← zpět na archiv

Eurofrakce Agrofert

Líté diskuze o tom, jak je Andrej Babiš proruský či protiruský, prodemokratický či protidemokratický, pravidelně zapomínají na jedno – že na prvním místě je vždy Agrofert a ten určuje agendu ANO. Folow the money. Dokud bylo třeba dbát na úvěry v západní Evropě a rozvoj močůvkárny Piesteritz v Německu, chtěl být u stolu s mainstreamovými lídry Evropy. Proto mu Pavel Telička zařídil angažmá u euroliberálů, kde kdysi dávno udávali tón němečtí svobodní, až později frakci „anektoval“ francouzský prezident Emmanuel Macron. Babiš nikdy hodnotově do eurofederalistické nepatřil a je dobře že tato absurdita skončila (stejně jako kdysi angažmá Viktora Orbána u eurolidovců).

Babiš ovšem není vyhazován, jen jde ze svého pohledu za lepším. A opět, prosím, neportrétujme ho v první řadě jako pucfleka Orbána či Fica. Na prvním místě je jako vždy, ano, tedy ANO, Agrofert. Jen pár citací z poslední výroční zprávy holdingu: „Zemědělská prvovýroba v rostlinné i živočišné oblasti je Skupinou uskutečňována především v České republice, na Slovensku a v Maďarsku.“ „Společnost NT Kft. k 31. prosinci 2022 evidovala souhlas od maďarského ministerstva financí s poskytnutím slevy na dani až do výše 356 394 tis. Kč (5 925 095 tis. HUF) v běžných cenách. Společnosti však byla dodatečně poskytnuta také investiční dotace, která měla za následek snížení slevy na dani na výši 227 249 tis. Kč (3 778 032 tis. HUF) v běžných cenách.“ „V roce 2022 společnost NT Kft. vykázala a přijala v roce 2022 investiční dotaci v částce 49 050 tis. Kč (778 447 tis. HUF) od Agentury pro rozvoj venkova (MVH) a zbylou částku 8 944 tis. Kč (141 941 tis. HUF) z celkové investiční dotace ve výši 96 849 tis. Kč (1 610 127 tis. HUF) od maďarského ministerstva zahraničních věcí a obchodu.“ „Společnost Duslo, a.s. k 31. prosinci 2022 evidovala investiční pomoc ve formě daňové úlevy na dani z příjmu v celkové výši 1 412 174 tis. Kč (58 560 tis. EUR), ze které bylo již čerpáno v minulých letech.“

Dotační průmysl holdingu činí dle poslední výročky 1,7 mld provozních dotací a 0,2 mld investičních dotací, a vedle Česka (kde na žádnou halasně ohlašovanou deagrofertizaci nikdy nedošlo) právě hlavně na Slovensku a v Maďarsku.

Rodící se nová eurofrakce tedy není primárně formována nějakým postojem k Putinovi či Green Dealu, ale jako vždy střetem zájmů českého byznysmena. Z pohledu Česka je absurdní, aby bývalý a možná zase budoucí premiér nebyl v žádné významné frakci (a navíc kontakt na Macrona by se při počátku stavby Dukovan, které vyhrají právě Francouzi, i velmi hodil). Ale z pohledu holdingu je asi záhodno mít vehikl, kde se dá potkat s pány čím dál macatějších dotací na Slovensku a v Maďarsku, tedy Robertem Ficem a Viktorem Orbánem. Zároveň je kvůli ochraně východoněmecké močůvkárny prakticky jisté, že Babiš zavetuje AfD, kdyby se případně o vstup snažila. Při tolika nových europoslancích však nebude pro tuto trojici problém najít mandáty z dalších čtyř zemích, aby frakce vznikla. (Novou frakci také možná Babiš využije k výchově proxy strany pro sněmovní volby, tedy Přísahy a Motoristů.)

Česko tak nemá ani lídra vládní koalice, ani lídra sněmovní opozice v žádné ze tří rozhodujících eurofrakcí, což je sice husarský kousek, ale svým způsobem také unijní czexit.

A na závěr obvyklé prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.

Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.

Politika jako tvrdý bulvár

Moralizování se na rozdíl od mnohých jiných vyhýbám jako čert kříži, nicméně tady bych si potřeboval něco už objasnit. Opravdu funkcionář ODS Pavel Novotný napsal na sociálních sítích o někom, že mu zemře dcera, a není za to vyloučen ze strany? Jak hluboko chce ještě současná vůdčí vládní strana klesnout, aby si udržela alespoň nějakou pozornost?

Je to vlastně zajímavé porovnání: Je horší amorální Andrej Babiš, který popírá například existenci romského holocaustu, všechny uráží a na své oponenty si objednává složku se slovy: „Udělejte mi podklady na toho zm**a.“? Nebo distingovaný profesor politologie, který si pečlivě pěstuje image slušného konsenzuálního konzervativce, ale zároveň dává ve straně průchod tomu nejsprostšímu babišovskému marketingu?

Ve slušné konzervativní straně by se někdo jako Pavel Novotný nikdy nemohl stát starostou. I ti, kteří neví, jaký novinářský odpad provozoval v bulváru, tak asi znají jeho výrok o zpěvačce Bartošové ještě před její smrtí: „Samozřejmě, my ji skutečně zabijeme. Ona se však zabíjí i sama, ale o tom se nebavme. Faktem je, že na ní dlouhá léta parazitujeme, lidsky ji už i lituji. Uvědomuji si, že když ji vyfotí pomočenou, je to nedůstojné, a že skutečně přispíváme k jejímu blížícímu se konci. Poptávka po ní je neskutečná, články o ní si otvírají i lidi, kteří bulvár nečtou. Pak jdou hranice stranou a budeme na ní parazitovat až do konce a ještě půl roku po něm. Je to tvrdé a morálně špatné, ale tak to je.“

Je nepochopitelné, že Novotný úplně stejné metody jako na Bartošovou aplikuje na údajně konzervativní stranu a ta si to také nechá líbit. V roce 2020 Novotný řval od sjezdového pultíku na léta opoziční stranu „Podívejte se, k*rva, jakou práci prodává Babiš, ale dokáže to prodat.” a „O vás nepsala půl roku ani regionální příloha Rudého práva.“ a místo okamžitého vyhazovu dostal obratem 65 hlasů, aby se stal rovnou 1. místopředsedou naší nejvýznamnější tradiční strany.

Jakmile ODS ze sebe udělala dobrovolně politickou verzi Bartošové, Novotný se k ní tak začal s gustem chovat. Přestože ji ponižuje, uráží a svými patetickými výlevy devastuje, vždy mu ODS odpustí, protože trestaný Novotný přitahuje pozornost politicko-bulvárních novinářů, kteří místo toho, aby ho ignorovali a psali o něčem podstatném, tak mu dopřávají neustále důležitosti. Novotný si už vychová i stranický „dorost“ – tweety o tom, že máme vystoupit OSN či o kandidátovi třetí pohlaví na eurokomisaře, jsou zoufalými pokusy být alespoň trochu jako Novotný. Trochu to ještě drhne, ale učí se. Něco takového by si přitom dotyční politici ještě před 10 lety ani omylem neodvážili napsat, protože by je obratem čekal vyhazov. Získávají tak onu zmiňovanou pozornost regionální přílohy Rudého práva a považují to za pěkný mediální úspěch.

Mylně. Ze dvou důvodů. Novotný nikdy v bulváru skutečně neuspěl, dokázal sice pozornost vytáhnout rychle nahoru, ale nikdy nedokázal stabilizovat náklad, protože volil příliš odporné metody. To samé je vidět i na jeho politické práci, kdy získává několikadenní pozornost, ale celá značka ODS se tím jen o to rychleji propadá. A druhý důvod je ještě vážnější: v ODS je stále velké množství kvalitních ministrů, poslanců a skutečných starostů, kteří by si zasloužili mediální pozornost a bylo by dobré je potáhnout ve straně nahoru. Nicméně nemohou získat pozornost, protože vedení strany dává přednost prezentaci tvrdým a žalovatelným bulvárem.

Nepochopitelná ztráta soudnosti u hlavní vládní strany Česka.

Školství potřebuje 40 miliard navíc. Nedostane

Ministr školství Mikuláš Bek může být nakonec rád, že se nyní probírají jeho papalášské aféry. A výmluva, že spěchal s majáčkem do Hajan u Brna, nepostrádá haškovský humor z dějin Strany mírného pokroku v mezích zákona. Protože to podstatné je úplně někde jinde: Kde vzít 40 miliard pro školství na příští rok, když ve střednědobém výhledu je pokles pro tuto kapitolu dvě miliardy.

Není to žádný socialismus a bezduché lití peněz do černé díry. Jen vládní strany zapomněly plnit své vlastní programové prohlášení. Mapuje to nová studie IDEA s všeříkajícím názvem „Platy učitelů v roce 2023 a výhled: jízda z kopce“.

„Pro vývoj platů učitelů je určující vývoj veřejných vzdělávacích výdajů země, konkrétně podíl těchto výdajů na HDP. V Česku dosáhl historického maxima v roce 2021, což zhruba odpovídalo průměru zemí EU27 i OECD. Na základě známého vývoje, Střednědobých výhledů státního rozpočtu (SDV SR) a predikce vývoje české ekonomiky tento podíl v dalších letech klesal, poklesne v roce 2024 a velmi pravděpodobně i v letech 2025 a 2026. Stávající SDV SR totiž, kromě jiného, nezohledňuje nové zákonné zakotvení relativních platů učitelů na úrovni 130 % průměrných mezd v ekonomice. Pokud by se měl podíl školských výdajů na HDP v roce 2025 vrátit na průměr zemí EU27 roku 2021, musely by být výdaje o zhruba 40 mld. vyšší, než předpokládají aktuální rozpočtové výhledy na rok 2025, tedy o 15 %.“

Pro pořádek uvedu, že jsem proti nápadu fixovat plošně nějaké skupině veřejných zaměstnanců jejich platy od počátku brojil (a paradoxně jsem tehdy dostával od politiků za uši, že nepřeji učitelům), ale současný pád jejich reálných platů je zcela nepřijatelný. Ostudné je pak to, jak to celé Bek politicky schovává za vymyšlené poměřování vůči platům před dvěma lety a ještě v reálu v tom jsou schované i peníze na kuchařky a školníky.

Pádem na 111 procent v příštím roce se v podstatě dostanou učitelé zpět na průměrnou mzdu, tedy do roku 2018 před razantním růstem.

Je pravděpodobné, že Bek nakonec něco dostane, ale budou to jednotky miliard, když jsou třeba desítky miliard. Je pozoruhodné, že se nikdo neptá, kde se vezme v rozpočtu 233 miliard na vojenskou techniku či 300+ miliard na Dukovany a už vůbec ne, čím se zalepí 300miliardové každoroční schodky, nicméně do školství nelze investovat, protože přeci nejsou peníze. To už ovšem není ani tak vina slabého ministra školství, ale vědomé řazení priorit jeho stranického šéfa: pokud ten si zvolil za důležitější bobtnání výsluh a navyšování platů ve svém rezortu vnitra, pak šetření musí dohnat nějakého z jeho stranických kolegů, i kdyby před tím s majáčkem ujížděl do Hajan seberychleji.

Zdeněk Kudrna: Konec začátku (debaty o euru)

Minulý newsletter o tunelování koruny povolením výplat v eurech a o zavádění „keura“, tedy nefunkční měnové unie, která ještě není v euru, ale ČNB už nad ní nemá moc, vzbudil hodně ohlasů. Ze všech vybírám příspěvek elitního ekonoma Zdeňka Kudrny. Díky za to!

„Snadno se shodneme, že “buď euro, nebo korunu, ale rozhodně ne obojí” je rozumný způsob jak využít výhod buď společné nebo nezávislé měny a nepropojit nevýhody obou. Nicméně dosažená míra euroizace středního a velkého korporátu transformuje teoretickou debatu euro vs koruna na empirickou otázku jestli spíše dokážeme:
* “(re)korunizovat” korporát a tím obnovíme transmisi monetární politiky ČNB, nebo
* euroizovat domácnosti, čímž se posuneme k přijetí jednotné měny.

Chorvatsko, kde zděděná “markoizace” bývalé Jugoslávie vedla k vysoké euroizaci firem i domácností, se téměř dvě dekády před vstupem do eurozóny aktivně snažilo prosadit domácí měnu. Ačkoli v té době byla kuna stabilní, podíl euroizace dočasně snížila jen globální/euro krize. Chorvatská zkušenost naznačuje, že jakmile se euro zabydlelo, cesta zpět neexistovala.

Míra euroizace větších firem v Česku je poprvé srovnatelná s chorvatskými čísly. Z toho vyplývá, že pokud se firmy rychle nevrátí ke koruně, budeme s velkou pravděpodobností mít “Keuro” dlouhodobě. Ač úrokový diferenciál už trochu klesl, data ČNB návrat k financování v korunách nenaznačují. Pokud to tak zůstane, pak během dvou či tří let bude euroizace domácností jedinou cestou z Keura.

Před voliči by tak nestála teoretická otázka, zda přistoupit ke společné měně, ale veskrze praktická, zda si přejí příští výplatu v korunách či eurech. Ještě důležitější by bylo následné rozhodnutí, zda splácet hypotéku v eurech či korunách. Pokud voliči neodolají levnějším hypotékám v eurech - přesto že je banky, politici i televizní ekonomové budou informovat o rizicích - Česko definitivně vykročí do eurozóny. Pokud však hypotéky zůstanou v korunách, bude Keuro - spletitá symbióza koruny a eura - na dlouho.

Dramatická euroizace firmem dělá z technikálie o výplatě mezd důležité rozhodnutí, které si zaslouží širší politickou debatu. Celkem na to sedí churchillovská parafráze: není to konec debaty o euru, není to ani začátek jejího konce, avšak může to být konec začátku této debaty.“

Ještě připojuji malý souhrn z naší následující diskuze. Shoda, že takhle devastovat korunovou měnovou unii není rozumné, je nám společná, jen jsem namítal argument Chorvatskem. To podobně jako většina postkomunistických východoevropských států nemělo vlastní měnovou politiku, ale bylo do počátku navázáno na marku, pak euro. V takovém případě je třeba do eurozóny pádit co nejrychleji. Česko se nicméně ale vždy poměřovalo s Polskem, Maďarskem a chvíli Slovenskem, které vlastní měnovou politiku měly. Na to správná reakce ZK, že to sice ano, ale po kurzovém závazku a euroizaci se manévrovací prostor ČNB už také notně zúžil. A diskuze 2 o hypotékách v eurech TLTR: nakonec jsme se shodli, že hypotéky v eurech by byly klíčovou hrozbou „keura“, banky by je již mohly nabízet, protože by někteří měli dostatek ručení z eurovýplat, nicméně stát by byl nucen do extrémních makroprudenčních opatření, aby tu neměl jednou krizi s FX hypotékami. Na závěr ocituji už jen velmi přesný postřeh ZK: „Tvářit se, že jsme pořád ve Švédsku, když už frčíme po chorvatské cestě, nejde.“

#To podstatné: Pěkné léto!

Každý příspěvek v newsletteru zakončuji otázkou na #ToPodstatné. Ve 199. dílu newsletteru jsem si to odpustil. A to z praktických důvodů: čtete poslední newsletter před prázdninovou pauzou, dvoustý newsletter přijde do mailu až v září.

Díky za všechny debaty v tomto „školním roce“, zase jsem se toho z vašich reakcí spoustu naučil a opustil tak pár svých mylných názorů. Po odchodu z denní novinařiny se newsletter pro mě stal cenným prostředkem, jak sice stále o ničem nevědět vše, ale o všem vědět alespoň trošku.

Takže díky za to, pěkné prázdninové měsíce, odpočiňte si.