Newsletter DK
← zpět na archiv

Miluj svého nepřítele

Na to, kolik je v Česku expertů na Andreje Babiše, tak mě překvapilo, že skoro nikomu nestála za článek nová kniha Babišova někdejšího marketéra Marka Prchala. Nebyl v týmu zdaleka rozhodující (otci Babišova úspěchu jsou Petr Topinka a Alexander Braun), ale uměl dobře polarizovat veřejné mínění a voličské skupiny. A právě proto jeho kniha Duše národa stojí za přečtení. Konec konců svoji schopnost anoncuje Prchal už v podtitulu „Deset let jsem rozvracel národ, což ho spojovalo jako nic předtím“.

Záměr najít nepřítele a polarizovat přiznává ve své klipovité knize opakovaně: „Ano, umíme udělat 30 % populace pro, 30 % populace proti a 30 % to je jedno. Strategická polarizační hra, která vás drží v povědomí a ve veřejném prostoru na prvním místě.“

Samozřejmě takový marketing neumí dělat každý (nebo alespoň ne dobře). Prchal to má ale srovnané: „Zaklínáme se intelektuálními, společenskými nebo politickými koncepty, které před sebe nastrkujeme jako alibi, abychom nemuseli říct, prostě a jednoduše toužím po tom a po tom.“ V překladu se oněm „konceptům“ říká morálka, která samozřejmě nevyhnutelně omezuje, ale také drží společnost pohromadě. U vrcholového politického marketingu však často překáží, pokud je vaším cílem spojit voličské skupiny strachem.

V mnoha ohledech je ale Prchal nepochybně schopný člověk. Čtivě popisuje, jak cílem polarizace bylo udělat v médiích co největší zásah. Negativní zprávy považoval za „obrovský úspěch našeho týmu“. (Zcela pak souhlasím, že velkou roli užitečných idiotů jsme v tom hráli my, komentátoři, kteří místo popisování opravdu důležitých věcí jsme řešili každý detail Babišova politického hnutí, ztráceli důvěru čtenářů, pomáhali v polarizačním tažení marketérům ANO a pomalu se také stávali závislí na této polarizační hře.) Nelze Prchalovi také nepřiznat cit pro detail (viz kapitola „Sraní se s detaily“), ať už je to detail facebookového postu či barva na billboardech. Kniha také dobře ukazuje, jak se nastoluje agenda prostřednictvím sociálních sítí, aniž by vůbec dotčený politik věděl, co se jeho jménem vlastně děje. Objednal si moc, tu dostane, o víc nejde.  

Prchalova knížka je podstatná ale nikoliv kvůli babišovské minulosti, ale kvůli fialovské současnosti. Vše, co tým ANO přinesl do české politiky, to se oponenti postupně naučili. Vytvořit si armádu trollů na sociálních sítích, abyste ovládli veřejné mínění. Lhát až do padnutí, pokud to má tu správnou emoci (která se osvědčila ve fokuskách, které si lidé sami zaplatili prostřednictvím státních příspěvků politickým stranám). Politický souboj lídra vlády a opozice musíte profilovat jako nesmiřitelný souboj dobra se zlem, zatímco vaši předsedové poslaneckých klubů spolu kooperují lépe než ve svých vlastních táborech. Nikdy se nezodpovídat minulým slibům a už vůbec ne budoucnosti, vždy žít jen prefabrikovanou emocí současnosti.

Pokud toto umíte, můžete vše, a je úplně jedno, zda se jmenujete Prchal, Braun, Topinka, Růžička, Cerha či jakkoliv jinak.

Můžete tvrdit, že snižujete daně, i když je zvyšujete.

Můžete mít za prioritu školství, i když se tisíce dětí nemohou dostat na vhodnou střední školu.

Můžete garantovat vyrovnané státní finance, ač každý rok vršíte 300 miliard dluhů.

Můžete chtít privatizovat, ač zestátňujete úplně vše, na co přijdete, včetně benzínových pump.

Můžete bojovat za Evropu a být euroskeptik.

Můžete všem garantovat mimořádné důchody a pak jim je vzít.

Můžete být garancí Západu a chtít vystoupit z OSN.

Můžete být reformní vládou, i když žádné reformy neděláte.

Můžete si gratulovat k restartu země, která stagnuje.

Můžete lhát, protože „bude líp“ nebo je „to třeba“.

Můžete úplně vše, pokud jste se od Prchala naučili to nejdůležitější: Milovat svého nepřítele. Protože bez něj nejste nic.

A na závěr obvyklé prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy. 

Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.

Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.

Země, která vrší dluhy a neroste

Mám už v ruce nový konvergenční program ministerstva financí. (To je takový ten dokument, kde se obtížně lže, protože se reportuje do Bruselu.) Ale samozřejmě, když se chce, všechno jde. Nejsem nijak zapálený příznivce bezmyšlenkovitého přijetí eura (a už vůbec ne vstupu do ERM II bez další strategie), ale tohle už je opravdu absurdní:

„Z hlediska vlastní připravenosti ČR na přijetí eura stále přetrvávají slabá místa. Struktura českého hospodářství se od eurozóny nadále významně odlišuje a proces konvergence, zejména cenové a mzdové úrovně, nebyl dokončen.“

Ale pojďme k tomu důležitému. A to jsou výhledy na roky 2026 a 2027.

Shrnuto podtrženo: tato země už neumí růst. Po tak dramatických krizích a propadu hospodářství je plán 1,4 % reálného HDP letos a plus mínus 2,5 % HDP v dalších třech letech extrémně slabý výkon. V minulém cyklu jsme se naučili, že naše ekonomika už neumí růst o více než tří procenta, aby se extrémně nepřehřívala (nereformovaný trh práce, strach z migrace, přetlakované reality atd.). Což nyní geniálně vyřešíme tím, že nebudeme z krize růst ani o ty tři procenta. Není vlastně jasné, proč se nedávno v Česku zvedl takový odpor proti příznivcům nerůstu, když jsme jejich strategii prakticky převzali.

Zároveň se neumíme zbavit dluhů. A tím nemyslím státní dluh, ten už nikoho ani nezajímá, ale oněch 300miliardových schodků. Místo skutečných úspor jen účetnicky schováváme dluhy mimo státní rozpočet, případně jdeme cestou podfinancování státních agend bez reforem, takže budou za rok, dva o to dražší.

V konvergenčním programu také jasně stojí, že nepodařený konsolidační balíček ani není dostatečný, aby pravicová vláda rozpočtové odpovědnosti naplnila alespoň zákon o rozpočtové odpovědnosti.

„Predikce pracuje s diskrečními opatřeními, která jsou schválená alespoň vládou bez ohledu na to, zda jsou opatření svým dopadem dostatečná k tomu, aby byl naplněn zákon č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ve znění pozdějších předpisů. Ten říká, že strukturální deficity musí pro potřeby odvození výdajových rámců být nejvýše 2,25 % HDP pro rok 2025, 1,75 % HDP pro rok 2026 a 1,25 % HDP pro rok 2027. Prognóza za současného stavu přijatých opatření a za daného makroekonomického vývoje by splnila zákonné požadavky pro roky 2025 a 2026, u roku 2027 však indikuje, že bude nutné přijmout další opatření na snížení strukturálního salda. Rozsah těchto opatření činí zhruba 0,4 % HDP. V případě provedení těchto změn by celkové saldo sektoru vládních institucí činilo −0,9 % HDP (namísto −1,2 % HDP) a míra zadlužení by byla nižší o 0,3 p. b. Strukturální saldo sektoru vládních institucí v roce 2023 činilo −2,0 % HDP. Cyklická složka dosáhla −0,5 % HDP.“

#ToPodstatné: Jak se vám líbí v Česku nerůstu?

Měli jsme přijmout směrnice. Ale my jsme řekli NE!

S blížícími se evropskými volbami nevyhnutelně přichází čas zájmu o unijní dění. „Zlý Brusel“ je v takovou dobu ještě mocnější než kdy dříve. Vysvětlení je logické. Pokud kandidujete za nacionalisticko-populistické hnutí a neumíte ani anglicky, úradky zlé bruselské byrokracie vždy přijdou k duhu. Pokud lídrujete koalici, které je/není pro přijetí eura, pro/proti Green Dealu, za/proti zákazu prodeje nových spalovacích motorů a pro/proti federalizaci EU, nic jiného než bruselská šílenství také nezbývá.

Hlavně se nebavit o skutečných věcech, kterými EU reálně ovlivňuje naše životy. Například o neplnění transpozic unijních směrnic, tedy něčeho, co jsme slíbili a nedodrželi. Mám aktuální přehled a někdy to nejsou malá zpoždění.

 

Gestor

Celex

Zpoždění

MPO

32019L0944

3 roky 3 měsíce 1 den

MSP

32019L1023

1 rok 8 měsíců 15 dnů

MSP

32020L1828

1 rok 3 měsíce 7 dnů

MSP

32019L2121

1 rok 2 měsíce 1 den

MŽP

32023L0958

3 měsíce 1 den

MŽP

32023L0959

3 měsíce 1 den

 

Kdyby ministr spravedlnosti nevysedával po hospodách s Martinem Nejedlým, mohl by například posunout „směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132“ Už od půlky roku 2022 přitom s námi EU vede řízení pro nesplnění povinnosti. Řešením je novelizace insolvenčního zákona, na což čeká celý trh, ale času asi dost.

Obzvláště komické by bylo, kdybychom dostali pokutu za nepřevedení „směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2121 ze dne 27. listopadu 2019, kterou se mění směrnice (EU) 2017/1132, pokud jde o přeshraniční přemístění sídla, fúze a rozdělení“ do českého právního řádu (Ta už měla být do ledna minulého roku.) Vše se totiž zdrželo, protože „pravicová“ vláda se rozhodla odpovídající zákon zneužít pro přílepek, kterým by plně ovládla ČEZ. To nakonec padlo, ale naplnění směrnice se tak zpožďuje.

Na ministerstvu životního prostředí leží transpozice „směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/958 ze dne 10. května 2023, kterou se mění směrnice 2003/87/ES, pokud jde o příspěvek letectví k cíli Unie snížit emise v celém hospodářství“. Ale je samozřejmě lepší hrozit na Brusel za Green Deal, než se v Česku vyrovnat s konkrétní zelenou legislativou.

Ministerstvo průmyslu nezvládá už tři roky po termínu „směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o změně směrnice 2012/27/EU“. Tak často se musí ministr věnovat tweetování, o kolik více naplnil zásobníky plynu oproti Babišovi, až nezvládá předložit včas energetický zákon.

Ale vše dobře dopadne. Evropská komise si řekne o nemalé pokuty za neschopnost přijmout schválenou unijní legislativu a bude tak možné zase nadávat na Brusel, jak nás utlačuje:

„Sankce navrhované Komisí Soudnímu dvoru Evropské unie aktuálně vycházejí ze sdělení Komise, které shrnuje a upřesňuje dosavadní postupy a zásady Komise při navrhování peněžitých sankcí v řízeních pro nesplnění povinnosti. Zároveň stanoví tzv. „n“ faktor (pro ČR 0,52) a minimální paušální částku pro každý členský stát (pro ČR 1 568 000 eur, tj. cca 39 mil. Kč). V případě České republiky se výše navrhované paušální částky může pohybovat od cca 562 eur (cca 14 tisíc Kč) do 11 232 eur (cca 279 tisíc Kč) za každý den prodlení s notifikací. Například při zpoždění v délce rok a půl může návrh paušální částky pro Českou republiku činit od 1,57 mil. eur (cca 39 mil. Kč) až do 6,2 mil. eur (cca 154 mil. Kč).“

#ToPodstatné: Kolik nás bude stát česká lenost?

Kauza auditora Čapka pokračuje

Na závěr jedna kovbojka. Ministerstvo zahraničních věcí si v roce 2022 najalo auditora s výbornou pověstí Jana Čapka. Politický záměr asi by najít něco na řízení ministerstva za Babišových vlád. Čapek se do toho pustil ale s vervou a ve výsledku dost drsně zkritizoval celý úřad. Konkurzy na zajímavé ambasády jsou neprůhledné, ministerstvo porušuje zákon.

Dopadlo to asi, jak muselo. Čapek dostal vyhazov v poslední den zkušební doby. Ale rozhodl se docela ostře bránit. Měl nahrávky kolegů, namítal, že byl propuštěn kvůli auditu. Městský soud to smetl, v odvolačce dopadl taky špatně. Na závěr to zkusil u Nejvyššího správního soudu. A ejhle, Veronika Juřičková, Tomáš Langášek a Filip Diestbier to vidí jinak. V kasaci vrací věc k městskému soudu a připojují zajímavý výklad.

Městský soud Čapka neměl strčit do žaloby proti rozhodnutí za vyhazov, ale jít cestou žaloby na ochranu před nezákonným zásahem. Jakým směrem srdce soudců bije, vysvitne hned:

„Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že zásah ze strany správního orgánu „může mít různou formu, např. omezení osobní svobody, útok proti tělesné integritě, donucení k opuštění určitého místa, donucení něčeho se zdržet, apod.“ … Zásah tedy může mít různou formu a různý dopad do sféry práv zasažené osoby, přičemž dotčené jednání žalovaného služebního orgánu zapadá do současné koncepce pojetí zásahu a je možno je pod tento pojem zařadit.“

Pokud se celá kauza zvrátí, můžeme si být jisti jediným: nikdy si už žádný ministr audit svého úřadu nezadá, protože by to taky nemusel umět včas zastavit…

#ToPodstatné: Jak v eráru auditovat, aby to nikdo nemohl ohnout?

Co číst (a poslouchat)