Newsletter DK
← zpět na archiv

Kufříky zase zavřít

Kauza Net4Gas a následný přerod ministra Jozefa Síkely v bulvární hvězdu titulních stran Blesku probublal bez větší debaty. To je špatně. Kauza nám připomněla, že ač se Andrej Babiš vzdává svého „mediálního atomového kufříku“ (snad tomu tak opravdu bude), další kufříky na scéně zůstávají. Babiš se svou mediální mocí nakládal hodně drsně pro své politické účely, ale do mediální války s dalšími miliardáři/mediálními magnáty se prakticky nepouštěl. Byla by velká chyba, kdyby se o to nyní pokoušeli jiní. Napsal jsem k tomu komentář. A následně podpořil i otevřený dopis CZ IPI.

Jak přispět k tomu, aby kufříky byly co nejpevněji zajištěny? Můžeme jistě snít o ideálních vlastnících médií, ale ti nepřijdou, protože mediální byznys není až na výjimky výdělečný. Vlastníci s větším či menším střetem zájmů budou ještě dlouho naším osudem. Proto je třeba posilovat nezávislost redakcí a vlastnickou transparentnost. Tato debata vlastně nikdy neproběhla. Babiš si sice nechal hned po převzetí Mafry vypracovat od Karla Hvížďaly kodex, podle kterého se měl jeho střet zájmů zmiňovat v článcích. To se brzo ukázalo až tragikomické, protože by to bylo v každém druhém článku, takže redakce od toho upustily. Nicméně kauza Net4Gas ukázala, jak toto pravidlo chybí i ostatním, protože oč měl Síkela více vykřičníků a barviček na titulce, o to méně tam bylo, že vlastník Blesku byl poraženým uchazečem o síť plynovodů.  

Každá redakce má nyní nějaký svůj kodex, ale těch funkčních je ve skutečnosti minimum. I proto se NFNZ projekty MediaRating a nově i Mapa médií snaží podpořit transparentnost, která je základním předpokladem nezávislých médií.

A na závěr obvyklé prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy. 

Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.

Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.

Bohatí chudí učitelé

Největší dezinformační akci minulého týdne v Česku kupodivu nemají na svědomí žádní extrémisté, ale ministerstvo školství. Zjevně v reakci na stávku podvyživených filozofických fakult a po zcela nezvládnutém vyjednávání státního rozpočtu ministr školství Mikuláš Bek jako „damage control“ vydal tiskovou zprávu „Přehled průměrných mezd akademických pracovníků na veřejných vysokých školách“. Pokud chtěl přispět k veřejné diskuzi o přiměřeném odměňování ve vysokém školství, povedl se mu pravý opak.

Občan neznalý terciálního školství se jen podívá na první řádek tabulky a vezme si informaci, že průměrně má „asák“ 54 tisíc, docent 75 tisíc a profesor 99 tisíc. Nic závratného, ale je doba škrtů, žít se za to dá, tak ať jsou vysokoškolští učitelé zticha.

Celá tabulka je ale jedna velká konspirační teorie. Níže jsem vyfiltrovat školy, kde podle Bekovy tabulku berou profesoři méně než docenti. Cože? Jak může profesor brát méně než docent? Podle Beka to tak je dokonce na 23 fakultách v zemi! Logicky se ptejme: Jak mohl Bek jako někdejší rektor Masarykovy univerzity (a před ním Petr Fiala) dopustit, aby se například docent brněnských práv dral k profesuře a jakmile ji dosáhl, byl mu za odměnu snížen plat?

Nic takového se samozřejmě neděje. Vtip je v druhém řádku, kde se píše, že je to „ze všech zdrojů“. Pomiňme, že uveřejňovat tabulku bez legendy by si nikdo nedovolil ani v prvním ročníku jakékoliv VŠ, tady je to však schválně. Rozpočítáte-li velké evropské granty pro pět lidí na pětistovku zaměstnanců, hned vám průměrné číslo vyskočí. Rozpočítáte-li stejně tak veškeré vedoucí pozice do platů všech, zase to povyskočí. A takto přidáváte položku za položkou, až má „asák“ najednou zázračně nad 50 tisíci, i když na Filozofické fakultě má typicky pod 40 tisíci, a to i v Praze.

Druhým cílem bylo zjevně co nejvíce rozeštvat mezi sebou univerzity, aby si na sebe začaly ukazovat, kdo je jak neschopný manažer. Když má „asák“ na pražské „fildě“ 44 tisíc (což je hausnumero) a „asák“ na FSV o dvě zastávky tramvaje dále 82 tisíc (opět hausnumero), tak asi je FF špatně řízena a FSV dobře. Bek to ještě podšívá tím, když tvrdí, že k „nerovnoměrnosti jsou dány i konkurenčně soutěžním prostředím, v němž se projevuje efektivita a schopnost jednotlivých škol a pracovišť získat dodatečné zdroje.“ Tak to ale přeci není: Sinologové na FF nesoutěží s ekonomy na FSV, každý soutěží ve svém oboru. Zatímco sinologové vždy budou na FF malí, ale extrémně důležití, tak ekonomové na FSV vždy budou mít početné programy v anglickém jazyce, dobrou úspěšnost v grantech a celkově silný obor. V žádném případě to ale neznamená, že čeští sinologové nestojí za nic a měli by radši zakládat další ekonomku.

Asi největší ubohost je průměr z veškerých zdrojů financování převádět na akademické hodnosti. To je ukázkový tah králem na CH9. Cílem je zjevně ukázat, že kdo si počká, ten se časem jako profesor bude mít dobře. Ale protože je to nesmyslně počítané, tak absurdně má v tabulce často profesor méně než docent, někde dokonce i než „asák“. Ministerstvo zjevně pochybuje o zdravém úsudku občanů ČR.

Otázka pro ekonomy a statistiky v prvním ročníku: jak z tabulky udělat něco přijatelného? Možností je více: nadále dělit dle akademických hodností, ale porovnávat nástupní platy. (To ministerstvo nechce, protože by se ukázala děsivá podfinancovanost veřejného vysokého školství a neprostá nevýhodnost začít učit i u mnoha nesporně potřebných oborů.) Nebo tabulku nedělit dle akademických hodností, ale porovnávat průměry v oborových klastrech (například právnické školy, medicíny atd.). Jistě by se dalo toho s těmito daty (dlouhodobě známými) dělat mnohem více. Jen ne, prosím, tuto absurditu.

Je neuvěřitelné, že docent muzikologie, tedy malého oboru, a později také někdejší rektor, který platové podmínky univerzit dobře zná, se propůjčil k této politické mocenské intrice, jen aby nemusel přiznat, že vládní výdaje na VŠ jako podíl na HDP trvale klesají a jsou již výrazně pod průměrem EU27.

#ToPodstatné: Jak smysluplně změnit financování vysokých škol?

Praxe nejde, ale vize jsou správné

Teď by se hodilo zase za něco ministerstvo školství pochválit. Boj o státní rozpočet to nebude. Financování vysokých škol také ne. Absurdita se 130 procenty učitelských platů k průměrné mzdě, ale vztažené k platové úrovni někdy před sto lety také ne. Neschopnost zajistit i jedničkářům z devítky odpovídající středoškolské vzdělání také ne. Likvidace kuchařek a dalších nepedagogických profesí ve školách taky ne. Safra, tak kde něco najít?

Naštěstí tu máme vždy nějaké vize. A „Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky 2023–2027“, který jde na vládu a mám ho již k dispozici, skutečně bez ironie kvalitní je. Dlouhodobý záměr ČR je prováděcím dokumentem Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+, o té tu již byla v newsletteru několikrát řeč, protože je extrémně významná tím, že i neschopné ministry školství koriguje alespoň přibližně správným směrem.

Co jsou tedy priority MŠMT na další čtyři roky? V podstatě je to vše, co se dnes nedaří (a pokud daří, tak navzdory systému):

Priorita I. Děti a mládež: Osobnostní rozvoj a motivace pro celoživotní učení:
1.      dostupné kompetenčně orientované všeobecné vzdělávání podporující postupnou odbornou specializaci v různých fázích života, prostupné obory a možnost změny v průběhu studia i v rámci celoživotního učení,
2.      synergie formálního a neformálního vzdělávání s důrazem na cílený rozvoj občanských kompetencí, dobrovolnictví, solidarity a finanční gramotnosti,
3.      posilování důrazu na rozvoj vnitřní motivace k učení,
4.      podpora well-beingu a fyzické i duševní vytrvalosti včetně samotné odolnosti dětí,
5.      dostupnost poradenských služeb pro děti a zlepšování jejich provázanosti,
6.      společné vzdělávání a podpora pro nadané a talentované děti.
Priorita II: Školy a pedagogové: Moderní vzdělávání a připravení pedagogové
1.      úspěšné zavedení revidovaných rámcových vzdělávacích programů do českých škol, podpora tvorby školních vzdělávacích programů, moderní učebnice a učební materiály,
2.      proměna obsahu a pojetí jednotných přijímacích zkoušek, závěrečných zkoušek a maturitních zkoušek,
3.      reforma pregraduální přípravy učitelů v ČR a nový zákon o pedagogických pracovnících,
4.      reforma přípravy ředitelů škol, výběr, podpora a profesní rozvoj ředitelů škol,
5.      zavedení profesního standardu učitele a prvků kariérního řádu,
6.      podpora a posílení spolupráce pedagogických pracovníků ve školách i mezi školami a dalšími vzdělávacími organizacemi,
7.      MŠMT bude otevřeno úvahám o prodloužení povinné školní docházky (na základě analýz, výzkumů, široké odborné i veřejné diskuse) coby nástroje ke snižování nerovností ve vzdělávání.
Priorita III: Efektivní systém školství: Udržitelný a efektivní systém založený na odpovědnosti za výsledky:
1.      udržitelnost a racionalizace sítě škol,
2.      inovace oborové soustavy,
3.      vnitřní provázanost systému a stupňů vzdělávání,
4.      ucelený přístup k zajišťování kvality ve vzdělávání založený na provázanosti a součinnosti vnějších (ČŠI, zřizovatelé) a vnitřních (školy) mechanismů,
5.      snížení počtu odkladů povinné školní docházky a zlepšení připravenosti základních škol na vstup dětí z mateřských škol,
6.      zaměření a důraz na připravenost dětí základních škol na přechod na střední školy a s tím související prevence předčasných odchodů ze středních škol,
7.      podpora pro školy s nadprůměrným zastoupením žáků se sociálním znevýhodněním, indexové financování,
8.      podpora škol a zřizovatelů v pedagogických i provozních oblastech,
9.      institucionalizace podpůrných pozic,
10.   excelence datově-analytické práce při řízení vzdělávání vč. zajištění relevantních dat a monitoringu výsledků,
11.   podpora pedagogického a resortního výzkumu,  
12.   zavedení jednotného identifikátoru žáka – zajištění dostupnosti dat pro longitudinální výzkum včetně vyhodnocení vzdělávací dráhy jednotlivců,
13.   efektivní systém řízení a koordinace regionálního školství a dialog jeho aktérů.

Občané, ať už v roli studentů, rodičů či daňových poplatníků by se nyní měli ministerstva školství a celé vlády ptát, jak tyto nepochybně správné priority chce uvést do praxe. A proč zároveň dělá mnoho aktuálních kroků přímo proti těmto prioritám.

#ToPodstatné: Co je nyní nejdůležitější prioritou ve školství?

Čtvrtí od konce

Snažím se tu o konsolidačním balíčku již příliš nepsat, abych se vyhnul stranické politice. Balíček je naprostý neúspěch v mnoha ohledech. Nijak neřeší fatální každoroční schodky mezi 300 a 400 miliardami tím, že je sníží o desítky miliard. Nepochybně tak bude muset přijít další konsolidace a časem jistě dojde k prolomení daňového paktu ANO a ODS o radikálním snížení daní, které je ve skutečnosti zvýšením daní, protože ke kumulujícímu se dluhu je třeba splatit i horentní úroky z obsluhy dluhu. Ekonomicky ani mnohá opatření nedávají smysl. Stavební spořitelny si vylobbovaly nový oligopol na zbytcích stavebního spoření za miliardy. Kapitálová daň od 40 milionů při prodeji firem je absurdně nízká, chybí tam náběh a progrese. Sleva na „nepracující manželku“ se absurdně nechala až do tří let věku dítěte, ale sebrala rodinám pečujícím o hendikepované a další bez dostatečné podpory státu, to je až neuvěřitelné. Celkový výběr DPH má být po změně nižší než dosud, což může s 300miliardovým každoročním schodkem navrhnout jen velmi alternativní ekonom. Všem se zvyšují přímé daně a odvody, nicméně na výsluhy bezpečnostních složek za více než deset miliard se vláda bojí sáhnout. Symbolem nesmyslů v balíčku může být Babišovo plošné jízdné, které vláda se to bojí vrátit před rok 2018, jak navrhoval NERV, protože volby už jsou za rohem. To dobře ukazuje kontinuitu ekonomické politiky předchozí a současné vlády.

Úplně nejhorší na balíčku ovšem je něco jiného: balíček nemá žádný nápad, žádnou pojící ekonomickou ideu. Někde se nepochopitelně snižují daně, aby se jinde zas nepochopitelně zvyšovaly, někde se ubírá byrokracie, aby se jinde přidávala, někde se sází na trh, aby se jinde sázelo na silný stát, jinde se bohatým přilepšuje, aby se chudým mohlo o to více brát, a slavně se škrtají dotace, aby se ve skutečnosti zachovaly a jen přenesly na občany…

Jak by měla tedy vypadat gramotná ekonomická politika? Shodou okolností Economist sestavil pro unijní země zajímavý pětiboj, který nehodnotí, zda se tam provádí levicová či pravicová politika, zda roste HDP tak či onak, ale zda jejich ekonomická politika dává smysl. V pětiboji se hodnotily následující disciplíny:

Jak se změnila poptávka: zde je Česko s všežravou inflací po Maďarsku druhé od konce, protože se u nás pozoruhodně zkombinovalo předkrizové přehřátí trhu práce i nemovitostí, monetární neschopnost ČNB a fiskální neschopnost vlády.

Dluh: zde si stále stojíme ve srovnání se Západem dobře, ale také máme nejrychleji rostoucí dluh a jako jediní absenci jakékoliv fiskální konsolidace. Letošních 94 miliard jen na obsluhu dluhu je katastrofální a trhy už si toho všímají.

Demografie: zde na tom nejsme špatně, české rodiny jsou ve srovnání se západem plodné. Naštěstí si Babiš nedovezl nic z rozumů z Demografického summitu v Budapešti od svého přítele Orbána, jehož země má jednu z nejhorších porodností. Zároveň je ale třeba říct, že nejde jen o porodnost, ale i kvalifikovanou práci. A ač Česko má v listině práv a svobod nárok na středoškolské vzdělání, aktuálně se jedničkáři ve v aglomeracích posílají na pracák či k soustruhu místo na nedostatkové obecné střední školy.

Dekarbonizace: Zde nás agresor Putin donutil k extrémním úsporám a k tomu, abychom zelené alternativy plynu vzali vážně. Na druhou stranu tlak na úspory povolil s tím, jak pravicová vláda zavedla nesmyslně plošný socialistický cenový strop na energie, nijak v něm nepodchytila spotřebu a co je nejhorší, strop stále trvá a rozpočet krvácí o desítky miliard. O úrovni české debaty o Green Dealu pak ani nemluvě.

Decoupling: tohle nevím, jak přeložit. Jde o obchodní odstřihávání se od autokracií jako je Rusko či Čína. Česko si pod tlakem v tomto vedlo velmi dobře, stejně tak jako další východní státy s výjimkou proruského Maďarska. Ale není rozhodně hotovo, ať už jde o import strategických surovin či export, který se přes prostředníky do Moskvy stejně dostává.

A výsledek? Že zas jen kritizuji a haním rozumnou, správnou a pravicovou politiku, která je promyšlená, má vizi, je počátkem restartu a vede nás na hlavní křižovatku Evropy? Tentokrát si budete muset stěžovat v Economistu…

 #ToPodstatné: Kde bychom mohli s relativně malým úsilím přidat?

Nákazové dotace

Na závěr něco k pousmání. Vláda vyhlásila nelítostné škrtání dotačních titulů, ze kterých se stal byznys a křiví tržní prostředí. Bravo!

A teď si dáme malou ochutnávku dotací, které plánuje ministerstvo zemědělství na příští rok za 2,5 miliardy. Návrh již mám k dispozici:

Podpora včelařství. Účel: zabezpečení opylování zemědělských hmyzosnubných plodin v ČR.
Podpora vybudování kapkové závlahy v ovocných sadech, chmelnicích, vinicích a ve školkách. Účel: zvýšení konkurenceschopnosti a kvality ovoce, chmele, vinných hroznů a školkařských výpěstků.
Podpora restrukturalizace ovocných sadů. Účel: restrukturalizace ovocných sadů, resp. nezbytné zlepšení zdravotního stavu ovocných stromů a zlepšení kvality produkovaného ovoce.
Udržování a zlepšování genetického potenciálu vyjmenovaných hospodářských zvířat. Účel: zabezpečit udržování a zlepšování genetického potenciálu vyjmenovaných hospodářských zvířat.
Podpora ozdravování polních a speciálních plodin. Účel: zvýšení kvality rostlinné produkce cestou náhrady chemického ošetření a prevence šíření hospodářsky závažných virových a bakteriálních chorob a chorob přenosných osivem a sadbou.
Genetické zdroje. Účel: trvalé zachování a využití genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství
Nákazový fond. Účel: podpora vybraných činností zaměřených proti rozšiřování nebezpečných nákaz hospodářských.

Nákazovým fondem na tři čtvrtě miliardy asi skončím, o dalších prioritách jako je podpora mimoprodukční funkce rybníků atd. se informujte přímo na ministerstvu…

#ToPodstatné: Máme vůbec nějakou smysluplnou cost-benefit analýzu zemědělských dotací?

Co číst (a poslouchat)