Odtržení a vypuštění
Vládní pětikoalice svolala na tento týden mimořádnou sněmovnu ke sprostému vyjadřování Andreje Babiše a jeho neutuchající touze si opatřovat kompro na protivníky. Soudě podle četnosti mediálních komentářů ke sprostému mailu Babiše, ve kterém ministra zahraničí nazval zm*dem, je to asi velmi důležitá věc. Akorát že vůbec. Že Babiš je bezcharakterní člověk, o tom není pochyb, není to třeba vysvětlovat ani jeho oponentům, ani jeho voličům. Všichni to ví. Pokud Babišův marketing nebude hloupý, využije schůzi pro vyjmenovávání všech sprosťáren, které ulétly pro změnu koaličním zástupcům: od kandidáta Spolu do europarlamentu Ondřeje Koláře, který exministrovi Lubomíru Zaorálkovi veřejně nadával do č*ráků, až třeba po samotného premiéra Petra Fialu, který při představování své vlády poslancům sdělil, jak ho to tam s*re. Moc chytré není ani to, pokud premiér chce svolávat schůzi kvůli „zatahování dětí politických soupeřů do veřejného prostoru“. Babiš se nepochybně pokusí odvrátit pozornost od svého ostudného chování tím, že s chutí vyjmenuje mnohé útoky na něj samotného přes svého syna, z nichž mnohé byly v zápalu politického boje hodně přes čáru.
V posledních týdnech docela dost cestuji po regionech Česka, a slyším mnohá témata, jejichž zevrubné probrání sněmovnou by jistě přitáhlo pozornost veřejnosti k politickému dění: co s totálním finančním rozvalem školství, jaká je strategie našeho dalšího působení ve Visegrádu, jak moc je realistická chystaná státní energetická koncepce, kdy a jak odejít od uhlí a co to znamená pro klima, jak dál financovat obce a kraje (RUD) a mnoho dalších témat, která lidi doopravdy zajímají.
Místo toho se poslanci rozhodli sněmovat o z*rdech a č*rácích, aby jim z toho pak jejich marketingoví poradci mohli dát emotivní videa na sociální sítě. Jako by se tu natáčel cimrmanovský film, tentokrát s názvem Odtržení a vypuštění…
A na závěr obvyklé prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.
Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.
Co chce 880 tisíc nespokojených?
Médii proletělo několik průzkumů popularity politických sil, bohužel ne ten nejzajímavější. Mediální pozornost vyvolal nejprve výzkum Kantaru, který ANO naměřil 38,5 procenta. Může za to TikTok Aleny Schillerové či něco jiného? Následně se novináři vrhli na průzkum Medianu, kde ANO dosáhlo „jen“ 31 procent a zase z toho bylo sáhodlouhé dovozování trendů, které vůbec ještě nemůžeme tušit. Kupodivu skoro nikde nebylo o obou průzkumech to nejpodstatnější: zatímco Kantar svůj model postavil na 62 procentech volební účasti a tvrdí, že ta nevybočuje nijak z průměru posledních let, Median staví model jen na 60 procentech a trenduje pokles.
Čímž se dostáváme k nejzajímavějšímu průzkumu voličských preferencí z poslední doby, o kterém se ale mnoho nepíše. Spolek na podporu liberální demokracie si objednal od STEM detailní průzkum nespokojených voličů vlády, kteří se povážlivě množí.
Zásadní zjištění je, že u ANO váhá nad účastí či volbou 324 tisíc lidí. U vládních stran váhá nad účastí 415 tisíc lidí, nad volbou 465 tisíc lidí. To je dohromady 880 tisíc lidí, tedy jedna plus mínus desetiprocentní strana. Podle výzkumníků část z váhajících to nakonec vládním stranám hodí, ale 470 tisíc lidí, kteří už menší zlo nechtějí volit. Zároveň Andrej Babiš a Tomio Okamura jsou pro ně nepřijatelní.
Výzkumníci se pokusili shrnout, co je za deziluzí těchto voličů:
· Voliči, kteří nyní váhají nad účastí, od voleb čekali změnu a volbu nejmenšího zla, přičemž vláda jejich očekávání nenaplnila. Hlavním motivátorem zůstává tzv. princip negativní volby v podobě vymezení se vůči Andreji Babišovi, respektive hnutí ANO.
· Větší problém představují přešlapy jednotlivců než špatná policy opatření (např. večírek MPSV po střelbě na FF UK, účast ministra Blažka na oslavě Martina Nejedlého nebo výrok Jany Černochové o vystoupení z OSN).
· Svébytná je otázka schodku a příjmy/výdaje rozpočtu. Voliči jsou zklamaní z toho, jak vláda zvládá dluh a deficit veřejných financí a také inflaci, zejména pokud jde o ceny potravin a energií. V této fázi ovšem není zřejmé, jak přesně by si lidé snižování výdajů, respektive schodku představovali. Tomu se bude věnovat v nejbližších měsících samostatná analýza.
· Skupina váhajících voličů chce důslednější dodržování stranických programů – byť není vždy jasné, co přesně to znamená. Větší personální obměny nevyžadují, ale nebudou výrazněji proti nim.
· Vystoupení z koalice by v tuto chvíli nikomu výraznější voličský bonus nepřineslo.
Ve zkratce řečeno: Antibabiš je stále pojítko pětikoaličních příznivců, ale aby ze statisíců zklamaných opět udělalo voliče, na to to už nestačí. Výzkumníci přichází s tím, co by nespokojence znovu přitáhlo k podpoře vlády:
· Vláda má podle nespokojené skupiny ukázat sílu, rozhodnost a zároveň ujistit veřejnost, že je v bezpečí (vnitřní bezpečnost, což se zatím daří).
· Lidé také od vlády čekají, že jim nabídne vizi, odvahu a konkrétní komunikaci. V tomto ohledu ale musí vládní představitelé jít za pouhou deklaraci a PR prohlášení, a zároveň představit konkrétní kroky pro naplňování vize. Nebo alespoň nebýt v rozporu (viz. například školství).
· I nespokojení voliči vládu kladně hodnotí v oblasti geopolitiky. Nicméně ta pro ně není klíčová. V tuto chvíli nicméně hraje roli nutné, ale nedostatečné podmínky pro volbu.
· Vláda je kladně hodnocena obecně za odvahu dělat nepopulární opatření. Paradoxně jsou ale zároveň klíčová konkrétní opatření jako úsporný balíček a důchodová reforma hodnocena negativně.
· Z důležitých témat jsou negativně hodnocena zejména ta související s životní úrovní domácností a velikost státního dluhu.
Je škoda, že tak důležitý průzkum nikoho nezajímá. Ani média řešící TikTok Aleny Schillerové a bohužel asi ani samotné vládní strany, které se chystají na mimořádné schůzi na sprosťárny Andreje Babiše, případně v regionech rozdávají klíčenky…
#ToPodstatné: Jak tohle skončí?
Náš slovenský problém
Od posledních sněmovních voleb čeští politici a další veřejné osoby obsedantně radí Slovákům, co se sebou mají dělat. Myslím, že by to bylo vhodné nechat na Slovácích, od roku 1993 naše rady již nepotřebují.
Poslední brutální mocenské nájezdy Roberta Fica ale začínají být problém i pro Česko. Začněme s tamním ostrým útokem na Rozhlas a televizi Slovenska. Pokud trochu poodstoupíme od Ficovy msty vůči novinářům, vidíme, že po Polsku je to už druhé médium veřejné služby, které politická moc přebírá extrémním tlakem. V Maďarsku se o médiích veřejné služby už nedá mluvit vůbec. Otázka to tedy není jen pro Slováky, ale i pro Čechy: Jak dlouho nám asi vydrží média veřejné služby, když se jako domino hroutí u všech postkomunistických sousedů a mění se na státní?
Napsal jsem k tomu komentář, že vedle bezvýhradné podpory slovenských kolegů je třeba se podívat i k nám:
„V Česku je postavení České televize a Českého rozhlasu neporovnatelně lepší. Nicméně právě nyní probíhá úporný zákulisní boj o navyšování televizních a rozhlasových poplatků a s tím související lepší vymezení veřejné služby. Pokud se zhruba do čtvrt roku nepodaří najít konsenzus, už se věc pravděpodobně nestihne projednat a schválit do sněmovních voleb. Což by byla chyba, protože je docela možné, že příští vládní garnituře Ficův přístup k médiím nebude připadat vůbec špatný.“
Ani v politické rovině není Ficův příklon k Rusku jen slovenský problém. České zrušení mezivládních konzultací se slovenskou vládou bylo sice působivé gesto, ale diplomaticky je to trochu chaos. Buď je možné zrušit česko-slovenské vládní sněmování a podřídit tomu i české předsednictví V4 a přestat zvát zástupce Slovenska a Maďarska do Prahy. Nebo ani jedno.
Ale směřujeme k absurditě, že konzultace jsou zrušeny kvůli tomu, že ministr zahraničí Juraj Blanár jezdí pro rozumy za Sergejem Lavrovem, ale tento týden Juraje Blanára s grácií uvítáme v rámci rokování ministrů zahraničí V4.
Česká vláda zatím jen vymyslela diplomatickou z nouze cnost, že nejdříve se jedná s Poláky. Takže nyní se Jan Lipavský sejde nejdříve s Radoslawem Sikorským, pak oba s prokremelskou dvojkou. To ale není udržitelná politika. Donald Tusk opět buduje silný Výmarský trojúhelník s Německem a Francií, na Česko nehledí. Česko přitom nemá žádného alternativního partnera, jediné možné Rakousko je uvnitř Slavkovského formátu, a to je zase se Slovenskem (navíc Rakousko moc nezajímáme).
Slovensko tak nechme k řešení primárně Slovákům, my sami máme před sebou dost problémů, jak se zařídit v nové středoevropské realitě.
#ToPodstatné: Má ještě Česko vůbec nějaké spojence pro level playing field s mocnějšími formacemi okolo nás?
Zn.: Nechci slevu na jádro zadarmo
Je skvělé, že tato vláda se vrhla do tendru na výstavbu dalšího jaderného zdroje. Nicméně nesmí se z toho dělat fraška. Vláda původně poptávala jeden jaderný blok, který by nahradil dva menší v Dukovanech. K tomu se v Bruselu dodělává notifikace, i jeden blok bude stát erární kasu nemalé peníze a panuje všeobecná shoda, že po letech jaderného útlumu je jeden reaktor tak akorát na to si ozkoušet, zda Česko ještě vůbec zvládne dotáhnout tak velkou stavbu do konce. Ale vláda v lednu vše úplně změnila, fakticky vyřadila Westinghouse a od zbývající dvou zájemců chce hned nabídku na čtyři reaktory.
Ministr průmyslu Jozef Síkela poprvé zevrubně tuto otočku v Právu vysvětlil. Tak si to rozeberme:
„Nabídky nás pozitivně překvapily. Při výstavbě dvou reaktorů v jedné lokalitě je totiž možné dosáhnout velkých úspor, protože se významná část nákladných prací bude dělat jednou, a ne nadvakrát v rozmezí mnoha let.“
To je excelentní zjištění, že když se na jedno místo dopraví dva reaktory najednou, je to levnější, než když se tam dopraví postupně! Proč tedy rovnou neobjednat šest reaktorů, i pro uvažovanou třetí jednou lokalitu v severomoravských Blahutovicích? Protože u tak velkých strategických staveb, které se permanentně prodražují a zpožďují opravdu nelze pracovat s kupeckými počty…
„Vyšlo nám, že oproti objednávce jednoho samotného reaktoru se cena za jednotku při výstavbě čtyř bloků může snížit až o čtvrtinu. … Pokud by se nakonec všechny čtyři reaktory nepostavily, byla by tam sankce za to, že nebude možné uplatnit takové úspory z rozsahu.“
Takže koupíme čtyři reaktory a až zjistíme, že na ně nemáme notifikaci a peníze, tak zase cenu za ten jeden reaktor doplatíme do plné výše, respektive s mnoha vícenáklady. Vynikající!
„Jsem pevně přesvědčen o tom, že všechno směřuje k tomu, aby ještě tato vláda zasmluvnila minimálně dva reaktory.“
Přesvědčení je hezká věc, ale pak je tu realita. Pokud by se mělo stavět po dvou reaktorech (a byla na to notifikace i peníze), pak je velmi problémové dát dva reaktory do Dukovan bez odstávky původních. Funkční představa byla dát jeden za dva menší, pokud by byly ale dva, pak muselo přijít drahé chlazení vzduchem. Pokud by se dva reaktory dostavovaly v Temelíně, tak zase nijak neřešíme problém Dukovan.
Úplně nejlepší by tak bylo, kdyby vláda přestala opakovat vše, co jí našeptá management a lobbisté, a řídila se tím, co má napsáno v dokončované nové energetické koncepci. I jeden nový jaderný zdroj bude pro Česko největší investiční akce po dekády, tak ať to hned na začátku nepokazíme:
· EDU1 (510MW do 2045)
EDU2 (510MW do 2046)
EDU3 (510MW do 2046)
EDU4 (510MW do 2047)
· ETE1 (1100MW do 2060)
ETE2 (1100MW do 2062)
· NJZ1 EDU5 COD 2040
#ToPodstatné: Kolik teda reaktorů? Jeden, dva, čtyři, nebo ještě více?