelstev by byly publikovány sdělením Ministerstva vnitra zveřejněným ve Sbírce zákonů. Řešení na bázi uzákonění automatické valorizace preferují Svaz měst a obcí ČR, Sdružení místních samospráv ČR a Asociace krajů ČR.

Nyní se ale budou ještě postaru zvedat odměny rozhodnutím vlády. Valorizační mechanismus má ministr vnitra předložit až do jara 2023.

**
#ToPodstatné**: Je jednotná valorizace pro tolik různých vesnic, měst a krajů dobrý nápad? Jak by měla vypadat?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Rozhovor: Putinovi se daří zdejší společnost dělit. Naštěstí ale ne dost

S ředitelem výzkumné agentury STEM o společenské nedůvěře, o zdejším postoji k homosexuálům i Romům. A také o zneužívání sociálních dávek i o tom, jak vnímáme vývoj pro roce 1989.

Přečtěte si celý rozhovor na Aktuálně.cz.

Komentář: Lhaním do kapsy dluhy nezmizí. Rozpočtová pohádka se brzo změní v horor

Vláda evidentně propadla bludu, že si může dovolit držet nízké daně i vysoké výdaje. Začíná vážně ohrožovat budoucnost republiky.

Přečtěte si celý komentář na Aktuálně.cz.

Novinka: Nečekaných 100 milionů pro Centrum Romů a Sintů

Po ostudně dlouhé době se letos konečně začal demolovat vepřín v Letech, který stál na místě romského koncentračního tábora. A zrodilo se jedno nečekané překvapení. Podle zprávy ministerstva kultury, kterou mám již k dispozici, vyčleněných více než 100 milionů na demolici bylo silně nadhodnocených. Výsledkem je v rozpočtu nečekaná 95milionová úspora.

Ministerstvo proto navrhuje vládě přesun peněz.

Část peněz by měla podpřit výstavbu památníku přímo v Letech:

Cílem akce je kompletní dokončení demolice a výstavby památníku holokaustu Romů a Sintů v Letech u Písku, které je zajištěno z vícezdrojového financování. Po dokončení demolice stávajícího vepřína bude v místě vybudováno návštěvnické centrum s vnitřní a venkovní expozicí, bude provedeno napojení na dopravní a technickou infrastrukturu, včetně navazujících parkových úprav a výsadby stromů v okolí.

Desítky milionů by se měly pak přesunout na dokončení romského muzea v Praze, které by už příští rok mělo otevřít.

Vzhledem k prokazatelným finančním úsporám vlastní demolice jako takové Muzeum romské kultury plánuje i realizaci rekonstrukce objektu na adrese Velvarská 1, Praha a vybudování kulturní instituce - Centrum Romů a Sintů v Praze. Bude se jednat o specializované pracoviště muzea, které zatraktivní návštěvnickou nabídku hlavního města a potvrdí roli Prahy coby mimořádné kulturní metropole, a bude mít také za cíl navázat na práci muzea jak v oblasti vědy a výzkumu romských dějin, tak i na poli živé kultury.

**
#ToPodstatné**: Zde snad jen smutná kontrolní otázka: Kolik že let českému státu trvalo, než se zbavil odstudného vepřína?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Komentář: Vstříc dani z mimořádné hlouposti

Měla to být daň z mimořádných zisků. Ale zatím to vypadá na daň z mimořádné hlouposti.

Poslechněte si celý komentář na Plusu.

Novinka: Superúředníkem bude Fryč

Ve funkci náměstka pro státní službu končí Petr Hůrka. Vládě se tak otevřela možnost jmenovat nového klíčového člověka, který bude dohlížet i reprezentovat státní byrokracii. Výsledky výběrového řízení mám již k dispozici, formálně to musí ještě stvrdit vláda. Moc velká soutěž to tedy nebyla.

Do výběrového řízení se ve stanovené lhůtě přihlásil celkem 1 žadatel, a to PhDr. Jindřich Fryč. Po posouzení došlé žádosti doporučila komise k pohovoru v rámci výběrového řízení pozvat jednoho žadatele, a to PhDr. Jindřicha Fryče.

Dne 19. října 2022 se konal na jednání pětičlenné vládou jmenované výběrové komise pohovor, kterého se zúčastnil jeden žadatel. Na základě provedeného pohovoru byl v protokolu o průběhu a výsledku výběrového řízení žadatel označen jako úspěšný, a v souladu s § 28 odst. 3 zákona tak byl výběrovou komisí rovněž označen jako nejvhodnější žadatel. Tímto žadatelem byl PhDr. Jindřich Fryč.

Předseda vlády na základě výsledku výběrového řízení navrhuje vládě České republiky, aby dle § 52 odst. 1 zákona jmenovala na služební místo náměstka ministra vnitra pro státní službu PhDr. Jindřicha Fryče, a to s účinností od 1. listopadu 2022. V souladu s § 52 odst. 1 zákona je výše jmenovaný na služební místo náměstka ministra vnitra pro státní službu jmenován na dobu 6 let.

Fryč celý svůj úřednický život strávil na ministerstvu školství, kde dostoupal v toce 2015 až na státního tajemníka. Nyní poskočí ještě výše.

#ToPodstatné: Je to dobrá volba?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Komentář: Osud Trussové je varováním i pro české konzervativce. Popírat realitu se nevyplácí

Británie léta platila za stabilní a prosperující velmoc. Od brexitu však připomíná spíše Itálii s její proslulou politickou nestabilitou a nízkým růstem.

Celý komentář si přečtěte na Aktuálně.cz.

Vojtěch Bahenský: Absence stategičnosti nejen v komunikaci

Diskuze v newsletteru o vládním plánu strategické komunikace a obecně o smyslu strategické komunikace má další pokračování. Tento týden přispěl výzkumník v oblasti bezpečnostních studií Vojtěch Bahenský. Díky!

Aniž bych chtěl udělat ze komunikace stálou rubriku newsletteru, tak je v kontextu vhodné doplnit, že navzdory přirozené tendenci hledat problémy komunikace v komunikaci, realisticky jsou komunikační problémy často více dobře viditelný odrazem zcela systémových a strukturálními problémů existujících v různé míře napříč státními správou a politikou (čest výjimkám).

Komunikace často není ‚strategická‘ (s malým ‚s‘), ve smyslu postrádání absence definice jasných cílů a identifikace způsobů. Při zralé úvaze ale nejsem úplně přesvědčený, že si v tom komunikace vede zásadně hůř než jiné oblasti veřejných politik. Absence strategičnosti bolí tím spíš, že může mít řadu legitimních cílů, které musí vyvažovat, od informování občanů, přes budování důvěry v jejich instituci a komunikaci, atraktivitu komunikace (tak aby se dostala k adresátům) až po pozitivní obraz aktuálního politického představitele.

Při vyvažování cílů komunikace je zdá se často problémem preference krátkodobých efektů před dlouhodobými. Počet liků dnes tak tak zdá se má často preferenci před těžko měřitelnou důvěryhodností v horizontu let. To ale zase stěží lze označit za nějak unikátní problém komunikace v prostředí, kde stát má často tendenci hlavně ušetřit teď nehledě na to kolik to bude stát v budoucnu a hlavním politickým cílem je neprohrát nejbližší volby.

Když už mluvíme o politice, tak komunikace resortů jako neoddělitelně spjatá s prezentací aktuálního ministra je nejspíše postižena o něco více než jiné oblasti veřejných politik, ale přesto jde stěží tvrdit, že by komunikace byla jedinou oblastí, kde mají ministři tendenci k mikromanagmentu, neochotu si nechat poradit od úředníků, nebo absenci expertízy ve vlastním týmu. V kontextu plánovaných změn ve služebním zákoně stojí za zmínku, že obměny tiskových odborů/oddělení po každých volbách kvalitě komunikace také moc nepomáhají…

Pokud má být komunikace efektivní a strategická, musí být stejně jako jiné veřejné politiky ‚evidence-based‘, tedy postavena na empirických datech a racionální úvaze jaká komunikace v identifikovaných reáliích povede k žádoucímu cíli. Byť nemám v tomto ohledu přesná data, nepřekvapilo by mě, pokud by komunikace v tomto nebyla postižena stejně jako řada dalších oblastí tvorby veřejných politik, kde ideologická pozice a ‚gut-feeling‘ mají preferenci nad ‚evidence-based‘, pokud vůbec nějaká ‚evidence‘ existuje (zvláště v kontextu zmíněného politického mikromanagmentu). Samozřejmě ani ‚evidence-based‘ komunikace často nemůže zachránit veřejné politiky, které ‚evidence-based‘ nejsou, a cílem státní komunikace by nemělo být za všech okolností předstírat, že co dělá stát je dobře navzdory veškerým dostupným důkazům, že není. Jak jsem jednou od úředníka slyšel na svou otázku, jak se veřejnosti vysvětlovalo státní rozhodnutí, které i podle něj nedávalo smysl, dostalo se mi lakonické odpovědi “těžko”.

Kvalitní komunikace musí stát na kvalitních komunikačních týmech a časté a oprávněné stížnosti o neschopnosti státu za nabízené platové podmínky nalákat kvalitní komunikační specialisty jsou oprávněné. Zároveň to je ale opět stěží specifické pro komunikační oblast. Jedná o strukturální systémový problém celé státní správy. A zatím jsem neslyšel moc argumentů, proč by komunikační specialista, který má veřejnosti vysvětlit/prodat nějakou politiku, měl mít lepší podmínky než úředníci zodpovědní za tvorbu dané politiky.

Nějaká dílčí zlepšení komunikace jsou určitě možná, ale někdy mi to trochu připomíná snahu namalovat závodní pruhy na auto co sotva jede a očekávat, že ho teď všichni budou považovat za sportovní. Možná by bylo lepší brát komunikaci jako viditelný signál zcela systémových strukturálních problémů české politiky a státní správy, bez jejichž řešení se skutečně kvalitní státní komunikace nejspíš nedočkáme. Rozplétání gordického uzlu disfunkce je sice řádově větším soustem než vnik stratcomu a koordinace komunikace státu (což jsou záslužné kroky samy o sobě) ale zase bude mít pozitivní efekty i v jiných postižených oblastech.

#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!

Co číst (a poslouchat)

Amerika a východní Evropa smutnými výherci covidové krize… (graf: Economist)