Navzdory státu jsme rok 2022 zvládli dobře

19. 12. 2022

Je tu poslední newsletter roku. O svátcích vás nebudu obtěžovat politikou a ekonomikou. Ač je newsletter většinou pesimistický, končím optimisticky: Český stát se sice zcela rozložil, ale občanská společnost zafungovala výborně. Opravdu.

Zkouška první byla a je Ukrajina: Češi masivně přispívali Ukrajincům na humanitární pomoc i zbraně. Následně nahradili stát, který nebyl schopen kvótami či jinými pobídkami distribuovat běžence tam, kde byla dostatečná podpora bydlení, škol a práce. O jejich následné lepší začlenění a využití kvalifikací ani nemluvě. Šimon Pánek mi v rozhovoru říkal, že to je zase jeden z těch pozoruhodných okamžiků, že když Češi dostanou důvod a nadchnou se, v pomoci je málokdo překoná.

Zkouška druhá byla a je inflační a energetická krize. Vládní programy jsou podobně jako za covidu naprosto nezvládnuté, v energetické pomoci je kupodivu i úplně stejná míra neznalosti a korporativismu jako za Babiše. Měnová politika devastující. Přesto se Češi zařídili. Máme relativně jedny z největších úspor plynu v Evropě, umíme šetřit. Střechy i navzdory byrokracii pokrývá fotovoltaika. Česká mentalita střádalů jede naplno, ve znalosti vlastních nákladů na bydlení a energie jsme udělali světelný skok vpřed.

Ač stát v současné krizi zklamává úplně stejně jako za covidu, česká občanská společnost je silná, umí se organizovat a umí si pomoci. To není v postkomunistické střední Evropě vůbec samozřejmostí.

Buďme za to rádi, a to i z čistě praktických důvodů: Rok 2023 bude neméně těžký a pomoci si budeme muset opět sami.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Nejlepší ministr je Pojar

Pojďme na hodnocení vlády v tomto těžkém roce. Tým Petra Fialy do začátku dostal obrovský bonus: vše totiž muselo být lepší, než případná vláda Andreje Babiše, Tomia Okamury a Vojtěcha Filipa, které jsme se ve sněmovních volbách jen těsně vyhnuli.

Za rok tento bonus vláda bohužel prohospodařila. V zahraniční politice, oražené předsednictvím EU, snad ještě strašení Babišem zafungovalo, ekonomická a sociální politika je však těžko uvěřitelný amatérismus, který žene lidi zpět k Babišovi, ne-li něčemu horšímu. Přesto nejhledejme ve Fialově týmu jen nejhorší ministry, kde je nepřeberný výběr, ale zkusme najít i ty nejlepší.

Takže nejlepším ministrem vlády Petra Fialy se stává:

• Tomáš Pojar. Sice není ministrem, ale fakticky je. Je nezpochybnitelným tvůrcem současné zahraniční politiky Česka. Řídí premiéra ve věci Ukrajiny. Je u všeho podstatného, co se děje, od Kyjeva přes energetickou diplomacii po nizozemský terminál LNG. Nyní se má stát alespoň poradcem pro národní bezpečnost, ale to je celkem jedno. Důležité je, aby si zachoval svůj vliv na premiéra a nepustil k němu znovu zahradilovce a tlumil i pirátský Černínský palác. Škoda že nekandidoval na prezidenta, debaty by od pečení cukroví dostal zpět k tomu podstatnému a konkrétnímu.

Tím soutěž o nejlepšího ministra končí. Někteří ministři jistě svůj rezort zvládají, například Martin Kupka z ODS, Mikuláš Bek ze STAN či Michal Šalomoun za Piráty. Ale to nejsou těžké váhy.

#ToPodstatné: Kdo je podle vás nejlepší ministr Fialovy vlády?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Nejhorší ministr je Stanjura

Na nejhoršího ministra vlády je naopak nátřesk, protože premiér křehké pětikoalice nechce odvolávat neschopné ministry, aby se pětidohoda nerozpadla. Což je politicky pochopitelné, ale proti zájmům státu.

Silným kandidátem na nejhoršího ministra je jistě ministr práce Marian Jurečka, který oč více se ke všemu vyjadřuje a zastává kde jaké ministerstvo, tím více se mu rozpadá sociální systém pod rukama. Jeho přešlapů je nekonečně, slavná je například jeho bizarní pětitisícová rodičovská dávka, která byla nejprve pro lidi s milionem čistého, aby byla vzápětí hrubého. Nejvážnější je ale jeho přihlížení rozpadu důchodového systému mimořádnými valorizacemi, to je jistě důvodem k jeho konci.

Zcela selhává i ministr Vít Rakušan. Od počátku, kdy vyštval policejního prezidenta, ukazuje své neporozumění rezortu. Oč více se stará o korupční skandály svého hnutí a vyvěšování Putina ve vaku na mrtvoly, o to má méně času na takové drobnosti, jako je třeba organizace voleb.

V komunální volbách zapomněl, že musí přijmout paragrafy pro volbu i pro covidové pacienty jako ve sněmovních volbách. Naprosté fiasko je pak současné zařazování a vyřazování prezidentských kandidátů z klání.

Velkou divočinou je i ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, který svůj rezort vůbec nezvládá a je velké štěstí, že covid je snad už natolik slabý, že nevyžaduje silného ministra. Nesouvislé rétorické výlety do zdravotního připojištění či proplácení lyžáků se nedají ani pochopit. Ve chvíli, kdy v srpnu slavně slíbil, že když nemocnice nebudou mít od Nového roku energie, tak rezignuje, měl být okamžitě premiérem superarbitrován. Ale asi to nikdo nechce dělat, tak zůstal.

Jsou zde jistě i další ministři, kterým se také ne úplně daří. Ministr kultury Martin Baxa odvádí dobrou práci, ale tvorbu nové mediální legislativy nezvládl a ohrožuje tím budoucnost médií veřejné služby.

Velmi nejednoznačný soud zaslouží ministr průmyslu Jozef Síkela. Jeho energetická pomoc je tristní. Přípomínám minulý newsletter o tom, jak se narychlo skrývalo, že to celé píše místo ministerstva vlastně EY. Síkela také nekomunikuje s českým byznysem, jak by měl. Na druhou stranu odtáhl krizové mítinky českého předsednictví, které velmi dobře v angličtině i němčině zvládl. Nahradil tak znalce polštiny Zbyňka Stanjuru, kterého nešlo do Bruselu na nic poslat.

A tím se dostáváme k smutnému vítězi. Přestože konkurence byla veliká, s naprostým přehledem se nejhorším ministrem stává:

• Zbyněk Stanjura. Na co sáhl, to spektakulárně pokazil. Dokonalý příklad, že schopné politikaření není schopná politika. Na počátku roku se vysiloval zcela zbytečně rozpočtovým provizoriem, jen aby ukázal, že na rozdíl od Babiše dokáže stlačit schodek 300 miliard. Vymýšlet úplné bizarnosti, kam třeba schovat zdravotnické dluhy, aby to nebylo vidět a okrádal tím poslance o cenný čas, protože se kvůli tomu měsíce hádali. Ani válka nezlumila jeho touhu politikařit za každou cenu. Verbálně sliboval cílenou pomoc, kterou se odliší od Babiše během covidu, dělal ale úplný opak. Bizarnosti jako plošné a neúčinné snižování ceny paliv přesně do komunálních voleb a další hlouposti udělaly v eráru zas o něco větší díru. Politikaření je i za jeho umanutým opakováním mantry o nezvyšování daní, takže dosud není hotová ozdravná kůra veřejných financí, kde zvýšení daní prostě musí být. Drobnosti jako souhlas se snižováním loterijní daně v čase krize ani nezmiňuji. Naprostý děs je ale jeho windfall tax. Zase zaúřadovalo politkaření, když se speciální daň zastavila před úvěráři ODS a domácími vlivnými majiteli bank. Ale hlavně je to naprosto nezvládnutá aplikace unijní dohody. Co Síkela vysvětlil všem evropským partnerům, to nedokázal vysvětlil Stanjurovi. Důsledky ještě budou devastující.

Čím dříve bude odvolán, tím lépe nejen pro republiku, ale i pro samotnou vládu a sebezáchovu ODS.

#ToPodstatné: Kdo je podle vás nejhorší ministr Fialovy vlády?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Michlova drahota

V předvolební kampani před sněmovními volbami marketéři ODS útočili na Babišovu vládu „Babišovou drahotou“, protože už tehdy se inflace probudila. Nyní naopak Babiš předhazuje vládě „Fialovu drahotu“, která je násobně vyšší.

Ale nebezpečná je jen jedna drahota, a to Michlova. Mizerná ústavní pravidla pro výběr členů bankovní rady dovolila prezidentu Miloši Zemanovi překopat celou Českou národní banku. Od poloviny roku ji tak tvoří většina kolem nového guvernéra Aleše Michla.

Současná politika nezvyšování sazeb a umělého dopování koruny devizovými rezervami je mimořádně riskantní a je to poukaz na dlouhé inflační období, což jde proti samotné identitě českého střádala s pevnou měnou v nízkoinflační ekonomice.

V roce 2023 se může stát cokoliv. Koruna se může spektakulárně zhroutit. Trhy nás možná odepíší jako Británii za premiérky Trussové. Anebo se vše podaří vysedět do té doby, než inflace sama alespoň trochu ustoupí, ale to je hodně riskantní politika.

Dlouhá inflační epizoda je ale zlo, na které bychom neměli přistupovat. „Z inflace 2022 se stává měnová reforma 1953. Michlův tým hazarduje s Českem.“

#ToPodstatné: Jak to bude podle vás s úroky a korunou v roce 2023?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Co číst (a poslouchat) přes svátky

• Poslechněte si rozhovory se zajímavými odborníky, které jsem vedl pro podcast Prospero.
• Koukněte se na projekt Česko společně, ve kterém jsme se opravdu detailně podívali na to, co spojuje či rozděluje českou společnost.
• A taky se můžete podívat na některé zajímavé rozhovory, ke kterým jsem se tento rok připletl. Horská. Buchtík. Navrátil. Rusnok. Basch. Pavel. Drábová.

A samozřejmě si můžete koupit nějakou mou knížku.

Pěkné svátky!