Newsletter DK
← zpět na archiv

Ruku před pusu

Uveřejňuji nejzásadnější výzvu podzimu: Jestli chrláte, dávejte si ruku před pusu. A ty ruce si myjte. Možná jste čekali něco zásadnější, ale tohle mi bohatě stačí. Začíná chřipková sezóna a zdá se, že z doby ani ne dva roky staré nic nezbylo. Jen si vzpomeňte: byli jsme experti na „social distancing“, koupali jsme si věčně ruce nejen v mýdle, ale i dezinfekcích, podezřívavým zrakem sledovali lidi bez roušky (někteří naopak ty s rouškou), hodinu se dokázali bavit o tom, jak dle poslední amerických studií je nakažlivé kýchnutí na metr a jak na dva…

Doufal jsem, že z covidové doby zbude alespoň trocha ohleduplnosti. Nepředpokládal jsem, že se zcela změní česká kultura a podobně jako některé asijské národy budeme v davech běžně nosit roušky i nadále. To ne. Nicméně jsem doufal, že tradiční neohleduplnost k ostatním se zmírní. Ale přijde mi to naopak ještě horší. Jako by každý druhý v metru, autobuse či tramvaji chtěl na okolí vychrchlat vše, co několik minulých let nesměl. Ruka před pusou je naprostá výjimka (není k dispozici, protože je v ní mobil).

Podobně jako Jack Nicholson v Lepší už to nebude tak už pečlivě zvažuji, na co z madel, tlačítek a klik obalených viriony (ne)sáhnout, protože chci co nejdéle vydržet, než mě to také skolí. Prochrlané školy a další veřejné budovy jsou nyní jedna velká chodící rýma a kašel a skoro nikdo se to nesnaží redukovat alespoň trochou ohleduplnosti.

Mimochodem, právě zde by se hodila ona mýtická strategická komunikace státu. Ta není od toho, aby byla připomínkovou reklamou vlády či se pokoušela přesvědčit přesvědčené o opaku. Pokud se však umí, její největší předností je, že pošťouchne lidi ke konkrétnímu lepšímu chování, které redukuje náklady pro stát.

Ale protože městské/krajské/státní osvětové kampaně proti podzimním respiračním onemocněním se asi nedočkám, tak alespoň zde: Ruku před pusu! (A ideálně pravidelně mytou.) Díky.

A na závěr obvyklé prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy. 

Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.

Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.

Mapa médií

Je tu první projekt, který vznikl pod mým vedením NFNZ. A mám z něj náležitou radost. Mapa médií doplňuje projekt MediaRatingu. O co jde: Zatímco MediaRating přináší detailní hodnocení vybraných titulů, Mapa médií si klade za cíl nabídnout informovaný přehled celkové mediální scény v ČR. Snažíme se tak upozornit média na základní problémy v oblasti transparentnosti vlastnictví a otázky autorství textu, aby se posilovala celková kvalita a důvěryhodnost médií v ČR.

Proč něco takového dělat? Odpovědí je hned první oblast, které jsme se věnovali: ekonomické a finanční weby. Těch větších jsme napočítali 31. Cože? Opravdu je zde třicítka webů, které každý den přináší nové ekonomické informace? Asi ne. Není vůbec nic špatného, když někdo přebírá zprávy jiných, ale musí to být transparentní a čtenář či zadavatel inzerce by měl mít povědomí, kde se dělá skutečně původní novinařina.

Důraz proto klademe na základní vlastnickou a redakční transparentnost, oddělení reklamního obsahu od redakčních textů a podíl převzatého obsahu. Věříme v důležitost informovaného výběru a chceme čtenářům nabídnout nástroje, které jim v tomto směru pomohou.

Otevíráme tím debatu, která tu už měla dávno být: Je fér jen přebírat obsah a tvářit se jako původní zpravodajské či publicistické médium? Jak moc se nativní reklamní formáty mohou přizpůsobit rozvržení stránek, aby čtenář ještě pochopil, že již nejde o redakční obsah? Kolik autorského vkladu je třeba do PR článku, aby to už nebyla jen skrytá neoznačená reklama?

Pevně doufám, že tohle je začátek roky chybějící diskuze, co je a co již není přípustné v novinařině v digitálním věku.

#ToPodstatné: Co byste na Mapě médií doplnili/změnili?

Nová zpráva o životním prostředí Česka

Dlouhodobě si myslím, že je chyba oddělovat „novou“ debatu o Green Dealu a dekarbonizaci od „staré“ debaty o kvalitě životního prostředí. Pro velkou část české populace je možné přijmout zelenou transformaci jen tehdy, pokud získají jistotu, že se tím zásadně zlepší životní prostředí v tradičně sledovaných oblastech jako kvalita vody, půdy, lesů či rozmanitosti zvěře.

Ideálním dokumentem, na kterém by vláda mohla tuto provázanost ukázat, je pravidelná Zpráva o životním prostředí ČR. Ta za minulý rok jde nyní na vládu, ale asi bude mít tradiční osud: rychlé schválení, následně podobný osud v parlamentu a založení kamsi na stránky ministerstva životního prostředí bez jakékoliv společenské diskuze.

Protože ji mám již k dispozci, tak alespoň zde pár výňatků, často alarmujících:

„Rok 2022 byl pátý nejteplejší od roku 1961 s nadprůměrně teplým létem. Vysoké teploty a plošně nevyrovnané srážky vedly k rozvoji klimatického, půdního a hydrologického sucha na značné části území Česka. Sucho vedlo ke zvýšenému nebezpečí požárů, index nebezpečí požárů ve vegetačním období byl druhý nejvyšší od roku 2000. V červenci 2022 vznikl v národním parku České Švýcarsko požár, který byl největším požárem vegetace v historii Česka.“
„Přestože meziročně došlo k mírnému nárůstu plochy přírodních biotopů, pokračuje pokles početnosti ptačích populací, které jsou hlavním indikátorem biodiverzity lesní a zemědělské krajiny. Nadále se snižuje rozloha zemědělské (zejména orné) půdy a zvyšuje se rozloha zastavěných ploch. Půda je vzhledem k intenzivnímu hospodaření, nízké heterogenitě zemědělské krajiny a vysokému stupni zornění ohrožena degradací.“
„Kvalita povrchových vod se od roku 2000 výrazně zlepšila, avšak v krátkodobém trendu stagnuje a nedaří se dále snižovat míru znečištění. Kvalita vody je i nadále hodnocena na většině úseků vodních toků III. třídou (znečištěná voda). Za období let 2000–2022 se ve vodních tocích podařilo nejvíce zredukovat obsah amoniakálního dusíku a obsah celkového fosforu, a to díky výstavbě nových čistíren odpadních vod a technologicky lepšímu čištění odpadních vod vypouštěných z bodových zdrojů.“
„Emise do ovzduší klesají, ve struktuře emisí se zvyšuje význam malých a mobilních zdrojů znečišťování ovzduší. Přetrvávajícím problémem je vysoký podíl emisí do ovzduší pocházejících ze spotřeby paliv v domácnostech. Je to způsobeno zejména lokálním vytápěním tuhými palivy. Podíl obyvatel zasažených nadlimitními koncentracemi znečišťujících látek v ovzduší se dlouhodobě snižuje u většiny sledovaných látek s mírnými meziročními výkyvy a vzhledem ke stávajícím limitům je již většinou minimální, ovšem s přihlédnutím k limitům stanoveným WHO je riziko ohrožení obyvatel vlivem znečištění ovzduší stále významné.“

A jak to souvisí s Green Dealem? Velmi úzce:

„Pokrok Česka směrem k plnění dekarbonizačních cílů a ve směřování ke klimatické neutralitě dle Zelené dohody pro Evropu a evropské legislativy je zatím malý. Průběžné plnění cílů je ovlivněno vývojem v oblasti využití území a lesnictví a také situací v energetice a dopravě. Lesy Česka jsou nadále postiženy kůrovcovou kalamitou a neplní tak svoji roli při ukládání uhlíku.“
„Spotřeba energie v dopravě stoupá. Více než 90 % energie spotřebované v dopravě pochází z fosilních zdrojů a dekarbonizace v tomto sektoru probíhá velmi pomalu. Postupná obměna a modernizace vozového parku vedou k poklesu emisí základních znečišťujících látek z dopravy. Využití alternativních paliv a pohonů v dopravě roste, meziročně se výrazně zvýšil počet registrací bateriových elektrických osobních automobilů. Podíl elektrických vozidel na celkové velikosti vozového parku osobních automobilů však zůstává velmi nízký.“

#ToPodstatné: Jak v Česku zlepšit informovanost o životním prostředí?

Dlouhé vyhýbání se tržní ekonomice zabolí

Jestli se nyní něco v médiích propočítává horem dolem, tak to je, o kolik zdraží energie potom, co již vláda nebude od Nového roku hradit nejrůznější zelené poplatky za spotřebitele a firmy.

Stát jen tento rok vynaložil přes 100 miliard na energetickou pomoc, jsou v tom kompenzace POZE, dotace ČEPS a distributorům a samozřejmě cenový strop.

Zelené poplatky jistě stát dlouhodobě nemohl hradit za spotřebitele a firmy. Ale podívejme se na věc z pohledu tržní ekonomiky. Základní otázka zní: Bude mít trh dostatek informací, aby se choval racionálně, když v jeden okamžik ukončíte cenové stropy a zároveň znovuzavedete plošné poplatky? Odpověď je ne.

Nejprve stropy. Nemá smysl se již nyní přít, zda byly či nebyly dobře vymyšleny, když při těch nejvyšších cenách pravicový premiér vyhlašoval, že to by mohli zavést jen „falešní energetičtí proroci“, aby to sám o měsíc později před komunálními volbami velmi plošně zavedl. Otázka je, proč stropy ještě neskončily. Ceny již klesají pod stropy, ale je otázka, zda dostatečně. Produkty, kdy tento rok se ještě platí za stropované ceny a až pak to půjde dolů, nejsou samozřejmě náhodné. Mnozí mají navíc zafixováno za vysoké ceny, které jim od Nového roku zase naskočí. Bude jim trvat například tři měsíce výpovědní lhůty se dostat jinam. A do toho budou už zase platit poplatky. Zde mohl trh vykonat mnohem více, kdyby byl vpuštěn do ringu, konkurenční boj mohl srazit ceny níže ještě před novoročním zavedení poplatků, které energie zase prodraží.

A pak je tu plošnost. Ta se jistě hodí, když nemáte čas vymyslet efektivnější řešení. Poplatky se tedy plošně odpustily, protože stát nedokázal zajistit, aby pomohl jen těm potřebným či šetřivým. Bohužel si domácí úkol nedodělal dosud. Opět neumí osvobodit od POZE základní část spotřeby (třeba 1 MWh) a dále již danit. Nejsou k dispozici žádné analýzy, co to udělá na jedné straně s nízkopříjmovými a na druhé straně s energeticky náročnými podniky. Opět jen plošnost, kde trh nemá správné pobídky pro efektivní cenotvorbu, takže nemůže začít dobře fungovat.

 #ToPodstatné: Jak by to šlo vyřešit lépe?

Efektivní consulting státu

A na závěr jedna provokativní úvaha. Hodně z vás mi psalo k textu o konci populistického vládního slibu zrušit 13 procent úředníků. Za všechny vybírám jednu Ondřeje Sojky, které se mi nejprve zdála šílená, ale postupně čím dál méně: „Vytvořit prakticky bezlimitní kapitolu v rozpočtu na útraty na consulting, těm zadat požadavky na dlouhodobé zeštíhlení a navázat jejich odměny na úspěchy a respektovat jejich doporučení.“

Pořád mi to přijde dosti radikální, ale cesta to není špatná. Již nyní stát outsourcuje ohromné množství práce, kterou by teoreticky – a v rámci legitimity exekutivy i nevyhnutelně – měl dělat sám. Takže stavební zákon se za Babiše psal na Hospodářské komoře (aby ho pak další vláda stejně rozbořila). Výše zmíněné cenové stropy se vymýšlely na EY, nikoliv mezi stovkami úředníků ministerstva průmyslu. A takto by šlo pokračovat ještě dlouho…

Mohl by se však v rámci Všeobecné pokladní správy vytvořit „budget“ na větší consulting, který by vždy schvalovala celá vláda. Pokud by se cíle naplnily (efektivnější správa, na kterou je třeba méně člověkohodin), tak by položka šla za Všeobecnou pokladní správou. Pokud ne, muselo by si to předkládající ministerstvo doplatit ze svých neinvestičních zdrojů.

Možná bychom se divili, jak rychle by byl od státu ořezán consulting, který jen potvrzuje politické přání zadavatele, a nahrazen skutečně efektivním hledáním nejúčinnějšího řešení…

#ToPodstatné: Fungovalo by to?

Co číst (a poslouchat)