Newsletter DK
← zpět na archiv

Slovenský prequel

Zdá se, že hlavní slovenskou volbou nyní je, zda Peter Pellegrini či Ivan Korčok. Nepochybně ano, jde o nejvyššího ústavního činitele. Pokud vyhraje Pellegrini, je ještě pravděpodobnější, že Slováci mají naděleného Roberta Fica ne na čtyři, ale hned na osm let.

Z českého pohledu je ale možná nyní ještě důležitější jiná volba: a to zda RTVS, nebo STaR. To první je dosavadní médium veřejné služby, spojený rozhlas a televize. Nemá takovou sílu jako ČRo a ČT v Česku, ale na druhou stranu oproti Polsku či Maďarsku nemusíme mluvit o státní televizi, jde stále doopravdy o veřejnou službu. Ne však asi na dlouho. Fico ve svém tažení chce rychle a absolutně ovládnout tato dvě média tím, že je prostě zruší a nahradí Slovenskou televizí a rozhlasem, samozřejmě s novým ředitelem a provládní programovou radou, která ředitele ještě pro jistotu bude držet velmi silně pod krkem. Připojil jsem se proto k výzvě česko-slovenské občanské veřejnosti i prohlášení českých institucí.

Že to mnoho nezmůže? Možná. Ale pro Česko je velmi důležité nyní slovenská média hlasitě podpořit. Není totiž vůbec vyloučené, že sledujeme to, co ani ne za dva roky uvidíme i v Česku. Fico českým autoritářům ukazuje, jak efektivně a rychle předělat médium veřejné služby na státní. A zdá se, že Fico nabízí i recept, jak dotlačit majitele nejsledovanější komerční televize k bezzubému zpravodajství, jen aby nepřišel o státní zakázky (v Česku za dva roky půjde o stejného majitele).

Volbu mezi Pellegrinim a Korčokem nechme na Slovácích, ale ve vlastním zájmu podpořme co nejhlasitěji svobodu tamních médií.

A na závěr obvyklé prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy. 

Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.

Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.

Nejednací řád sněmovny

Že je jednací řád sněmovny zcela nevyhovující, o tom nikdo z odborníků nepochybuje (už po několikáté tu doporučuji reformu dle Jana Wintra, kterou navrhl v knize Proměny parlamentní kultury). Řád se hodil do 90. let, kdy stavěl po komunistické devastaci parlamentní kultury na co nejširším a nejsvobodnějším principu vyjádření názorů. Implicitně také počítá s dostředivostí politické kultury, ne radikální odstředivostí. Už dlouho to však nefunguje, máme ve sněmovně neustále obstrukce, mimořádné shchůze a zablokovanou sněmovnu. Chtějí ale politici vůbec změnu? Ne.

Andrej Babiš, který rovnou v politice vystoupal do exekutivní funkce, považoval sněmovnu za „žvanírnu“. To už jistě ne, respektive je za tuto neefektivitu sněmu velmi rád – může soutěžit s Tomiem Okamurou v délce projevů, jeho nejsilnější poslaneckých klub může snadno obstruovat.

Podle mých informací ale zájem o změnu jednacího řádu silně opadl i v řadách vládní koalice. Zde to má více důvodů:

1.      Tradiční důvod, který vždy napadne každého vládního poslance: no jo, teď omezím řečnění opozice, ale to mě doběhne, když budu zase já v opozici a budu chtít dělat trochu kraválu.

2.      Ústavní soud ve svém nálezu k valorizacím důchodů poměrně extrémně rozšířil dosavadní doktrínu, kdy se připouští legislativní nouze. Už k tomu stačí i chybějících 20 miliard v dvoubilionovém rozpočtu s 300miliardovým schodkem. (Více jsem to rozebíral zde.) Tím se zřizuje poměrně efektivní cesta – jakkoliv proti úmyslům zákonodárce –, jak nechat opozičníky běsnit, ale pak je u důležitých věcí ustřihnout.

3.      Třetí důvod je marketingový. Což jsme naposledy viděli nyní na mimořádné schůzi ke sprostému emailu „bezpečnostní hrozby“ Babiše. Bez dvoudenního rétorického překřikování by se ani schůze nerozjela a hned skončila přijmutím usnesení, emoce by netryskaly, marketéři politiků by neměli co vrazit na sociální sítě a komentáře seriózních médií by neřešily řízky ve spodním prádle a podobné hlouposti, ale opravdu seriózní témata. Že na tomto zneužívání mimořádných schůzí je shoda opozice s koalicí, to vysvitne ze statistiky schůzí: tato sněmovna má za sebou dosud necelou stovku schůzí, ale více než polovina jich byla mimořádných. Kupodivu více jich svolala vláda, i když ta může své body dát na pořad běžných schůzí. Ale to by nebylo takové marketingové „tóčo“…

Že je to nutný kolorit demokracie a kromě trochu ztraceného času nás to nic nestojí? To je velký omyl. Argumentovat se dá penězi, i když to je méně podstatné: Jeden jednací den stojí 3,9 milionu, tedy za minulý týden to máme zcela zbytečný účet za 7,8 milionu, na jehož konci sněmovna přijala usnesení, které je prakticky totožné s tím, co už k ataku na Ukrajinu přijala před několika měsíci.

Větší náklad je však časový: poslanci jednají vždy až od úterka. Zároveň třetí čtení zákona může být jen středa a pátek. Čtvrtek zabírají skoro celý den interpelace. Takže problábolení úterka a středy, na které navázal interpelační čtvrtek znamenalo, že ke skutečné práci se poslanci dostali až v pátek. A jen se podívejte, co za důležité zákony se jim tam na 96. schůzi navršilo, které nemají absolutně šanci stihnout.

Ale všichni jsou spokojení a těší se na další „mimořádku“, ať už to bude zas k nějaké sprostotě Babiše či k dalšímu karambolu vlády.

#ToPodstatné: Vypadá takto zablokovaná demokracie?      

WACC za Dukovany jen 4 procenta?

Dostávám hodně reakcí ohledně nové státní energetické koncepce, která stále není zveřejněná, ač na ní jsou navázány všechny aktuální diskuze o jádru, obnovitelných zdrojích či odchodu od uhlí. V médiích se z ní moc zatím neobjevilo, tak pokračujme.

Ptáte se nejčastěji s jakými modelacemi scénář pracuje. Tedy základní východiska, kudy ministerstvo přemýšlí, jsou:

·        WEM – scénář bez implementace politik Fit for 55

·        WAM_10 % - dovoz elektřiny max. 10 % spotřeby

·        WAM1, WAM2 – střední scénáře, dovoz elektřiny max. 20 TWh (dle MAF 2022), WAM1 s pevně stanoveným rozvojem nových (velkých) jaderných zdrojů, scénář WAM2 s pevně stanoveným rozvojem zejm. SMR,

·        WAM_CCUS – široké uplatnění CCUS, omezené uplatnění vodíku

·        WAM_jaderný – extenzivní pevně stanovený rozvoj jaderné energetiky

·        WAM_opt – scénář s omezenými pevně stanovenými omezeními technologií, důraz na nákladovou optimalizaci modelem

·        WAM_H2 – scénář s širokým uplatněním vodíku, omezení CCUS

 

Ty se následně zredukovaly na čtyři scénáře. Co je jim společné ohledně jádra:

·        Dosloužení starých dukovanských reaktorů do let 2045-2047

·        Dosloužení starých temelínských reaktorů do let 2060-2062

·        Nový reaktor v Dukovanech by měl být v provozu od roku 2036 (řekněme tomu třeba naivní scénář), 2038 (řekněme střední scénář) či 2040 (realistický scénář)

·        Malý modulární reaktor 350MW by měl stát v Temelíně od roku 2035

·        Dva nové bloky v Temelíně by měly být uvedeny do provozu 2039, 2041

Pokud by ministerstvo otevřeně řeklo, že pracuje s těmito předpoklady, mnohem lépe by se nám diskutovalo o radikální proměně tendru, kde nyní poptáváme až čtyři reaktory. V tabulce jsou uvedeny i předpokládané vážené průměry nákladů kapitálu, a to velmi optimisticky: u 1100MW na čtyřech procentech, u modulárního reaktoru na pěti procentech.

Uvidíme, kdy se stát odhodlá tyto věci říct oficiálně. Měl by, protože bez nich se smysluplná debata nedá vést a omezuje se na absurdní zkratky typu „a k tomu dostaneme jeden reaktor zdarma“…

#ToPodstatné: Je možné WACC srazit až na 4 procenta? Jak?

Pozor na manžela!

Už jsem tu psal, že v zákulisí nyní ve sněmovně probíhá klíčové handrkování, jak by mohla vypadat korespondenční volba, kterou by ANO obstruovalo jen v přijatelné podobě. Opoziční poslanci v zákulisí celkem úspěšně lobbují za omezení šíře těch, kteří by v zahraničí mohli volit. Mezi variantami je podmíněnost vlastnictvím majetku v Česku či předchozím pobytem.

To jsou ještě jakž takž přijatelná témata k debatě. Ovšem část opozičních poslanců to chce také hrát na porušení tajnosti hlasování. Velmi brzo asi uslyšíme o tzv. rodinném hlasování. O co dle Parlamentního institutu jde:

„Rodinné hlasování je označení pro praktiku narušující princip tajnosti hlasování. Spočívá v tom, že jeden člen rodiny, typicky muž, kontroluje způsob hlasování ostatních členů rodiny, nejčastěji žen, ale i mladších členů. Kontrola se ale může týkat i jiných skupin voličů, které jsou určitým způsobem znevýhodněny ve využívání či porozumění jejich právům. … Volební pozorovatelé mají rodinnému hlasování věnovat zvýšenou pozornost v souvislosti s využíváním zvláštních způsobů hlasování jako hlasování s přenosnou urnou nebo dřívější hlasování nebo korespondenční hlasování. U korespondenčního hlasování mají věnovat zvláštní pozornost formálnímu regulačnímu rámci.“

Při osobním hlasování u urny je v Evropě prakticky neznámý problém:

„Podle zpráv OBSE bylo volebními pozorovateli zaznamenáno ve 22 případech skupinové hlasování v roce 2023 při konání místních voleb v Moldavsku. V parlamentních a prezidentských volbách v Turecku v roce 2023 bylo zaznamenáno společné hlasování rodinných příslušníků ve 4 % okrsků, kde byli přítomní pozorovatelé. V Bosně a Hercegovině v parlamentních volbách v roce 2022 bylo rodinné nebo skupinové hlasování zaznamenáno v 6 % navštívených volebních místností. K nejmasivnějšímu využívání rodinného nebo skupinového hlasování docházelo podle zprávy OBSE při konání předčasných parlamentních voleb v Srbsku v prosinci roku 2023.“

Připravme se ovšem na opoziční filipiku, jak při olizování známky ženě-voličce dýchá na záda dozorující manžel. V rámci obliby kulturních válek současnou politickou reprezentací to má velký potenciál spojit korespondenční hádku s genderovou hádkou. Tak snad to přežijeme…

#ToPodstatné: Jsou vhodné nějaké omezující podmínky korespondenční volby?

Co číst (a poslouchat)