Newsletter DK
← zpět na archiv

Nevláda

V zahraniční a bezpečnostní politice je nepochybně současná vláda výrazně lepší alternativou než opozice. Ani u ekonomických a sociálních věcí to nevypadá, že by opozice měla smysluplnější návrhy. Nicméně to neznamená, že ekonomická a sociální politika vlády není jedno velké fiasko. Dobře je to vidět na současných protestech ve školství a zdravotnictví. Kompetentní vláda by hned v počátku pochopila, jaké nesmysly chce prosadit v omezování výuky či vůči mladým doktorům. Ovšem tato vláda počká, až se problému chytí odborářští lídři ve školství a zdravotnictví a vytvoří z toho celostátní protest a následně protestujícím vzkáže, že stávka je nezodpovědná. Uf, takhle úspěšné vehnání svých voličů do náruče odborářských bossů a opozice se tu asi ještě žádné vládě nepovedlo.

Aktuální dění je také naprostým fiaskem mylné představy ministerstva financí o smysluplném šetření a ořezávání eráru, tedy nejprve určit jako za pětiletek směrná čísla a pak dle nich všem trochu brát a tvářit se, že se nic nezměnilo. V červnu jsem zde rozpisoval takový stručný úvod do ekonomie veřejného sektoru: „Pokud však tato ‚pravicová‘ vláda věří, že může konsolidovat státní finance pouze nařízením úsporných směrných čísel bez jakýchkoliv konkrétních reforem, tak to ze všeho nejvíce připomíná centrální plánování během perestrojky před rokem 1989. A také to tak skončí.“ Nejen, že se tak nic dlouhodobě neušetří, ale na příkladě snižování PHmaxu (školství) a úpravy přesčasů (doktoři) i vidíme, že jsou to i zjevné nesmysly.

Nevím, jak současnou situaci popsat. Vláda nepadne, protože žádná z vládních stran nechce pustit Andreje Babiše předčasně k moci. Zároveň nevládne, respektive ministři už si jedou jen své osobní msty, které by za časů minulé vlády již zaplnily celá náměstí (zdravíme na ministerstvo spravedlnosti). Klausovským slovníkem bychom tomu mohli říct, že je to asi „nevláda“. V newsletteru se už snažím vyhýbat silným komentářům, to už není pro mě, ale snad můžu zacitovat jednoho ministra z nedávné soukromé konverzace: „80 procent toho, na co vláda sáhne, to pokazí.“

A na závěr obvyklé prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy. 

Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.

Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.

Státní pumpař na nákupech

Že státní Čepro koupí další pumpy do své stáje Eurooil, to by bylo velmi sporné rozhodnutí i za dobrých časů. Že státní podnik si kupuje další pumpy ve chvíli, kdy stát o miliardy ořezává školství, zdravotnictví, nemá na splácení státního dluhu, místo 33 miliard z bankovní daně má miliardu jednu, nemá peníze na modernizaci energetiky a asi na sto dalších věcí, tak to může schválit jen šílenec.

Proberme si postupně argumenty pana ministra Zbyňka Stanjury, proč je to prý dobrý a vpravdě pravicový nápad. Od nákupu si slibuje, že stát dokáže reagovat v čase vysokých cen pohonných hmot. „Je dobré mít nějaký etalon, kdy vidíte, jaká je férová cena s přiměřeným ziskem.“ Výborně, tak proč to dosud nedělal? Ve chvíli, kdy prosazoval nesmyslné kontroly marží na vysoce konkurenčních pumpách (málokdo v Evropě je tak „zapumpovaný“ v přepočtu na kilometr čtvereční jako Česko), tak jsem opakovaně navrhoval, aby ukotvil cenové očekávání u pohonných hmot tím, že státní trojka na trhu Eurooil bude ukazovat na totemech ceny s přiměřenou marží (naposledy zde). Naopak Eurooil na počátku války měl ceny vysoké, což se příjemně projevilo na zisku (za který si nyní může koupit další pumpy), ale určitě to nebylo ve veřejném zájmu. Takže to, co dosud ministr nevyžadoval, to bude nově chtít, až si manažeři Čepra dokoupí další pumpy? Made my day…

Další úvaha ministra: „V okamžiku, kdy některé důležité součásti trhu jsou vlastněny jinými státy, tak je docela logické předpokládat, že nejdřív by se plnily potřeby těchto států a pak až potřeby České republiky.“ Tohle je smutné. Pan ministr stále nepochopil dodavatelský řetězec u pohonných hmot, což se ukázalo už v minulosti, kdy přísně kontroloval koncové pumpaře, aniž by řešil uzlový bod – rafinérské společnosti. Pokud by chtěl lépe zabezpečit energobezpečnost, musí si koupit Unipetrol, ale opravdu ne jen pár pump na vysoce konkurenčním trhu.

Jedeme dál. Státní rozpočet to prý nic nestojí, protože si to kupuje firma: „Každá firma má své rozvojové a investiční projekty, to je jeden z nich.“ To je už opravdu síla a politicky geniální výrok v předvečer celostátních odborových demonstrací. Takže ČEZ musel zaplatit extrémní dividendu, uvalily se drakonické sektorové daně, i ten Budvar musel přitlačit, a to vše proto, že státní rozpočet je v rozkladu. A pak tu bude jedna firma – navíc ještě v silně podfinancované energetice -, která si bude kupovat pumpy pro radost?

Jen pro srovnání ministerských výkonů v energetice: Ministr průmyslu je jistě za mnohé kroky v energetice právem kritizovatelný, ale nepochybně v mnohém i uspěl a zhruba ví, co dělá. Ale pak tu máme ministra financí, jehož track record v energetice zatím je: Nesplnění premiérova přání přes ČEZ více ovládnout výrobu elektřiny, zcela nezvládnutý legislativní paskvil Lex ČEZ, urputná kontrola pumpařů, i když cenu primárně diktují rafinérie, nevyužití Eurooilu pro inflační ukotvování minulý rok, a nakonec vpravdě pravicový nákup státních pump, které absolutně na nic zadlužený stát nepotřebuje.

Nic neříkám, jen jsem si vzpomněl na jeden titulek…

#ToPodstatné: Co dalšího strategického by ještě stát měl koupit? Další strategický hotel k Thermalu? Či další strategický pivovar k Budvaru?   

Tohle je velké: nový zákon o volebních kampaních

Vzniká nový jednotný předpis pro vedení volebních kampaní, je docela radikální a mám ho k dispozici. Původně jsem to sem nechtěl ani dávat, protože znění zákona poslal do mezirezortního řízení Vít Rakušan již 20. listopadu, dokonce k tomu vydal tiskovou zprávu, tak bych čekal, že novináři si poměrně zásadní zákon během pár dnů opatří a dopodrobna pro veřejnost rozeberou. Nevadí, pojďme na to.

O co jde: V českém právním řádu dosud není vedení volební kampaně jednotně upraveno, když problematika volebních kampaní je roztříštěně upravena v jednotlivých volebních zákonech upravujících volby do Parlamentu, do zastupitelstev krajů a obcí, do Evropského parlamentu a volbu prezidenta republiky. Ve všech těchto zákonech jsou v zásadě shodná ustanovení týkající se pravidel volební kampaně a jejího financování, s výjimkou zákona o volbách do zastupitelstev obcí, kde jsou s ohledem na specifický charakter komunálních voleb (konají se ve více než 6 000 obcích s velkou převahou nezávislých kandidátů) tato pravidla velmi sporadická.

Rakušan zatím vypustil jen jednu konkrétní změnu, kde asi není rozpor. Po divadelním vystoupení Miloše Zemana, který v zájmu Andreje Babiše vyhlásil poslední kampaň před sněmovními volbami 284 dnů v předstihu, se nyní čas omezuje na 150 dnů.

Ale v zákoně je toho mnoho dalšího. Vybírám:

·        rozšíření pravidel volební kampaně i na volby do zastupitelstev obcí (i nadále se na ně nevztahují pravidla financování a neuplatní se institut registrované třetí osoby)

·        rozšíření výčtu osob, které nemohou být registrovanou třetí osobou; tento výčet koresponduje s výčtem osob, od kterých nemohou volební strany přijímat dary nebo bezúplatná plnění

·        zavedení předvolební soudní ochrany u správních soudů ve věci nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně díky níž bude možné zakázat nečestné a nepoctivé vedení volební kampaně, a tedy se nebude muset čekat na až na soudní přezkum po volbách.                                                                           

Ty soudy budou ještě zajímavé, jak se to vyvine:

„Podáním návrhu ve věci nečestného a nepoctivého vedení volební kampaně se může domáhat ochrany u soudu podle soudního řádu správního každá volební strana, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována, má-li za to, že byla porušena zásada čestného a poctivého vedení volební kampaně podle § 4 odst. 1 tohoto zákona zvlášť hrubým způsobem. (2) Návrh podle odstavce 1 lze podat nejpozději 10 dnů přede dnem voleb. (3) K řízení je příslušný: Nejvyšší správní soud, jde-li o volbu prezidenta republiky, volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nebo volby do Evropského parlamentu, nebo krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud osoby, vůči níž návrh směřuje, jde-li o volby do Senátu Parlamentu České republiky, volby do zastupitelstev krajů nebo volby do zastupitelstev obcí.“ 

Naopak dle mě je zcela záhodné nějak omezit „třetí osobu“, která se v poslední době zjevně stala převodníkem pro ty nejbizarnější podpory. Stát tedy poměrně drsně omezí jejich výčet tím, kdo to nesmí být:

"Stát a jeho příspěvkové organizace, obec, městská část, městský obvod a kraj, dobrovolný svazek obcí, státní podnik a právnické osoby s majetkovou účastí státu nebo státního podniku, jakož i osoba, na jejímž řízení a kontrole se podílí stát, a to i jako osoba ovládající, právnická osoba s majetkovou účastí kraje, obce, městské části nebo městského obvodu, jakož i osoba, na jejímž řízení a kontrole se podílí kraj, obec, městská část nebo městský obvod, a to i jako osoba ovládající, obecně prospěšná společnost, politický institut a ústav, svěřenský fond, právnická osoba, která má zapsané nebo skutečné sídlo mimo území České republiky, právnická osoba, která nesplnila zákonnou povinnost zveřejnit svoji poslední účetní závěrku v rozsahu stanoveném zákonem o účetnictví, právnická osoba, jejíž skutečný majitel zapsaný v evidenci skutečných majitelů není státním občanem České republiky nebo občanem jiného členského státu Evropské unie, právnická osoba, v níž má přímou nebo nepřímou majetkovou účast fyzická osoba, která není státním občanem České republiky nebo občanem jiného členského státu Evropské unie, nebo právnická osoba, která má zapsané nebo skutečné sídlo mimo území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie, jiná právnická osoba, stanoví-li tak jiný právní předpis, fyzická osoba, která není státním občanem České republiky; to neplatí, jedná-li se o osobu, která má právo volit na území České republiky do Evropského parlamentu nebo zastupitelstev obcí, fyzická nebo právnická osoba, která na svůj účet a na svou odpovědnost zajišťuje obsah, vydání a veřejné šíření periodického tisku, provozovatel rozhlasového a televizního vysílání.“

Je tam svěřenský fond, mediální podnikatelé, ale zabolí to i mnohé další. Podstatné je, že to bude lícovat i se zákazem darů a bezúplatného plnění (takže už Babiš nebude moci prezidentskou kampaň pojímat jako přidruženou výrobu svých firem).

Zároveň vzniknou stropy pro výdaje třetích osob: pro volby do Poslanecké sněmovny částku 1 800 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty, pro volby do Senátu součin částky 40 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty a počtu volebních obvodů, v nichž registrovaná třetí osoba vede volební kampaň, koná-li se pouze první kolo voleb, nebo součin částky 50 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty a počtu volebních obvodů, v nichž registrovaná třetí osoba vede volební kampaň, koná-li se první i druhé kolo voleb, pro volbu prezidenta republiky částku 800 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty, koná-li se pouze první kolo volby, nebo částku 1 000 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty, koná-li se první i druhé kolo volby, pro volby do zastupitelstev krajů součin částky 140 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty a počtu krajů, v nichž registrovaná třetí osoba vede volební kampaň, pro volby do Evropského parlamentu částku 1 000 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty.

#ToPodstatné: Může to opravdu začít platit od 1. 1. 2025?

Cordon dévastateur

A zprávy ze zahraničí: Vítězem nizozemských voleb se stal mimořádně šikovný a mimořádně nebezpečný Geert Wilders a jeho Strana pro svobodu (PVV). Nizozemí je pro Česko mnohem důležitější, než se zdá. Velmi často totiž v unijních orgánech hájilo pozice, které Česko vyhlašovalo, ale nedokázalo nijak prosadit. Šlo především o ochranu a prohlubování liberálního jednotného trhu, fiskální přísnost, limitovaný přenos pravomocí do Bruselu. O čem se v Česku vykřikovalo na barikádách, tak to efektivně v Bruselu prosazovali nizozemští premiéři – naposledy po 13 let Mark Rutte.

Co bude s Nizozemím dál, to nechme na tamních obyvatelích. Ale jejich kampaň je krystalicky čistým příkladem, že buď v politice hrajete na cordon sanitaire nebo ne. Ale nemůžete to střídat. Což je přesně to, čehož se dopustila otevřeně nástupkyně Rutteho v čele vládní VVD Dilan Yesilgöz, opatrněji lídr NSC Pieter Omtzigt. Tím řekli voličům, že protestní volba Wilderse není vyhozeným hlasem, protože může mít partnery na politické scéně a jít do vlády. To byla obrovská chyba lídryně VVD, která si myslela, že Wilderse využije pro svou podporu. Skončilo to přesně naopak.

Jen pro vysvětlení: v Česku se cordon sanitaire většinou spojuje s meziválečnou historií, kdy Československo a další nové státy měly být nárazníkem mezi ruským impériem a německou říší. Ale tady jde o politologický žargon, kdy od 80. let se tak označovala izolace extrémních stran. Jak takový cordon sanitaire hrát, to konec konců dobře ukazoval Rutte. Po avantýře s podporou Wilderse jeho prvnímu kabinetu přebíral Rutte opakovaně Wildersovu agendu, ale vždy kategoricky vylučoval jeho vstup do vlády. Je jistě v pořádku cordon sanitaire porušit, když se na to cítíte a tušíte, co tím chcete dosáhnout (viz např. Schüsselův kabinet se Svobodnými v Rakousku), ale není možné létat sem a tam.

V současné Evropě to nešťastně provozuje například lídr německé CDU Friedrich Merz, který připustil spolupráci s tamní AfD, tím ji udělal salonfähig. Následně to zas vyloučil, ale jen tak podpořil růst preferencí tamní krajní pravice. V Nizozemí to nyní předvedla Yesilgöz a tvrdě na to doplatila. A že pořád neví, jak moc se s Wildersem ušpinit, to ukazuje její zcela mylná poslední pozice, že by její VVD mohla podporovat Wildersův kabinet, do něhož ale nevstoupí. To není cordon sanitaire, ale cordon dévastateur…

 #ToPodstatné: Jaká v Nizozemí nakonec vznikne vláda?

#ToPodstatné: Čtyři jednoduché požadavky na stát

Děkuji za všechny reakce! Bylo jich posledně hodně k systemizaci státních zaměstnanců (jsem rád, že jsme v pondělí probrali podrobněji v newsletteru, než média ve středu bez jakéhokoliv kontextu a podkladových materiálů přebrala vládní tiskovku). Ale ještě více mě zaujaly vaše nápady, jak dál pokračovat v Antibyrokratickém balíčku. Protože se mi jeho tvůrci ozvali, tak třeba si přečtou i tyto čtyři dobré a jednoduché nápady jednoho čtenáře, kterého nebudu vzhledem k jeho funkci ve státní správě jmenovat. Díky a pište mi #ToPodstatné!

„Jako zaměstnanec bez nějakých speciálních potřeb mám omezené požadavky a představivost a to, co dokážu vymyslet, je to vesměs z kategorie „komunálního komfortu“:
·        proč nemůžu psa přihlásit přes online rozhraní, které by na základě zadaných údajů (a řekněme identifikace přes Portál občana) vytvořilo příslušný interní záznam a mně zaslalo do e-mailu příslušné údaje/zobrazilo na obrazovce QR kód pro platbu poplatku? Proč stát pro samosprávy takové jednotné rozhraní nevytvoří - v globálu by se ušetřilo a výrazně by to motivovalo k dodržování poplatkové povinnosti?
·        proč musím každoročně (pravda, online) žádat o obnovu parkovacího oprávnění? Nemůžu prostě dostat e-mailem výzvu k platbě s QR kódem s tím, že pokud nezaplatím, nové oprávnění nemám? Všechny údaje (moje identifikace, bydliště i vlastnictví vozu) jsou ve veřejných registrech…
·        proč musím periodicky žádat o (několik odlišných kategorií) a pak na různá místa roznášet potvrzení o zdravotní způsobilosti dětí na školy v přírodě/tábory/lyžáky/sportovní kroužky? Už jste to zmiňoval a někde to smysl dává (pokud syn hraje čtyřikrát až pětkrát týdne dvě hodiny fotbal, EKG a spirometrie jsou důležité), jinde je to zhůvěřilé (dcera a hodina lezení na umělé stěně týdně)?
·        abych šel za hranice vlastního života (a do svého resortu), proč neexistuje online aplikace, kde si člověk může přes Portál občana zadarmo a tak často, jak chce, vyjet všechny nezaplacené dluhy vůči eráru a vykonávací řízení (daňové, soudní, exekuční…), která se ho týkají? Tady je samozřejmě odpověď podstatně složitější a část z toho je diktována partikulárními zájmy některých skupin, ale výhledově bychom s tím měli něco udělat, už jenom proto, že bychom mimořádně motivovali dlužníky ke správě vlastních dluhů a výrazně zjednodušili vstup do oddlužení.“

 #ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!

Co číst (a poslouchat)