Národovců hodně, starosti o národ málo
Tuhý odpor sněmovní opozice vůči korespondenční volbě dává smysl snad jen z jediného důvodu, a to velmi utilitárního – pokud by se jí po sněmovních volbách 2025 hodilo zpochybnit volby. Jinak to příliš dobře vybrané téma není. Vox populi, vox Dei: Podle šetření STEM/MARK příznivci poměrně výrazně převažují nad odpůrci (47:35 procentům). Ale protože hlas lidu bývá někdy zrádný, doplňme to i bezproblémovými příklady korespondenční praxe ze zahraničí. Parlamentní institut připravil užitečnou studii různých modelů ze zahraničí, který ukazuje, že jde i o běžnou praxi států kolem Česka.
Určitou komiku vytváří snad jen přešaltování postojů obou lídrů dnešní politické scény. Andrej Babiš začínal jako liberál a tedy příznivec všeho moderního včetně korespondenční volby. Dokonce ještě v programovém prohlášení 2018 své již čím dál více národovecké vlády její zavedení sliboval. Nyní je rozhodným odpůrcem. Naopak Petr Fiala začínal jako příznivec v Brně poměrně rozšířené ideologie „Nikdy nic neměň“ (mylně vydávané za konzervativismus) a ještě po amerických volbách v roce 2020 psal: „Platí dvakrát měř, jednou řež, než se rozhodneme pro jiné způsoby hlasování. USA bojují s nedůvěrou v regulérnost korespondenčních hlasů posílenou rozdílnými zákony v jednotlivých státech, což ovlivňuje sčítání a zdržuje vyhlášení výsledku. Netrpělivost, podezřívavost a rozhořčení jsou pochopitelné, bez ohledu na to, zda jsou namístě. Tohoto ať si všímají všichni sociální inženýři, co u nás chtějí pořád něco měnit.“
Nyní si oba pánové prohodili pozice, přičemž někdejší Babišův a současný Fialův názor mi přijde ten rozumnější. Je nepochybné, že tajnost a přímost je v korespondenční volbě problém, ale jak se ukazuje z mnoha okolních zemí, celkem dobře řešitelný. Nejsmutnější na celé diskuzi mi přijde ta zjevná mimořádně slabá národní vzájemnost vůči těm, kteří zrovna nejsou v Česku, protože v zahraničí studují, pracují či dlouhodobě žijí. Český národ není malý, ale rozhodně ne zas tak velký, aby si mohl dovolit nezahrnout všechny své členy do rozhodování o svém osudu, ať už jsou zrovna kdekoliv.
Je tragikomické, že národovců nyní máme v české politice požehnaně, ale těch, co se opravdu starají o národ, je jen velmi málo.
A na závěr obvyklé prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.
Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.
Index (ne)prosperity
V roce 2022 jsem měl tu čest být u vzniku Indexu prosperity, který ve vybraných oblastech mapoval, jak si Česko stojí v unijním srovnání. Šlo o projekt, který tu dlouhodobě chyběl: na českou novinařinu to bylo datově příliš náročné, na české vědce zas trochu moc měkké. Ale jen takto si lze udělat celistvý a alespoň trochu srozumitelný obrázek o aktuální pozici Česka v Evropě.
Někde Česko dopadlo lépe, někde hůře, ale to hlavní mělo přijít až o rok později, tedy nyní. Projekt sliboval pravidelné aktualizace, aby bylo jasné, jak se republika posunula. A povedlo se. Nyní už máme (skoro) kompletní výsledky za rok 2023. Tak kde jsme si pohoršili, kde naopak přilepšili?
V roce 2022 jsme dosáhli hvězdného výsledku ve stavu ekonomiky (9. místo z 27), zde jsme o rok později zaznamenali sešup na 12. místo: inflace byla jedna z nejvyšších v Evropě a zároveň tu zůstala nízká přidaná hodnota. Pokud ministr financí s guvernérem ČNB snili o nadopovaném inflačním růstu, tak to v těchto podmínkách nemohlo vyjít. A soudě podle republiky na hraně recese to také nevyšlo.
Naopak o dvě příčky na 8. místo jsme se posunuli v solidaritě a důvěře ve společnosti. Podle znechucení z politiky to tak asi nevypadá, ale věřte tomu. Vynikajícího umístění jsme dosáhli třeba v indikátoru, který sleduje, jak lidé pomáhají neznámým. Zatímco podle srovnání World Giving Indexu 2022 ostatním pomáhalo 45 % Čechů, v roce 2023 už to bylo 64 %. Posun na čtvrtou příčku zapříčinila i ruská invaze na Ukrajinu.
Na 10. místo jsme poskočili v digitalizaci a infrastruktuře (ano, stále mnohé nefunguje, ale je to nepochybně investiční priorita). Klid před bouří pak je oblast finančního zdraví Čechů, kde ještě uvidíme, co s domácnostmi udělají vysoké ceny bydlení po zrušení mimořádných podpor.
Pak tu ale máme několik varujících zhoršení. Je absurdní, že i přes příliv ukrajinských běženců je náš zbyrokratizovaný trh práce stále tak napjatý a zhoršuje se. Vzdělání a výzkum se zjevně ze státní priority přesunulo na vedlejší (či spíše odstavnou) kolej a tomu odpovídá i umístění. Jestli by ale politici měli mít z něčeho opravdu obavu, tak je to další zhoršení úrovně bydlení. Z tristního 21. místa v roce 2022 jsme sestoupili ještě o příčku níže na samý chvost Evropy – nemožnost dostat se k vlastnickému i k nájemnímu bydlení v mnoha aglomeracích vytváří hodně nebezpečně přetopený papiňák.
#ToPodstatné: Kde se podle vás republice daří a kde naopak ne?
Konec eurofondů v Čechách
Máme tolik nových eurofondů, že se pomalu přestáváme zajímat o čerpání těch „klasických“. Tak to napravme. Na vládu jde z ministerstva pro místní rozvoj dokument „Informace o čerpání fondů EU v rámci politiky soudržnosti, společné zemědělské politiky a společné rybářské politiky v období 2014-2020 a 2021-2027“. Mám ho již k dispozici.
Podívejme se, jak se nám rozjelo období 2021-2027 (obrázek 1) a jak se vydařil rok 2023 vůči predikci (obrázek 2). Jak vidno, Doprava či Zaměstnanost „jedou“, naopak moc „nejede“ program Spravedlivá transformace pro modernizaci Karlovarského, Ústeckého a Moravskoslezského kraje. Uvidíme, zda se program vyšvihne nahoru, nebo se potvrdí sýčkování, že celkově byl nepříliš realisticky připraven.
Materiál je podstatný i tím, že zdůrazňuje, že po roce 2028 objem eurofondů na soudržnost dramaticky poklesne, protože „v důsledku nutnosti pokračování v konsolidaci státního rozpočtu není možné předpokládat, že nižší objem zdrojů z rozpočtu EU nahradí státní rozpočet“. Je tedy třeba dle dokumentu už nyní začít:
· Prioritizovat podporované aktivity - stanovit oblasti v souladu s národními prioritami a strategiemi rozvoje
· Využít jiné zdroje financování (např. Národní plán obnovy, Modernizační fond, příjmy z povolenek, InvestEU, další unijní programy) - využít další disponibilní zdroje v min. výši 768 mld. Kč
· Využít finanční nástroje ve větší míře - upřednostnit využití návratných forem podpor na úkor dotačních titulů Aktivizovat soukromé zdroje příjemců v rámci spolufinancování projektů - zapojit příjemce a soukromé finanční instituce
· Minimalizovat financování jedné oblasti z více zdrojů EU najednou - aplikovat synergické a komplementární vazby mezi tematickými cíli podpor
#ToPodstatné: Svatá slova. Ale jak na to?
Zdravotnictví letos za mínus 7,6 miliardy
Před Vánoci se zdálo, že vládní politici vynalezli kvadraturu kruhu – na platy nespokojených lékařů půjde až 9,8 miliardy korun (byť stále neznáme přesné číslo), ale státní rozpočet to nebude nic stát, protože to zaplatí zdravotní pojišťovny, respektive VZP. O tomto bizarní „pravicovém“ zestátnění zdravotnictví již v newsletteru byla řeč, teď k té finanční kvadratuře kruhu.
Cituji z „Hodnocení předpokládaného vývoje systému veřejného zdravotního pojištění na základě návrhů zdravotně pojistných plánů zdravotních pojišťoven na rok 2024“, které mám již k dispozici. Ten mínus zjevně tvoří to, co si vláda objednala, ale odmítla zaplatit:
„Systém veřejného zdravotního pojištění bude v roce 2024 hospodařit s příjmy v hodnotě 502,6 mld. Kč a výdaji v hodnotě 510,1 mld. Kč. Zdravotně pojistné plány jsou sestavené jako deficitní, v souhrnné hodnotě −7,6 mld. Kč. Deficit bude pokryt čerpáním z dříve akumulovaných zůstatků na účtech zdravotních pojišťoven.“
A ještě bychom mohli zacitovat oblíbenou mantru vládních politiků, že rezervy zdravotních pojišťoven jsou bytelné a po zavedení valorizace za státního pojištěnce již natrvalo stabilizované. Tak tedy co dovozují odborné aparáty ministerstva zdravotnictví i ministerstva financí?
„Na základě provedených modelací lze konstatovat, že při dané predikci příjmů bude muset dojít v letech 2025–2026 k významnému zvolnění dynamiky výdajů systému, jinak se zůstatky zdravotních pojišťoven zcela vyčerpají a vzniknou masivní závazky po lhůtě splatnosti.“
Ale to už bude po dalších sněmovních volbách, tak proč se o to starat…
#ToPodstatné: Jak stabilizovat finance ve zdravotnictví?