Newsletter DK
← zpět na archiv

Až nevoliči promluví, odvod ze zdravého rozumu a nový eurofond

14. 11. 2022

Z projektu Česko společně jsem měl radost, protože jsem doufal, že se něco nového dozvím o české společnosti.

Po posledním díle se ale už spíše obávám, co nového na nás ještě čeká.

Že mezi voliči vládních a opozičních stran je v mnohém neshoda, to nepřekvapí. Spíše udiví, že v mnohém se i přes rozdílné politické názory celkem shodneme.

Problém jsou ale nevoliči. Co původně v průzkumu bylo jen jako nezbytná sociologická kategorie do počtu, to je jeden z nepřekvapivějších závěrů. Nevoliči v Česku jsou mimořádně protestně naladěni.

Myslí si spolu s opozičními stranami, že česká společnost se po roce 1989 ubírá špatným směrem. Že stát nezvládl příchod ukrajinských běženců. Že jsme je vůbec neměli přijímat. Že by bylo lépe vystoupit z EU…

O nevoličích si často myslíme, že možná jsou trochu více protestnější, ale je to rezervoár pro všechny možné strany. Tak v Česku není. Pokud se aktivizují a půjdou k volbách, bude to jednoznačně v prospěch dnešní opozice. Když k tomu připočteme i ty, kteří již volí, ale ve sněmovních volbách jim po statisících propadl hlas, je to velmi varující zpráva o nespokojenosti v republice.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Odvod ze zdravého rozumu

V minulém newsletteru jsme detailně probrali chyby windfall tax a měli jsme dojem, že nic horšího už nemůže přijít. To jsme ovšem ještě neznali úpravu odvodů nad cenovými stropy pro výrobce elektřiny. Vláda nakonec na sílu, tedy velmi po babišovsku, vše schválila. Nyní bude velmi zajímavé, zda všichni vládní zákonodárci budou mít odvahu pro něco takového hlasovat. Proberme si ty největší problémy:

1. Hlavně tomu neříkejme daň

Vládní ministři usilovně bojují na ztracené vartě dvojího zdanění. Žádný jiný unijní stát nestvořil něco tak bizarního, aby se to samé danilo jednou a pak ještě druhou daní. Jen Česko. Aby se ministr financí Zbyněk Stanjura vyhnul výtkám o dvojím zdanění, tak prohlašuje, že daň je jen windfall tax, zatímco odvod je poplatek: „Cenové stropy nemají charakter daně, jsou koncipovány jako poplatek. Když to není daň, těžko můžeme mluvit o dvojím zdanění.“ To je ekonomický vtip roku. Poplatek se od daně liší především ekvivalencí, tedy že je jasné, co proti poplatku dotyčný dostane. Zde je však o celkem jasnou daň, navíc sazby ani omylem neodpovídají nějaké reciprocitě.

Je zcela nepřijatelné, že se vláda pustila do tak velkého rizika, protože v připomínkách jednotlivých rezortů to zní unisono. Něco už média citovala, ale kdo vidí všechny připomnky pohromadě, toho musí jímat hrůza, jak to celé právně skončí. Pár citací.

Začneme lakonickým konstatováním ministra pro legislativu Michala Šalomouna:

„Odvod z nadměrných příjmů je svou povahou daní bez ohledu na to, jak je nazván.“

Pokračujme ministerstvem vnitra:

„Odvod z nadměrných příjmů má de facto povahu daně, o čemž svědčí i důvodová zpráva, kde se uvádí, že „Navrhovaný odvod z nadměrných příjmů bude spravován po stránce procesní jako daň podle zákona č. 280/2009 S., daňový řád.“.“

Přidejme samotný Úřad vlády:

„Dvojí daňové/odvodové zatížení téhož je velmi obtížně hájitelné.“

A bez obalu Hospodářská komora (jejíž místopředseda je i místopředsedou vládní ODS):

„Považujeme za morální hazard, když ČR (nikoliv EU) uvaluje na výrobce elektřiny jak odvodovou, tak daňovou povinnost, kdy se nabízí jediné vysvětlení, a sice že se chce stát pojistit, aby sítem dvojí zátěže „neproklouzla“ ani koruna výrobců elektřiny. Cílem formálně konstruovaného násilí nemůže být řešení obav z toho, zda jednotlivě finanční správa nebo ERÚ nedokáže inkasovat výrobce elektřiny.“

Ale běda, kdo před ministrem Stanjurou řekne, že je to daň! To asi budou muset říct ministrovi až soudy.

2. Nikdo nechce dělat kasírtašku

Médii už prolétlo, jak usilovně se Energetický regulační úřad brání, aby se stal výběrčím těchto odvodů. Je to přeci daň a ERÚ ani na to ani nemá lidi.

„Ačkoliv lze souhlasit s důvodovou zprávou, že v případě odvodu se nejedná o klasickou daň stricto sensu, zcela nepochybně se jedná o povinné peněžité plnění daňového charakteru a z hlediska kompetenčního se tedy jedná o oblast působnosti Ministerstva financí. Tomu odpovídá nejen skutečnost, že správa odvodu bude vykonávána podle daňového řádu, ale např. i to, že na příjmy z odvodu se hledí jako na daňový příjem organizační složky. V žádném případě se nejedná o regulaci výrobních cen elektrické energie, jak uvádí důvodová zpráva, ani jinou regulatorní záležitost spadající do kompetencí regulátora. Jedná se o zákonné nastavení hranice povolených tržních příjmů, kdy nad tuto hranici dochází k odvodu do státního rozpočtu.“

A úřad dost brutálně pokračuje:

„Odůvodňovat správu odvodu Energetickým regulačním úřadem skutečností, že ERÚ je kompetentním orgánem pro oblast energetiky, považujeme za zcestné. Jak již bylo řečeno, v případě odvodu se jedná o daň v širším slova smyslu, nikoliv o regulatorní zásah. Stejně jako ERÚ není správcem daně u energetických daní, ČNB není správcem daně u bank, tak nevidíme důvod, aby ERÚ byl správcem odvodu. … K navrhovanému řešení Energetický regulační úřad dále namítá, že nelogické svěření správy odvodu Energetickému regulačnímu úřadu může ve výsledku znamenat přímé ohrožení výběru těchto odvodů, které mají sloužit k financování opatření vlády proti vysokým cenám energií. Energetický regulační úřad historicky pravomoci v oblasti daňové správy nikdy nevykonával a nemá k výkonu těchto činností k dispozici žádné technické ani personální odborné kapacity. S věcně odborným zaměřením Energetického regulačního úřadu se výkon správy odvodu zcela míjí.“

Na což reaguje mimořádně alibisticky Stanjurovo ministerstvo financí. Sice to vypadá jako daň, kejhá to jako daň, ale daň to v žádném případě podle ministerstva není, aby s tím Finanční správa nemusela mít práci.

„Nařízení řešící vysoké ceny energie koncipuje odvod jako určitou formu regulace trhu, s tím, že jako její součást je třeba inkasovat určité peněžité plnění (defaultně jde tedy o kompetenci ERÚ ve smyslu § 17 energetického zákona). Skutečnost, že navrhovaný odvod bude spravován v daňovém procesním režimu, je dána toliko praktickou vhodností tohoto režimu pro případy inkasování peněžitých plnění obecně.“

A podobně alibisticky ministerstvo odmítá stesky ERÚ, že nemá lidi na kontrolování stovky nových subjektů s nepřekonatelným argumentem, že jich jsou přeci jen stovky.

„Okruh poplatníků odvodu bude velmi omezený (hovoří se o stovkách subjektů) – není zapotřebí dekoncentrovaný robustní aparát, kterým disponuje Finanční správa České republiky, Klíčová je zde především odborná role ERÚ nutná k posouzení toho, zda poskytnuté údaje, resp. tvrzená výše odvodu odpovídají reálnému stavu daného poplatníka, jakož i stavu na trhu s elektřinou.“

Ale běda, kdo řekne, že novou daň nemá kdo efektivně vybírat! To bude muset říct až realita.

3. V EU prostě nemožné

Největší problém je ale asi naprostá nekompatibilita s nařízením EU, na které se celý český konstrukt odvodu a windfall daně odvolává. Nařízení blokuje takový souběh odvodu a daně, počítá s jinými segmenty a vysloveně počítá s účinností jen do poloviny roku 2023. Pokud se vše schválí, po polovině příštího roku už půjde o ryze českou daň, která bude výrazně diskriminovat české výrobce na unijním jednotném trhu. To je velký hazard.

Z kritiky Hospodářské komory:

„Návrh předkladatele považujeme za nežádoucí gold plating. Účinnost nařízení Rady nelze prodlužovat českým zákonem a stejně tak nelze podle našeho názoru prodlužovat odvodové období, protože tím nutně dojde ke znevýhodnění výrobců elektřiny v ČR proti výrobcům v jiných zemích EU. Důvodem pro vydání nařízení Rady byl právě pokud možno jednotný postup v rámci EU a ČR by to měla respektovat. Nařízení Rady je přímo použitelné a snaha o jeho prodlužování na úrovni ČR se může setkat s úspěšnými žalobami proti takovému postupu.“

A Úřad vlády zcela nesmlouvavě:

„Předkladatel se sice snaží v důvodové zprávě (str. 17 a 18) odůvodnit takovou úpravu, nicméně setrvávají pochybnosti o slučitelnosti s nařízením 2022/1854, které zde odchylku explicitě neumožňuje. Režim takového odvodu by se uplynutím 30. června 2023 změnil na ryze národní, což by však potřebovalo zcela jiné a nové posouzení z hlediska slučitelnosti s právem EU. Po konci června 2023 se českým odvodem založí jednostranná překážka dopadající na výrobce/zprostředkovatele elektřiny působící na celoevropském trhu a může tedy jít o opatření rovnocenné clům, které by bylo třeba obhájit z hlediska dopadů do oblasti volného pohybu zboží jakožto jedné ze základních svobod vnitřního trhu.“

Ale běda když někdo řekne, že to nemá s unijní dohodou nic společného. To nám bude muset vysvětlit až Evropská komise.

#ToPodstatné: Jak by celá daňová konstrukce měla vypadat místo českého nepovedeného bastlení odvodů a windfall daně?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Novinka: Lithium i gigafactory ve Spravedlivé transformaci

Evropská komise schválila finální podobu jednoho z nejdůležitější eurofondů pro nadcházející období v Česku. Operační program Spravedlivá transformace (OPST) má pomoci proměně tří uhelných krajů – Karlovarskému, Ústeckému a Moravskoslezskému. Celková alokace programu je 1,64 miliardy eur, to není věru málo.

Finální podobu programu mám k dispozici.

Program bude v otevřených tematických výzvách podporovat zejména tyto oblasti:

'Podporu podnikatelského sektoru a přímou tvorbu nových pracovních míst;
nová řešení a podporu rozvoje výzkumu, vývoje a inovací;
rozvoj nových obnovitelných zdrojů a souvisejících technologií, které umožní přechod ke klimaticky neutrální ekonomice;
rozvoj digitálních služeb a řešení ve veřejném i soukromém sektoru;
znovuvyužití území po těžbě uhlí a souvisejícího průmyslu včetně energetiky a teplárenství;

přechod k oběhovému hospodářství, efektivní využití zdrojů, předcházení vzniku odpadů a materiálové i jiné využití odpadů;
zachování zaměstnanosti v podnicích, které procházejí transformací v důsledku naplňování cílů Zelené dohody pro Evropu;
vzdělávací soustavu, a to konkrétně na podporu odborných učeben středních škol;
infrastrukturu pro zájmové vzdělávání.'

Kromě otevřených tematických výzev ale program počítá ještě s 34 projekty strategického významu, které si už kraje, stát a byznys vylobovaly. Ano, bez lithia a gigafactory by se to neobešlo. Je tam ale i spousta dalších třaskavých projektů a taky spousta betonových krajských pomníků, jen posuďte.

**
#ToPodstatné**: Které z těchto projektů pomohou Karlovarsku, Ústecku a Moravskoslezsku a které ne?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Studie: co s velkými energožrouty

V úterý se spustí program pomoci velkým firmám, které nezvládají ceny energií. Ministerstvo průmyslu vyčlenilo 30 miliard.

Mohou zažádat tyto velké firmy:

1. Jakýkoliv podnik spadající do oprávněných žadatelů, jehož náklady na elektřinu a plyn se letos oproti loňskému roku více než zdvojnásobily – výše dotace je 30 % způsobilých nákladů, celkový max. limit 45 milionů korun,
2. energeticky náročný podnik, který je v provozní ztrátě – výše dotace 50 % způsobilých nákladů (max. do 80 % provozních ztrát podniku), a celkový max. limit pro dotaci je 200 milionů korun,
3. energeticky náročný podnik ve vybraných odvětvích, který je v provozní ztrátě – výše dotace 70 % způsobilých nákladů (max. do 80 % provozních ztrát podniku), a celkový max. limit pro dotaci je 200 milionů korun.

To zjevně ale není konec příběhu. To takto úzce vymezeného prostoru se vejde málokdo z velkých energožroutů a vláda stejně zase bude brzo před problémem, zda je nechat osudu, nebo jim nějak pomoci.

Proto je důležité, že pár lidí v NERV již přišlo s nápady, jak dál. Zatímco studie NERV o úsporách v eráru vzbudila všobecnou pozornost (byla i v minulém newsletteru), materiál „Energetická krize: Jak pomoci průmyslu a nezruinovat státní kasu” si mnoho pozornosti nezískal. Což je chyba.

Helena Horská, Zuzana Ceralová Petrofová, Petr Zahradník přišli s několika provokativními nápady. Nyní se zdají nezvyklé, ale za pár týdnů se o nich jistě už budeme bavit.

Vybírám jen dva. Ten první řeší, jak velkým podnikům pomoci jen částečně a zároveň je motivovat, aby to nepoložily:

„Zvážit stropování s výrazně nižším procentem objemu energie 40–50–60 % + zavést (v době COVID osvědčený) institut odložené daně, pro podniky zasažené nedostatkem/drahou energií atd. (vyjít vstříc v daňové oblasti); změnit (umožnit obejít) definici provozní ztráty, která je nevhodná. Jde o to nerezignovat na rychlou a viditelnou pomoc, byť s limity – štědrá národní řešení narušují jednotný trh, lepší je evropské řešení, ale variabilita různých forem vážnosti problémů firem je vysoká a různé druhy pomoci mohou uklidnit situaci.“

Snad to bude stačit, ale pokud se ceny energií budou vyvíjet špatně, nepochybně se brzo začneme bavit i o dalším jejich námětu, který nikdo rozhodně nechce, ale je lepší být na takovou možnost připraven.

„Reorganizace a restrukturalizace se státní pomocí s podmínkou případného zestátnění či návratné pomoci (kapitálový vstup do firem; rekapitalizace pohledávek; přechodné vzdání se akcionářských práv; omezení výplaty dividend a podílů na zisku…). Vhodné je definovat “systémově významné firmy” (po osvědčeném vzoru systémově významných bank) a na ně tuto výjimečnou, ale návratnou pomoc implementovat, bude-li hrozit systémové selhání.“

#ToPodstatné: Jak by měla vypadat pomoc velkým firmám, pokud by tedy vůbec nějaká měla být?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Komentář: Mejdan končí, přichází NERV. Kabinet bude muset škrtat a zvyšovat daně

Vládní ekonomický tým sestavil sumář možných úsporných opatření. A politici se z nich hned jako pejsek a kočička jali dělat “stokrát dobrý dort”.

Celý komentář si přečtěte na Aktuálně.cz

Komentář: Zeman proti Zemanovi

Důležitý je výsledek a ten zní, že Pražský hrad se snad konečně zas otevře návštěvníkům bez potupných kontrol. Prezident Miloš Zeman v otevřeném dopise požádal ministra vnitra Víta Rakušana, aby co nejrychleji zrušil bezpečnostní prověrky. Ministr vzápětí opáčil, že otevřít opevněný Hrad on chce už dlouho. Nabízí se tak otázka: kdo tedy vůbec chtěl mít tak dlouho zašpérované sídlo českých králů?

Poslechněte si komentář na Plusu.

Co číst (a poslouchat)

A kde brzo budeme nově pěstovat kukuřici, obilí a rýži… (graf: Economist)