← zpět na archiv

Kdo je tady propagandista?

Vyšla nová aktualizace MediaRatingu NFNZ, který sleduje dodržování novinářských standardů. Mám z něj radost, protože mnohá online a tištěná média zlepšují svou redakční práci. Poskočila například tištěná média Deník, Respekt či Euro, v onlinu je poprvé hodnocen i web Romea.cz, který rovnou dosáhl na vysokou známku A-.

A už je tu obvyklá kritika: nehodnotí MediaRating příznivěji ty, které mají údajně lidé v NFNZ raději? Letošní vyhodnocení dává pádnou odpověď. O půl stupně nahoru na známku B poskočily i kontroverzní ParlamentniListy.cz. Prostě proto, že změnily majitele a nejsou již v konfliktu zájmů, autorství textů je dohledatelné a označují zdroje informací. Pořád to ani omylem nestačí na známku A pro nejlépe hodnocená média, stále hrozně pracují s fakty a nerozlišují žánry, ale je to posun.

Pokud by MediaRating nebyl o jednotné metodice, ale o osobních zájmech, těžko by se Parlamentky posunuly vzhůru. Vždyť zrovna nedávno jsem se dočetl na Parlamentkách od mého oblíbeného normalizačního novináře a docenta z Panevropské univerzity Petra Žantovského, že jsem prorežimní propagandista. Dokonce se mu ze mě dělá nanic. Vřele panu docentovi z Ševčíkovy katedry děkuji, ale ať si raději každý sám udělá obrázek, kdo je tady propagandista a kdo ne.

MediaRating je dle mého dobrou pomůckou pro čtenáře v informačním chaosu, ale pomáhá i samotným médiím ve vlastním zlepšování, je důležitý pro inzertní platformy či nejrůznější agregáty médií a v neposlední řadě je čím dál populárnější i pro výuku mediální gramotnosti na školách (tedy u doc. Ševčíka a doc. Žantovského asi ne, tam totiž ztroskotance a samozvance v českých médiích již dávno prohlédli…).

A na závěr obvyklé prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.

Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.

K čemu bezmocnou ČNB?

Nikdo toho pro propagaci společné měny v Česku neudělal tolik, jako šéf České národní banky Aleš Michl. Po nástupu do čela instituce zastavil spolu s většinou najmenovanou ještě Milošem Zemanem zvyšování sazeb. Nikdy nevysvětlil, proč právě sedmiprocentní sazba byla pro českou ekonomiku za krize vhodná: do té doby vždy hlasoval proti zvyšování sazeb za Rusnokovy většiny, sedm procent mu ale najednou nově bylo ideální „stabilitou“, která však byla bez jakéhokoliv makroekonomického obsahu.

Příznivci ještě alespoň mírného zvýšení sazeb se přitom nerekrutovali ani zdaleka jen z „cold turkey“ ideologického tábora. Na své straně měli argumenty v podobě již předkrizového vzlínání, které způsobil vyluxovaný trh práce a přehřátý trh nemovitostí. Na straně příznivců zvyšování sazeb byly konec konců i vlastní modely ČNB, které však rada ignorovala.

Po několika měsících během léta, podzimu, kdy panoval konsenzus, že s doznívající inflační vlnou nemá již smysl o zvyšování sazeb usilovat, přichází zákonitě čas na jejich snižování. Jenže ČNB opět nekoná. Michl absurdně nyní pléduje pro „přísnost“, což je zase nový obsah starého hesla o „stabilitě“ bez reálného ekonomického obsahu. A opět od něj zazněla i výmluva, že podmínkou cenové stability je „zodpovědná rozpočtová politika“, tedy přesně to, co neříkal za rozhazovačných časů vlády svého patrona Andreje Babiše.

Výsledkem tak je všeobecná rozpačitost – řekněme to raději takto diplomatiky – nad měnovou politikou ČNB. Při nezvyšování sazeb dosud měla na své straně alespoň úvěráře, kteří nechtěli platit vysoká procenta. Teď přijde i o ně, pokud bude ignorovat začátek sestupné tendence v úrokovém cyklu.

A samozřejmě je tu obecnější otázka: pokud se ČNB v čase, kdy má konat, vzdává svého nejsilnějšího nástroje (sazeb) a pokud cenovou stabilitu údajně zaručí jen zodpovědný fiskál, tak pak tu zastánci koruny nechtěně ničí veškeré argumenty, proč korunu v Česku nadále zachovávat.

#ToPodstatné: Přijmeme euro? Nebo k němu utečeme před ČNB?

Na polské dálnice zapomeňme

Ministr dopravy Martin Kupka patří k nejschopnějším členům této vlády, ale i on zjevně tahá za kratší konec při vládních účetních tricích, jak srazit deficit rozpočtu.

Před několika měsíci Českem proběhlo překvapení, jak moc nás Polsko v ekonomickém rozvoji předběhlo. Symbolem je především jeho dopravní infrastruktura, kdy od kamiónů na okreskách to dovedli k síti nových dálnic, které na hranicích s Českem čekají na přípoj.

Pro tuto vládu (stejně jako jakoukoliv předchozí) je budování dopravní infrastruktury prioritou, jinak se volby ani vyhrát nedají. Ale po nich se nesmí hned začít hledat řešení, jak za obří dopravní investice nepřevzít zodpovědnost, aby to nekazilo čísla rozpočtu.

Obvyklým nápadem je podpora PPP projektů. Ty mohou v lecčems fungovat, ale zrovna WACC na dálnice tímto způsobem v našem kraji prostě nevychází. K tomu se přidává ještě zásadnější problém: že PPP na dálnice neumíme historicky nejen uřídit (Zemanova D47), ale už ani vyhlásit (D35).

Jak jinak by šlo desítky dopravních miliard vyvést mimo rozpočet? Mimořádně nebezpečný nápad byl, aby SFDI si samo emitovalo dluhopisy, které by byly dražší než ty státní. Tento nápad zvedl ze židle dokonce i Národní rozpočtovou radu. Tak jak to kouzlit jinak? Naprosto mylně nyní vláda dává k výběru buď státní dluhopisy za 4,5 procenta, nebo úvěr SDFI u EIB za 4 procenta. Jednak to bude velmi pravděpodobně nad 4 procenty a hlavně si ten úvěr může vzít transparentně stát, tedy ministerstvo financí se vší administrativou, kterou tam k podobným operacím má. Jenže to už by zas bylo v rozpočtu, což nikdo nechce.

Když jistý člen vlády začal slibovat na konferenci Lepší Česko, že do dálnic budou investovat i penzijní fondy, tak to lakování rozpočtu už opravdu přestává být legrace: fondy jen těžko půjdou úrokově níže než jsou státní dluhopisy.

Málo platné, pokud chceme polskou infrastrukturu, tak musíme to také udělat po polsku: stát si vezme transparentně obří dluh (plus pár eurofondů, co zbylo), za dluh dálnice co nejlevněji a nejefektivněji postaví a pak to z našich daní zas zaplatí. Současná snaha vyvést náklady na dálnice a tratě mimo rozpočet je nejen mimořádně nebezpečná, prodraží se, ale nakonec jen povede k tomu, že ty dálnice ani nebudou.

(Jak vidíte, byl jsem schopen během celého textu nezmínit jméno svého oblíbeného ministra 😊)

#ToPodstatné: Jak efektivněji stavět dopravní infrastrukturu?

Strategický hotel a pivo

Na vládu jde pravidelná „Zpráva o činnosti a výsledcích strategických společností s majetkovou účastí státu, státních podniků a národního podniku za rok 2022“. Mám ji již k dispozici. Stát může být spokojen. Minulý rok to byly pro státní kasu žně:

„Z hlediska příjmové stránky pro státní rozpočet v roce 2022 strategické subjekty odvedly do fondu zakladatele, respektive vyplatily dividendu v celkové výši 26 632 mil. Kč. Mezi společnosti, které vyplatily uvedené finanční prostředky, patří ČEZ, a.s. (18 020 mil. Kč), Lesy České republiky, s.p. (3 810 mil. Kč), ČEPS, a.s. (2 000 mil. Kč), ČEPRO, a.s. (1 579 mil. Kč), MERO ČR, a.s. (673 mil. Kč) a Budějovický Budvar, národní podnik (550 mil. Kč).“

Jako obvykle mě zaujala kolonka „strategické firmy“, co vše v ní je. Pro připomenutí: celkem nedávno se „rozsekala“ asi stovka státních institucí na strategické firmy a ty nestrategické, ty se měly ukončovat, ideálně privatizovat se ziskem. Nyní by to v čase deficitů mělo být ještě výraznější, jde i o doporučení NERV, ale nic takového se neděje.

Některé strategické firmy jsou bez debat – ČEZ, Národní rozvojová banka, Čepro, NAKIT, ČEPS atd.

Ale pak tu máme firmy, jejichž strategičnost je záhadou:

Pro ministerstvo financí je to například Thermal-F, tedy vlastník karlovarského hotelu. Proč to stát musí vlastnit a proč názor na privatizaci změní každý ministr po prvním obdržení VIP lístků na festival?

Pokračujme: Budějovický Budvar si sebou jistě táhne letité spory o známky, ale opravdu je to „strategický podnik“? Budeme invazního nepřítele zákeřně opíjet kroužkovaným ležákem, či jaký je důvod?

Takto bychom mohli pokračovat dál. Nejsem bezbřehým příznivcem privatizace všeho státního, ale ať mi nikdo netvrdí, že pivo a hotel jsou strategické podniky státu.

#ToPodstatné: Co se bude privatizovat? Česká pošta z donucení?

Sociální inženýři zvyšují rodičovskou

Parlamentem prochází zvýšení rodičovského příspěvku. Na navyšování nevalorizované částky byl už jistě čas, nicméně nemohlo se to schvalovat s konsolidačním balíčkem, protože marketingovou komunikaci o záchraně veřejných financí by trochu naboural výdaj za 5,5 miliardy ročně. Tak až nyní.

Proč ale zrovna zvyšování o 50 tisíc na 350 tisíc? Nevíme, není to v žádné důvodové zprávě a nikdo to nijak nevysvětlil. Ono to ani nejde. Jako vždy předtím, je to zas jen výsledek politického souboje, nikoliv optimální potřeby sociálního systému. Vždyť i festival dalších návrhů byl bizarní. Opozice mohla bez rizika flekovat, protože ji to nic nestálo, takže ANO a SPD to chtělo vyhnat až na 400 tisíc. Vládní poslanci z KDU a STAN zase chtěli násobit dle vícerčat.

Výsledek je naprosto nevyhovující: Aby politici mohli přihodit a zároveň to nestálo moc, je to až pro děti narozené od Nového roku. Dělit děti do dvou kategorií je tragické sociální inženýrství nejhrubšího zrna. A je to i naprosto nepřijatelná pobídka pro maminky, aby přenášely, jen aby se dostaly k penězům pro „děti první kategorie“.

Asi vás napadá: tak to dejme od Nového roku všem, ať to stojí, co to stojí. Máme ale již studie, že to pro změnu zas vede k prodlužování čerpání, jen aby toho na lépe placenou dobu zbylo co nejvíce. To také nechceme.

Co tedy s tím? Stačí zacitovat ze zmíněné studie: „Tyto společenské náklady by nevznikly, kdyby bylo zvyšování rodičovského příspěvku pravidelnější, nižší a předvídatelné.“ Ideálně by se z rodičovské měla stát pojistná dávka navázaná na předchozí/průměrný příjem, která by se tak automaticky valorizovala.

Ale to by naši sociální inženýři ztratili svůj marketingový trumf, kolik peněz vybojovali pro ta naše děťátka…

#ToPodstatné: Jak zreformovat rodičovskou?