Rok a půl bez voleb, mapa nespokojenosti a jak vláda ovládne ČEZ
30. 1. 2023
Dopadlo to dobře. A to nikoliv proto, že vyhrál Petr Pavel. Zásadním argumentem proti Andreji Babišovi pro mě nebyla ani jeho dryáčnická kampaň – navíc poměrně neúspěšná -, ale jeho pramálo rozebíraný slib ústavního konfliktu, do kterého by jistě šel.
Miloš Zeman již při svém nástupu v roce 2013 vypustil nebezpečnou myšlenku, že může o své vůli odvolávat premiéra. To nyní dokolečka opakoval kandidát SPD Jaroslav Bašta. Babiš v druhém kole Baštovo „odvolám“ jen zmírnil na „zastavím“ vládu. Jak by to chtěl bez pošlapání ústavy udělat? To nevysvětlil.
Místo toho přišel se zcela chorou myšlenkou, že by se premiér a prezident měli vyvažovat, tedy když premiér reprezentuje vládní většinu, prezident by měl reprezentovat opoziční menšinu. To je zcela nepřípustná úvaha vtahující Hrad přímo do koaličně-opoziční přetahované ve sněmovně a degradující prezidentovu stabilizující roli při jmenování nového premiéra a dalších aktech.
Naštěstí nic z toho se nerealizovalo. Pavel navíc snad bude zas jednou ústavně umírněný prezident.
Také je asi slušnost zhodnotit predikce, kterých jsem se tyto volby dopustil. Ty sice pravidelně dopadají špatně, ale tentokrát zas ne tak moc.
Do všeobecného podceňování předsedy ANO před druhým kolem jsem pak upozornil, že „Babiš nehraje jen o Hrad, ale také o milion nových voličů“. To se také naplnilo. Ve sněmovních volbách 2021 získal 1,46 milionu hlasů, nyní 2,4 milionu. Jistě ne všechny udrží, ale nějaké statisíce jistě ano.
A pak je tu ta úplně nejlepší zpráva: rok a půl nebudou žádné volby, takže se snad politici konečně uklidní, přestanou lhát a začnou pracovat na nutných reformách. Kdyby nevěděli s čím začít, tak jsme jim to podstatné v newsletteru sepsali už před sněmovními volbami 2021. Neudělali z toho zatím skoro nic.
A obvyklé dvě prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.
A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.
Volební mapa (ne)spokojenosti
Hodnocení prohry Andreje Babiše jako „začátku konce Babišovy éry“ může jistě pronést politický soupeř ANO, ale profesorovi politologie by se taková bota stávat neměla. Babiš získal 2,4 milionu hlasů, mnohé z nich udrží. Asi pod vlivem triumfalismu premiér Petr Fiala pak své tvrzení podpořil tím, že Babiš už prohrál troje volby v řadě. Nějak zapomněl na poměrně velký úspěch ANO v komunálních volbách, které anoisti vyhráli a to včetně většiny velkých měst.
Pro tato přání, co jsou hodně chatrní otcové myšlenky (a mnozí novináři je po premiérovi ochotně opakují), tak bohužel není mnoho prostoru pro skutečnou analýzu voleb.
Přitom tyto volby jsou unikátní. Z voleb 2018 Zeman – Drahoš, případně ze sněmovních voleb 2017, 2021, kde sečteme vládní a opoziční tábory, se nám už léta ukazují poměrně stejné mapy spokojenějších částí Česka a těch protestnějších. Pavlův velmi výrazný úspěch je ale také pozoruhodnou sociologickou sondou, kde je protest mělký a dá se zvrátit, a kde je již pevně zakořeněný.
Níže uvádím jednu velmi důležitou mapu kolegů z Aktuálně. Jde o obce, kde v roce 2018 zvítězil Miloš Zeman se silně protestním programem (šedivé plochy jsou Drahošovy). A nyní je vidět, které z těchto bašt protestu dokázal ovládnou Pavel se svým umírněným programem a které přebral po Zemanovi Babiš.
Vidíme tak starý známý spokojený pás republiky, který se táhne od Liberecko-Královéhradecka přes střední Čechy až do jižních Čech. Na východ pak vidíme také obvyklou odbočku mírnější spokojenosti přes fungující aglomeraci Jihlavska a Havlíčkobrodska protaženou až do brněnské aglomerace a na samém východě pak spokojené Zlínsko.
A teď ty nepříjemné zprávy: Ze Zlínska spokojenost sice vystřeluje na východ Moravskoslezského kraje do Beskydska, ale jinak je severní Morava celá modrá. Na druhé straně republiky dostáváme velmi špatnou zprávu o Plzeňském kraji. Ten byl léta docela spokojený, ale teď je kompletně modrý kromě okolí krajského města a rozšiřuje na obří území už tak velmi rozsáhlou souvislou enklávu Ústeckého a Karlovarského kraje. Co je možná nejpřekvapivější: začínají se nám bohužel pěkně vybarvovat vnitřní periferie Středočeského kraje, včetně těch na východě sevřených jinak úspěšnými regiony.
Pavel už vyhlásil, že pojede do tří krajů, kde nevyhrál – Moravskoslezského, Karlovarského a Ústeckého, kde vyhrál Babiš. Ale krajská mapa toho moc neřekne. Jakmile bude plánovat další tour, měl by zahrnout určitě i Plzeňsko, okraje Středočeského kraje, pás nespokojenosti kolem Přerovska a pěkně naštvané Znojemsko.
#ToPodstatné: Může vůbec něco prezident reálně zmoct s čím dál děsivějšími regionálními rozdíly?
Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.
Co by mělo být v kodexu politické reklamy
Těsně před druhým kolem volby klub reklamních profesionálů ADC teatrálně vyloučil Marka Prchala ze svých řad za neetickou kampaň Andreje Babiše. Pro to se možná najdou nějaké důvody, ale rozhodně by to nemělo být vnímáno tak, že se politický marketing jedním pozdním vyhazovem vykoupil a očistil.
Chvályhodná je ale iniciativa ADC vytvořit kodex politické reklamy. Tak si ho pojďme po zkušenostech s posledními mnoha volbami nahrubo sepsat. Mnoho z toho může být jen deklaratorní a bez funkčních sankcí, ale alespoň to by se hodilo.
• Političtí marketéři se hlásí ke svému dílu.
Politici a strany by měly zveřejňovat svůj kompletní marketingový tým. Nemělo by se tak stávat to, co nyní, že za Babišovu kampaň je vyhozený Prchal, který vskutku „míroštváčskou“ kampaň nevymýšlel. Hodně sice napoví, že najatou firmu Production Team vede Markéta Kutilová a ta je předsedkyní představenstva jiné firmy Petra Topinky, ale právě takové schovávání by neměl obor trpět.
• Zákaz vylhaného srovnání.
Je velký rozdíl, pokud v negativní kampani je alespoň zrnko pravdy a pokud žádné. Tím prvním příkladem mohou být Babišovy počáteční kampaně či kampaň Spolu 2021 proti hrozbě spojenectví ANO, KSČM a SPD. Naopak vůbec žádná spojitost nebyla v Zemanově kampaní proti Drahošovi jako vítači migrantů či nyní Babišově válečnickém ataku na Pavla. Ale nezapomínejme na jednu z nejodpornějších kampaní poslední doby a to byla kampaň Spolu 2022 srovnávající Babiše s Putinem. To by obor také rozhodně neměl trpět.
• Zákaz neetického influencingu.
Co začalo nakupováním reakcí pod nedělní hlášení předsedy ANO, to se už rozrostlo do naprosto neudržitelných rozměrů. Strany angažují party bezskrupulózní mládeže, která anonymně šikanuje jakékoliv kritiky na sociálních sítí a snaží se tak vytvořit zdání převahy na této platformě, což mnozí novináři a veřejné osoby bohužel opravdu nakonec vnímají jako odraz reality. (Některé lakotnější strany takové lidi raději rovnou platí z rozpočtu Úřadu vlády, jen aby ušetřily.)
Ani to rozhodně ještě není konec. Tyto volby se vyznačovaly výraznou mírou influencer marketingu, byť málokterý byl přiznanou spoluprací. Pokud nechceme po Twitteru mít těmito lidmi zaneřáděný i Instagram a další sítě, pak by obor měl deklarovat, že tyto trollí praktiky nebude využívat. Najatí lidé k ovlivňování sítí by měli uvádět svoji afiliaci, marketéři disclaimer, pro koho zrovna ve volební kampani pracují, a influenceři všechna placené partnerství.
Pokud by obor politického marketingu přijal tyto tři principy, klidně jen deklaratorně, všem by se nám v republice, kde jdeme z jedné volební kampaně do druhé, začalo dýchat o dost lépe.
#ToPodstatné: Co byste do kodexu přidali?
Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.
Zmocněnec Klíma by měl skončit
Ještě chvíli u komunikace zůstaneme. Tentokrát strategické. Či údajně strategické.
Vládní zmocněnec pro oblast médií a dezinformací Michal Klíma vytvořil po měsících příprav dokument „Akční plán pro čelení dezinformacím“. Jakmile se mi dostal do rukou, napsal jsem k tomu komentář s třemi zásadními argumenty: absolutně se neodlišuje vládní a strategická komunikace; mnohé nápady mají dobrý úmysl, ale navrhuje se velmi nebezpečné provedení; zcela se opomíjí stabilizace zásadního nástroje státu pro racionální veřejnou debaty, a to jsou podfinancovaná média veřejné služby.
Pan Klíma se ovšem s širokou a oprávněnou kritikou vypořádal svým tradičním způsobem. „Propouštějí novináře a už není praxí vše rešeršovat. Situace, aby někdo napsal komentář o dokumentu, který nečetl, byla dřív nemyslitelná.“
Takhle by urážet novináře neměl. Z mého textu i z textů kolegů je zcela zřejmé, že ten dokument je už dávno v redakcích. Tento způsob dehonestace kritiky je na úrovni jeho výzev, koho má mít či nemá mít Filozofická fakulta za děkana.
Ale pokud potřebuje důkaz, že kritici jeho dílo opravdu četli, tak pár těch nejbizarnějších nápadů lze zacitovat. Vybírám například touhu zmocněnce kontrolovat i inzertní rozpočty Budvaru či ČEZu, případně dotovat média (či říkejme raději rovnou fóra), o nichž zmocněnec rozhodne, že jsou „nezávislá“ a hodné státní subvence:
Centrální plánování inzerce
“Vytvořit v rámci Odboru strategické komunikace a čelení dezinformací úsek pro plánování inzerce ÚSÚ a firem s významnou majetkovou účastí státu. Předložit vládě návrh nařízení na jehož základě budou vládní instituce a podniky s významným majetkovým podílem státu využívat pro plánování své komunikace odbornou pomoc Odboru strategické komunikace a čelní dezinformacím Úřadu vlády.”
Systém podpory nezávislých médií
'Zřídit dotační program podpory rozvoje a činnosti zpravodajských médií v rozsahu 100 mil. Kč. Vládnímu zmocněnci pro oblast médií a dezinformací uložit dohled nad tímto programem.
Na základě tohoto úkolu bude zřízen dotační titul v ročním objemu 100 mil. Kč, spolu s koncepcí státní podpory nezávislých médií, která identifikuje nejvhodnější formu této podpory, určí podmínky kvalifikace pro příjemce podpory a stanoví pravidla a principy, na základě, kterých bude státní podpora médií transparentně fungovat. Pro zajištění této agendy budou zřízena odborná pracovní místa na Úřadu vlády.'
Pan Klíma svou funkci zjevně nezvládá a dobré úmysly proměňuje v mimořádně nebezpečné věci. Nesplnil dosud ani slib zákonné opory pro blokaci dezinformační webů. Zároveň naprosto nechápe rozdíl mezi běžnou provozní vládní propagací a skutečně strategickou komunikací státu.
To lze doložit například aktuální vládní kampaní za miliony, která má být strategická, ale propaguje „první rok vlády“. To si nedovolil ani Babiš. Níže uvedený covidový příklad z kampaně navíc absurdně srovnává roky 2020 a 2021 bez dostatečné proočkovanosti s rokem 2022 s již proočkovanou populací. A samozřejmě je úplně nestrategické kvůli poptávanému kopanci do předchozí vlády podprahově tvrdit lidem, že při nějaké další pandemii je lockdown automaticky vyloučený. Velmi ošklivá práce a na hony vzdálená od strategické komunikace…
#ToPodstatné: Kdo by mohl být novým zmocněncem pro média, který by funkci zvládl?
Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.
Vláda se chystá ovládnout ČEZ
A konečně po týdnech politiky také nějaká ekonomika v newsletteru. Ve stínu prezidentských voleb se vláda snaží prosadit mimořádně důležitý přílepek. K zákonu o přeměnách obchodních společností a družstev, který se mění kvůli evropské legislativě, se kabinet Petra Fialy rozhodl přilepit možnost, jak ovládnou ČEZ, kde má sice majoritu, ale rozhodně si s ním nemůže dělat, co chce. Dokument mám k dispozici.
Je to opravdu velká divočina. Podle návrhu se přidává do zákona přílepek „Zvláštní ustanovení o rozdělení akciové společnosti strategického zájmu“. Jde zdánlivě o obecnou normu pro „akciové společnosti s většinovou majetkovou účastí státu, jejíž akcie byly přijaty k obchodování na evropském regulovaném trhu a která je subjektem kritické infrastruktury podle zákona upravujícího postup při krizových situacích“, ale když chvíli přemýšlíte, tak zjistíte, že je to množina o jednom subjektu – ČEZu.
Klíčový je pak bod 3, který snižuje potřebný počet hlasů pro rozdělení společnosti z 90 procent na 85:
„Ke schválení rozdělení akciové společnosti strategického zájmu s nerovnoměrným výměnným poměrem postačí 85 % hlasů akcionářů přítomných na valné hromadě zanikající nebo rozdělované společnosti, přičemž valná hromada je při takovém rozhodování schopna se usnášet, jsou-li přítomni akcionáři vlastnící akcie, jejichž jmenovitá hodnota nebo počet přesahuje dvě třetiny základního kapitálu.“
A neskutečné čtení je pak důvodová zpráva, kde místo aby ministerstvo spravedlnosti argumentovalo něčím obecným a systémovým, tak bez skrupulí přiznává, že „navrhovaná změna je reakcí na aktuální geopolitickou situaci a probíhající válečný konflikt na Ukrajině“.
To není moc chytré.
A trochu moc upřímné je to i dále:
Na úrovni korporátního práva lze tohoto cíle dosáhnout změnou pravidel pro přeměny obchodních korporací. Navržená změna umožní jednodušší rozdělení strategických akciových společností s nerovnoměrným výměnným poměrem (v rámci kterého by např. jeden ze společníků – majoritní společník – mohl získat v rozdělované společnosti 100 % podíl). K tomu stávající právní úprava v současné době vyžaduje 90 % hlasů všech akcionářů rozdělované společnosti. Úprava kvora jeho snížením umožní změnu korporátní struktury a stát bude moci efektivně řídit energetické celky s cílem zajistit bezpečnost dodávek a energetickou soběstačnost.
Pak už asi legislativec úplně zapomněl, že některé věci si má jen myslet a ne je psát do důvodové zprávy, aby nevyztužil očekávaný protest minoritářů:
„Ve světle dnešního politického dění je třeba, aby stát měl k dispozici nástroje k rychlejšímu, efektivnější prosazení vůle státu v těchto společnostech při prosazování ochrany prvků kritické infrastruktury. … V praxi zejména u akciové společností s většinovou majetkovou účastí státu, jejichž akcie jsou obchodovány na evropském regulovaném trhu, a které jsou současně i subjekty kritické infrastruktury a mají jednoho majoritního akcionáře, je akcionářská struktura na straně minoritních akcionářů velmi rozdrobená a zužuje se pouze na složku kapitálovou, kdy jsou ve společnosti již jen pouhými investory bez reálné možnosti ovlivňovat její fungování. Většina minoritních akcionářů se zpravidla ani neúčastní valné hromady. Na druhé straně zpravidla na společnosti participují i „aktivní“ minoritní akcionáři, jejichž aktivismus skrze uplatňování práva na vysvětlení, podávání akcionářských žalob, žalob na neplatnost valné hromady apod., působí významné náklady a komplikace na straně společnosti, kterým se musí společnost bránit, a to i přesto, že takoví akcionáři nemohou jakkoliv reálně ovlivňovat fungování společnosti. Absence menšinových akcionářů ve společnosti je z ekonomického pohledu obecně spojena s očekávanou úsporou nákladů, zlepšením kvality řízení společnosti, schopností rychlejší a pružnější reakce na požadavky trhu a lepšího odrážení investičních rizik.“
Uf. Tak pravila pravicová, konzervativní vláda, která si nade vše cení tržního hospodářství a stabilního právního státu…
_#ToPodstatné: Jak to celé dopadne a kolik by byla férová cena pro minoritáře, aby se to obešlo bez této kovbojky s těžko odhadnutelným výsledkem?
_Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.
Gratulace pánům Jáčovi a Skořepovi
A jedna personální novinka na závěr. Výbor pro rozpočtové prognózy při Národní rozpočtové radě je docela důležitý orgán – hodnotí realističnost fiskálních snů tuzemských politiků. A podle dokumentu, který mám k dispozici, se bude rozšiřovat. Nyní má jen sedm členů, takže se předseda výboru Pavel Sobíšek rozhodl vládě s účinností od dubna navrhnout rozšíření orgánu o Radomíra Jáče a Michala Skořepu.
Dobrá volba!
Komentář: Po dlouhé době se vítěz k triumfu neprostrašil a neprolhal. Vyhráli tak všichni
Nový prezident Petr Pavel vrací republice už téměř ztracenou víru, že lze spektakulárně uspět i bez negativní kampaně, která se zde stala bezmála železným zvykem.
Komentář si přečtěte na Aktuálně.cz
Komentář: České blouznění o míru je jen trapné. To německé ale bylo i nebezpečné
Lítá prezidentská kampaň nejspíš zanechá na pověsti Česka pár šrámů. Ale to opravdu podstatné pro budoucnost Evropy se odehrálo v Německu.
Komentář si přečtěte na Aktuálně.cz
Komentář: Babiš prohrál. Ale s 2,4 milionem hlasů
Tvrdit, že Babiš je po této volbě před koncem své politické kariéry, to je velmi, velmi předčasné.
Co číst (a poslouchat)
- O prezidentských volbách a datech II.
- The world economy’s inflation problem is easing
- Experience from a past crisis suggests Europe should shake off any complacency
- The humbling of Goldman Sachs
