← zpět na archiv

Spolu k prohře?

Po Praze běhá průzkum Ipsosu pro ODS před evropskými volbami a stranu rozhodně nepotěšil. ANO by nyní vyhrálo, Spolu až s odstupem druhé a STAN dýchá na záda.

Je to přesně ten okamžik jako před sněmovními volbami 2021. Vůbec to není dobré, ale kdo napíše, že sebevědomé chvástání o vítězství není na místě a bylo by třeba změnit taktiku, tak se stává nepřítelem a oblíbeným cílem stranického marketingu. Jak rok 2021 ukázal, není vyloučené, že zas vše se na poslední chvíli v dobré obrátí, ale provozovat politiku jako přání otce myšlenky je vysoce rizikové a nebezpečné.

Analýza toho, proč se Spolu před eurovolbami nedaří, není těžká. Pojítkem se stal opět jen Antibabiš, strany zcela rezignovaly na hledání konsenzu o sporných bodech jako je Green Deal, euro či federalizace, takže nenabízí vůbec nic. Lákají tak na volbu kandidátky, kde se půlka zvolených rozejde do euroskeptických Evropských konzervativců a reformistů, druhá půlka do federalistických eurolidovců.

Souručenství je zcela nevýhodné pro menší strany, které nejen nechaly ne jedno, ale hned dvě první místa ODS, ale také se zavázaly, že nenominují nikoho, kdo by tuto úvodní dvojku přeskákal. Je hezké, jak pěkně funguje partnerství jedničky a dvojky (a jejich největší společný úspěch jim pomáhá s PR), nicméně začíná to být na hranici absurdnosti: takto nemohl do eurovoleb vstoupit Miroslav Kalousek a Jiří Pospíšil za TOP 09, za lidovce Pavel Fischer a nyní i Hayato Okamura. Místo osobností, které by přitáhly hlasy, se kandidátka hemží subalterními nominacemi. Je hezké, že A. Vondra se postaral o V. Vrecionovou či třeba M. Benda o F. Bendu, ale pokud hlavním důvodem opakování kandidátky Spolu i do eurovoleb bylo porazit hnutí ANO, pak je třeba konat kroky pro tento cíl a ne proti tomuto cíli.

A na závěr obvyklé prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.

Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.

Spravedlivá transformace vázne

Bývávaly doby, kdy před volbami do Evropského parlamentu byly jedním z nejzásadnějších témat eurofondy. Nebylo to nelogické: kupecká logika velela komunikovat, co z EU dostaneme, případně co zaplatíme. Dnes již žijeme uprostřed marketingových kampaní, kde si vystačíte s tím, kdo je či není hrozbou pro demokracii, takže na reálné aspekty našeho členství v EU není čas. Tak to napravme alespoň v newsletteru. Mám k dispozici již „Zprávu o rizicích a opatřeních implementace fondů EU“, kterou bude projednávat vláda.

Začněme nejprve tím varujícím. Mimochodem, víte někdo, že letošek je klíčovým rokem, kdy se dají naposled dočerpat peníze z období 2014-2020. Ne? Škoda, že vám to politici neřekli, protože jde opravdu ještě o dost peněz:

„Z pohledu řádného dočerpání přidělené alokace programového období 2014- 2020 jsou stěžejní roky 2023 a 2024. V únoru 2024 vyčíslil MMR-NOK alokaci programového období (PO) 2014-2020 ohroženou nedočerpáním ve výši 485 mil. Kč, přesnější data bude mít MMR-NOK k dispozici na přelomu dubna, května 2024. Ohrožená alokace je identifikována zejména v OP Rybářství (OP R), Integrovaném regionálním operačním programu (IROP) a Operačním programu Životní prostředí (OP ŽP).“

Vláda plánuje některé přesuny, ale je iluzorní, že by se například životní prostředí dostalo do pořádku. To je samozřejmě v situaci, kdy Evropa řeší klima, velmi smutné.

Jak to vypadá v aktuálním rozpočtovém období? Velké problémy má Spravedlivá transformace a také Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost.

Na Spravedlivé transformaci je hezky vidět, že buď můžete pro nové eurofondy škrtit administrativu a z fondu nic nedostat, nebo tomu dát odpovídající počet lidí a mít něco z fondů. Ale český přístup plošného vyhazování úředníků a očekávání vysokého čerpání eurofondů je velmi naivní:

„Program měl k datu hodnocení zasmluvněno pouze 5,35 mld. Kč což je 13,4 % celkové alokace programu. Uzavírání smluv s příjemci bylo vyhodnoceno jako pomalejší. Proplaceno příjemcům bylo zatím 1,8 % celkové alokace programu.“

Možná to nejsou dobré zprávy a je celkem i pochopitelné, že si politici raději vystačí s obecnými filipikami o EU. Ale když se vyhýbáte konkrétním negativním věcem, nemůžete ani vypíchnout ty pozitivní. Viz úspěchy eurofondů 2014-2020:

#ToPodstatné: V příštím programovacím období možná už budeme plátci. Máme alespoň jednoho kandidáta do europarlamentu, který by to věděl a nabízel řešení, jak se tomu přizpůsobit?

Klíčové dohadování o korespondenční volbě

Vzpomínáte si, jak v lednu nebylo ve zpravodajství skoro nic jiného než korespondenční volba? Média si všímala prvního čtení zákona ve sněmovně, a to i proto že opoziční poslanci šest dnů obstruovali. Rolí médií je ale všímat si důležitých zákonů nejen když je inscenují zákonodárci v parlamentu, ale hlavně když se finálně dohadují v zákulisí. A taková chvíle je právě nyní.

Že korespondenční volba projde, to je pravděpodobné, pro koalici je v tom již příliš politického kapitálu. Ale není jasné, v jaké podobě. Opoziční poslanci v zákulisí úspěšně lobbují za omezení šíře těch, kteří by v zahraničí mohli volit. Mezi variantami je podmíněnost vlastnictvím majetku v Česku či předchozím pobytem.

Osobně nevidím důvod, proč by nemohla být použita nejširší varianta pro všechny Čechy žijící v zahraničí. Jak jsem tu již psal: „Český národ není malý, ale rozhodně ne zas tak velký, aby si mohl dovolit nezahrnout všechny své členy do rozhodování o svém osudu, ať už jsou zrovna kdekoliv.“ Ani prakticky by to nemělo velký vliv. Vezměme si sousední Slovensko: v roce 2023 mohlo hlasovat 4,4 milionu voličů, hlasovalo 3 miliony, korespondenčně 58 tisíc, tedy 1,95 procenta. Pokud opoziční poslanci chtějí, aby se hlasy „cizáků“ neproměnily třeba v jeden celý mandát, mohou se rozpočítávat do více krajů. Víc ale není třeba.

Než se opozice s koalicí dohodne, zatím tu máme souhrn omezujících podmínek pro korespondenční volbu z jiných zemí, kterou připravil Parlamentní institut:

#ToPodstatné: Omezili byste korespondenční volbu? Pokud ano, jak?

Následky covidu: nová zdravotní rada

Přestože covid tu řádil ještě před třemi lety, zdá se, že vzpomínky na něj jsme všichni raději už vytěsnili. A to i na vládní úrovni, kde se systematicky oslabuje hygienická služba.

Nicméně je tu jedna věc, která se podařila. Chaotické vytváření netransparentních řídících těles během pandemií by mělo být již minulostí. Podle dokumentu, která mám k dispozici, vláda brzo schválí vytvoření Rady vlády pro veřejné zdraví.

„Rada navrhuje, projednává, iniciuje úkoly v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví, podílí se na přípravě národních strategií rozvoje a podpory a ochrany veřejného zdraví, na přípravě akčních plánů a programů podpory zdraví, veřejného zdraví, životního a pracovního prostředí a prevence nemocí. Ve svých návrzích využívá výstupů a závěrů ze strategických dokumentů a koncepcí týkajících se zdraví, veřejného zdraví, prevence nemocí a životního a pracovního prostředí, dále z evropských nebo mezinárodních konferencí o zdraví, veřejném zdraví, prevenci nemocí a životním a pracovním prostředí.“

Radu povede ministr zdravotnictví, místopředsedou hlavní hygienik. Členy pak budou vrchní ředitelé ministerstev:

· životního prostředí,

· zemědělství,

· průmyslu a obchodu,

· financí,

· školství, mládeže a tělovýchovy,

· pro místní rozvoj,

· vnitra,

· vědy, výzkumu a inovace,

· předseda Státního úřadu pro jadernou bezpečnost,

· ředitel Státního zdravotního ústavu,

· zástupce Asociace krajů České republiky,

· zástupce Svazu měst a obcí České republiky a

· zástupci akademického prostředí a odborných lékařských společností.

#ToPodstatné: Pomůže to?

Dluh za všechny prachy

Vyšla nová studie výzkumníků z think-tanku IDEA o tom, jak se mezi roky 2019 a 2024 změnily příjmy státního rozpočtu (předtím Daniel Kolář a Petr Janský už popsali i změnu výdajů v uvedeném období).

Studie doporučuji k pozornosti, protože dobře vyvrací spoustu politických mýtů, které jsme o státním rozpočtu v minulých letech slyšeli. Uvedu jen některé: „Správné a pravicové je radikálně snížit daně z příjmu fyzických osob, aniž bychom věděli, jak přitom zeštíhlit stát“, „Snížit daně je vždy dobré, protože se tím podpoří hospodářský růst a o to více se do státní kasy vrátí“, „Stávající nastavení důchodcovských valorizací musíme garantovat i v čase vysoké inflace“, „Ve školství lze škrtat tak, že se nejdříve náhodně určí číslo uspořených miliard a až pak se zjišťuje, co to pro školy znamená“, „Stát nikdy nezkrachuje, takže není problém, aby jen na úrocích platilo během pěti let o 50 miliard více“…

Nebudu už dále pokračovat. Přečtěte si studie a podívejte se, jak se během pěti let změnila struktura státní kasy k nepoznání:

#ToPodstatné: Jak z toho ven?