Kam s ním, nová strategie vůči Rusku a vzorná pošta

3. 4. 2023

Tohle výjimečně bude osobní úvodník newsletteru. Když mi Ondřej Aust z Mediáře volal, že se dozvěděl o mém odchodu z Aktuálně, přesvědčoval jsem ho, že to nestojí ani za noticku. Když nepřestal naléhat, poskytl jsem mu citaci: „Economia je a zůstane na mediálním trhu můj lovebrand. Nicméně nyní se ubírá směrem, kdy na Aktuálně či v jiném médiu vydavatelství už pro sebe nevidím budoucnost. Přeji Economii, aby transformaci zvládla a uchovala své tituly v kvalitě, na kterou jsou její čtenáři, posluchači a diváci zvyklí.“ Na četné další mediální dotazy: víc k tomu říkat už nebudu.

Nicméně teď mi vyvstala nerudovská otázka: Kam s ním? Tak třeba mi poradíte:

Odejít z médií. Dost o tom přemýšlím. Komentátorská a analytická práce s dobrými podklady a kontakty, ke které mě kdysi vychoval v HN Tomáš Němeček, je dnes už zcela k ničemu. Dnes do úspěšného komentáře stačí zeditovat nejpopulárnější emoce ze včerejšího Twitteru a Facebooku. Čím radikálnější, tím lepší. A když každý týden zastáváte jiný názor, jenom dobře.
Přejít do jiné redakce. Upřímně mě hodně překvapilo, kolik redakcí ještě o stárnoucího novináře s divnými názory projevilo zájem. Přeci jen člověk podlehne zkreslení, když se na něm vyžívají političtí marketéři a čtenáři mu píší milé maily typu: „Jsi odporná psychopatická fašistická zrůda a ubohá parodie na lidskou bytost.“
Založit si taky podcast. To by asi šlo, ale moc v tom nevidím udržitelný byznysplán. Pokud bych tedy nezvolil model „nechávám se velmi dobře platit miliardářem, který uráží lidi, a já ho jako by mírním“ či „moje komunikační firma vám vyfakturuje medializaci a pak vás jako by náhodou pozveme do úplně nezávislého podcastu“.
Postavit se na vlastní nohy. Newsletter shromáždil okolo sebe dost pozoruhodnou skupinu vlivných či dobře informovaných lidí. Ale nevím, zda byste platili za rozšířený a propracovanější newsletter. Případně zda bych sehnal sponzory, aby byl přístupný dál pro všechny.

Samé otázky. Tak snad poradíte.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Novinka: Nová strategie vůči Rusku

Vláda Petra Fialy se v programovém prohlášení zavázala k revizi vztahů s Ruskem. Zatím to byly jen rychlé a vynucené kroky způsobené agresí Vladimira Putina vůči Ukrajině. Nyní by mělo dojít na dlouhodobější plán, jak čelit Rusku. Jan Lipavský se v průběhu roku chystá předložit novou Bezpečnostní strategii a Koncepci zahraniční politiky, kde by to mělo být popsáno.

Takže už nyní jde na vládu s revizí českých vztahů s Ruskem. Mám ji již k dispozici. Uvádím hlavní úkoly:

přispět k vítězství Ukrajiny v nelegální a nevyprovokované agresivní válce rozpoutané Ruskem, ke stažení Ruska z Ukrajiny, k plnému obnovení svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny; ukrajinský postoj bude klíčový pro stanovení podmínek mírového uspořádání;
spolupracovat se spojenci z NATO a partnery v EU na obraně mezinárodního řádu postaveného na pravidlech; aktivně se podílet na formování politiky EU a NATO vůči Rusku tam, kde můžeme a máme hrát významnou roli - to platí zejména pro post-sovětský prostor i pro regiony v dalších částech světa, kde se Rusko snaží šířit svůj vliv;
přispívat k mezinárodní izolaci Ruska, k zajištění jeho odpovědnosti za spáchané válečné zločiny na Ukrajině a za porušování mezinárodního práva;
podporovat Ukrajinu a další státy v sousedství EU v době, kdy čelí dopadům války vyvolané Ruskem, a v jejich přibližování se k EU;
minimalizovat vliv Ruska v Česku;
posilovat obranyschopnost, odolnost (zejména energetiky, kritické infrastruktury a informačních technologií) a čelit hybridnímu působení Ruska (zejména zpravodajskými a vlivovými operacemi, kybernetickými útoky a dezinformacemi);
dosáhnout co nejdříve nezávislosti na dodávkách surovin (či jiných komodit) z Ruska;
uznat nutnost silnější role státu v prevenci vzniku nových zranitelností a závislostí v důsledku bilaterálních ekonomických vztahů s Ruskem.
průběžně a systematicky koordinovat uvnitř státní správy záležitosti spojené s Ruskem;
zvýšit personální i materiální kapacity pro práci proti ruským agresivním politikám a pro studium Ruska i post-sovětského prostoru;
pracovat s ruskou menšinou v Česku tak, aby nebyla zdrojem problémů a rizik, ale příležitostí k budoucímu nastavení vztahů mezi českou a ruskou společností;
podporovat ruskou občanskou společnost a obhájce lidských práv, ruskou demokratickou opozici a nezávislé novináře i demokratický exil;
s oficiálními strukturami Ruska nadále omezovat kontakty pouze na základní úroveň v přesně vymezených oblastech na základě předchozí dohody s MZV.

Jde o vyvážený a správný sumář úkolů. Je to ostré. Ale zároveň to je realistické, zjevně to nepsali radikálové, kteří by chtěli kompletně přerušit diplomatickou komunikaci s Ruskem či všechny Rusy v Česku považovat za nepřátele.

Přiznám se, že jsem původně Jana Lipavského považoval za slabou nominaci, ale to už rozhodně není pravda. Za jiných okolností by „dvouministerství“ Jana Lipavského a Tomáše Pojara asi dopadlo velmi špatně, ale nyní v krizových časech to docela dobře funguje a každý dělá na maximum svoji část práce.

#ToPodstatné:

Jak dobře pracovat s ruskou menšinou v Česku?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Miliony místo miliard

Politické strany zveřejňují finanční zprávy za minulý rok. To je samo o sobě zajímavé: hnutí ANO skončilo ve ztrátě přes 300 milionů, ODS v mínusu skoro 70 milionů. Prodělala i SPD. Naopak dobře si vedli Piráti, lidovci, STAN a TOP 09.

Jako už tradičně ale nejsou nejzajímavější finální částky, ale kdo strany úvěruje. U největší vládní strany ODS je to Fio banka, která občanským demokratům spravuje dluh skoro 125 milionů korun.

A teď střih. V minulém roce ministerstvo financí ovládané právě ODS připravilo zcela nesmyslný návrh bankovní daně z mimořádných zisků. Celý plán byl od počátku nezvládnutý koncepčně, protože nepodchytával nijak obrat, ale jen zisk, což byla pro flexibilní banky přímá pobídka k optimalizaci. Takže nemůže nikoho překvapit, že i při rekordních výsledcích bank šéfové ČSOB, Komerční banky či Monety jen smutně krčí rameny, že na mimořádné dani asi nic moc neodvedou.

Co ale na celé nezvládnuté bankovní dani bylo od počátku nejpozoruhodnější, to bylo určení plátců. Ač z vysokých sazeb ČNB benefitovaly všechny banky, ministr za ODS rozhodl, že to dopadne jen na na šest největších s čistým úrokovým příjmem nad šest miliard korun. A co čert nechtěl, seřadilo se to právě tak, že Moneta s bilanční sumou 340 miliard ještě platí speciální daň, ale Fio banka s bilanční sumou 215 miliard už ne.

Pan ministr Stanjura je v tomto newsletteru již tradičně velmi populární postavou, tak je asi zbytečné znovu připomínat, že by měl co nejrychleji rezignovat.

#ToPodstatné: Jak moc podle vás české politické strany ovlivňují úvěráři?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Pošta: vzorný bankovní klient

Byl jsem pozván k tématu České pošty do Událostí, komentářů ČT, které moderovala Barbora Kroužková (mimochodem, skvělá volba nové moderátorky!).

Nic kloudného jsem tam neřekl, protože ministr vnitra Vít Rakušan a jeho stínová oponentka Jana Mračková Vildumetzová se pořád dohadovali, kdo více poštu poničil. Stačil jsem jen říct, že ani nyní slíbených 2900 poboček není podle mě na velikost naší země udržitelné, bude jich za pět let tak 2100 a pošťáci budou doručovat psaní dvakrát týdně. Podle mě se ani nepodaří postavit na nohy komerční část ve formě akciovky, protože soukromníci svůj balíkový byznys už státu nevrátí. Takže bude asi následovat rychlý prodej této části někdejšího státního podniku a tím to celé skončí.

Co mě však v debatě zaujalo, byl postesk zástupce odborářů, kam mizí ty miliardy, které pošta dostává od státu. To je zajímavé téma, které zaslouží pozastavení, protože na kompenzacích jde opravdu o velké peníze.

Klíčová hádka se odehrála v roce 2015 mezi ministrem financí Andrejem Babišem a ministrem vnitra Milanem Chovancem. Babiš nechtěl pro poštu žádné dotace, Chovanec vyšší stamiliony. Nakonec se dohodli, ale Babiš prosadil maximální limit dotace půl miliardy ročně. To bez radikální reformy pošty ale jen způsobilo, že nároky státního podniku byly čím dál vyšší, ale Babišův limit nedovolil ztrátu umořit. Nakonec až nedávno limit stoupl na 1,5 miliardy a i ten chce nyní Rakušan prolomit, aby poštu mohl samovat.

Co tedy pošta mohla udělat? Ano, za mnohem dražší peníze se komerčně úvěrovat. Stala se tak dokonalým bankovním klientem, protože jí stát nedával včas peníze, ale bylo pravděpodobné, že by ji nenechal položit. Jakmile pošta něco dostala, hned to šlo na úroky.

Když se odborář v diskuzi ptal, kde jsou minulý rok Evropskou komisí potvrzené miliardy dotací, tak už jsem neměl čas říct, že šly právě na toto drahé komerční vytloukání klínu klínem. A stejně to pořád nestačí. Jak je vidět z přehledu úvěrových linek pošty, který mám k dispozici, v základním úvěrovém kanálu alianční smlouvy s ČSOB je už pošta zas stejně na maximu.

Bylo to opravdu velmi drahé odkládání řešení problémů České pošty…

#ToPodstatné: Jak co nejlépe sanovat Českou poštu?

Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Šárka Homfray: Zlaté padáky jsou ve státní službě nelegální

Málokdo tak urputně kritizuje český služební zákon jako já. Ale jednou je to zákon, tak se má dodržovat. A pokud se nám nelíbí, tak ho máme nejprve změnit a až pak konat podle našeho přání. Naprostý nedostatek kritiky vůči chování ministra Mariana Jurečky, který se chtěl rychleji zbavit šéfa Úřadu práce tím, že mu místo předepsaných opakovaných špatných hodnocení nabídl zlatý padák, je opravdu tristní vizitkou veřejné debaty. Takže newsletter, který je občas obviňován z pracové agitky, tentokrát určitě snese i názor odborové právničky Šárky Homfray. Díky!

'V debatách o tom, zda je žádoucí v zákoně o státní službě zakotvit možnost dát vysokému představenému odměnu za „bezproblémový“ odchod, zaznívá příliš často jako argument: v soukromém sektoru je tato praxe běžná. O tom není důvod pochybovat, konec konců bohužel to je praxe poměrně běžná i v platové sféře. To nic nemění nejen na tom, že jde o praxi nelegální. A ani na tom, že by nebylo vhodné ji legalizovat. V první řadě je nutné si uvědomit že v soukromé sféře zaměstnavatel rozdává své vlastní finanční prostředky, kdežto v platové sféře rozdává veřejné zdroje. Ve státní službě jsou to přímo peníze ze státního rozpočtu. O to obezřetnější bychom měli být při stanovování pravidel pro jejich nakládání

Zákon o státní službě poskytuje nástroje, jak nekvalitní vedení vyměnit, a těch nástrojů není málo. Můžeme se shodnout na tom, že jsou poněkud těžkopádné, ale mají své opodstatnění. Do zákona byly zakotveny z určitého důvodu, a tím důvodem byla ochrana před politizací státní služby. Úsilí o depolitizaci má své limity, ale ani to není důvod abychom šmahem škrtali možné brzdy proti vyřizování politických účtů. Pokud je představený tak špatný, abychom se s ním rozloučili, pak není důvod abychom ho upláceli penězi daňových poplatníků. A pokud tak špatný není, pak s ním pracujme.

To, že se navíc hovoří o zakotvení takovéto odměny za hladký odchod jen pro nejvyšší představené, považujeme rovněž za nešťastné. Za celou dobu účinnosti zákona o státní službě jsme se setkali s velkým množstvím případů, ve kterých služební úřady vyháněly z nějakého důvodu nežádoucí zaměstnance. Organizační změny (systemizace) spojené s odbytným jsou drahé, což je v pořádku. Konec konců právě nákladnost toho řešení by měla služební úřady donutit, aby před „tupými škrty“ alespoň trochu přemýšleli. Výsledkem ale je, že se mohou uchýlit k určitým šikanózním nástrojům. Pokud se bavíme u tom že státní služba potřebuje rebrandovat jako atraktivní zaměstnavatel, jaký smysl dává zakotvovat hladší odchody pro ty nejvyšší? Řadovým zaměstnancům, kterých je zoufalý nedostatek – jak můžeme vidět na Úřadu práce, kam se zkrátka nikdo nehlásí – se pak nabízejí právě jen ty nepříjemné nástroje k vyhazovu, aby se uspořilo za každou cenu.

Není také možné si nevšimnout určitého dvojího metru v hodnocení úmyslu novelizovat zákon o státní službě. V minulých dvou volebních obdobích se každá novelizace setkala s vysokou mírou (obvykle oprávněné) kritiky. V současném volebním období tomu tak není. Je zde tendence argumentovat nezbytností „debabišizace“ státní služby. Přesně takto ale depolitizace (jeden z hlavních cílů zákona) nefunguje. Státní služba by měla odolat jakýmkoli politickým tlakům, bez ohledu na to, jaké sympatie může veřejnost či média chovat k jejich původcům. To bychom měli mít na paměti zejména v tuto chvíli, při hledání nevhodných a neadekvátních argumentů pro podporu snadnějších vyhazovů.__'

#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!

Komentář: Konečně se to může říct nahlas. Česká pošta zemřela

Tak dlouho politici oddalovali její nevyhnutelnou transformaci, až tu máme pacienta v kómatu. A není vůbec jisté, že se ještě někdy probudí.

Komentář si přečtěte na Aktuálně.cz

Komentář: Bohové musejí být šílení. Vládní politici chtějí v krizi zvyšovat už tak vysokou DPH

Z reformy veřejných financí se stává gejzír více či méně absurdních nápadů. Premiér Petr Fiala by si měl kabinet srovnat, pokud chce, aby jeho ekonomické kroky ještě vůbec někdo bral vážně. A pokud chce přežít.

Komentář si přečtěte na Aktuálně.cz

Komentář: Začlenění Ukrajinců teprve musíme zvládnout

Vládní plakát s heslem „Zvládli jsme to společně“ je moc pěkně vyvedený a správně odkazuje na heroickou pomoc Čechů minulý rok. Ale ten minulý čas opravdu ještě není na místě.

Komentář si přečtěte na Plusu

Co číst (a poslouchat)

Kdo jsou kremelští podporovatelé? (graf: Economist)