Test Slovenskem
Nový slovenský prezident Peter Pellegrini má za sebou životní projev, který přetékal lidskostí a smířlivostí. Nenechme se mýlit. Pellegrini je součástí vládní mašinérie, která neuvěřitelnou rychlostí demontuje liberální demokracii u našich sousedů. Můžeme u nového prezidenta čekat Beckettův syndrom? Tedy že váha zastávaného úřadu změní člověka? U proxy politika Roberta Fica je to prakticky vyloučené.
Ale neřešme Slovensko, to si řeší Slováci od roku 1993 sami. Důležité je nyní co nejvíce posílit Česko, aby po roce 2025 nemohlo nabrat podobný směr, nebo alespoň ne v tak šílené rychlosti. Zkusme si takový test Slovenskem v oblastech, kde Ficův a Pellegriniho tým řadí nejvíce: justice, nevládky, média.
Justiční systém je v Česku nepochybně institucionálně silnější a zvládl celkem bez problémů přežít minulé řádění Andreje Babiše i současný nátlak Pavla Blažka v brněnských kauzách. Přesto zde byl dlouhodobě jeden neuralgický bod: reforma jmenování státních zástupců včetně nejvyššího. Přijatá novela jistě není ideální, ale od července již bude účinná. Tedy vláda již nebude moci odvolat svévolí nejvyššího státního zástupce, na oplátku bude mít časově limitovaný mandát. Zároveň je pravděpodobné, že Igor Stříž skončí, ani se moc nebrání, a tak ještě tato vládní garnitura vybere nástupce – či spíše nástupkyni – na další sedm let.
Pojďme dál: nevládky. Ty jsou na Slovensku pod extrémním tlakem, budou z nich zahraniční agenti, zcela se jim stopují podpory. V Česku jsme na to i v tomto testu zatím dobře. Politikům se tu a tam nějaká neziskovka sice znelíbí, ale když se dívám do aktuálního návrhu podpory nezisku na další rok, nic se zásadně neškrtá (více níže).
Pojďme na poslední test: média. Zde máme největší problém. Aktuální pohřbívání RTVS spustili slovenští politici už nezvládnutou reformou financování v roce 2022. To velmi připomíná současnou hádku o navyšování televizních a rozhlasových poplatků v Česku. Ano, soukromníci mají pravdu, že tu stále nemáme dobře stanovenou veřejnou službu (opakovaně navrhuji řešit testy veřejné služby jako v mnoha evropských zemích), ale nehazardujme, prosím. ČT a ČRo stabilizujme navrženým velmi mírným zvýšením poplatků, jinak bychom tento poslední „test Slovenskem“ nemuseli zvládnout dobře (což bychom s překvapením zjistili až po dalších sněmovních volbách).
Pokud dotáhneme i poslední bod, pak naopak bude Česko dobře připraveno na případný import pohřbívání liberální demokracie z okolních zemí.
A na závěr obvyklé prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.
Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.
8,2 miliardy pro neziskovky
Kvůli „testu Slovenskem“ jsem se pořádně podíval i na peníze pro neziskový sektor na další rok. O materiálu už jedná vláda. Dotace by se měly rozdělovat v 87 dotačních programech, nejvíce v kultuře (21) a školství (13). Celkem je vyčleněno 8,2 miliardy korun. Podrobnější rozpis najdete níže.
Jistě, lze si stěžovat. Speciálně v sociálních službách udělala inflace z oblasti minové pole, kde jen těžko lze mít pomáhající neziskovku pro staré či hendikepované a zároveň poplatit se stejnými penězi dražší lidi i materiál.
Nicméně je možné se na materiál dívat i pozitivně. Na rozdíl od Slovenska se tu zatím nedělí neziskovky na ty dobré (sport, sociální věci) a špatné (lidská práva, ekologie, boj s korupcí). To by byla cesta do pekel, navíc je to úplně absurdní: máloco je v krajích tak politicky významné jako neziskovky v sociální oblasti, které suplují chybějící obecní, krajskou či státní sociální infrastrukturu.
#ToPodstatné: Vydrží to v rozpočtu na příští rok?
Obrana mladých
Sotva skončily volby, na mladé voliče v celé Evropě se začala snášet zloba. Jak mohli v takové míře volit krajní pravici? Níže na obrázku vidíte, jak u mladých 16-24 vyrostla v lídra AfD v Německu. To samé je vidět na grafech podpory Národního sdružení ve Francii, Svobodných v Rakousku či Nizozemsku, Vox ve Španělsku, Konfederace v Polsku atd.
V Česku je zloba na mladé ještě výraznější. Prý rovnou zahazují svou budoucnost. Už jsem se taky dočetl, že mladí přeci kdysi dostali k moci i Adolfa Hitlera. Ač v Česku o nesmysly není nouze, proč až tak velké? Jenom proto, že se Filipu Turkovi podařilo seskládat na sociálních sítích elektorát, kdy jeho každý druhý volič byl pod 34 let?
Ne. V Česku se pomalu probouzíme ze zamilovanosti do mladých a blanických legend, že mladí zachrání naši společnost. Četli jsme to v lamentech o opuštěné společnosti. Před každými volbami mladí byli vzývaní jako modernističtí progresivci. A dlouho to tak vypadalo, že mladí budou jen otiskem přání stárnoucích liberálních elit – povalili Babiše, volili liberální strany.
Už v knížce Česko versus budoucnost jsem ale varoval, že takto jednoduché to s mladými není a nelze na ně bezhlavě spoléhat, že vyléčí Česko z krize středního věku a budou jen kopií dosavadních liberálních elit:
„Předpoklad, že mladá generace je modernější, méně zakomplexovaná, méně poznamenaná minulostí a otevřenější novým výzvám v Česku ani v zahraničí nelze doložit. V blízkém zahraničí byla hojně debatovaná například zkušenost Rakouska se snížením volebního věku na 16 let v roce 2007. Všeobecně se očekávalo, že to posílí především tamní progresivistické Zelené a sociální demokraty. Už v dalších volbách se ale ukázalo, že prvovoliči masivně volí radikální nacionální Svobodné a spíše než argumentací se nechávají strhnout emoční silou příběhu.“
Ano, mladí ve velkém smetli Andreje Babiše. Ano, v minulých letech ve velkém volili umírněné liberálně levicové strany jako třeba Piráty. A ano, v celé Evropě stáli na zeleno-progresivistickou vlnou z minulých let. Ale to nebylo z nějaké neměnné lásky k odcházejícím liberálním stárnoucím elitám, ale protože to byl prostě nejchytlavější nabízený příběh. Nyní – jako už mnohokrát předtím – tento příběh nabízí krajní pravice a mladí jdou ve velkým za touto emocí. Není nutné jim kvůli tomu nadávat rovnou do fašistů.
Otázka by tedy neměla být: „Proč ti mlaďoši volí tak příšerně?“ Ale: „Co jsme my starci udělali špatně, že je pro mladé najednou příběh krajní pravice tak sexy?“ To je ta správná otázka, ne nekonečné výčitky mladým.
#ToPodstatné: Takže: Co jsme my starci udělali špatně, že je pro mladé najednou příběh krajní pravice tak sexy?
Jak vytunelovat korunu snadno a rychle
V nedávném newsletteru jsem popisoval chystaný propodnikatelský balíček vlády. Takřka vše bylo pozitivní, akorát jsem upozornil na jeden zjevný nesmysl. Připomenu:
„Na závěr vyberu jeden velmi nebezpečný návrh ministerstva financí: „Výplata mzdy v cizí měně: Na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem umožnit sjednání a výplatu mzdy v eurech i zaměstnancům, kteří nemají místo výkonu práce v zahraničí.“ Už jsme to probírali v newsletteru: není možné mít fungující měnovou politiku pro korunovou měnovou oblast a zároveň ji už při tak vysokém procentu euroizace dál ničit zaváděním danění v eurech a nyní i výplatami v eurech. To není nic pro či proti euru, jen je to makroekonomický nesmysl a kdybychom měli v čele ministerstva financí ekonoma, nic takového by ani náhodou nemohl navrhnout. Příběh, jak pod praporem obrany koruny ji nakonec zcela vytunelujeme, tak píše další překvapující kapitoly…“
Myslel jsem, že to je jen jeden z dalších nekvalifikovaných návrhů tuzemského ministerstva financí, který brzo pod tlakem relevantní odborné kritiky zapadne. Ale k mému údivu návrh asi není omyl. Ministerstvo ho finalizuje. Lobbuje za něj dokonce i člen NERVu Dominik Stroukal s kouzelným argumentem (nazval bych ho asi „monetárně-černobylským“), ať si v Česku každý rozhodne, jakou tu chce měnu: „Kdokoliv se obává toho, že to výrazně sníží účinnost měnové politiky, tvrdí tím, že tady bráníme nějaké mase lidí, aby dělali něco, co dobrovolně chtějí, úplně nesmyslným zákazem. Pokud je tady skutečně taková poptávka po euru, máme jednu z odpovědí na otázku, jestli tady mít euro, nebo ne, už zodpovězenou. Pokud ho lidi nechtějí, tak nám to může být jedno, jestli to otevřeme.“
Tohle už začíná být opravdu docela vážný hazard se základním konceptem optimální měnové unie, na kterém stojí každá fungující měna. Jistě, v Česku poměrně masivně probíhá euroizace, podniky si ve velkém půjčují v eurech. Mohou nově dokonce platit daně v eurech, což není podle mého šťastné podporovat, protože se tak přenáší náklady na kurzové riziko na stát, ale to se dá ještě vydržet.
Nicméně vyplácet lidem mzdy v eurech a zároveň mít oficiálně korunu, je absolutní nesmysl. V Česku by v podstatě vznikly dvě měnové unie. Například kolem Mladé Boleslavi eurová, někde na Beskydsku zase korunová. Jednu ovládá Frankfurt, druhou Příkopy. Již v inflační krizi vznikla relevantní diskuze, zda je ČNB schopna ještě uchladit tak moc euroizovanou ekonomiku. Ale řešením rozhodně není ještě větší euroizace a zároveň zachování koruny.
Stroukalovi velmi správně v odkazované diskuzi Rozhlasu oponuje Lukáš Kovanda, že buď euro, nebo korunu, ale rozhodně ne obojí. Nikdy bych nevěřil, že to někdy řeknu, ale je to tu: Zlatý Kovanda!
#ToPodstatné: Jak budeme říkat vytunelované koruně v nefunkční koruno-eurové měnové unii? Keuro?