Newsletter DK
← zpět na archiv

Důvěřuj, ale prověřuj

Na Slovensku v přímém přenosu vidíme, jak státní moc devastuje důvěru v média. Ale důvěra  v média není jen „od“, tedy od politického či ekonomického nátlaku, ale i důvěra „k“, tedy k nějakým obecně přijatelným novinářským standardům, a to včetně mechanismu, jak případné sporné situace řešit. O důvěru se tedy musí permanentně ucházet i sama média.

Jak je to důležité, jsem si uvědomil na nedávné cestě po novinářských institucích v Norsku, které zorganizovala OSF. Tamní novinářské i vydavatelské organizace jsou schopny respektovat jeden střešní etický kodex. Tím pádem je možné mít i efektivní samoregulační orgán, který řeší stížnosti na porušení tohoto kodexu. Norsk Presseforbund přijme stížnost, vyžádá si stanovisko redakce a pak online streamuje (!) pro širokou veřejnost jednání sedmičky expertů (2 za novináře, 2 za vydavatele, 3 za veřejnost). Výsledek je i přes logický nesouhlas toho, kdo neuspěl, všeobecně respektován.

Teď Česko. Můžeme se podívat například na tuto mapu samoregulačních etických těles v Evropě, kde vytváříme bílé místo uprostřed. Případně se můžeme do Česka podívat na různé nepříliš dobře fungující komise a rady (aktuálně například rezignace celého Etického panelu ČT). A samozřejmě můžeme popsat i jednotlivé kauzy, které vždy skončí emočním gejzírem a posbíráním lajků na sítích bez jakéhokoliv smysluplného konsenzu.

Politickému nátlaku je třeba čelit, ale není to vše. Je nutné i budovat důvěru veřejnosti v média, a zde je právě schopnost reflektovat své chyby zásadní. A v tom jsme od Norska mnohem dále, než kolik by odpovídalo na kilometry…

A na závěr obvyklé prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy. 

Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.

Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.

STAN: STarostové A eNgagement

Předseda STAN Vít Rakušan ukončil svou tour Debaty bez cenzury a předal jí lídrům eurokandidátky.  Jsem docela rád, že už se nevěnuji pravidelnému komentování, nevěděl bych, co napsat. Třeba mi poradíte vy, čtenáři newsletteru z oblasti médií, politiky či marketingu.

Nepochybně se to dá vydávat za velký úspěch. Michalu Repovi a Martinu Burgrovi se povedlo sestrojit kampaň, které mimořádně rezonovala. Jak napsala jedna z členek týmu STAN na sítě: „V průzkumech to zatím nevypadá, ale aspoň na Instagramu už se začíná blýskat na lepší časy. Od první Debaty bez cenzury do teď je Rakušan nejrychlejc rostoucím parlamentním politikem na týhle síti, navíc s nejvyšším engagement ratem, ale hlavně, hlavně tam má i v absolutních číslech větší engagement než Babiš.“

Výborně, ale k čemu tohle vítězství nad Instagramem je? Rakušan nikam nekandiduje, dosáhnout většího zásahu trhu politikem, když by se měli propagovat skuteční kandidáti do EP, nedává moc smysl. Debaty přebírají Jan Farský a Danuše Nerudová a vůbec jim není co závidět. Jejich styl je o poznání méně konfliktní, ale přebírají cirkus, kde je základem sesbírat do jednoho sálu všechny místní naštvance, natočit je na sítě, vysmát se jim a pak jim dát klíčenku. Na tohle nemůže duo Farský a Nerudová nijak smysluplně navázat.

A jsou tu i další náklady. Starostové si dobře uvědomili, že mohou krást prounijní voliče TOP 09 a KDU, kteří nyní musí mlčet v partě s euroskeptickou ODS. Vyjet s touto emocí se ale hodí až v závěru kampaně a pokusit se o závěrečný trend, tohle si STAN ovšem nyní vystřílel v březnu, volby jsou v červnu.

A pak je tu spor o komisaře. Pokud nominace Danuše Nerudové je jen rétorická hra pro to, aby STAN vypadal sebevědoměji a dosáhl na více mandátů v EP, pak vše v pořádku. Pokud to strana myslí vážně, pak zapomíná, že komisaře vybírá vláda a žádná garance tohoto místa pro STAN v žádné koaliční smlouvě není. Dryáčnickou kampaní a okopáváním vlády ale STAN naštval i své federalistické partnery TOP 09, KDU i Piráty. Těžko říct, kde chce STAN ve vládě najít podporu pro svou nominaci, když spíše své přirozené federalistické partnery odhání k euroskeptičtějším nominacím ODS. Nechme se překvapit, jak to nakonec celé dopadne.

#ToPodstatné: Jak to vidíte vy? Je to účinná kampaň?    

I rovnost se musí umět

Tento newsletter se primárně věnuje ekonomickým, sociálním a mediálním tématům a rozhodně nemám touhu rozšiřovat již tak dost mocné zástupy expertů na stejnopohlavní sňatky. Ale dostal jsem se v posledních týden do několika diskuzí, ze kterých jsem odcházel div ne jako ultrakonzervativec. Vždy to začalo otázkou, zda jsem pro manželství stejnopohlavních sňatků. Odpověděl jsem, že ano, ale to označení mě zajímá nejméně, důležitější je obsah. Následovala otázka, že to je přeci jednoduché, jde o rovnost. Na to jsem odpověděl, že přesně kvůli tomuto přístupu hlasování ve sněmovně dopadlo tak ostudně, protože i rovnost se musí umět.

Hned vysvětlím: už jsem zde odkazoval na text „Ranit a odnést si hlasy. Už teď by se poslanci měli stejnopohlavním párům omluvit“ z června 2022, kdy bez jakékoliv koordinace vypukla soutěž mezi liberálními poslanci, kdo jako první přinese stejnopohlavní sňatky do sněmovny. Dopadlo to, jak se v nejkonzervativnější sněmovně od roku 1989 dalo čekat. Dokonce ještě hůře, protože liberální poslanci nezvládli proceduru, nechali si vyblokovat svoji preferovanou variantu (a i ta už předtím rezignovala na manželství) a následně se ještě rozštípli. Výsledkem není ani manželství, ani adopce, zato velmi zmatečný koncept přisvojení. Prohra.

Jedním z pojítek konzervativního odporu bylo, že nelze uzákonit plnohodnotné stejnopohlavní manželství, protože není vyřešeno surogátní mateřství a adopce. A to je nepochybně relevantní argument, protože u těchto institutů nelze nikdy dosáhnout absolutní rovnosti. Náhradní mateřství u nás není nijak upraveno a (už několikátá) sněmovna je rozdělena od ultraliberálů po příznivce absolutního zákazu, protože za tím vidí obchodování s dětmi za úplatu. Stejně tak adopce je proces, kde probíhá posuzování žadatelů až do velmi složitých otázek jako kvalita vztahu či stabilita rodinného zázemí, rovnost se tedy najednou překlápí do bodovací tabulky.

Pokud by tyto otázky sněmovní liberálové dokázali včas vnímat, mohlo hlasování dopadnout zcela jinak a dokonce možná i shodou v koalici. Bohužel nejprve se bojově hlasovalo o stejnopohlavních sňatcích a až nyní vzniká věcný návrh zákona o surogátním mateřství. I to se neobejde bez sporů, protože zamýšlení rodiče musí být dle ministerstva heterosexuální pár.

Uvidíme, jak to skončí, nicméně byl naprostý nesmysl předřazovat poslaneckou hádku o stejnopohlavní sňatky úpravě surogátního mateřství. Rovnost je krásná hodnota, ale pokud jste poslanci, měli byste přesně vědět, jak ji docílit. Když ne, jen svou nekompetencí zraníte ty, kterým jste slibovali pomoc.

#ToPodstatné: Jaké podmínky by byly vhodné pro náhradní mateřství?

Superúředník Fryč za jedna

Na vládu půjde hodnocení nejvyššího státního tajemníky Jindřicha Fryče, mám ho již k dispozici. Fryč hájí byrokratický stav a garantuje jeho efektivitu dle služebního zákona.

„Služební hodnocení zahrnuje hodnocení oblastí „Znalosti“, „Dovednosti“ a „Výkon státní služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti v souladu se stanovenými individuálními cíli“ hodnocených prostřednictvím jednotlivých hodnoticích kritérií. Období, za něž se provádí služební hodnocení nejvyššího státního tajemníka, stanovila vláda na jeden kalendářní rok. Služební hodnocení je tedy provedeno za období od 1. ledna 2023 do 31. prosince 2023.“

Fryč prošel bez ztráty kytičky. Ve všech oblastech prošel za 4 body, což značí „plnění vysoko nad rámec nároků“. Dikce někdy až připomíná usnesení k plnění pětiletek. Závěrem:

„Vláda konstatuje, že nejvyšší státní tajemník dosahoval ve státní službě v hodnoceném období roku 2023 vynikajících výsledků, výsledek jeho služebního hodnocení činí 4 body. Vláda považuje nejvyššího státního tajemníka za vynikajícího, všeobecně uznávaného odborníka.“

Jindřich Fryč je nepochybně schopný člověk, ale vůbec se nedá říct, že centrální byrokratický aparát je reformovaný a stabilizovaný. Politici odmítají přidávat byrokratům, protože je to politicky nepopulární, takže i ti dobří, kteří šli pracovat za průměrný plat, pociťují značný propad reálných mezd.

Dále se dějí bizarnosti, že aby se naplnil populistický slib o propouštění úředníků, tak se například propustí a obratem najmou dráž na fakturu, případně se předělávají na falešné policisty a najdemi i další podobné vylomeniny odporující smyslu státní služby. Ze systematizací se pak stal už zavedený nástroj na vyhazovy nepohodlných kverulantů.

Superúředník tak může sebelépe plnit své povinnosti za 4 body, od skutečné reformy byrokracie jsme ale ještě hodně daleko…

#ToPodstatné: Jak reformovat nepříliš povedený služební zákon?

Co číst (a poslouchat)