Newsletter DK
← zpět na archiv

Odešel reálpolitik s hodnotami

Že odešel člověk, který intelektuálně převyšoval politiky své doby, o tom – řečeno s knížetem – nebudiž pochyb. Karel Schwarzenberg Česku pomohl v mnoha rolích. Co byl jeho největší přínos? Paradoxně nešlo o jeho pozdější politický vrchol, kdy byl předsedou strany a ministrem zahraničí, ale o jeho úspěšné průvodcování Václava Havla světem v roli prezidentského kancléře. V té chvíli poskytl své konexe k tomu, aby se Česko hladce vrátilo z únosu na východ zpět do Evropy. Bez jeho přičinění by ona spanilá jízda disidenta z počátku 90. let měla nepochybně více zádrhelů.

Nepropadejme však hagiografii. Jeho podpora demokratické emigraci a disentu, spolupráce s Havlem, role mravní ikony při zakládání TOP 09 a později prezidentská kandidatura proti Zemanovi, to vše vytvořilo dojem, že odešel silně hodnotově založený politik, který byl povýšen nad prosté intrikářství denní politiky. Nemyslím si to. Schwarzenberg své hodnoty prosazoval jako příkladný reálpolitik. Na domácí scéně vystoupal do vlády jako nominant Zelených, aby je vzápětí podtrhl a založil novou stranu. Obrodu české politiky následně inicioval s národněfrontovním lidovcem Miroslavem Kalouskem. Prezidentskou kandidaturu tento bytostný konzervativec orazil punkovým čírem, aby marketingovou emocí překryl své angažmá v nepopulární vládě. Reálpolitiku prosazoval i tam, kam nejvíce patří – v zahraniční politice. Ač jeho TOP 09 vždy verbovala za ty nejvypjatější interpretace zahraniční politiky, Schwarzenberg se jich málokdy účastnil či je dokonce kritizoval. Naposledy v průběhu ruské agrese výrazně tlumil nedomyšlené hurá antiputinovské akce svých spolustraníků. Když nyní mnozí lídři TOP 09 mylně verbují pro odvolání českého velvyslance z Moskvy, kníže jim jen v jednom z posledních komentářů vzkázal: „Nemít velvyslance v Moskvě je proti našim zájmům.“

Velebit Schwarzenberga jen jako mravní ikonu je jistě možné, ale trochu slabé. Jeho politické počínání bylo tu a tam příkladně machiavelistické. Pravá velikost Schwarzenberga vysvitne teprve tehdy, když si uvědomíme, že ať už z pozice rádce či pak aktivního politika uměl něco, co v Česku jen málokdo: O svých demokratických hodnotách nikdy nepochyboval a v čase hrozby je odvážně hájil. V čase klidu je však prosazoval jako příkladný reálpolitik. I proto mu nyní vzdávají hold i ti, kteří se s ním jinak v mnohém neshodli.

A na závěr obvyklé prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy. 

Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.

Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.

TOP’n’DOWN 23

Skon Karla Schwarzenberga se sešel se sněmem jeho strany TOP 09. Dle počtu funkcí je na tom TOP 09 skvěle. 14 poslanců je dvojnásobek předchozího počtu a výrazně více, než by strana dosáhla samostatnou kandidaturou (pravděpodobně o 14 mandátů). Je zastoupena opět ve vládě. Předsedkyně Markéta Pekarová Adamová navíc chytře obětovala jeden vládní post v nepopulární vládě a vybrala si bezpečnější post předsedkyně sněmovny, takže na ni nedopadá taková kritika za nepovedené reformy. Nyní také bez zaváhání obhájila post předsedkyně strany.

Je to ale ještě ta TOP 09, kterou Schwarzenberg a Miroslav Kalousek v roce 2009 představovali jako alternativu české politiky, jež se pozná podle mimořádně ostrého reformního a proevropského programu? Z toho už opravdu moc nezbylo. Rozebírat intelektuální úpadek kdysi tak ambiciózní strany nemá smysl, snad je pár aktuální paradoxů:

·        Strana se opět chystá uspět se silně proevropským programem v nadcházejících evropských volbách, což je zosobněno podřízeným místem eurofederalistického kandidáta TOP 09 Luďka Niedermayera pod euroskeptickým lídrem Alexandrem Vondrou.

·        Pro MPA je jedním z nejdůležitějších témat prosazení sňatku stejnopohlavních párů, proto se 1. místopředsedou stal ministr Vlastimil Válek, který se skupinou lidovců, občanských demokratů, anoistů či okamurovců navrhl zakotvení svazku muže a ženy do ústavy.

·        Kdysi tak dobře erudovaná strana v ekonomických otázkách (ale bývalo to třeba i ve zdravotnictví, ovšem za časů Leoše Hegera) prý prosazuje úspěšnou politiku, což expředseda Kalousek obratem zhodnotil jako obelhávající vládní propagandu.

·        Volbu předsednictva zkomplikoval Jiří Pospíšil, který blokoval zvolení čtvrtého místopředsedy. To je ten člověk, kterého MPA vyzvala po kauze Dozimetr, aby nekandidoval ani do pražského zastupitelstva. Ten si z toho nic nedělá, dál kumuluje post radního a europoslance a zjevně v tom chce pokračovat.

Ten výčet nesplněných slibů a mocenských paradoxů by mohl být mnohem delší: Kde je slíbená korespondenční volba? Kde je slíbená reforma jednacího řádu sněmovny, aby skončily obstrukce? Slib o konci dr. Stříže již neplatí? Euro se bude slibovat vždy jen v předvolebních kampaních, kdy se nekandiduje s ODS, tedy už nikdy?

Každá strana se samozřejmě vyvíjí, a je jasné, že TOP 09 z roku 2009 nemůže být TOP 09 z roku 2023. Tato strana ale v poslední době vsadila na něco vskutku unikátního: čím více stranické hodnoty postrádají jakýkoliv konkrétní obsah, tím hlasitěji za ně strana bojuje. Těžko říct, jak to může skončit…

#ToPodstatné: Jak to skončí?

Valorizovat, ale bez zaručené mzdy

Situace TOP 09 je trudná, ale co by za to dal šéf lidovců Marian Jurečka, kterému se lidovci ztrácí před očima. Do velké míry to může považovat za nespravedlnost: zatímco ministři TOP 09 jsou nepříliš schopní (pan ministr Válek) či neviditelní (paní ministryně Langšádlová), on se stal jedním z nejdůležitějších členů kabinetu a po počátečních omylech začal rozumět i supertěžkému ministerstvu práce. Přesto to na preferencích KDU-ČSL není vidět.

Například nyní předkládá jednu velmi důležitou změnu, která by si zasloužila rozhodně širší debatu. Opět se bude navyšovat minimální mzda, Jurečka ji na vládu nese ve dvou variantách, obě mám již k dispozici:

·        Varianta I představuje zvýšení základní měsíční sazby minimální mzdy z 17 300 Kč
na 18 900 Kč a základní hodinové sazby z 103,80 Kč na 112,50 Kč. Navrhované zvýšení minimální mzdy o 9,2 % (1 600 Kč) by mělo zajistit vzhledem k v současnosti prognózovanému nárůstu průměrné mzdy v roce 2024 dosažení podílu 41,1 %.

·        Varianta II představuje zvýšení základní měsíční sazby minimální mzdy z 17 300 Kč na 19 400 Kč a základní hodinové sazby z 103,80 Kč na 115,50 Kč. Navrhované zvýšení minimální mzdy o 12,1 % (2 100 Kč) by mělo zajistit vzhledem k v současnosti prognózovanému nárůstu průměrné mzdy v roce 2024 dosažení podílu 42,1 %.

To ale není to nejdůležitější: Předkládaný návrh na úpravu minimální mzdy již zohledňuje připravovanou transpozici směrnice o přiměřených minimálních mzdách v EU, tedy nově navrhovaný valorizační mechanismus minimální mzdy, podle kterého má být stanovena minimální mzda poprvé v roce 2025. Konečně tak tady budeme mít předvídatelný valorizační mechanismus, který nebude překvapovat ani firmy, ani zaměstnance:

„Výchozím bodem návrhu na úpravu minimální mzdy je dosažení příslušné relace minimální a průměrné mzdy jako střednědobého cíle. Var. I – předpokládá dosažení relace minimální a průměrné mzdy 45 % do roku 2028 a Var. II dosažení relace 50 % do roku 2028. Varianty zvýšení minimální mzdy, které vychází z cílené relace minimální a průměrné mzdy, zohledňují nově navrhovaný valorizační mechanismus minimální mzdy a vytvářejí podmínky pro její rovnoměrnější nárůst v následujících 5 letech.“

Návrh má jediný háček. Stále počítá s konceptem zaručené mzdy. To je anachronismus, který se nemůže již líbit ani levicovým politikům, protože prostě neodpovídá době. Dělení do osmi skupin prací je absurdně rigidní. Po zvýšení by se například elitní vědci, jednatelé firem, finanční ředitelé měli zajímat, zda mají alespoň 37800 měsíčně. To samozřejmě nikdo nedělá.

Systém zaručených mezd v Česku degeneroval do trochu bizarní hry: pravidelně se válčí o minimální mzdu, za kterou málokdo pracuje, ale ve skutečnosti firmy i odbory pečlivě sledují především druhou a třetí skupinu zaručených mezd, kde je již spousta lidí, byť bizarně kategorizována.

Zjednodušme to: Mějme pravidelně valorizovanou minimální mzdu, a to klidně i na vyšší úrovni. Ale zbavme se přežitku zaručených mezd.

#ToPodstatné: Proč to nejde?

Třetí pilíř s dipem

Měl to být ekonomický hit této vlády, který naučí Čechy investovat, následně vydělávat a zabezpečí je tak na stáří. Dlouhodobý investiční produkt. Zatím je to pro mě trochu záhada a budu rád, když mi ji finančně erudovanější čtenáři newsletteru vysvětlí.

Z různých pobídek pro investiční životní pojištění a penzijko se vytváří zastřešující DIP, jehož hlavní výhodou je, že od základu daně si tak můžete odečíst vklady do výše 48 tisíc korun. Na dani pak ušetříte nějakých 7200 korun. Spořit musíte nejméně deset let a vše si vybrat nejdříve v šedesátce.

Výborně, filozoficky s rozšiřováním možnosti spoření na stáří jistě každý souhlasí. Ale nyní buďme realisté. Na penzijko stát nadále bude dávat příspěvek i po zpřísnění. Takže zde je silná motivace od tisícovky výše dostávat slevu na dani, ideálně dávat 1700 korun, abych získal příspěvek 340 korun plus slevu. Je DIP se všemi akciemi, ETF a podílovými fondy dost sexy, aby odlákal většinu lidí od penzijka, které stát nadále dotuje? Nepochybně ne. Pokud stát chtěl podpořit diverzitu investic na stáří, pak měl mnohem radikálněji osekat státní podporu penzijka.

Dále: oficiálně je to prezentované jako zajištění na stáří. Jak to ovšem někdo mohl přeložit do paragrafu, že vše v 60 (nemálo let před důchodem) vyberu a utratím? Nepochybně tam měla být nějaká anuita, aby nám naspořená částka pomohla i po sedmdesátce, kdy už si toho asi opravdu moc nepřivyděláme.

A nakonec nejzásadnější otázka: Jak to celé pomůže makroekonomicky? Na stáří si drtivá většina buď nespoří vůbec, nebo jen nižší stovky na penzijku. Nyní kvůli DIP půjdou do ETF? Asi ne. Stane se z toho tak jen produkt pro bohatou velmi úzkou minoritu, který s celkovou udržitelností Česka v zajištění na stáří vůbec nic neudělá.

Vláda zjevně dala přednost dalšímu bytnění nefunkčního třetího pilíře před dalším pokusem o druhý pilíř, tedy defaultně povinné spoření, alespoň s minimální částkou i pro ty nejchudší. Ale to jsme vlastně opět u toho, že reformní odvaha z doby kolem roku 2009 někam vyšuměla a zbyly nám jen floskule a nefunkční byrokratické nápady…

 #ToPodstatné: Využijete DIP?

Co číst (a poslouchat)