Zkouška z historie, prezidentský alibismus a DSA

20. 3. 2023

Hned dva důležité historické ústavy jsou nyní v potížích. Ústav pro soudobé dějiny zle poničila kauza obtěžování studentek předsedou ústavu Miroslavem Vaňkem a jeho zástupcem Pavlem Mückem. Když to v únoru vypuklo, člověku se až nechtělo věřit, že něco takového je v roce 2023 ještě vůbec možné. Nicméně ústav se obou pánů rychle zbavil a má dost skvělých odborníků, aby dál zůstal důležitým středobodem bádání o nedávných dějinách.

S Ústavem pro studium totalitních režimů je to jiné. ÚSTR má od svého vzniku konfliktnost přímo vepsanou do zakládajícího zákona, ale v posledních letech se podařilo v ústavu spojit všechny důležité typy historické práce, aby ústav dobře fungoval. Část historiků se zaměřuje na popisné vytěžování pramenů a kdyby se méně rozrušovala diskuzemi o revizionismu, možná bychom od nich již konečně měli celistvé dějiny autoritativních režimů v českých zemích 20. století.

Zákon však zároveň ukládá ústavu „analyzovat příčiny a způsob likvidace demokratického režimu v období komunistické totalitní moci“ a tam už je potřeba mít k ruce dobré interpretační rámce a zprostředkovat je školnímu i dospělému publiku, jinak zůstáva jen hromada dat bez pochopení. Proto je tak důležité, že v ÚSTR vzniklo i kvalitní oddělení vzdělávání.

To však nyní ředitel Ladislav Kudrna likviduje. Dělá to přitom mimořádně tupě, protože i dehonestace a vyštvání kolegů je svého druhu řemeslo, které se musí umět. Kudrna však ani neumí správně odvolávat nepohodlné lidi, což by samo o sobě měl být konec ředitele. Zastavuje zcela nesmyslně distribuci knih, ač tisk již daňový poplatník zaplatil, čímž porušuje péči řádného hospodáře a opět by sám měl být odvolán. Zakazuje prezentaci výzkumů na konferencích, což je již zcela absurdní. A ani si neumí zjednat politickou podporu, protože bojkotuje i nejvýraznější edukativní projekt ústavu Dějepis+, který si chválí nejen středoškolští učitelé, ale i ministři školství. Třešničkou na bortícím se dortu je pak další kauza nezvládnutého amatérského rozehnání týmu kolem časopisu Paměť a dějiny.

Jednání Rady ÚSTR 22. března tak bude asi smutným finále devastace instituce, která se roky hledala, ale nakonec docela dobře našla, dokázala přitáhnout kvalitní historiky různého zaměření, pořádat kvalitní konference s mezinárodní účastí i sloužit studentům nejrůznějších škol, aby lépe pochopili dobu nesvobody.

Vedení ústavu asi čistku nyní dotáhne do konce, ale rozhodně by se tak mělo dít za co největšího odporu historické obce i učitelů dějepisu, kteří tak přijdou o zásadní pomoc při vysvětlování dějin nesvobody. Podivní docenti a ještě podivnější plukovníci si nyní vybrali rychlé ovládnutí ústavu na sílu, ale ve skutečnosti tím nakonec ztratí sami vše: nejprve odborný kredit, pak politickou podporu a nakonec i to, na čem jim záleží nejvíce – moc.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Řád, klid a ústavní alibismus

Petr Pavel po nástupu do funkce prezidenta učinil jednu ústavně velmi důležitou věc. Slíbil, že již nebude využívat neústavní procedury předchozích prezidentů, kdy se zákon ani nepodepíše, ani nevetuje, nechá se nepodepsaný a ten tak stejně vejde v platnost.

Zároveň však připojil jednu ústavně mimořádně devastující novinku. Zákon podepíše, ale zároveň ho hned pošle před Ústavní soud.

„Zákon snižující valorizaci penzí jsem se rozhodl podepsat. Mám však stále pochybnosti o tom, zda není v rozporu s Ústavou. Proto jsem přesvědčen, že je naprosto nezbytné, aby tento zákon přezkoumal Ústavní soud. Ústavní soud je jedinou institucí, která má pravomoc rozhodnout, zda je zákon v souladu s Ústavou, nebo nikoli. Ani já jako prezident tuto pravomoc nemám.“

Tady bohužel prezidentovi rádci upřednostnili politickou pragmatiku před ochranou již tak dost těžce zkoušené české ústavy. Prezident završuje legislativní proces podpisem zákona. Pokud se mu ústavně nelíbí, může ho podle článku 50 vetovat. Ale nelze ho podepsat a pak jaksi „poslat na přezkum“. Že prezident nemůže rozhodovat, zda je zákon v souladu s ústavou, je vrcholný alibismus. To právě je jeho dobře placená práce nejvyššího ústavního činnitele. Představa, že prezident bude každý zákon posílít do Brna, je zcela absurdní.

Je škoda, že opoziční poslanci si nenechají ujít příležitost napadnout valorizace u Ústavního soudu a Pavel tak nebude nucen splnit slib své vlastní stížnosti do Brna. To by bylo mimořádně bizarní čtení. Ve stížností by totiž musel napadnou i svůj vlastní podpis a složitě vysvětlovat, jak v jednu chvíli si myslel, že je to ústavní a podepsal, a v druhé už si trhal vlasy nad svým podpisem pod neústavní normou.

V médiích bohužel ještě převládá povolební nadšení z Pavlova zvolení a zakládá se tu zjevně další mediální fanouškovství, ať už dotyčný udělá jakoukoliv botu. Místo toho by mělo zaznít, že ač ničení ústavy z éry Miloše Zemana nelze asi již docílit, tohle také není v pořádku.

Prezident jistě má právo napadnout zákon v Brně. Měl by ale předtím využít všech svých práv a zákon vetovat, aby ho poslanci přehlasovali. Udělal to tak mnohokráte Václav Havel a například u volebního zákona v roce 2001 to bylo mimořádně důležité. Vetovali i Václav Klaus či Miloš Zeman.

Nikoho ale dosud nenapadlo něco tak alibistického, jako do ústavních postupů aplikovat myšlenkový experiment o Schrödingerově kočce.

#ToPodstatné: Dokázal by to nějaký právník naformulovat panu prezidentovi ústavní stížnost na svůj vlastní podpis?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

¡RIA o Muerte!

Začalo další kolo diskuzí o letitém českém evergreenu – jaké by mohl stát zrušit výzkumné ústavy a tím uspořit. A jako vždy se přišlo i na to, že ministerstvo zemědělství má dvacet výzkumáků, na které jde miliarda ročně, ale zároveň třeba nemáme jediný dobrý ekonomický ústav, který by nezávisle propočítával politické plány na změnu daní či pojistného.

Řešení může být jednoduché a navazuje na nedávné doporučení NERV „Návrh opatření ke zvýšení kvality analyticko-výzkumné opory přípravy regulace (RIA) a vyhodnocování dopadů regulace na úrovni resortů a vlády“. Buď budou instituce zpracovávat vysoce kvalitní odborné hodnocení politických plánů, nebo ať zaniknou. Brzo by se ukázalo, že mnohé zemědělské výzkumáky mohou být zrušeny, výzkumáky sociálních věcí jsou mimořádně nefektivní a některé zase zcela chybí.

Z materiálu:

' Činnost mnoha těchto ústavů není dostatečně navázána na výzkumné potřeby resortů při přípravě nové regulace (např. analýza řešeného problému v procesu ex-ante RIA nebo vyhodnocování dopadů v ex-post RIA).
 Nejsou sbíraná nebo nejsou dostupná potřebná data pro tyto analýzy. Nedochází k propojování dat z administrativních datových registrů.
 Na straně resortních výzkumných organizací se nedostatečně využívají pokročilé metodologie analýz dat a modely, které se běžně používají v řadě zemí EU-15, které by umožnily dostatečně rychlou odezvu resortních výzkumných ústavů na aktuální resortní potřeby.
 Současné tematické portfolio resortních výzkumných ústavů neodpovídá struktuře národních potřeb. Např. MZe podporuje formou DKRVO dvacet (20!) výzkumných organizací více než jednou miliardou Kč ročně! Na druhé straně jsou významné oblasti veřejných politik, které se zcela zásadně dotýkají kvality života všech občanů, kde ze strany vlád existuje rozsáhlá potřeba analýz, ale výzkumněanalytické kapacity jsou slabé (např. oblast penzijní systémů a souvisejících sociálně-ekonomickydemografických témat; daňově-dávkové systémy; veřejné zdraví atd.). Někde dokonce rezortní výzkumná kapacity chybí zcela (oblast školství, vzdělávání a sportu; ekonomie a řízení zdravotnictví; řízení síťových odvětví včetně energetiky; adiktologie).'

Je zcela absurdní, že máme desítky ústavů pro zemědělce, ale v čase energetické krize nemáme jediný nezávislý energetický výzkumák, takže nakonec vláda ze zoufalství bere vše, co jí napíšou poradenské firmy. A pak se zas můžeme v klidu vrátit k výzkumu zemědělské techniky…

#ToPodstatné: Jaké výzkumné ústavy zrušit a jaké změnit?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Kdo v Česku ohlídá platformy?

Ředitelé Evropy mě pozvali opět na hostování, za což děkuji.

Vtlačit implementaci superkontroverzního Aktu o digitálních službách do 800 znaků byl nadlidský úkol, ale Ředitelé jsou přísní.

„Česko se pošavlovalo o vládní akční plán proti dezinformacím, aniž by větší debatu vzbudilo zavádění mnohem zásadnější regulace – a to unijního Aktu o digitálních službách (DSA). Ten je aktualizací 20 let starých unijních pravidel pro digitální prostředí. Právě teď Evropská komise určuje velké platformy, pro které budou platit přísná pravidla pro odstraňování nelegálního obsahu, používání algoritmů či moderaci obsahu. Elon Musk už dostal výzvu k najmutí více moderátorů závadného obsahu na Twitteru právě kvůli nabíhajícímu DSA. Teď bude ale také hodně záležet na chytré národní implementaci, protože je třeba určit národního regulátora (DSC). Bude to u nás Český telekomunikační úřad či snad někdo jiný? A s jakými pravomocemi? Tohle je teď ten nejdůležitější akční plán proti dezinformacím a je na něm ještě spousta práce.“

Kdybych měl více znaků, vypíchl bych ještě některé další otázky. Ať už to bude Český telekomunikační úřad nebo třeba Úřad pro ochranu osobních údajů, budou třeba noví experti. Už to někdo řekl vládě, že místo propouštění úředníků bude třeba budovat tuzemský Ofcom? A jak konkrétně národní regulátor bude postupovat v případě velkých sociálních sítí či třeba pornoserverů? A zareaguje nějak i Seznam?

#ToPodstatné: Jak by implementace v Česku měla proběhnout? (A čtěte Ředitele Evropy!)

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Konec jedné pirátské plavby

Zase mi newsletter sklouzává k pesimismu (což mi čtenáři oprávněně vyčítají), tak další neuvěřitelnosti si nechám na příště a jeden borec na konec pro zasmání.

Nejvyšší správní soud definitivně ukončil dost neuvěřitelnou pirátskou plavbu prodejce CZC.

O co šlo. Firma v roce 2017 inzerovala své zboží s heslem: „CZC.CZ rozumíme vám i elektronice. 500 hodin pirátských filmů? Zlevnili jsme ty NEJ externí disky. Od 1 249 KČ“

Protože reklama byla v rozporu s dobrými mravy, za spáchání přestupku jí prvostupňový správní orgán dal pokutu ve výši 20 tisíc korun.

A teď přichází zábavnější část, kdy právníci CZC postupně přicházeli k čím dál neuvěřitelnějšími konstrukcemi. Nejprve stavěli na tom, že se jedná o filmy s pirátskou tématikou. Pak že jde o nadsázku. Nakonec do toho vtáhli v kasaci i Pirátskou stranu:

„Stěžovatelka má dále za to, že pouhá existence jiného, potenciálně nelegálního či nemravného výkladu, nemůže sama o sobě vést k závěru o porušení právních předpisů. V této souvislosti poukazuje na název jedné z parlamentních politických stran – České pirátské strany a na její symboly, které rovněž neznamenají, že tato strana podporuje nelegální činnost.“

Abych to zkrátil. Soud kasační stížnost zamítl a touhu právníků CZC si pocvičit ostrovtip definitivně utnul. Ale vlastně to zas tak vtipný příběh není, když si člověk uvědomí, oč rychlejší by mohly být soudy, kdyby se takovými absurdnostmi za 20 tisíc neobtěžovaly soudy po šest let na všech stupních…

#ToPodstatné: Jak zamezit takovému očividnému letitému plýtvání soudním časem?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Komentář: Pohádka o učitelích na prvním místě skončila. Zůstalo jen málo peněz na mnoho slibů

Garanci, že pedagogičtí pracovníci konečně začnou dostávat slušné platy, vláda omezila už jen na kantory. A to ještě bez těch vysokoškolských, kteří se začínají bouřit.

Komentář si přečtěte na Aktuálně.cz

Co číst (a poslouchat)

Z toho nemůže vzejít nic dobrého… (graf: SME)