Lze se prolhat k vítězství?
Kampaň před volbami do Evropského parlamentu se pomalu mění v závody v bahně. Andreje Babiše evropské volby nijak nezajímají, ale chce v nich ukázat, jak slabou mají podporu vládní strany. Zároveň nechce dopustit, aby mu v rybníce lovili SPD, komunisté či Přísaha. Pravda tak musí jít stranou. Při zahájení kampaně „Česko, pro tebe všecko“ vykřikoval, že zatočí s Green Dealem. Připomeňme, že Babiš patří mezi rodiče Green Dealu, protože v prosinci 2019 ho na Evropské radě schválil a už se těšil na peníze, které z toho jeho holding bude mít. Stejně tak není možné bojovat za efektivní ochranu vnějších hranic, když ji jako premiér roky efektivně bojkotoval. Například v říjnu 2018 úplně pomýleně vyzýval summit EU, aby peníze na pohraniční službu EU Frontex zásadně snížil.
Dobře, to je Babiš. Co protistrana? I tam se lež stala nejoblíbenějším pracovním prostředkem. Extrémně špatně provedená antikampaň Spolu „Rusko, pro tebe všecko“ je opakovaně Petrem Fialou hájena jako nadsázka. Lež ale není nadsázka. Babiš v klíčových věcech od podpory Ukrajiny po obrannou smlouvu s USA vždy vládu podržel, nehledě na to, že vyhostil z Česka ruské špióny, čehož se ODS vždy bála. Svůj aktuální populismus by mohl hrát ještě stokrát hůře, například jako před rokem partneři ODS z PiS, kteří se kvůli domácím volbám na chvíli otočili kompletně proti Ukrajině a extrémně ji tím vystrašili. Stejně tak je zcela vylhané heslo pozitivní části kampaně „Jedině SPOLU se v Evropě neztratíme!“. To až uráží inteligenci voličů. Jakmile volby skončí, topka a lidovci přeci jdou do EPP, ODS do ECR a parta se střetne hned na hlasovaní o druhém mandátu Ursuly von der Leyen.
Jediné, v čem lze premiérovi dát při vytáčení se z ubohé kampaně zapravdu, je to, že ztotožňování Babiše s Putinem nedělají poprvé a neztratili tím dosud žádné voliče. To je bohužel pravda. Už v roce 2022 dal věrozvěst slušnosti v české politice Petr Fiala zelenou svým marketérům, aby Babiše aka Putina vylepili na billboardy, a reakce ve Spolu i v médiích byla opravdu žalostně slabá. Poslední hranice neetického marketingu tak byly prolomeny, Andrej Babiš vulgo „Migranti ve vašich chatách“ okamžitě také přitvrdil, nasadil „válečného štváče“ na Petra Pavla a od té doby se už jen stupňuje zlo, lež a nenávist rozpatlané (z našich daní v příspěvcích politickým stranám) na reklamních plochách.
Těžko k tomu napsat něco jiného, než co jsem psal před dvěma lety: „Zdejší společnost není rozdělená, ale permanentně rozdělovaná. Straničtí marketéři umně proměňují náš nesouhlas s oponenty v nenávist. Může to pomoci vyhrát příští volby, ale také prohrát budoucnost země.“
A na závěr obvyklé prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.
Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.
Chceme Macronovu Evropu? Nevíme
Když kampaň do Evropského parlamentu degradujeme na prolhané útoky na oponenty a bezduché focení pro fanoušky na Instagram, pak samozřejmě nelze čekat, že by diskuze o budoucím postavení Česka v unii za něco stála.
Jeden příklad za všechny. Francouzský prezident Emmanuel Macron koncem dubna na Sorbonně představil svou vizi budoucí Evropy. Jistě, je to součást kampaně jeho euroliberálů a jistě, Macron je Francouz, pro kterého žádná vize není dost velikášská. Nicméně je to reálný lídr současné Evropy, což respektuje i německý kancléř a jemu připadne (tak jako minule) finální orchestrace vedení unijních orgánů pro další období. Proto bychom měli Macronovu vizi brát velmi vážně a vědět, co se nám z ní líbí a co ne. V médiích o tom ale proběhlo jen pár zmínek, čeští politici to mezi nasazováním kremelských psích hlav a focením na hokeji vůbec nezaregistrovali.
V řeči se přitom Macron obrací přímo i na nás, mluví o „znovuzapojení“ střední a východní Evropy či jak to přeložit („réengager avec nos partenaires d’Europe centrale et orientale“), což plynule navazuje na tuzemské úvahy o vytvoření franko-středoevropského motoru Evropy.
Ale nic. Dokonce žádná reakce na Macrona z Česka nezazněla ani potom, co nyní svému plánu udělal promo v Economistu a svou apokalyptickou hrozbu okořenil odkazem na umučeného historika Marka Blocha a jeho „Podivnou porážku: svědectví z roku 1940“, ve které totálně deklasovat třetirepublikovou francouzskou elitu jako zcela nepřipravenou na budoucí konflikty.
V neposlední řadě je české mlčení k Macronově iniciativě nepochopitelné i proto, že po dlouhé době má Francie nějakou pozici, která není vůči Česku zcela protikladná. Jen posuďte:
· Zdvojnásobit výdaje na výzkum. Určitě ano, markoekonomicky určitě smysluplnější impuls než přepálený NextGenerationEU.
· Deregulovat průmysl a dát zelenou zbrojařům. Co jiného by si Česko mělo přát?!?
· Uvolnit kapitálové trhy. Jasně, tady euroskeptici z ANO a ODS ucítí federaci, nicméně pooling úspor k investicím dává smysl.
· Pobídnout chuť Evropanů riskovat a už tak nezaostávat za USA. Jistě, otázka je jak, nicméně Česko dusící malé a startupové podnikání zcela nesmyslným daněním by trochu inspirace z EU potřebovalo.
· Proměnit dotace „z obálky“ na skutečnou podporu specializace a vyšší přidané hodnoty. Co jiného by tak asi jiného Česko na rozhraní čistého příjemce a plátce mělo podporovat?
Ale konec snění o smysluplné debatě před eurovolbami. Vraťme se ke strašení, kdo je tu Putin, kdo komu zakáže spalovací motory a že za vše může ta proklatá bruselská byrokracie…
#ToPodstatné: Jste pro Macronovu Evropu, nebo ne?
Než takto, radši ministerstvo pro vědu zrušit
Po tragikomické nominaci Pavla Tuleji se portfolia vědy, výzkumu a inovací ujme poslanec Pavel Ženíšek. Soudě podle toho, kolik měla minulý týden předsedkyně strany práce s fanděním na hokeji, řešením červených lodiček předsedkyně slovinské sněmovny a objímáním Jana Špačka, asi ani dalšího ministerského nominada si moc neproklepla. Ale tady nic nehrozí. Ženíšek je zkušený politik, mnohonásobný náměstek různých rezortů, který obstál i ve volbách. Kverulace ze strany vládní koalice se nečekají, premiér – jak známo – na úplně každého kandidáta odpovídá, že jde o vysoce kvalitního ministra, který vládě jen prospěje.
Přesto je to nominace chybná z mnoha důvodů.
· Prvním je celková politická slabost portfolia. V minulosti jsme ho tu měli dvakrát, jenže Petr Mareš za Špidlovy vlády a Pavel Bělobrádek za Sobotkovy vlády byli i předsedové stran. Svojí politickou vahou dokázali něco prosadit na koalici a zaznamenali to i voliči. Z toho logicky vyplývá, že tento rezort si měla v roce 2021 vzít přímo předsedkyně strany, nebo se tento rezort, který je v permanentním klinči s ministerstvem školství, kde jsou vysoké školy, neměl vůbec zřizovat. Předsedkyně se ale lekla nejen obtížných rezortů jako jsou sociální věci, ale nakonec i tohoto nepříliš pracného rezortu. Ženíšek je jistě schopný politik, ale politicky na nestabilní ministerstvo příliš subalterní.
· Druhým důvodem je limitně nulová pravděpodobnost, že Ženíškovi podaří něco více než Heleně Langšádlové. Po akci Tuleja najednou zachvátil média soucit s odstupující ministryní. Není pro to jediný důvod. Ambice týmu s něčím opravdu zásadně ve vědě pohnout skončila minulý srpen, kdy odstoupil z pozice náměstka skutečný ministr, který vědě rozuměl, Štěpán Jurajda. Od té doby byla ministryně jen ve vleku a vytvářela mlžný opar slov, jako například v poslední analýze stavu výzkumu, což je jakýsi její kšaft, který jde nyní na vládu:
„Současnost přináší naší společnosti velké výzvy, které budou rozhodovat o kvalitě a bezpečnosti našich životů po několik generací dopředu. Jedná se na jedné straně o zásadní technologické změny například v oblastech kvantových technologií či umělé inteligence s enormním dopadem mimo jiné do kyberbezpečnosti a bezpečnosti obecně. Zároveň čelíme eskalujícím globálním výzvám spojeným s klimatickou změnou, otázkami využití vesmírného prostoru, nebo se sílícími nedemokratickými režimy využívajícími nástrojů hybridního působení i otevřených válečných konfliktů. Tyto a další velké výzvy budou definovat naši budoucnost.“
Slova hezká, ale peníze od ministra financí skoro žádné. Pokud by věda byla pod školstvím, možná by si vymohla i větší balík.
· Třetím argumentem je nepochopitelné obětování Ženíška jako zahraničně-politického experta topky. Kvalifikace strany jako ekonomicky kompetentní je již docela dlouho v troskách, ale zbýval ještě pel Karla Schwarzenberga v zahraniční politice. Ne úplně pochopitelně předsedkyně v roce 2021 nejen že nevstoupila do vlády, ale nezískala ani žádné silné ministerstvo, logicky se takto zaměřenou stranu nabízelo zahraničí jako při rozdělování pozic za Petra Nečase. Mladší garda topkařů tak na Putina musela křičet jen z poslaneckých lavic, přičemž časem se nejvýraznějším stal právě Ženíšek v čele zahraničního výboru sněmovny. Nechme teď stranou, že jeho postupná radikalizace názorů a otročení sociálním sítím se čím dál častěji rozcházely se samotným Schwarzenbergem, byl by to ale nepochybně schopný politik obhájit ve sněmovních volbách 2025 zahraniční politiku topky. Teď se utopí v kofinancování gačrů a tačrů…
#ToPodstatné: Zrušit či nezrušit ministerstvo pro vědu?
Další podnikatelský balíček
Pro rubriku "Za co alespoň trochu pochválit vládu" se mi opět dost těžko hledalo téma, ale našel jsem. Ministerstvo průmyslu navrhne další podnikatelský balíček, který má ulevit od administrativní zátěže. Už ho mám k dispozic. Jde celkem o průhlednou předvolební kampaň, protože ač finalizace opatření není vůbec jasná, musí být prý hotova do poloviny roku 2025, tedy před volbami, aby se podnikatelé, kterým vláda zvyšuje úplně všechny daně, trochu uklidnili.
Tak jdeme na to:
· Má vzniknout Databáze informačních povinností (DIP), což by znamenalo zveřejnění povinností podnikatelů v jednom informačním systému a jejich průběžná aktualizace.
· Zrušení povinnosti uvádět údaj o doručovací adrese při ohlášení živnosti. Úprava živnostenského zákona – zrušení povinnosti uvádět údaj o doručovací adrese v souvislosti se zavedením datových schránek. Údaj o dokládání doručovací adresy je v současné době již nadbytečný.
· Diskuse nad uzákoněním digitální a elektronické účtenky. Jednotný formát pro digitální účtenky. Tohle je hodně zajímavý bod. Potom, co bubnování ODS za zrušení EET už trochu vyčichlo, je třeba řešit logický problém, že jako jedna z mála zemí nemáme žádný smysluplný předpis pro elektronickou či digitální účtenku.
· Na bod „Administrace využívání služebního vozidla zaměstnancem k soukromým účelům“ se moc těším. Je to horký kandidát na obvyklý postup, že cílem snížení administrace je nakonec její zvýšení.
· Zrušení povinnosti sestavování písemného rozvrhu čerpání dovolené a jeho odsouhlasení odborovými organizacemi. Velmi dobře.
· Zjednodušit převody vozidel. Současnou povinnost provést evidenční kontrolu vozidel při přepisu integrovat do pravidelných prohlídek v rámci STK. Nebylo by nutné tento úkon provádět individuálně. Velmi dobře.
· Pak tu máme jeden sympatický pokus o „nudge economics“: Vést diskusi o oblastech, ve kterých by bylo možné aplikovat snížení výše sankce/pokuty za včasné zaplacení. Pokud by pokutovaný zaplatil peněžitou sankci ve lhůtě např. 1 týdne od jejího udělení, snížila by se pokutovanému její výše automaticky např. o polovinu (přesné parametry budou podrobeny jednání).
Ještě bych mohl vybrat další návrhy, pokud se o ně nezačnou média zajímat, přinesu je v dalším newsletteru. Ale na závěr vyberu jeden velmi nebezpečný návrh ministerstva financí: „Výplata mzdy v cizí měně: Na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem umožnit sjednání a výplatu mzdy v eurech i zaměstnancům, kteří nemají místo výkonu práce v zahraničí.“ Už jsme to probírali v newsletteru: není možné mít fungující měnovou politiku pro korunovou měnovou oblast a zároveň ji už při tak vysokém procentu euroizace dál ničit zaváděním danění v eurech a nyní i výplatami v eurech. To není nic pro či proti euru, jen je to makroekonomický nesmysl a kdybychom měli v čele ministerstva financí ekonoma, nic takového by ani náhodou nemohl navrhnout. Příběh, jak pod praporem obrany koruny ji nakonec zcela vytunelujeme, tak píše další překvapující kapitoly…
#ToPodstatné: Co za opatření se vám líbí nejvíce a co nejméně?
Soudní Waterloo pro SOCDEM
A borec nakonec. Potom, co se sociální demokraté Michal Šmardy přejmenovali na SOCDEM, zkratku ČSSD promptně převzala politická turistka Jana Volfová. To celkem pochopitelně sociální demokraty vyděsilo, protože Volfová je někdejší zemanovkyně a Miloše Zemana dokáže dotáhnout i na své akce.
A pak už to začíná být komické. SOCDEM se rozhodne, že se staré značky neměla vzdávat, ale vůbec nic soudně neudělá. Teprve před eurovolbami se probudí a nyní to dospělo nyní až Nejvyššímu správnímu soudu. Usnesení Tomáše Langáška je ovšem devastující.
Nejprve straně připomíná, že se probudila dost pozdě:
„Nejvyšší správní soud však oproti případu řešenému Ústavním soudem zdůrazňuje, že stav, kdy jiný politický subjekt užívá zkratku ČSSD, jež je historicky spojena s navrhovatelkou, zjevně nenastal až s registrací kandidátních listin pro volby do Evropského parlamentu v dubnu 2024, nýbrž trvá od června 2023. Již tehdy totiž navrhovatelka svůj historický název včetně zkratky opustila a politická strana s tehdejším názvem Česká Suverenita (ve zkratce Suverenita) si nechala zkratku ČSSD zapsat do rejstříku politických stran a hnutí jako svou novou zkratku a také jako součást svého nového názvu, který zjevně přizpůsobila snaze zkratku ČSSD použít, tedy ČSSD – Česká suverenita sociální demokracie. Právě tato politická strana je přitom součástí koalice ČSSD.“
Závěr je tedy logický:
„O zápisu zkratky ČSSD a názvu obsahujícího i tuto zkratku se navrhovatelka nepochybně dozvěděla již dávno. Prostor k podání správní žaloby tudíž měla více než dostatečný. Pokud tak neučinila, ač mohla, nemůže to nyní efektivně dohánět v řízení, které k tomu svou povahou neslouží.“
Takže sociální demokraté ze SOCDEM mají smůlu, sociální demokraté Jany Volfové mohou doufat o nějakou tu desetinku hlasů navíc. Pro pobavení na závěr připojuji vypjatou argumentaci ČSSD k úřadu průmyslového vlastnictví, kterou soudce musel do spisu přepsat, aby ale vzápětí dovodil, že toto přepjaté kňučení nad ztracenou značkou není nijak relevantní:
„Odkaz na praktiky Běloruska, Ruské federace či nedemokratických států navrhovatelka označila za mravně nízký a odpudivý, obecně sprostý, urážlivý a politicky nezralý.“
#ToPodstatné: Kdo je tady politicky nezralý? Šmarda, nebo Volfová?