Vše, co potřebujete vědět před prezidentskou volbou

9. 1. 2023

Tento týden nemůže být newsletter samozřejmě o ničem jiném než o výběru nové hlavy státu. Ale než se posuneme k současné volbě, tak malé zadostiučinění k té předchozí 2018. Vzpomínáte si ještě na ty útoky na Jiřího Drahoše, že je slabý, nemožný, dezorientovaný a vrší chybu za chybou? Tak to porovnejme se současnými občanskými kandidáty Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou.
Drahoš tehdy cíleně zvolil usedlou profesorskou image a přesto rychle přeskákal i ostřejší protikandidáty. U Pavla a Nerudové naopak nyní vidíme, jak už z kampaně dělají úplné televarieté, což může od volby už některé vlažné příznivice zase odrazovat.
Dále: na Drahoše pršelo spousta obvinění, od pedofilie přes zpochybňování jeho vědecké kariéry až po roli agenta migrantů. Nakonec se ukázalo, že jeho největším hříchem jsou maximálně falešné brýle. Co by za to nyní exkomunista Pavel a Nerudová topící se v univerzitní kauze dali.

Takto by šlo pokračovat ještě dlouho, ale vše jsem už tenkrát shrnul v příspěvku: „Že byl Jiří Drahoš slabý? Naopak. 48 procent je zázrak“

Proti obhájci mandátu bylo tehdy prakticky nemožné vyhrát a Drahošovi slouží ke cti, že Miloš Zeman nakonec nevyhrál rozdílem třídy, ale jen velmi těsně a nemohl tvrdit, že ho podporuje celá republika.

Ale teď už pojďme na nadcházející volbu.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Vše, co potřebujete vědět před prezidentskou volbou

Vnitro selhalo při organizaci voleb

Nejprve jedna organizační: Co předvedlo ministerstvo vnitra s registracemi kandidátů, to přesahuje veškeré chápání. Od voleb v roce 2013 víme, že zcela nedomyšlená přímá volba potřebuje nejen politické, ale i organizační zpřesnění. I volby 2018 ukázaly, že zdaleka vše není v pořádku, speciálně pak ověřování 50 tisíc podpisů pro občanského kandidáta či legitimace ke kandidatuře od zákonodárců.

Vít Rakušan je ministrem vnitra už rok a všechny dosavadní volby pod jeho dozorem jsou skandální. Při podzimních komunálních a senátních volbách zapomněl schválit paragrafy pro covidové pacienty a ještě to bagatelizoval, že upření volby stejně nebude mít na výsledky žádný vliv.

V prezidentské volbě úřad naprosto nesmyslně původně pustil k volbám Denisu Rohanovou. Naopak bizarním přepočítáváním podpisů zas vyřadil Karla Diviše. Soudce Nejvyššího správního soudu Radan Malík doslova prohlásil, že „při kontrole zjistil Nejvyšší správní soud elementární chyby“. Úředníci vnitra přitom museli vědět, že zrovna v případě podnikatele Diviše jde o každý podpis, protože mu úřad uznal 49884 podpisů z potřebných 50 tisíc. Soud nakonec přihodil 34 a rázem je Diviš zpět ve hře. Bláznivý byl i případ Rohanové, kterou vnitro proti vší logice pustilo do voleb na základě podpisů zákonodárců, kteří už dávno zákonodárci nejsou. Vnitro tak znectilo základní pilíř ústavnosti, že zákonodárce může vykonávat svůj mandát jen po určený čas.

Doufejme, že série selhání Rakušanova ministerstva je u konce. Ale úplně jisti si tím být nemůžeme. Neúspěšní kandidáti podávají různé žaloby k Ústavnímu soudu, ale jediná, která by mohla mít nějaké opodstatnění, je případná Divišova stížnost, že mu vnitro upřelo 19 dnů kampaně a neměl tedy rovné podmínky. Na zrušení voleb je to asi příliš slabé, ale ten šlendrián nikým neřízeného vnitra je nepochybný.

Pečlivě rozdělené voličstvo

V posledních dnech co chvíli vyskakují průzkumy. A všechny jsou již nepodstatné. Že je zde trojice kandidátů se zhruba čtvrtinovou podporou, to víme. Že se Danuši Nerudové na podzim podařilo dotáhnout vedoucí dvojici Andreje Babiše a Petra Pavla, to také. A že to nevypadá na žádný velký trend na poslední chvíli, to také.

Od průzkumů, které honí fiktivní pořadí na prvních třech bednách, se tak přesuňme k jednomu unikátnímu průzkumu, který zjišťuje něco úplně jiného. V Aktuálně jsme podrobně rozebrali, kdo jsou vlastně voliči jednotlivých favoritů. Použili jsme k tomu Atlas Čechů, který monitoruje českou online populaci.

Profil podporovatele Babiše je ještě mnohem protestnější, než jsme si dosud mysleli. EU je pro Babišova podporovatele zcela nevýhodná, posílá řetězové maily, před revolucí mu bylo lépe. Zato volič Pavla je až nečekaně movitý, konzervtivnější vysokoškolák, najdeme ho ve středně velkých městech a v Praze. Nerudové pak zbyl segment mladých, liberálních z velkoměsta. Co je zajímavé, není nijak nadprůměrně oblíbená u žen. To je dáno asi tím, že starší ženy stále dají na Babiše.

Naprosto zřejmá je pak blízkost voličských táborů Pavla a Nerudové, naopak jejich společná antipatie k Babišovu táboru.

Babišova jediná možná strategie

V čase psaní newsletteru ještě není známo pondělní rozhodnutí soudu v kauze Čapí hnízdo. Ale ani případné odsouzení Babišovi nijak zvlášť neublíží. Oslovuje silně protestní nespokojené voličstvo. Příběh o spiknutí „polistopadového kartelu“ už těmto voličům stokrát odvyprávěl. Naopak to může zafungovat jako mobilizační efekt, pokud na závěr Babiš spustí, jak po něm celý establishment jde.

Zajímavější je jeho celková dosud uměřenější politická a mediální kampaň během prezidentské kandidatury. Na výjezdy obytňákem v závěru navázal debatami, ale zcela zanedbal billboardy. Ač u ANO nikdy není jisté, jak se co vlastně financuje, do billboardů rozhodně nedal více než jednotky milionů. Zároveň nechodí do debat, vybral si jen Novu, kterou jeho příznivci vydatně sledují.

Co za tím je? Pravděpodobně prostá úvaha, že ať kampaň vypustí, nebo se přetrhne sebevíc, nakonec bude mít velmi podobná procenta v prvním kole. Voličské jádro ANO je pevné, stejně tak odpor ke hnutí. V tom těžko nacházet nové příznivce. Stejně tak je nepravděpodobné, že by někoho jiného než své přesvědčené oslovil z televize, kde by na něj všichni protikandidáti v debatách svorně útočili. Navíc v situaci, kdy má velmi dobře spravovaná vlastní média.

Babišova strategie tak není ani dobrá, ani špatná, je prostě u tak polarizujícího politika jediná možná.

Generál s rudou hvězdou na čele

Petr Pavel je nepochybně nadále favorit volby. Tažení stylem start-cíl mu na podzim trochu zkomplikovala Danuše Nerudová, nicméně závěr je už zas v jeho režii.

Co je mnohem podstatnější, je to, že přímo zosobňuje naše vyrovnávání se s komunistickou minulostí. Když jsem se ho v rozhovoru ptal „Jak to, že třicet let po pádu komunismu se dvěma největšími favority prezidentské volby stali zrovna normalizační komunisté? Je to tím, že jste dříve odstartovali svou kariéru?“ čekal jsem vše, jen ne odpověď, že „Moje členství v KSČ nemělo na moji další vojenskou kariéru žádný vliv.“

Chvíli jsme přemýšlel, zda to myslí vážně či ne, ale asi si to opravdu myslel, i když to byl zjevný nesmysl. A to ještě nebylo navíc venku, že byl i šéfem základní organizace KSČ.

Pak jsem o tom ještě napsal text „Hádka o generála s rudou hvězdou na čele“ a doufal, že se dobereme k nějaké smysluplnější reflexi minulosti. To se zatím nestalo, ani ve veřejné debatě a už vůbec ne u Pavla. Zda to lidem ještě vadí či ne, to se ukáže u voleb.

Důležitá třetí vzadu

Danuše Nerudová se v létě odpoutala od hvězdné pěchoty slabších kandidátů a pevně se připojila k vedoucí dvojici. Klobouk dolů. Perfektně načasované a i když nyní v závěru se jí to vymyká z rukou, efektivita kampaně je nepochybná.

Její připojení k vedoucí dvojici má navíc několik blahodárných momentů. Neservírující se nám jen dva favorité, to je vždy dobře. Nestala se z toho kampaň Babiš-Antibabiš. Hodně to změnilo strategii kandidátů. Pavel se musel začít snažit. Babiš nemá najednou jen jediného soka a pokud před prvním kolem uvažoval o negativní kampani, nyní by jen vytlačil voliče jednoho protikandidáta k druhému, což by nedávalo smysl.

Ale za tak rychlý růst v kampani se platí. Nerudová od počátku měla problém, že si vybrala reprezentaci voličstva, které není její. Je to profesorka z konzervativní vysoké školy, která v minulé volbě volila konzervativce Pavla Fischera. Z toho se progresivní liberálka pro mladé, co neustále baví na sociálních sítích, dělá složitě. Mimo ekonomické otázky navíc Nerudová vůbec není připravená, lavíruje a je to vidět. Když nyní například všichni hlavní kandidáti řekli, že by navrhovaného ministra životního prostředí Petra Hladíka jmenovali, aby se vymezili k Zemanovu konání, Nerudová nedokázala odpovědět. A to, že neměla od počátku připravené smysluplné vysvětlení problémů na své univerzitě (pokud vůbec nějaké může být), nad tím zůstává rozum stát.

Je ale možné, že pro její mladé voličstvo jsou toto všechno nepodstatné věci. Stačí si vzpomenout, čeho dosáhl konzervativec Schwarzenberg jen tím, že si nasadil číro. Nyní ji navíc podpora Josefa Středuly může dodat těch několik málo klíčových procent, aby se udržela ve vedoucí trojici.

Fischer a Bašta: černí koně voleb

Pro favority bychom neměli zapomenout ale ani na ty, co velmi pravděpodobně skončí už v prvním kole. O některých kandidátech se nemá vůbec cenu bavit, byť jsou jistě zajímaví.

Tomáš Zima tak dlouho kombinoval svou prezidentskou kandidaturu, až ji totálně překombinoval. Jediné štěstí, že lákadlo politiky ho donutilo opustit funkcionaření na Univerzitě Karlově. Marek Hilšer, co nyní utrácí peníze strany „Marek Hilšer do Senátu“, aby zvýšil šance na příští opětovnou úspěšnou kandidaturu do Senátu, to už je učiněné perpetuum mobile. Josef Středula byl již na podzim na hlavu poražen Ladislavem Vrabelem, skutečným hitmakerem uliční nespokojenosti, kterou Středula právě chtěl ovládnout jako předák odborů. Nakonec odstoupil a podpořil Nerudovou. A pak je tu zcela neznámý podnikatel Karel Diviš, o kterém nic nevím a asi by to tak mělo zůstat.

Dva kandidáti z této hvězdné pěchoty ale ještě mohou být důležití: Pavel Fischer a Jaroslav Bašta.

Fischer má jednu z nejefektivnějších kampaní. Narychlo ji vyhlašoval, aby se prosmýkl do výběrové podpory koalice Spolu. Už to mu pomohlo. Jeho portrét je vylepený skoro na všech kostelech. A jak Pavel a Nerudová na závěr tlačí na pilu, tak stále stejně nudný a státnický Fischer může ještě nabrat nějakou závěrečnou přízeň konzervativnějších občanů. Stejně jako překvapil v roce 2018, může překvapit i nyní.

A pak je tu Bašta, klíčový kandidát, kterého si až na závěr kampaně média všimla. Kdo však objíždí periferie republiky, tak ví, že Tomio Okamura už před měsícem nechal za 10 milionů oblepit pohraničí Baštou, který slibuje mír a odvolání vlády. To může ošklivě Babišovi ublížit, byť ten s tím nic nemůže dělat, aby nepřišel o umírněnější voliče ANO.

Tak hodně štěstí u voleb! „Nedá se na to dívat. Přesto nás čeká dost možná ta nejlepší prezidentská volba“

#ToPodstatné: Jak podle vás dopadne první kolo a proč?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Co číst (a poslouchat) k volbám

Tak jak to dopadne? (zdroj grafu: Mandaty.cz)