Newsletter DK
← zpět na archiv

Kdo zaleje lokální zpravodajské pouště?

Nadační fond nezávislé žurnalistiky spouští nový program Podpory lokální žurnalistiky. Až 600 tisíc se rozdělí mezi média, která nabízí nezávislé a kvalitní lokální zprávy. Už slyším své velkoměstské kolegy: Proč je důležité se starat o dění v Horní Dolní, když vše podstatné se odehrává v Praze? Protože to tak prostě není. Je jistě důležité kontrolovat centrální politiky a velký byznys v hlavních centrech republiky, ale základní předpoklad fungující demokracie je, že máte alespoň nějaké informace o tom, co se děje přímo kolem vás. A to mnozí v Česku nemají, někteří jsou už dokonce na takzvaných „zpravodajských pouštích“: ne že by se nedostali k mediálnímu obsahu, ale ten je buď poplatný politice (typicky jde o věstníky samosprávy), nebo je to jen zábava anebo čím dál častěji jakási lokální facebooková stránka, o které nikdo ani neví, kdo ji založil a komu slouží.

Nový průzkum Uncovering news deserts in Europe ukazuje, že je to problém celé Evropy, ale tak s tím udělejme něco alespoň v Česku. A to i čistě ze zištných důvodů, protože do nejvyšší politiky stoupají nejčastěji ti, kteří se nejprve naučili politiku v regionu. Dnes na mnoha místech republiky to však už neznamená obhájit své názory před veřejností v nezávislých a čtených týdenících, ale v radničních novinách pod nadvládou spřátelených politiků, lokálních televizích patřících kamarádům či naopak na online webech napojených na politické konkurenty. Není se tak co divit, že z lokálu do centrální politiky přichází čím dál hůře připravení politici, kteří si sebou nesou velmi specifickou představu o vztahu k médiím.

600 tisíc jistě lokální žurnalistiku v Česku nezachrání, ale třeba alespoň trochu zpomalí čím dál rychleji se šířící zpravodajské pouště.

A na závěr obvyklé prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy. 

Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.

Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.

Ranit a odnést si hlasy

Nejprve osobní prosba: přestaňte mi už prosím psát, kde jsem vzal, že průměrný gay má 500 sexuálních partnerů. Poté, co jsem shlédl vystoupení psychologa Jeronýma Klimeše, už sice rozumím, ale opravdu není Klimeš jako Klimeš. Zaujalo mě přitom, jak zafungovala média. Liberální část se okamžitě postavila proti a stačil jim na to hodnotový soud, konzervativní část zdůraznila, že psycholog dál „hájí své výroky“. Tohle by ale média měla být schopna rozsoudit fakticitou, pokud to nezvládnou, nemohou se divit, že klesá jejich relevance. Klimeš odkázal na blíže neurčený článek z roku 2022 v BMC Medical Research Methodology, ten opravdu není těžké si ho dohledat a popsat extrémní dezinterpretace pana doktora. Svár víry, předsudků a ověřitelných fakt je jistě náročný, ale nevím, proč by se to mělo bez oponentury řešit v přímém přenosu v televizi…

Když už jsme u tématu stejnopohlavních sňatků a hlasování ve sněmovně: dokážu pochopit liberály, dokážu pochopit i konzervativce, pokud s elementární slušností zdůvodňují diskriminaci některých svazků kvůli své víře. Ale nemám opravdu sebemenší pochopení pro vypočítavé politiky-amatéry v české sněmovně.

Když návrh zákona vznikl, napsal jsem komentář „Ranit a odnést si hlasy. Už teď by se poslanci měli stejnopohlavním párům omluvit“. Nemám k tomu co dodat, dopadlo to, jak se dalo čekat. Politikaření, kdo z liberálního tábora dřív přinese stejnopohlavní sňatky do sněmovny, sice stanařům přineslo trochu mediální pozornosti, ale vyjádření Josefa Bernarda, že „někdy i cesta je cíl“ již na začátku anoncovalo totální fiasko v nejkonzervativnější sněmovně od roku 1989. Výsledek „partnerství-zmatečné osvojení-zákaz adopcí“ je něco, co úplně v pohodě mohla předjednat konsenzem pětikoalice, v klidu získat i ANO a ještě by to bylo alespoň právně v pořádku.

Protože ale strany potřebovaly především zostřit svou ideologickou konturu před voliči, tak se několik měsíců muselo zraňovat, tupě urážet a lhát. Všechny ty Pepíčky, hovězí a další urážky od poslanců jsme si mohli klidně ušetřit. Stejně tak ale i silácké liberální výroky, že nic než naprosté zrovnoprávnění není přijatelné, když pro to máte sotva čtvrtinu sněmovny.

Zvolené řešení se velmi nesprávně označuje jako konzervativní. Konzervativní jsou však zákony, které mají naději na delší trvání a společenský smír. To rozhodně není tento případ. Už jsem to psal: „Není mnoho konzervativního na odporu vůči rozšíření stejnopohlavních sňatků, ale je jistě konzervativní pomoci liberálům zaměřit jejich pozornost i na stabilní a raději opatrné řešení pro osvojení či náhradní mateřství.“ Nic takového nemáme. Co je poněkud šílený konstrukt „přisvojení“, budou asi rozhodovat až soudy. Bohužel jsme tak opět jen uvízli na půl cesty a sami poslanci zjišťují, co vlastně po bojovém a nedomyšleném hlasování schválili.

Český případ ostře kontrastuje s tím, co se stalo třeba za Merkelové v Německu. Ta se stejnopohlavním sňatkům dlouho bránila, ale když viděla, že je to neudržitelné, nechala se 2017 (po pečlivém předjednání) přehlasovat a šlo ji především o celkovou promyšlenost návrhu, aby se k tomu už nemusela vracet.

Řádění českých poslanců (a to ještě čekejme mnoho perel od senátorů) je proti tomu smutná ostuda – politici neschopní dělat smysluplnou politiku a najít většinu pro své řešení by se měli stejnopohlavním párům i celé veřejnosti omluvit. Nejsmutnější je, že tomuto řádění není zdaleka konec. Lídři některých stran vidí, jak nyní úspěšně aktivizovali před volbami své voliče, takže je prakticky jisté, že stejnopohlavní sňatky máme opět před volbami 2025 znovu ve sněmovně, aniž by kdokoliv věřil, že další liberalizace má sebemenší naději na schválení…

#ToPodstatné: Jak tahle ostuda skončí?

„Jak bude zajištěna dodávka elektrické energie v horizontu let 2025 až 2033?“

O energetice byl minulý newsletter, ale protože debata o nové státní energetické koncepci na veřejnosti stále moc nepostupuje a za zavřenými dveřmi přitom už jednotlivé úřady dost radikálně oponují ministerstvu průmyslu (jejich připomínky mám k dispozici), tak energokoncepce ještě jednou.

Kritika energokoncepce se dá shrnout do tří hlavních bodů. Tím prvním je, že koncepce má tolik priorit, až nemá žádnou. A už vůbec se neví, kdo za to odpovídá. Zmíním třeba kritiku Energetického regulačního úřadu:

„Považujeme 187 priorit za velmi vysoké číslo z hlediska jejich kontroly a sledování. Propojením priorit a nástrojů se zexplicitní matice jednotlivých odpovědností konkrétních gestorů za jednotlivé priority a lze daleko lépe kontrolovat plnění priorit a nastavovat spolupráci mezi nimi. Celkově bychom doporučili priority redukovat a propojit, stejně tak jako lze spojit některé nástroje.“

Druhým bodem je kritika slabých pobídek pro plánovaný extrémně rychlý rozvoj nových zdrojů energie. Hospodářská komora varuje, že OZE se bez většího impulsu státu nerozjede (ale vysvětlujte contract for difference na OZE vládě, která si myslí, že ani nepotřebuje garantovat ani CfD při objednávce jaderných bloků):

„Je třeba rozjet aukční systém na two way CfD v návaznosti na zákon o podporovaných zdrojích energie (POZE), je potřeba vyřešit existenci a funding balančního fondu. Jinak s ohledem na merchant risk je zde reálné nebezpečí nedostatku kapitálu jak v ekvitním, tak i dluhovém financování. SEK se zabývá dotacemi (20-30 % projektových nákladů), ale systémově neřeší zbytek.“

Nejde však jen o nové zdroje, ale i jejich vyrovnávání potom, co v létě budou přebytky energie a v zimě nedostatek:

„Při plánovaném velkém rozvoji fotovoltaických elektráren a tepelných čerpadel, daným naplňováním FF 55 budou v létě v denní době na trhu elektrické energie EU obrovské přebytky a záporné ceny a v zimním období naproti tomu velké nedostatky elektrické energie a s tím spojené extrémní ceny, případně nemožnost dovézt elektřinu vůbec.“

Třetí a asi nejzásadnější kritika spočívá v naprosté absenci plánu, jak zajistit energetiku, když vypadne uhlí před rokem 2033, a ono se zdá, že začne vypadávat kvůli povolenkám už příští rok. Takto se ptá například úřad vlády:

„Materiál počítá s ukončením využití uhlí pro výrobu elektřiny a tepla do roku 2033 a s tím, že plyn bude sehrávat roli přechodného paliva a bude hrát úlohu především jako náhrada uhlí. Návrh však neřeší aktuální riziko, kdy se výroba elektřiny při současně klesajících cenách elektřiny stane vzhledem k cenám emisní povolenky nerentabilní už v horizontu jednoho až dvou let, důsledkem čehož bude uzavření uhelných elektráren před uvedeným termínem. Požadujeme doplnit do materiálu, jak bude zajištěna dodávka elektrické energie v horizontu let 2025 až 2033 v případě, že nastane uvedený scénář, a jak bude zabezpečeno, aby byl splněn cíl ukazatele LOLE < 15h ročně. S tím souvisí i zajištění potřeby dodávek tepla po uzavření dolů, vzhledem k tomu, že by se těžba tzv. teplého uhlí stála rovněž nerentabilní. Požadujeme doplnit dopady scénáře odchod od uhlí v roce 2025 a možných variant řešení do materiálu.“

Podobně se ptá ministerstvo životního prostředí:

„Návrh SEK nepracuje s možností rychlejšího konce uhlí před rokem 2030. SEK by měl s takovou variantou počítat a připravit na to potřebné kroky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ například opatření umožňující akceleraci výstavby paroplynových zdrojů (s podmínkou následné změny paliva na bez či nízkouhlíkové plyny) s cílem získat potřebné výkony ještě před rokem 2030.“

Vypadá to tedy, že máme perfektní plán rozvoje energetiky do roku 2050, akorát nevíme, co si s ní počít v příštích letech.

#ToPodstatné: Jakou zálohu nakonec zvolíme: Plyn, nebo uhlí? A odkud? Nebo budeme masivně dovážet?

Dostupné obecní bydlení: pozemky od státu, finance od bank

Už dlouho si přeji, aby šlo v newsletteru ministerstvo financí Zbyňka Stanjury za něco pochválit. Tento velký den konečně nadešel a rád tak činím. Ministerstvo financí vytipovalo asi 200 státních pozemků, které je ochotno převést bezúplatně na obce s tím, že tam mohou vybudovat jen jednu věc: dostupné bydlení.

To je velmi správná cesta. A to prostě proto, že žádná jiná už nezbývá. Obec vezme státní pozemek a zainvestuje do dostupného bydlení buď za své, nebo za bankovní peníze. Bylo by jistě hezké, kdyby byly i jiné cesty, ale ty už jsou pryč nebo jsou velmi na dlouho.

„Ministerstvo financí ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj začalo již v roce 2022 připravovat program podpory bydlení. Poskytování pozemků státu obcím je jedním z klíčových prvků systému podpory bydlení. Primárně proto, že v řadě lokalit je nedostatek dostupných pozemků pro výstavbu bez toho, aby docházelo k zvětšování obcí a narůstaly požadavky na rozvoj dodatečné infrastruktury. Současně převod pozemků bezplatně na obce pod podmínkou následné výstavby dostupného nájemného bydlení je způsob, jak bydlení pro cílové skupiny zlevnit bez významného finančního zatížení pro obce.“

Mám k dispozici i seznam pozemků, o které jde. Myslím, že vzhledem k citlivosti není vhodné ten seznam ještě zveřejnit, ale již dopředu gratuluji Uhříněvským, Kolínským, Dobříšským, Jihlavským, Zlínským, Vimperským či třeba Karvinským…

#ToPodstatné: Nebo vidíte ještě jinou cestu, jak rychle ve velkém rozjet obecní výstavbu?

Co číst (a poslouchat)