Dva testy Babišem, WFT a hazard
31. 10. 2022
První test Babišem je jasný. Předseda hnutí ANO se rozhodl kandidovat na post prezidenta. Zatím to vypadá, že v druhém kole nemá moc šancí, ale kdo ví, co se do ledna uděje.
Tento newsletter ale bude o jiném testu Babišem. Ten je méně viditelný, ale možná o to důležitější. Šéfredaktor Aktualit.sk Peter Bárdy kdysi vymyslel „test Ficem“: vidíte v politice mnohé dobré záměry, dokonce je provádí i vám sympatičtější politici, ale to ještě neznamená, že je to nakonec dobrá politika. Rozhodnutí musí být jasné, efektivní a zcela v mantinelech právního řádu, protože co kdyby vládl někdo jiný, méně sympatický, méně demokratický. Na to se právě velmi dobře se hodí představení nějakého padoucha ve vysoké exekutivní funkci. Na Slovensku k tomu dobře slouží expremiér Robert Fico. V Česku můžeme vzít za vděk expremiérem Andrejem Babišem.
Tak pojďme tímto “testem Babišem” prověřit politiku vlády Petra Fialy z posledních měsíců. Kabinet je jistě plný sympatických politiků a chvályhodných záměrů, ale výsledek je zcela tristní.
Poslední kapitolu zatím napsal sám Petr Fiala. Jako lídr opozice správně investoval velkou část politického kapitálu do kritiky Babiše za poklonkování prezidentu Miloši Zemanovi, nakonec ale nebyl ani schopen naplnit svou ústavní pravomoc kontrasignace a alespoň nepodepsat ty nejvykřičenější návrhy prezidenta na státní vyznamenání. Je nepochopitelné, že podepsal například vyznamenání pro Zemanova sponzora, developera Jaroslava Třešňáka. To je spolupodílnictví na té nejnižší formě korupce. Kdyby tyto Zemanovy „malé domů“ podepsal Babiš, byl by jistě oheň na střeše. Nicméně u Fialy se to odbude tím, že prý měl při podpisu těžké pero a vládní píáristi přebijí lapsus premiéra pár hesly na sociálních sítích, že patříme na Západ. Fiala od svého nástupu do premiérského křesla navíc před Zemanem ustoupil zatím úplně ve všem: od rozpočtu Hradu přes šéfa armády až nyní po oceněné.
Bohužel nejde jen o premiéra, který v testování Babišem prohrává. V newsletteru se tentokrát podívejme na sérii těžko pochopitelných omylů vládních politiků z poslední doby, o kterých jsme si mysleli, že po odchodu Babiše se už nemohou nikdy opakovat. O to smutněji jsme nyní překvapeni.
Pokud prohráváme v tomto testu Babišem, nechtějme vědět, jak skončíme v tom lednovém.
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.
První test: windfall tax
Naprosto hrůzný výkon podává Zbyněk Stanjura na ministerstvu financí. Jeho první zcela samostatný státní rozpočet je katastrofa. Za to, že chce po poslancích, aby mu schvalovali rozpočet s příjmy za vyšší desítky miliard, pro které zatím nemá zákonnou oporu, by měl okamžitě rezignovat. Jím navržený deficit 295 miliard je naprosto nereálný, je to jen politické přání otcem myšlenky, že je třeba podlézt 300miliardovou hranici.
Zdaleka nejzajímavější částí rozpočtu jsou ony fiktivní příjmy, především z chystané daně z nadměrných zisků. Příprava zákona Stanjurovi zcela zkrachovala, takže ministr financí volí cestu svého osobního poslaneckého pozměňováku (!), ač už nyní je jasné, že daň je mizerně připravena.
A to pořád není to „nejlepší“. Ze všech záhad je ta největší, proč se windfall tax má týkat jen šesti největších bank, když příjmy z vysokých sazeb centrální banky mají i ty další. Navíc pokud ministr chce od bank jen v příštím roce vybrat závratných 85 miliard, neměl by žádný větší finanční dům pouštět ze zřetele.
Jenže kdo následuje po velké šestce? Střední banky jako Fio banka či Air bank. Ty by jistě windfall tax unesly. Proč tam tedy nejsou? Nevíme. Ale můžeme se podívat například do poslední výroční zprávy ODS, komu dluží vyšší desítky milionů…
Jak tedy dopadl test Babišem v případě windfall tax? Naprosté selhání.
**
#ToPodstatné**: Jak smysluplně by měla vypadat windfall tax?
Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.
Komentář: Imperiální prezidenti se Zemanem neskončí. Přišel čas změnit ústavu
Václav Havel, Václav Klaus a především přímo volený Miloš Zeman rozšířili prezidentskou moc natolik, že je iluzí teď očekávat hlavu státu, která by odolala pokušení toho využívat.
Přečtěte si celý komentář na Aktuálně.cz.
Druhý test: hazard
Médii prolétla informace o pozměňováku šéfa poslanců ODS Marka Bendy, který chce snižovat loteriím daň. To není to nejhorší, mnohý poslanec se dá zlobovat. Ale problém je opět ministr Stanjura, který ztratil soudnost a návrh kolegy podporuje, ač zároveň hledá do rozpočtu nyní každou korunu.
Danění loterií je nyní opravdu zvláštní, po poslední změně jsou na stejné úrovni loterie i automaty. Nicméně správnou politikou v časech extrémně napjatého rozpočtu určitě není, aby Sazka a další platili o miliardy méně. Soudní politici by dotáhli původní návrhy z poslední chaotické změny v roce 2020, loterie nechali na 35procentní dani a automaty posunuli ještě o sedm procentních bodů výše. Vyšší danění neřesti je v krizové situaci nepochybně správné.
Jak je tedy možné, že ODS navrhuje naopak nižší daně pro hazard? To nikdo neví, možná sponzor ODS Ivo Valenta a další, ale v testu Babiše ani v tomto případě vládní politici ani omylem nemohou projít.
**
#ToPodstatné**: Jak se má do budoucna danit hazard?
Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.
Komentář: Hádka o generála s rudou hvězdou na čele
Petr Pavel se možná nakonec prezidentem nestane, už nyní ale uspěl. Donutil českou společnost k notně opožděné diskuzi, jak posuzovat normalizační kádry, které se zároveň osvědčily při budování polistopadového režimu.
Přečtěte si celý komentář na Aktuálně.cz.
Třetí test: teplárny
Jak se ODS odvrací od svých pravicových a svobodomyslných tezí, to se dá ilustrovat na mnoha příkladech. Nicméně zatím asi nejdokonalejší popření předvedl poslanec Václav Král.
Ten nově poslancuje za ODS, je ale především reprezentantem teplárenského byznysu a sedí v představenstvu Teplárny České Budějovice. Nepochybně podobně jako mnoho teplárníků se durdí, že vláda není schopna vedle stropů na plyn a elektřinu přijít s rozumným řešením pro centrální vytápění. Původně ministr Jozef Síkela na čtyři miliony lidí, převážně v panelácích, zapomněl, nyní vytvořil jakýsi nedostačující dotační titul.
Václav Král se to rozhodl vyřešit tedy po svém. Do energetického zákona načetl fascinující pozměňovák:
Pokud vláda nařízením stanoví ceny elektřiny nebo plynu dodávaného zákazníkům nebo jiným účastníkům trhu s elektřinou nebo plynem je zakázána změna způsobu vytápění budov připojených na vysokoúčinnou soustavu zásobování tepelnou energií či přechod na decentralizované zdroje tepla. Decentralizovanými zdroji tepla se rozumí všechny formy vytápění odlišné od vytápění prostřednictvím vysokoúčinné soustavy zásobování tepelnou energií, tedy zejména domovní a blokové kotelny, tepelná čerpadla, solární a fotovoltaické systémy a jejich kombinace. U nově projektovaných či povolovaných budov je preferováno vytápění prostřednictvím vysokoúčinné soustavy zásobování tepelnou energií, je-li to technicky proveditelné, ekonomicky a ekologicky výhodné.
Reprezentant liberální pravicové strany vám prostě chce zakázat odchod od teplárny. A ještě lepší je, že otevřeně popírá vládní rétoriku plné podpory co nejrychlejšího rozvoje decentralizované tepelné soustavy.
Test Babišem? Naprostá prohra.
#ToPodstatné: Jak smysluplně podpořit české teplárenství?
Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.
Komentář: Předvolební nepřátelé spolu ovládli česká města
Premiér Fiala tvrdí, jak si přeje koalice bez ANO a Babiš na ODS nenechá niť suchou. Ale světe div se, velkou část českých měst ovládlo právě souručenství ANO a ODS.
Celý komentář si poslechněte na Plusu.
Finální test: korporativismus
Vládních omylů z poslední doby je nespočet, kdy po dobrém úmyslu následuje děsivé výsledné provedení. Pro vládní sestavu nejsou ohrožující ani tak desetitisícové demonstrace, ale že některé sociální a ekonomické kroky jsou jak od Aleny Schillerové a Karla Havlíčka, a často i horší.
Vláda Petra Fialy navíc bohužel selhává i v tom hlavním, v čem se měla od Babišovy vlády lišit. S nástupem pětikoalice měl skončit neblahý korporativismus, kdy nebylo jasné, kde končí lobistický soukromý zájem a kde začíná vládní moc.
Agrofert sice ztrácí ve státě pozice, ale nabývají je zase jiní. Národní cenové stropy nemají ne náhodou žádné objemové či cenové stropy pro dodavatele energií, protože se narychlo nevytvářely ani na ministerstvu průmyslu, ani na ministerstvu financí, ale psali si je sami velcí hráči za koordinace Zdeňka Zajíčka, který je nejen místopředsedou ODS, ale i viceprezidentem Hospodářské komory.
Podobně vznikly i mnohé další zásadní zákony a rozhodnutí z poslední doby. Proto ten chaos, proto ta neefektivita. Těžko říct, jak dlouho se vládním píáristům bude dařit billboardy s Babišem a Putinem vytvářet dojem, že nyní vládne něco výrazně odlišného. Snad dlouho, protože až širší veřejnost pochopí, že se toho v ekonomické a sociální politice změnilo jen velmi málo, bude to mít velmi ošklivé politické důsledky.
#ToPodstatné: Jak přetnout nezdravý český korporativismus?
Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.
Co číst (a poslouchat)
Volby v síti
Star Economist Nouriel Roubini on the Global Crises: World War III Has Already Effectively Begun
The bill for campaign populism is paid in office, warns Matteo Renzi
Adieu, laissez-faire
A od asi 50 minuty pár myšlenek ke konspiračním teoriím…
