Sweet 17
Na časté stížnosti, že newsletter je příliš pesimistický, odpovídám optimistickým úvodníkem. Česko je v novém žebříčku médií Reportérů bez hranic na 17. místě. To je mnohem lepší zpráva, než se může zdát. A to i přesto, že Česko sestoupilo o tři místa, není už ani lídr regionu (minulý rok předhánělo i Německo, to je ale nyní na 10. místě) a nemá ani na Polsko, které vyskočilo o deset míst. Přesto je to důvod k radosti. Hodnocení z minulého roku bylo až příliš optimistické, být například na světě šestý v legislativním rámci spíše odráželo víru expertů v mnohé sliby koalice, ale moc realistické to nebylo. Nyní jsme tam, kde máme být a pořád je to výborné. Politický nátlak na média je nyní u nás zdaleka nejmenší z V4. V ekonomických podmínkách se propadáme na 30. místo, ale ono to není lepší nikdo okolo nás. Rozbíhají se klopotně, ale přece jen o debaty o financování médií veřejné služby, novináři i mediální sektor po letech pochopili, že musí více spolupracovat a hájit své svobody.
Kreslit čerty na zeď samozřejmě není obtížné. Mnohá média stále nenalezla udržitelné byznysmodely. Vůbec není dobrá situace v regionu, Slovensko nezadržitelně pod Robertem Ficem padá. Ze všeho nejdůležitější je ale otázka, jak dlouho slušná a kvalitní média dokáží vzdorovat politickým trendům v Česku. Pokud se jednou politici rozhodnou pro extrémní polarizaci společnosti a negativitu, média to časem vždy také skolí. Nejsme ještě tak daleko jako na Slovensku či v Polsku (o Maďarsku nemluvě). Nicméně čím dál větší verbální agresivita Andreje Babiše na jedné straně a na druhé straně zcela nepřijatelné ztotožňování Babiše s Putinem od údajných věrozvězstů slušnosti z vládní koalice nevěstí nic dobrého. Z tak příšerného politického materiálu se nedá dlouhodobě vytvářet slušné zpravodajství, za které by chtěl někdo platit...
Ale sliboval jsem optimismus. Takže zatím: Sweet 17! A ať to českým médiím co nejdéle vydrží, česká demokracie to potřebuje.
A na závěr obvyklé prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.
Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.
„Rok 2023 přál antisystémovému hnutí“
Mám v ruce už „Zprávu o extremismu a předsudečné nenávisti na území České republiky v roce 2023“ a není to věru veselé čtení. Nechám bez komentáře, toto opravdu není můj obor. Tak pojďme na to:
„Rok 2023 přál tzv. antisystémovému hnutí, které zcela zastínilo tradiční extremistické či xenofobně populistické subjekty. Pokračoval tak trend započatý pandemickou krizí, kdy se zejména v online prostoru objevila řada nových osobností, které si získaly své příznivce. Toto hnutí představuje jakýsi tavící hrnec občanů nespokojených s různými společenskými, politickými či ekonomickými událostmi. Formálně používá vlasteneckou etiketu, nicméně reálně v sobě absorbuje spíše prvky vyhovující hybridním aktivitám kremelského režimu.
Slabinou tohoto antisystémového hnutí byla jeho roztříštěnost a absence jakéhokoli politického programu. Řada osobností se nedokázala domluvit na konkrétní spolupráci. Některé subjekty využívaly k mobilizaci svých příznivců různých konspiračních teorií, v některých případech jim dodávaly až spirituální či ezoterický rozměr. Navzdory chybějící vizi a „divokosti“ šířených myšlenek se řadě aktivistů dařilo získávat důvěru nespokojených občanů.
V antisystémovém hnutí i extremistických a xenofobních subjektech se převážně koncentrují osoby středního či vyššího věku, které cítí existenční obavy a zažívají pocit odcizení. Dlouhodobý a kontinuální přísun dezinformací a misinformací způsobil, že nejsou schopny různé konspirační teorie a jiné mnohdy účelově upravené, či přímo smyšlené obsahy kriticky reflektovat a mají tendenci jim v mnoha případech bezmezně věřit.
Od října doplnil tematickou paletu těchto subjektů, zahrnující zdražování, energetickou a migrační krizi, ruskou agresi proti Ukrajině či protipandemická opatření, ještě konflikt na Blízkém východě.
Tradiční pravicově extremistické subjekty přestaly být relevantními politickými hráči. Docházelo k individuálním incidentům páchaným příznivci neonacistických myšlenek.
Nadále se objevovaly, zejména v online prostoru, předsudečně nenávistné výpady proti muslimům, migrantům, Romům, Ukrajincům, Židům či LGBT+ komunitě. Vlivem reálných, či vymyšlených situačních konfliktů došlo i k dočasnému nárůstu napětí mezi některými Romy a Ukrajinci.“
#ToPodstatné: A ještě jedna věc: „Nadále docházelo k šíření výhrůžek a poplašných zpráv.“ Co s tím?
Mnohoobročník Tuleja
Bývalý budoucí kandidát na ministra pro vědu Pavel Tuleja už dostal tak naloženo, že není nutno asi nic přidávat k hodnocení jeho vědeckých výkonů. Připojím jen dva postřehy.
První postřeh: Tulaja je další důkaz naprosto žalostné personální politiky českých stran. Kdysi se tomu říkala kádrová politika, pak personální politika, Andrej Babiš tomu říká „složky“. Ale od dob soupeření ČSSD Jiřího Paroubka a ODS Mirka Topolánka už tu žádná strana neměla připravenou síť lidí pro přijatelné obsazení základních postů ve státě. Poslední dvě vlády jsou příkladem už úplného personálního fiaska. Pro TOP 09 je to navíc nyní mnohem větší rána, než se může zdát. Při vyjednávání o vládě se předsedkyně strany lekla těžkého ministerstva práce, na které se dlouhodobě připravovala, takže ve vládě ani není. Dále permanentně zmatený ministr zdravotnictví drží svůj post, protože ho nikdo nechce. A právě věda a výzkum měla být jakási reformní náhražka pro voliče TOP 09, když už se strana vzdala kompetence v rozpočtových otázkách, kterou kdysi razil Miroslav Kalousek. Dosavadní ministyně vědy úkol ale nezvládla a akce Tulaja je již na hraně směšnosti. Tuleja přitom nebyl pro TOP 09 nějaký nový nepopsaný list. Už v roce 2017 za stranu poprvé kandidoval. Neschopnost si za sedm let proklepnout politika a poslat ho na ministerstvo, to není od vedení strany nijak omluvitelné.
Druhý postřeh: Pan docent byl od roku 2015 do 2023 rektor Slezské univerzity v Opavě a vedle toho stíhal neuvěřitelné množství politických funkcí. Od roku 2020 je krajským zastupitelem, je ve finančním výboru, je ve výboru pro vzdělávání a je členem komise pro výzkum. Protože toho bylo asi málo, tak od roku 2022 také zvládá zastupitelství v Havířově a členství ve finančním výboru.
Jak může rektor zvládat takové mnohoobročnictví? Rektor má být vysilující manažerská funkce, neustále něco stavíte, podporujete excelentní vědu, reprezentujete univerzitu, budujete mezinárodní kontakty, bojujete za kolegy (nebo s kolegy) o akreditace, lákáte nové uchazeče. Ve volném času si snažíte udržet orientaci ve svém oboru. Leda že se ovšem na vědu vykašlete, obsadíte politické funkce a sednete si do výboru, který má vliv na krajskou podporu vysokým školám. Taky řešení. Ovšem takové české (respektive slezské)...
#ToPodstatné: Otázka na čtenáře newsletteru, kteří jsou zároveň voliči TOP 09: Co pozitivního si vybavíte u strany s nekompetentními lídry, která vás ohlušila mlčením ke kauze Feri a která vás navíc nyní láká k hlasování pro kandidátku do europarlamentu pod vedením euroskeptiků?
OKD svůj konec zaplatí samo
Z Opavy na Karvinsko. Asi těžko čekat ve vládním materiálu s názvem „Informace o stavu realizace útlumu hlubinného dobývání černého uhlí v ostravsko-karvinském revíru a činnostech souvisejících se zahlazováním následků hornické činnosti za rok 2023“ něco zásadního. Ale je to namístě.
Vláda definitivně rozlouskla, zda bude muset stát roky platit sanaci OKD, nebo ne. Odpověď se zdá být ne.
Postupně: Společnost OKD se v letech 2019 – 2020 potýkala s klesajícími cenami koksovatelného i energetického uhlí na trhu a s důsledky koronavirové pandemie. Hospodaření společnosti bylo v obou letech ztrátové, a tak v souvislosti s negativními výsledky hospodaření docházelo k postupnému snižování peněžních prostředků společnosti a z očekávaného vývoje stavu disponibilní hotovosti bylo patrné, že OKD nebude mít dostatek prostředků na financování provozu a postupný útlum důlních závodů.
OKD převzal stát a v roce 2021 se hospodaření stabilizovalo, v roce 2022 po ruské invazi stoupla poptávka a ceny ještě více. Na základě těchto podkladů pak ministr financí na tiskové konferenci dne 30. 6. 2022 oznámil, že OKD prodlouží těžbu minimálně do konce roku 2023 a v průběhu roku 2023 pak bude rozhodnuto, zda aktuální tržní podmínky umožní těžit i déle. Pořád ale nebylo jasné, zda společnost bude mít dost peněz na mohamiliardový útlum. Nyní tvrdí, že má:
„OKD v roce 2023 s využitím nově zpracovaného projektu technické likvidace zpracovaného externí projekční společností provedla aktualizaci výše prostředků nutných pro zajištění útlumu dolu ČSM na základě znalostí aktuální situace, nezbytných předpokladů, cenové úrovně jednotlivých vstupů a výhledu do dalších let a na základě této aktualizace předpokládá náklady související s útlumem dolu ČSM ve výši 5,2 mld. Kč. Důležitým aspektem podporujícím návrh na zrušení části UV č. 949/2020 o převodu dolu ČSM je skutečnost, že tyto prostředky nebudou muset být ze strany státu vynaloženy, jelikož náklady na likvidaci a zahlazování následků hornické činnosti týkající se dolu ČSM ponese v plné výši OKD.“
#ToPodstatné: Bude tomu tak?
Až vyschnou eurofondy...
V projevech 30. dubna na Pražském hradě ke 20 letům v EU několikrát zaznělo, že jedním z důsledků na našeho úspěchu v EU bude i to, že se brzo staneme čistými plátci do unijního rozpočtu. Eurofondy se tedy přesměrují dále na východ. To je v pořádku, ale je třeba si už také konečně promluvit o politikách, které dosud z velké části stály právě na německých či nizozemských eurech. K tomu je dobrý odrazový můstek vyhodnocení eurofondů za minulý rok, tedy oficiálně „Výroční zpráva o implementaci Dohody o partnerství za rok 2023“, kterou mám již k dispozici.
Až ztratíme eurofondy (nebo alespoň ty „z obálky“), makroekonomicky to rozhodně nebude tragédie:
„Prostředky, kterými byly z EU fondů financované projekty, představovaly v porovnání s celkovými výdaji ze státního rozpočtu jenom 3,5 % (kolem 1 % celkového HDP České republiky), a proto nelze očekávat významný efekt na makroekonomický vývoj státu.“
Tragédie to ovšem bude pro investice. Asi odhadnete kde především:
„Z pohledu investic (kapitálové výdaje) však je podíl EU fondů v rámci řady oblastí již poměrně významný. Mezi tyto oblasti lze zařadit podporu snižování energetické náročnosti napříč všemi sektory, modernizaci silniční a drážní infrastruktury nebo podporu aktivní politiky zaměstnanosti (podíl EU fondů na investicích se zde pohybuje od 42 do 66 %).“
Co nám ale jde dobře, to je samotný „průmysl čerpání“. Oproti minulému období jsme podle ministerstva pro místní rozvoj dokonce nyní prý až dvakrát rychlejší: Jenže to skončí.
„Od zahájení programového období do konce prosince 2023 byly již za všechny programy vyhlášeny výzvy v celkovém objemu 424,6 mld. Kč, což představuje 74,5 % celkové alokace programového období. Na prvním místě je při tom OP Doprava s 95,8 % alokace vyhlášené ve výzvách. V obdobných hodnotách se pohybuje také IROP (93,6 %) a OP ŽP (87,8 %).“
Co tedy bude s energetikou, ekologií, dopravní sítí či sociální podporou, až 2027 eurofondy vyschnou? Dosavadní manévry vlád nejsou přesvědčivé. Náklady na dopravní infrastrukturu se ukrývají do drahých dluhopisů SFDI mimo rozpočet. V energetice nejen, že nevíme, jak poplatit nové jádro, ale ani nevíme, jak zachovat bez eurofondů současné tempo modernizace stávající infrastruktury. A třeba aktivní politika zaměstnanosti by zasloužila dvakrát tolik prostředků, pokud přejdeme na kratší výpovědní lhůty. Žádné takové studie, co dělat za pár let bez eurofondů, ale nejsou, protože jejich závěrem by byl vždy nevyhnutelný obří nárok na státní rozpočet...
#ToPodstatné: Budeme mít po PPP dálnicích i PPP jadernou elektrárnu, PPP teplárnu, PPP rozvody vysokého nápětí a PPP rekvalifikace od PPP úřadů práce?