Nepřekvapujme se
Už zase úvodník o velmi slušné zahraniční a bezpečnostní politice vlády, vůči které silně kontrastuje nekompetence v ekonomických a sociálních věcech? Bohužel to nejde jinak.
Nejprve chválu: Petr Fiala nezavdává pochyb, že vláda je stále silným podporovatelem Ukrajiny a proto nikoho nepřekvapí, že je i signatářem dopisu do Financial Times, ve kterém vybraní lídři EU před summitem s odbojným Viktorem Orbánem naléhali na dlouhodobou podporu Ukrajiny. Zde není co vytknout, summit se vydařil (možná i trochu kvůli dopisu), faktický ministr zahraničí Tomáš Pojar odvedl opět velmi dobrou práci.
Jak jinak to ovšem vypadá při pohledu na ekonomickou politiku. Jen se podívejme na poslední přestřelku o ovládnutí ČEZu mezi vicepremiérem Vítem Rakušanem a premiérem Fialou. Rakušan na radu zkušeného stratéga Michala Repy (Zuzana Čaputová, Petr Pavel) se pustil do debat v protivládních regionech a okopáváním Fialy chce získat alespoň něco z asi 500 tisíc nespokojených provládních hlasů, které se nyní válí na ulici. Pokud si ale takto Rakušan nechce otevřít cestu k ANO, pak je to zcela sebevražedná strategie, protože takto dryáčnicky můžete udržet emoční vlnu v závěru kampaně, nikoliv v polovině mandátu. Jen tím ničí křehkou stabilitu vlády.
Navíc Rakušan jako již mnohokrát byl unesen formou a lajky na sítích, aniž by myslel na obsah – jeho výrok v Sokolově, že vláda chystá stoprocentní ovládnutí ČEZu, byl zcela nepřijatelný. Toho využil PR tým Fialy, kterého Rakušan nyní tak okopává, a vrátil mu to. Podle premiéra by se „kolegové“ neměli překvapovat a měli by více dbát na konsenzus. Na což Rakušan reagoval už naprostým přiznáním nekompetence, když se omluvil s tím, že odkup ČEZ měl smysl jen za časů vysokých cen energií, což je hloupost, protože výkup ČEZ byl od počátku plánován jako řešení příštích energokrizí, ne té aktuální. Smutné je, že nekompetenci vicepremiéra nelze ani vyvážit kompetencí jeho šéfa. Ten sice nyní státnicky tvrdí: „Osobně preferuji volný trh a kapitalismus a případné státní zásahy musí mít jasnou ekonomickou logiku a musí být řádně připraveny a včas oznámeny“. Do kamene tesat. Ale v tom případě veřejnosti stále dluží omluvu za svůj mystifikační projev k národu z roku 2022, kdy slíbil, že „součástí naší strategie je, aby stát získal v blízké budoucnosti pod kontrolu celou síť tuzemských klíčových elektráren, tedy vlastní výrobu elektřiny.“ Tím zbořil akcie ČEZu. Co hůře: následně ODS přes ministerstvo spravedlnosti protlačila i vůči nesouhlasu Legislativní rady(!) přílepkem dělení společností na hraně českého i unijního práva (Lex ČEZ 2), aby vše nakonec skončilo fiaskem ve sněmovně, kde je vyvlastňovací přílepek nyní zaparkován na neurčito (protože jediná legální cesta v právním státě je ta macronovská). A po tom všem nyní premiér kárá Rakušana, že změny musí mít „ekonomickou logiku“ a že musí být „řádně připraveny“?
Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu a jen se ukazuje, jak nutně vláda potřebuje alespoň jednoho „Pojara na ekonomiku“, jinak to celé ošklivě skončí.
A na závěr obvyklé prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.
Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.
Nepřekvapujme se: výbušným jaderným tendrem
Pokud dle premiéra není dobré se překvapovat, tak by měl vysvětlit poměrně velké překvapení v jaderném tendru. Nejen že favorit – severoamerický Westinghouse – byl prakticky vyřazen, ale místo dlouhodobě poptávané nabídky na jeden blok v Dukovanech s nezávaznou opcí na další bloky vláda radikálně změnila soutěž a chce do 15. dubna (!) závazné nabídky na čtyři bloky.
Proč je celá situace velmi riskantní:
1. Vláda nemůže dostat do dubna závazné nabídky prostě proto, že není schopna dodat dostatek vstupních požadavků pro EDU 5,6, aby nabídky byly skutečně závazné. Není definitivně stanoveno, jak dlouho budou Dukovany fungovat, tím pádem není jasné, kdy EDU 6 může být osazena, aniž by to vytvořilo problémy s chlazením. Rozhodně nemůže nastat varianta prodlužování i nových bloků, na to Dukovany nemají lokalitu. Vláda by tak nejprve měla říct, co při dalším přepisování programového prohlášení zruší ze svých slibů – buď nespecifikované prodlužování, nebo pevnou poptávku EDU 6: „Podpoříme dlouhodobý provoz stávajících jaderných bloků a výstavbu nového zdroje v Dukovanech pod podmínkou, že ho nebudou stavět ruské ani čínské firmy. Připravíme podklady pro rozhodnutí o dalších blocích ve stávajících jaderných lokalitách Temelín a Dukovany.“
2. Není jasné ani, za jakých podmínek nabízet ETE 3,4. To přeci mělo být první zkušební místo pro malé modulární reaktory. Pokud to už neplatí, je třeba to říct. Pokud to vláda neví, respektive není schopna se na to zeptat manažerů ČEZ, není možné jít dále.
3. Vyřazení Westinghousu je poměrně velký problém, i když se nyní vyrojilo mnoho odborníků, že prý to nevadí. Vadí. Byl to jediný zájemce s poptávaným výkonem do 1200 MW, který má klíčovou referenci EU či USA. Korejci a Francouzi nic takového nemají, jen slibují zmenšit APR1400, respektive EPR1600 na požadovaný výkon. To vytváří hned dva problémy: Bude Daně Drábové na SÚJB stačit bezpečnostně stavba bez odpovídající reference v EU/USA a Česko tak bude pokusným králíkem? A druhá otázka: Jak vážně může vláda chtít závazné nabídky, na základě kterých se dá hádat o halíře vícenákladů, když připuštěný zájemce ještě ani nemá na odpovídající výkon certifikaci European Utility Requirements?
4. Je změna tendru vlastně jen cestou, aby mohly v ČR v mimodukovanských lokalitách stavět ozkoušené reaktory s větším výkonem než 1200 MW? Pokud ano, bylo by dobré to nejprve mít v energetické koncepci a také to třeba říct veřejnosti. Dosud byl konsenzus, že spíše jdeme cestou jednoho většího do 1200 a pak přijde éra menších výkonů.
5. Finance: vláda objevila Ameriku, že při zadání výstavby více bloků cena klesá. To ovšem stále není odpověď na otázku, kdo to zaplatí. A to nejen onen jeden, ale nyní dokonce čtyři bloky. Ministr financí tráví již dva roky hádkami o stamilióny či miliardy, ale k investici cca za bilión jen lakonicky poznamenal: „K financování tohoto projektu vznikne mezirezortní pracovní skupina.“ To je nepřijatelné. Český chaos poměrně dost kontrastuje s polským přístupem, kde celkem jasně bude jedna elektrárna napřímo nasmlouvaná s Westinghouse a zaplacená přes contract for difference, na rozvoj malých elektráren pak USA půjčí čtyři miliardy dolarů.
6. Vláda by měla vysvětlit, zda tendr dojel na to, že soutěž nebyla dobře vyhlášená, byly v ní nabídky bez reference (a jen ty nakonec zbyly) a vůbec nebylo dořešené financování. Pokud ano, pak není řešení dělat stejnou věc znovu a očekávat jiný výsledek. Nejde přitom jen o to, že Česko bez uhlí a s dostatku OZE se velmi rychle stane dovozcem elektřiny, ale že po blamáži s temelínským tendrem a nyní náběhem na blamáž s dukovanským tenderem se do toho třetího už nikdo relevantní nepřihlásí.
#ToPodstatné: Jak dál v jaderném tendru?
Nepřekvapujme se: státními pumpami za miliardy
Pokud dle premiéra není dobré se překvapovat a osobně preferuje volný trh a kapitalismus, pak by měl vysvětlit, proč stát kupuje 75 benzínek za 4,5 miliardy. To je transakce, která by měla spolehlivě stačit na vyvození odpovědnosti ministra financí, který má na kupující Čepro dozírat.
Proč?
1. Pokud je cena pravdivá, je velmi vysoká. Stát navíc neměl přistoupit na utajení ceny dle údajných požadavků prodávajícího. Cenu by měl umět stát před veřejností odůvodnit, proč bez jakéhokoliv smysluplného důvodu posiluje na fungujícím konkurenčním trhu pumpařů. (A důvodem opravdu nemůže být, že si tím manažeři Čepro pojistili další odběr svých pohonných hmot u 75 pump.)
2. Z rozrůstání pumpařského byznysu Česko nic nemá. Státní podnik v čase extrémních deficitních rozpočtů neodvádí, co by měl, protože je mu dovoleno místo toho nakupovat pumpy. To je zásadní politická chyba ministra financí. V minulém newsletteru jsem i rozporoval ministrův výrok, že „je dobré mít nějaký etalon, kdy vidíte, jaká je férová cena s přiměřeným ziskem“. Pokud by to platilo, proč EuroOil na jaře 2022 neměl nejnižší ceny, aby tlumil inflační šok a místo toho měl místy i ty nejvyšší? Pokud tehdy stát nevyužil státního pumpaře k inflačnímu ukotvování, je nepravděpodobné, že by to začal dělat po zadlužení na nákup dalších 75 pump.
3. 4,5 miliardy opravdu není málo. Ministrův výrok, že to státní rozpočet nic nestojí, je k pousmání. Čepro mohlo místo nákupu odvést podobně jako ČEZ, Lesy ČR, Budvar a mnozí další mnohem vyšší dividendu. Jen si uvědomme, co vše pro srovnání nyní Česko zakouší s nepříliš promyšleným konsolidačním balíčkem:
Stát kupuje 75 pump na 4,5 miliardy, a tak musí OSVČ letos zvýšit daně o 3 miliardy.
- Stát kupuje 75 pump na 4,5 miliardy, a tak musí zdražit dálniční známku a vybrat alespoň 2 miliardy.
- Stát kupuje 75 pump na 4,5 miliardy, a tak na stavebním spoření musí ušetřit alespoň 2 miliardy.
- Stát kupuje 75 pump na 4,5 miliardy, a tak se musí zvednout odvody z DPP alespoň o 2 miliardy.
- Stát kupuje 75 pump na 4,5 miliardy, a tak musí fyzickým osobám letos zvýšit daně o 2 miliardy.
- Stát kupuje 75 pump na 4,5 miliardy, a tak musí škrtnout školkovné, slevu na studenta či zaměstnanecké benefity alespoň za stovky miliónů…
(Dál už mě to poměřování alokace příjmů a výdajů státu nebaví, ale jistě by se daly vymyslet ještě mnohé pěkné příklady..)
#ToPodstatné: Pokud „pravicová“ vláda, která si nade vše cení trhu a kapitalismu, kupuje do eráru pumpy, co si ministři asi představují pod pojmem „levice“?
Nepřekvapujme se: nepochopením Flexicurity
Současná Národní ekonomická rada vlády má velmi dobré obsazení a i velmi dobré výstupy. Ale bohužel se trochu prohodila role NERVu a vlády. Ještě za Mirka Topolánka vláda zadávala expertům, co chce, a oni přišli s řešením. Nyní vláda neví, co chce, a tak NERV pravidelně vydává jakési kuchařky všeho možného a ministři si z toho vybírají, co se jim zrovna líbí. Z minulé kuchařky vláda odignorovala to zásadní, řešila detaily, případně NERV zneužila k odůvodnění nedomyšlené změny sazeb DPH. Aktuální kuchařka opět nabízí vše možné a opět místo podstatného politici dezinterpretují vytržené detaily. Hitem se nyní stal „vyhazov na hodinu“, který tam ale vůbec není. Zpružnění zákoníku práce je nevyhnutelné (a měl by to být logický komponent znevýhodňování DPP/DPČ, čímž se snižuje flexibilita trhu práce). Bod 10. „Modernizace Zákoníku práce jako hybatele pracovního trhu“ však nenavrhuje „vyhazov na hodinu“, ale:
„Modernizace zákoníku práce s ohledem na vyvíjecí se potřeby trhu, jeho pružnost v oblasti náboru nových zaměstnanců, regulace pracovní doby, propouštění zaměstnanců. Možnost propuštění zaměstnance bez udání důvodu, v rozumné lhůtě s odstupným závislým například na výši odpracovaných let apod. Inspirace ze zahraničí, zejména dánský model flexicurity.“
O co jde?
V Česku se flexicurity věnuje především Byznys pro společnost, který správně poznamenává, že „Flexicurity pro Česko – jen jedna část nestačí!“
„Dánský model Flexicurity má tři klíčové vzájemně propojené pilíře:
· snadné najímání a propouštění zaměstnanců
· finanční podpora v nezaměstnanosti po dobu dvou let ve výši 90 % předchozího příjmu (na základě sociálního pojištění)
· aktivní politika zaměstnanosti včetně vysoké úrovně rekvalifikací a vzdělávání (účast na vzdělávání a rekvalifikacích je podmínkou vysoké finanční podpory v nezaměstnanosti); efektivní propojování potřeb zaměstnanců a zaměstnavatelů (Dánsko vydává 1,5 % HDP na podporu aktivní politiky zaměstnanosti)
Úvaha vlády včetně aktuální diskuze o zavedení pouze jednoho prvku dánského modelu Flexicurity, a to pouze snadného najímání a propouštění zaměstnanců, je nešťastná. Dánsko má díky modelu Flexicurity mimo jiné dlouhodobě velmi nízkou strukturální nezaměstnanost. Zavedení pouze jednoho prvku určitě nesplní očekávání, že přispěje k oživení pracovního trhu. Flexicurity je model pracovního trhu, je komplexní a všechny tři pilíře jsou vzájemně provázané – propojené. Pokud se použije pouze jeden z pilířů, nebude to mít očekávané pozitivní dopady, bohužel spíše naopak.“
#ToPodstatné: Jak asi ve volbách dopadnou politici, kteří si myslí, že Flexicurity je jen snadné vyhazování lidí?
Nepřekvapujme se: ještě dražší příští mimořádnou valorizací
V minulém newsletteru jsem se pokusil detailněji rozebrat nález Ústavního soudu k valorizacím. Děkuji za opravdu hodně reakcí, ať už jsou souhlasné či naopak. Znovu opakuji, že samozřejmě zcela respektuji nález, Baxův tým celou věc velmi dobře komunikoval, jen bych čekal o tak zásadním verdiktu větší debatu (hlavně právníků). Z mnoha reakcí bych ještě rád doplnil dva problémy (právní a ekonomický), které jsem minule zapomněl a byla to chyba, protože jsou opravdu podstatné:
1. Nejprve ten právní. Nález poměrně zásadně posouvá dosavadní doktrínu ÚS, co se týče posuzování přípustnosti legislativní nouze. Tady se často odkazuje na Pl.ÚS 55/10 z roku 2011, který pohřbil tehdy přijatá úsporná opatření v legislativní nouzi (je to taky ten s neopakovatelným ovidiovsko-saturninovským disentem Stanislava Balíka, který však velmi správně z konzervativních pozic upozornil na narůstající aktivismus kolegů: „Tradičně se hlásím ke zdrženlivosti, pokud jde o přezkoumávání ekonomických zákonů Ústavním soudem.“). Ústavní soud tuto doktrínu však poměrně zásadně nově interpretuje:
„V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 55/10 Ústavní soud nastínil výklad pojmů obsažených v § 99 odst. 1 jednacího řádu, zejména výraz „mimořádné okolnosti“ shledal jako samostatný důvod pro vyhlášení stavu legislativní nouze, resp. jako jeho primární podmínku. Ústavní soud však považuje nyní za potřebné upřesnit, že právně relevantní okolnosti (skutečnosti) v uvedeném ustanovení jsou takové, které splňují podmínku „mimořádnosti“, a současně i to, že jejich následkem je zásadní ohrožení základních práv a svobod občanů nebo bezpečnosti státu nebo hrozba značné hospodářské škody státu. Obě podmínky tedy musí být splněny kumulativně, přičemž stav zmíněného ohrožení Pl. ÚS 30/23 23 (hrozby) zpravidla nebývá důsledkem běžných událostí, naproti tomu nikoliv s každou mimořádnou situací je nezbytně spojeno nebezpečí závažných dopadů. Použití výrazu „mimořádné“ značí, že musí jít o okolnosti (události), které se vymykají obvyklému běhu věcí, a z tohoto důvodu jsou i neočekávané, resp. obtížně předvídatelné (např. přírodní katastrofa jako zemětřesení, povodně, bouře, sucha nebo epidemie, zvláště závažná havárie či „šokové“ narušení hospodářské či finanční situace státu). Za právně relevantní naopak nelze považovat zhoršení, které je důsledkem vzestupných či sestupných pohybů v rámci hospodářského cyklu, anebo krizi, která byla po dlouhou dobu předvídatelná. Z použití slov „závažný“ či „značný“ Ústavní soud současně vyvozuje, že je třeba zvažovat i možné důsledky (co do jejich intenzity) pro případ, že by zákonodárcův zásah nepřišel včas. Ohrožení či hrozba přitom nemohou mít pouze hypotetickou povahu, ale její existence musí být reálná a bezprostřední.“
Takže ÚS chce mimořádnost a ještě ohrožení práv a svobod občanů/ohrožení bezpečnosti státu/značnou hospodářskou škodu. Zároveň hospodářskou škodu definuje nově i jako šokové narušení hospodářské či finanční situace a předmětným nálezem dovozuje, že tím může být i to, že se potřetí za sebou použije předvídatelná mimořádná valorizace, která by daný rok stála o 20 miliard více ve dvoubilionovém rozpočtu s 300 miliardami schodku.
Taková doktrína ale tím pádem spolehlivě maří jakékoliv snahy pohnout s čím dál blokovanější sněmovnou, respektive jednacím řádem, protože vládní většina po tomto nálezu vždy velmi snadno obhájí „mimořádnost“. (Jak těžko se asi muselo hlasovat prof. Wintrovi, který tímto nálezem poslal svůj výborný propracovaný návrh revize jednacího řádu v Proměnách parlamentní kultury do říše snů, protože žádné sebeomezení sněmovny již vlastně není potřeba.)
2. Teď ten ekonomický. Skepsi vůči dovození značné hospodářské škody jsem stavěl na soudním odmítnutí predikcí a prognóz, na kterých však stojí veškeré zákonodárství o funkčním státním rozpočtu; nekonzistenci v neuznání poměrně přesných predikcí na další měsíce, ale přitakávání nejistým predikcím na desítky let o kumulovaném dluhu; a také na chabém vypořádání s legitimním očekáváním. Protože ústavní soudci však odmítli jakkoliv modelovat alternativy, zapomněl jsem na to základní, tedy porovnání stavu před/po, tedy před zásahem do penzí a po něm.
O takový test racionality si přímo sami soudci říkají, když požadují „širší politické konsekvence“.
„Jde-li o pojem „škoda“, podle názoru Ústavního soudu vyjádřeného v bodu 17 nálezu ze dne 7. 9. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 12/10 nejde o škodu v (civilně) právním smyslu, ale je třeba ji chápat v „širších politických konsekvencích“. Za hospodářskou škodu tak lze považovat i zásadní zhoršení stavu veřejných financí, tj. takové, s nímž se stát není schopen vypořádat běžnými prostředky (např. využitím rezerv, rozpočtovými škrty či přesuny), aniž by tím zároveň ohrozil plnění i jiných společensky významných úkolů.“
Takže jak ta dramatická změna valorizací pomůže veřejným financím?
Zde je třeba se vrátit k váhání prezidenta Pavla s podpisem zákona, za čímž stál rozhodný odpor Vladimíra Bezděka k novými pravidlům. Stát se sice vyzul z vysoké mimořádné valorizace, na kterou si nepřipravil peníze, ale do budoucna situaci státu v podobných okolnostech finančně ZHORŠIL, nikoliv zlepšil. Místo stávající mimořádné valorizace se bude vyplácet v ultrasložitém systému po překročení 5procentní inflace dočasný přídavek a částečné navýšení, aby se následně v lednu vyplatilo 100 procent veškeré inflace. (!)
„Dočasný přídavek od 1. ledna následujícího kal. roku zaniká, avšak důchody budou od 1. ledna meziročně zvýšeny o plný růst cen (tj. o 100 % veškeré inflace za 12 měsíců vyhodnocovaného období) a o třetinu růstu reálné mzdy. Důchody tedy dosáhnou stejné výše, jako by dočasný přídavek vůbec neexistoval a důchody byly zvýšeny pouze v lednu.“
Pokud znovu přijde vysoká inflace, stát na tom bude finančně hůře, nikoliv lépe než dosud.
I kdyby dezorientovaní zákonodárci nepřijali tuto další časovanou bombu, nález by na tom nebyl v testu racionalisty dobře. Takhle je to ještě výraznější.
#ToPodstatné: Čtenáři newsletteru, právníci, jak vy vnímáte nález?