Rozpočet se závazky, plán českého předsednictví V4 a Smetana

19. 6. 2023

Po vzoru amerického sitcomu Ženatý se závazky můžeme pomalu začít točit v Česku remake Rozpočet se závazky: nekonečné napůl směšné, napůl smutné dohadování, co se vlastně má udělat, aby se nakonec po vzrušené zápletce nestalo skoro nic.

Po havárii s konsolidačním balíčkem si tento díl dáme “oddych” s nápadem ministra financí Zbyňka Stanjury vázat výdaje pro tento rok ve výši 20 miliard, aby udržel schodek 295 miliard. Divák už tuší, že je to předem prohraná bitva. Zaprvé 20 miliard rozhodně nestačí k dosažení schodku pod 300 miliard. Toto číslo deficitu nikdy nebylo reálné, je jen produktem vládního marketingu, který se chtěl odlišit od předchozích Babišových schodků začínajících trojkou. Stanjura kvůli tomu udělal několik velkých schválností: špatně zaúčtoval 50 miliard z Modernizačního fondu, nevyčlenil dostatek peněz na valorizace, brutálně nadhodnotil příjmy z windfall tax. Pro dosažení menšího než 300miliardového schodku bychom tedy potřebovali škrtit rozpočet minimálně o 70 miliard, spíše více.

Jakmile si odbudeme tuto úvodní scénu, můžeme jít do hlavní zápletky: Co je vlastně znamená vázat výdaje? Že se při propadu příjmů neproplatí a zavážou. Jednoduché a zdánlivě efektivní. Jenže zákonem stanovená agenda nikam nezmizí a se zpožděním ji draze zaplatíme. To již známe z vázání výdajů během finanční krize.

Teď je čas na konverzačku na gauči: Co je za tak velký problém škrtnout 20 miliard z dvoubilionového rozpočtu? Kupodivu docela ano. Zacitujme samotného hlavního hrdinu tragikomického sitcomu Stanjuru: „Tzv. mandatorní a quasi-mandatorní výdaje pro rok 2023 (výdaje, které je stát povinen platit na základě zákonů či smluv a jiných závazků) pak představují bezmála tři čtvrtiny všech výdajů státu (73,4 %).“ Takže neškrtáme z dvou bilionů, ale z asi pětiset miliard, kde je spousta dalších povinností státu, a to už najednou není vůbec snadné, zvláště když nemáte vůbec žádné jasné politické zadání.

S kýmkoliv se z vládní koalice bavím, nikdo nevěří, že by abstraktní vázání výdajů něco uspořilo, pokud nebude ve formě zcela konkrétních kroků jako je kompletní zrušení Babišovy slevy na jízdné, snížení počtu policistů, zrušení výchovného či třeba škrtnutí státní podpory Vinařskému fondu. Takové rozhodnutí ale nemůže dělat subalterní úředník na ministerstvu, za to se musí postavit celá vláda. A té se do ničeho takového zatím nechce.

Asi nejhorší věštbu mi řekl jeden koaliční politik, že ekonomicky je to možná sebevražda státu, ale marketingově by to mohlo vyjít: kdyby se dva roky takto vázaly výdaje, vláda by se s uměle sraženými čísly rozpočtu dostala přes další sněmovní volby, a až pak by mohly vyhřeznout deficity za 500 miliard, když už by zas poslanecká místa byla rozdaná na další čtyři roky.

Tak této série Rozpočtu se závazky se snad už nedožijeme, na tom by nebylo již vůbec nic pro zasmání.

A obvyklé dvě prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Zárověň můžete podpořit newsletter jednorázovou nebo ještě lépe trvalou platbou.

A teď už k aktuálnímu newsletteru, který si můžete přihlásit k odběru do své mailové schránky.

Tykače potěšil ČEZ i Lex Babiš

S minulým týdnem musí být jednoznačně spokojený podnikatel Pavel Tykač. Vládní absurdita s dělením ČEZu nikam nepokračuje, zato byla ministerstvem financí stanovena rekordní dividenda 145 korun na akcii, což významného minoritáře Tykače jistě těší.

S ještě větším zaujetím ale Tykač jistě sledoval sněmovní jednání o zpřísnění paragrafů o střetu zájmů, tedy Lex Babiš.

Předloha mění ustanovení, které brání poslancům, senátorům, členům vlády a nově i prezidentovi provozovat rozhlasové a televizní vysílání a vydávat periodický tisk. Politici nebudou moci média převádět na osobu blízkou nebo do svěřenského fondu, za porušení povinností budou hrozit vyšší pokuty. Zákaz se bude vztahovat na skutečného majitele provozovatele médií, nikoli na ovládající osobu.

Tohle by už mohlo donutit předsedu ANO, aby po deseti letech ukončil své mediální dobrodružství a velkou část Mafry prodal. Mezi zájemci je právě Tykač a konkurentem je podnikatel Daniel Křetínský, který vlastní vydavatelství Czech Media Center. Babiš nevěří nikomu z nich a nechce prodej dokončit, ale pokud by se dostane pod tlak, tak ve výhodě je Tykač, protože s mediálním magnátem Křetínským by to bylo na dlouho u antimonopolního úřadu.

Vystrnadit aktivního politika Babiše z médií je jistě legitimní, ale je to také velmi účelové. Jen pár příkladů: Kvůli Babišovi se nyní jde až do poslanců a senátorů, ale regionální vlády v čele s hejtmany se stále opomíjí (byť v původní rakouské inspiraci je to právě i se zemskými hejtmany). Lex Babiš také ukazuje, jak zoufale tu chybí zákon o online médiích – zpřísnění Lex Babiš donutí expremiéra prodat Mladou frontu Dnes, ale mnohem mocnější idnes.cz si bude moci nechat. A konečně stačí, aby vydavatelskou činnost převedl na své hnutí a je také z obliga.

Nicméně přesto platí, že Babiš je nyní nejblíže prodeji svého mediálního vehiklu, co kdy byl. To by bylo jistě dobré, ale cesta slzavým údolím pro Mafru tím rozhodně nekončí. Pokud by se majitelem stal Křetínský, bude mít prakticky monopol na tiskárny, což také není dobré pro trh periodik. A pokud kupcem bude Tykač, tak se těšme, jak bude moderovat mediální diskuzi o definitivním konci pálení uhlí v Česku…

#ToPodstatné: Tak prodá? Nebo neprodá? Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Novinka: České předsednictví V4 vsadí na bezpečnost

Najít v komatické Visegrádské čtyřce cokoliv společného je již prakticky nemožné. Maďarsko se diskvalifikovalo opakovanou blokací pomoci Ukrajině. To narušilo národoveckou vertikálu Varšava-Budapešť. Funkční liberální horizontála Praha-Bratislava ještě jakž takž funguje, ale to se změní po zářijových volbách, které zpět k moci pravděpodobně vynesou Roberta Fica.

V takové situaci má Česko v polovině roku přebrat předsednictví tohoto toxického spolku. Není co závidět. Mám k dispozici již plán předsednictví a nutno říct, že čeští diplomaté v něm ukázali maximum svého umu:

„Program pod mottem „V4 pro občany“ / „V4 Citizens“ pracuje se 3 tematickými okruhy: 1) Bezpečná a vyspělá společnost / Safe and advanced society (priority: zaměřený na vztahy mezi občany a občanskou společností, významnou roli bude hrát Mezinárodní visegrádský fond); 2) Inovativní a propojená ekonomika / Innovative and interconnected economy (priority: zaměří se na konkrétní sektorové projekty a iniciativy, zejména konektivitu v dopravě a energetice); 3) Podpora Ukrajiny / Support to Ukraine (priority: zaměří se na politickou i praktickou podporu země a jejích občanů).“

V podrobném rozpisu činností by se měly najít všechny státy. Cílem je však zjevně se nepouštět do žádných větších akcí. V plánu se doslova píše, že „české předsednictví V4 naváže na pragmatické pojetí slovenského předsednictví a bude se soustředit na konkrétní aktivity a projekty mezilidské a expertní spolupráce“. Takže překlepat rok a rychle to předat zas Polákům.

#ToPodstatné: Jaká je budoucnost V4? Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Novinka: EGAP bude znovu pojišťovat Ukrajinu

Tohle je nepochybně velmi pozitivní zpráva – český stát opět bude pojišťovat vývoz na Ukrajinu. Ukrajinské riziko se stalo pro Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP) nepojistitelným od počátku ruské agrese, jednak s ohledem na válečné operace (přímé boje, narušení dodávek surovin a energií) a jednak s ohledem na opatření, která přijala ukrajinská vláda (přísná devizová regulace atd.). Z hlediska rizikovosti byla Ukrajina přeřazena z výše uvedených důvodu z rizikové kategorie OECD 6 do nejvyšší rizikové kategorie OECD, kategorie 7.

Čeští vývozci na Ukrajinu tak nemají od začátku agrese přístup k financování vývozu ani pojištění platebních rizik ukrajinských odběratelů. Z tohoto důvodu jsou nuceni pokračovat v obchodu na základě plných plateb předem za své dodávky ukrajinským zákazníkům.

To by se mělo změnit. Plán ministerstev průmyslu a financí mám již k dispozici:

„Vládě je navrhováno řešení, které umožní v krátkém časovém horizontu podporu českých vývozců na Ukrajinu. Toto řešení znamená nutnost krýt riziko ze strany státu v poměru 1:1, nicméně vzhledem ke krátkodobým splatnostem úvěrů/faktur se dle názoru EGAP očekává, že bude možné podpořit za 1 rok až 3násobek vložené dotace.“

Obnovení poskytování pojištění vývozních úvěrových rizik předpokládá jak použití vlastních zdrojů EGAP ve výši 100 milionů, tak i převod částky ve výši 239 milionů na zvýšení základního kapitálu EGAP z rozpočtovaných prostředků státního rozpočtu.

#ToPodstatné: Jak ještě lépe podpořit obchod s Ukrajinou? Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Novinka: Smetana se bude hrát všude

Už jsem při pročítání vládních dokumentů zažil mnohé, ale ještě nikdy jsem neměl pocit, že jsem omylem otevřel souborné dílo Zdeňka Nejedlého o Bedřichu Smetanovi. Až nyní:

„V rovině domácí je fenomén Bedřicha Smetany esencí témat spojených se složitým zápasem o emancipaci české společnosti se všemi pozitivy a negativy, jež stojí za opětovné připomenutí, přezkoumání a svobodný výklad. Hlavním tématem Smetanovy doby bylo hledání specifičnosti české identity v bouřlivě se rozvíjejícím světě, které je aktuální i pro 21. století.“

Až zmínka o 21. století mě vrátila do zpět. Jedná se o plán, jak monstrózně oslavit příští rok 200 let od skladatelova narození:

„Ministr kultury proto vládě překládá záměr programu „Smetana 200“ s mimořádným potenciálem pro posílení prestiže naší země v zahraničí, zejména v podobě komplexní propagace české kultury od jejích mezinárodně nejproslulejších výtvorů až po „skryté klenoty“. Projekt přichází s otevřeným konceptem, tedy nejen kulturními podniky pro určitou exkluzivní, uzavřenou skupinu lidí, ale pro celou společnost. Současně projekt představuje český příspěvek mezinárodnímu společenství. Ostatně i dílo Bedřicha Smetany bude prezentováno v evropském a světovém kontextu. Pokud se podaří uskutečnit téma v této šíři na celonárodní úrovni, výsledky přetrvají i po skončení projektu jako hodnota, která neodezní.“

Hrůzný jazyk celého dokumentu graduje ve velikášské představě, že „projekt ukáže Českou republiku jako kulturní velmoc a Bedřicha Smetanu jako skladatele světového formátu“, aby pisatel nakonec docílil naprostého vítězství jazykové formy nad obsahem:

„V případě Bedřicha Smetany jako zakladatelské osobnosti české kultury mají přesah do celospolečenských témat budování komunity, hledání osobitého hlasu v polyfonii evropských a mimoevropských národů, otázky zodpovědnosti jednotlivce vůči společnosti, role jednotlivce při hledání společných témat názorově heterogenních skupin obyvatelstva a tím i vytváření mezinárodně srozumitelného narativu o stavu České republiky jako vyspělé sebevědomé demokratické země.“

Plán je to jistě pěkný a Smetana si nepochybně příští rok připomenutí zaslouží. Jen mám obavy, zda velkolepý plán s vývozem Smetany do zahraničí nenarazí na drobnost, kterou i sám dokument nakonec připomíná: „Smetanovo dílo … je … v zahraničí v podstatě neznámé.“

#ToPodstatné: Jak důstojně příští rok uctít Smetanu? Napište mi, nebo sdílejte ve své bublině.

Briefing

Potom, co se Marek Prchal odebral na Slovensko s cílem co nejvíce poškodit preference SaSky a docela úspěšně se mu to daří, máme tu další českou stopu v nadcházejících mimořádně důležitých volbách u sousedů. Fio banka půjčila dva miliony eur Hlasu Petra Pellegriniho. Ten nemusel ničím ručit, ač jeho nová strana kromě pár příspěvků příznivců nic nemá. V minulosti přitom u půjček politikům na Slovensku Fio postupovalo jinak. Tak uvidíme, jak tato politická sázka bance prospěje. V Česku si zvolila dobře – je hlavním úvěrářem ODS a když její ministr financí designoval windfall tax, co čert nechtěl, povinnost nové daně se zastavila právě těsně před Fio. To má tak někdo štěstí…
Podrobněji se chci ještě podívat na novou možnost spoření na stáří, takzvaný Dlouhodobý investiční produkt (DIP). Na něj, penzijko a životko půjde odečíst z daňového základu 48 tisíc. Moc nevím, jak by to mělo vylepšit přípravu české populace na stáří. Není tam povinná renta. Není tam nízkonákladový defaultní (například indexový) fond, kam by museli všichni a mohli se vyvázat či změnit strategii až opt-outem. Takže to zas nezachytí nízko a středněpříjmové. O vysokopříjmové se poperou marketingové akce, které pak dotyční zaplatí v poplatcích. Navíc nečekejme žádné velké investiční eldorádo, dokud bude existovat masivní státní podpora. Logické rozvrstvení je tedy nejprve 1700 měsíčně do penzijka a shrábnout 340 korun krát 12 státní podpory a dle finančních možností pak dočerpat zbytek slevy. To je však reálná alternativa už jen pro minimum populace.

#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!

Komentář: Největší omyl vlády Petra Fialy skončil

Křesťanská KDU-ČSL projevila příkladné milosrdenství a vysvobodila Zdeňka Nekulu z funkce ministra zemědělství, kterou absolutně nezvládal. Jeho nástupce Marek Výborný je jistě také trochu rizikovou volbou, protože není expert na zemědělství, ale na školství. Nicméně je to politická těžká váha a určitě nedopustí, aby i nadále bylo ministerstvo zemědělství pro smích.

Komentář si přečtěte na Plusu.

Co číst (a poslouchat)

Satelitní přelet nad protiofenzívou… (graf: Economist)