Protičínský eurokomisař
Pokud se tento týden naplní zvěsti, že ministr obchodu a průmyslu Jozef Síkela se přesune do Bruselu na post eurokomisaře pro obchod (rozuměj zahraniční obchod), bude to obrovský úspěch pro něj, ale i pro Česko. Takto seniorní post v komisi dosud Čech nezastával, přitom mnohé menší národy ze střední a východní Evropy od Lotyšů po Slováky se již dokázaly probojovat vysoko.
V domácí politice Síkela nebyl nijak úspěšným ministrem. Od počátku svého vládnutí se vyznačoval pozoruhodnou nekomunikativností nejen s novináři, ale i s klíčovými stakeholdery v obchodu a průmyslu. Jeho počáteční reakce na energetickou krizi byla tak slabá, že se design celé podpory přesunul na Úřad vlády a tu a tam do mezirezortu přišly normy ještě s podpisem jedné významné poradenské firmy a ne někoho ze stovek úředníků ministerstva, jak by tomu mělo správně být. Bizarním závěrem je jeho dosud nezdůvodněný nákup Net4Gas. Jakkoliv byla a je kampaň v médiích poraženého uchazeče Daniela Křetínského zcela nepřijatelná, veřejnost dosud netuší, k čemu mít trubky, kterými dlouho nic nepoteče, bude stát obří peníze je udržovat a klidně to mohl dělat dobře regulovaný soukromník.
O co horší to bylo doma, o to lepší to však bylo na evropské půdě. Síkela v Bruselu během předsednictví zazářil, byl to často přesně ten typ jednání, který investiční bankéř uměl. (Navíc mu k respektu také pomohlo, že prakticky jako jediný ekonomický ministr české vlády dokázal v Bruselu souvisle promluvit anglicky.)
Co ho nakonec v rámci složitě vyvažovaných vlivů v matici moci Ursuly von der Leyen posunulo až k postu komisaře pro obchod? Nekoukejme se jen na úspěch českého předsednictví a různé politické přetlačované (opravdu netuším, jak je to aktuálně mezi španělskými socialisty, holandskými křesťanskými demokraty a nevím kým ještě). Důležité jsou i také takzvané Political Guidelines, jakýsi politický jízdní řád nové komise, který už von der Leyen zveřejnila a pak to rozepíše jednotlivým komisařům do takzvaných Mission Letters.
Co v Political Guidelines Leyen oznámila k zahraničnímu obchodu? Bez překvapení chce „volný a férový“ zahraniční obchod a „vytvářet dlouhodobé, vzájemně výhodná partnerství“. V Česku se již pomalu na sítích rodí odborníci na to, jak má Síkela prosadit do praxe smlouvy s Mercosurem (Brazílie, Argentina, Uruguay a Paraguay). Ale Leyen toho oznamuje mnohem více: „Navrhneme novou strategickou agendu EU-Indie a posílíme spolupráci s ASEAN.“ A to samé pro Afriku: „Potřebujeme nové impulsy v naší vzájemné partnerství s Afrikou před dalším summitem EU-Africká unie v roce 2025.“
Ale pak je tam jedna pasáž, která je důležitá a je zařazená právě do sekce zahraničního obchodu: „Budeme spolupracovat s Japonskem, Koreou, Novým Zélandem a Austrálií, se kterými čelíme společným výzvám v oblasti kybernetiky, vesmíru a v oblasti bezpečných dodávek kritických nerostných surovin a technologií. To zahrnuje naše společné úsilí o nasazení celé škály našich politik s cílem odradit Čínu od jednostranné změny stávajícího stavu vojenskými prostředky, zejména pokud jde o Tchaj-wan.“
Ze zahraničního obchodu EU se zjevně má stát jedna z důležitých front zadržování čínského nástupu. A je možné, že právě protičínské postoje českého establishmentu z poslední doby utvořily ten poslední dílek skládačky, kdo má obsadit důležitý post komisaře pro obchod.
A na závěr obvyklé prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.
Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.
Draghiho objednávka u Síkely
V newsletteru důkladně rozebereme novou, notně devastující zprávu italského expremiéra a exšéfa ECB Maria Draghiho o unijní konkurenceschopnosti. Nicméně začněme tím, že velká část zprávy je vlastně objednávkou budoucí politiky právě u Jozefa Síkely (pokud tedy dosáhne na zahraniční obchod).
A to včetně čínského zadržování, o kterém už byla řeč: „V oblasti kritických surovin jsme závislí na několika málo dodavatelích, zejména na Číně, přestože celosvětová poptávka po těchto materiálech prudce roste v důsledku přechodu na čistou energii. Jsme také velmi závislí na dovozu digitálních technologií. Pokud jde o výrobu čipů, 75-90 % celosvětové kapacity na výrobu destiček se nachází v Asii. Tyto závislosti jsou často obousměrné - například Čína spoléhá na EU, která absorbuje její nadbytečné průmyslové kapacity -, ale další velké ekonomiky, jako jsou USA, se aktivně snaží od této závislosti odpoutat. Pokud EU nebude jednat, riskujeme, že budeme zranitelní vůči nátlaku. V tomto prostředí budeme potřebovat skutečnou „zahraniční hospodářskou politiku“ EU, abychom si udrželi svobodu - tzv. statecraft, suverenitu. EU bude muset koordinovat preferenční obchodní dohody a přímé investice se zeměmi bohatými na zdroje, vytvářet zásoby ve vybraných kritických oblastech a vytvářet průmyslová partnerství k zajištění dodavatelského řetězce klíčových technologií. Pouze společně můžeme vytvořit potřebnou tržní páku, abychom toho všeho dosáhli.“
Zpráva je opravdu děsivá, co se týče unijní závislosti na čínském vlivu (a ne, nejde větší nezávislosti dosáhnout jen tím, že čeští politici ostře vystupují proti Číně, odmítají s ní obchodovat, a pak si čínské suroviny a služby nakoupí přes Německo).
Draghiho zpráva – podobě jako Leyenové Political Guidelines vyzývají k hodně rychlému pokroku v mezinárodních obchodních smlouvách, které přinesou stabilitu. Na Síkelovi bude nejen praktické provedení, ale i vyjednání vhodného balancu mezi dosavadní globalizační politikou „Frieden durch Handel“ a severokorejskou politikou čučche. První EU přepískla, druhé rozhodně nechce.
#ToPodstatné: Jak chytře přetlačit Čínu? A jde to vůbec?
EU nevzkvétá
Při čtení Draghiho zprávy se jistě leckomu vybaví parafráze jistého slavného projevu. Mohla by znít asi takto: „Předpokládám, že jste mne nenavrhli k sepsání této zprávy, abych vám i já lhal. EU nevzkvétá.“
Letité české hádky o tom, zda se více roste s eurem nebo bez eura, Draghi shazuje ze stolu s tím, že se v Evropě neroste dostatečně nikde: „Hospodářský růst v EU byl v posledních dvou desetiletích trvale pomalejší než v USA, zatímco Čína ji rychle doháněla. Rozdíl mezi EU a USA v úrovni HDP v cenách roku 2015 se postupně prohloubil z mírně přes 15 % v roce 2002 na 30 % v roce 2023, zatímco na základě parity kupní síly (PPP) vznikl rozdíl 12 %.V přepočtu na obyvatele se rozdíl prohloubil méně, protože v USA došlo k rychlejšímu růstu populace, ale stále je značný: v paritě kupní síly se zvýšil z 31 % v roce 2002 na současných 34 %.Hlavním faktorem tohoto rozdílného vývoje byla produktivita. Přibližně 70 % rozdílu v HDP na obyvatele oproti USA v paritě kupní síly lze vysvětlit nižší produktivitou v EU. Pomalejší růst produktivity je zase spojen s pomalejším růstem příjmů a slabší domácí poptávkou v Evropě: v přepočtu na obyvatele vzrostl reálný disponibilní příjem v USA od roku 2000 téměř dvakrát více než v EU."
EU ztrácí firmy, které jsou schopny obstát ve světovém obchodě: „Podíl EU na světovém obchodu klesá, přičemž od začátku pandemie došlo k výraznému poklesu.Na druhé straně se snižuje postavení Evropy v oblasti vyspělých technologií, které budou hnací silou budoucího růstu. Pouze čtyři z 50 největších světových technologických společností jsou evropské a globální pozice EU v oblasti technologií se zhoršuje: od roku 2013 do roku 2023 klesl její podíl na globálních tržbách z technologií z 22 % na 18 %, zatímco podíl USA vzrostl z 30 % na 38 %.Evropa naléhavě potřebuje zrychlit tempo inovací, aby si udržela vedoucí postavení ve výrobě i aby vyvinula nové průlomové technologie.“
Opět smírně a silně negativně rozhřešuje Draghi diskuze, který stát má jak drahé energie. V EU jsou drahé všude: „Ačkoli ceny energií oproti svým maximům výrazně poklesly, podniky v EU se stále potýkají s cenami elektřiny, které jsou 2-3krát vyšší než v USA, a s cenami zemního plynu, které jsou 4-5krát vyšší. Dekarbonizace by mohla být pro Evropu příležitostí jak k převzetí vedoucí úlohy v oblasti nových čistých technologií a řešení pro cirkulaci, tak k přesunu výroby energie směrem k bezpečným a levným čistým zdrojům energie, jimiž EU disponuje. Zda Evropa dokáže tuto příležitost využít, však bude záviset na tom, zda budou všechny politiky v souladu s cíli EU v oblasti dekarbonizace. Přechod na energetiku bude postupný a fosilní paliva budou hrát hlavní roli v cenách energie i po zbytek tohoto desetiletí, což hrozí pokračující cenovou nestabilitou pro koncové uživatele.“
Jako dodatečnou věc Draghi zmiňuje demografii, ale já si myslím, že je to vlastně základ. Pokud tady za 50 let bude méně lidí v produktivním věku než v roce 1960 a zároveň nezvládneme přejít na udržitelnou migraci, tak není moc co řešit: „Demografický vývoj a pracovní síla V minulosti byl růst pracovní síly významným faktorem růstu HDP ve všech velkých ekonomikách, neboť počet obyvatel v produktivním věku se neustále zvyšoval. V EU se však růst počtu obyvatel v produktivním věku od 90. let 20. století zpomalil a v posledním desetiletí začal celkově klesat, zejména v důsledku snižující se porodnosti. Kladná čistá vnitřní migrace nekompenzuje pokles počtu obyvatel EU. Dlouhodobé populační prognózy naznačují další pokračující pokles počtu obyvatel EU. Tento pokles je v kontrastu s USA, jejichž populace by měla v příštích desetiletích nadále růst, i když zpomalujícím se tempem.“
#ToPodstatné: A co ve zprávě zaujalo vás?
Co se z Draghiho plánu zrealizuje a co ne?
No to je otázka. Tak pojďme tipovat, pět z pěti je maximum.
5/5 Společná obranná politika a podpora obranného průmyslu
Sice nás k tomu donutil až Putin, nicméně zdá se jisté, že masivní investice půjdou do obrany. A vzhledem k bezpečnostní situaci je pravděpodobné, že v harmonizaci pokročí i operativa unijních armád a mezi 12 druhy evropských tanků bude snadné přesedat jako mezi 12 evropskými značkami aut: „Po delším období míru v Evropě a bezpečnostnímu deštníku USA nyní pouze deset členských států vynakládá více než 2 % HDP v souladu se závazky vůči NATO, ačkoli výdaje na obranu rostou. Obranný průmysl potřebuje obrovské investice, aby dohnal ztrátu. Pro srovnání, pokud by všechny členské státy EU, které jsou členy NATO a které dosud nedosáhly 2% cíle, tak učinily v roce 2024, výdaje na obranu by se zvýšily o 60 miliard EUR. Další investice jsou rovněž nutné k obnovení ztracených schopností v důsledku desetiletí nedostatečných investic a k doplnění vyčerpaných zásob, včetně těch, které byly věnovány na podporu obrany Ukrajiny před ruskou agresí. V červnu 2024 Komise odhadla, že v příštím desetiletí budou zapotřebí dodatečné investice do obrany ve výši přibližně 500 miliard EUR.“
4/5 Větší podpora centralizovaného unijního výzkumu
Draghi požaduje 200 miliard eur do výzkumu na dalších 7 let, má vzniknout “European Research and Innovation Action Plan”, prostředky European Research Council (ERC) by se měly zdvojnásobit, měl by být zavedený jednotný unijní patent. A asi nejzajímavější věc pro start-upy: „Inovativním začínajícím podnikům dát možnost přijmout nový právní statut platný v celé EU („inovativní evropská společnost“).“ Má tam toho více, například snadnější mergery (speciálně v telekomunikacích), nicméně tohle je základ. Určitě se to nebude prosazovat snadno (Protože odkud půjdou ony větší peníze na výzkum? Přesně tak, z peněz na nepříliš efektivní kohezi střední a východní Evropy), ale šance na podporu je.
3/5 Centralizace energetické politiky
V nějaké míře se to určitě stane. Draghi připomíná, že ani u nových věcích nejsme schopni společného postupu a ilustruje to na rozdílných cenách LNG pro jednotlivé státy. „Zpráva doporučuje posílit společné zadávání veřejných zakázek - přinejmenším pro LNG - s cílem využít tržní sílu Evropy a navázat dlouhodobá partnerství se spolehlivými a diverzifikovanými obchodními partnery jako součást skutečné strategie EU v oblasti plynu.“ S velkou pravděpodobností se také už snad konečně odpoutá cena elektřiny od plynek (to jsou ty Síkelovy „závětrné“ elektrárny): „Přenos výhod dekarbonizace zároveň vyžaduje politiky, které lépe oddělí cenu zemního plynu od čisté energie. EU by měla oddělit odměňování energie z obnovitelných zdrojů a jaderné energie od výroby energie z fosilních paliv tím, že naváže na nástroje zavedené v rámci nové koncepce trhu s elektřinou - jako jsou PPA a obousměrné smlouvy o prodeji - a postupně harmonizovaným způsobem rozšíří PPA a smlouvy o prodeji CfD na všechna aktiva z obnovitelných zdrojů a jaderné energie.“ O čem bych hodně pochyboval, je Draghiho atak na danění energií a speciálně pak efektivitu ETS: „Na rozdíl od EU USA neuvalují na spotřebu elektřiny a zemního plynu žádné federální daně. Jelikož výroba elektřiny spadá do oblasti působnosti systému EU pro obchodování s emisemi, je její uhlíková náročnost navíc zahrnuta do nákladů na výrobu elektřiny. Tyto náklady jsou v EU vysoké a kolísavé (v případě výroby elektřiny z plynu v EU dosahují 20-25 EUR/MWh), zatímco v Kalifornii se stejné náklady pohybují kolem 10-15 EUR/MWh. Bez započtení nákladů na CO₂ hrazených výrobci (které se podle odhadů budou v roce 2022 pohybovat v rozmezí 15-20 % nákladů na komoditu) se výrobní náklady pohybují v rozmezí 45 % u domácností a 65 % u průmyslových maloobchodních cen.“
1/5 Investice ze společného dluhu a společného kapitálového trhu
Draghi navrhuje zásadní investice (to se ještě všem jistě líbí): „Potřeba finančních prostředků, které EU potřebuje ke splnění svých cílů, je obrovská, ale produktivní investice jsou navzdory velkým soukromým úsporám slabé. Ke splnění cílů stanovených v této zprávě je podle nejnovějších odhadů Komise zapotřebí minimálně 750 až 800 miliard EUR dodatečných ročních investic, což odpovídá 4,4-4,7 % HDP EU v roce 2023. Pro srovnání, investice v rámci Marshallova plánu v letech 1948-51 odpovídaly 1-2 % HDP EU. K dosažení tohoto zvýšení by bylo třeba, aby podíl investic v EU vzrostl z dnešních přibližně 22 % HDP na přibližně 27 %, což by zvrátilo několik desetiletí trvající pokles ve většině velkých ekonomik EU.“
Jenže pak dojde i na to odkud. Byl by to společný dluh, což léta konfliktní téma, Německo už řeklo ne. K tomu se navíc přidává ne zcela sdílený pocit, že první vlaštovka v podobě NextGenerationEU se tak úplně zdařila a přitom už v roce 2028 bude třeba vše začít splácet: „EU by měla přejít k pravidelnému vydávání společných bezpečných aktiv, aby umožnila společné investiční projekty členských států a pomohla integrovat kapitálové trhy. Pokud budou vytvořeny výše uvedené politické a institucionální podmínky, měla by EU pokračovat - na základě modelu NGEU - v emisi společných dluhových nástrojů, které by se využívaly k financování společných investičních projektů, jež zvýší konkurenceschopnost a bezpečnost EU.“
Druhou nohou by měl být společný kapitálový trh. Hezká myšlenka, ale politické problémy viz výše jako přes kopírák: „K uvolnění soukromého kapitálu musí EU vytvořit skutečnou unii kapitálových trhů (CMU), která bude podpořena silnějším důchodem. Jako klíčový pilíř CMU by se měl Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA) přeměnit z orgánu, který koordinuje národní regulační orgány, na jediný společný regulační orgán pro všechny trhy s cennými papíry v EU, podobně jako je tomu u americké Komise pro cenné papíry. Zásadním krokem k přeměně ESMA v takový orgán je úprava jeho řízení a rozhodovacích procesů podle podobného vzoru jako v případě Rady guvernérů ECB a jejich co největší odtržení od národních zájmů členských států EU.“
0/5 Passarellová unie
Na závěr Draghi ukryl i recept, jak by federalizoval EU, aniž by to byla federace. Nejsem si jistý, že kombinace passarel, posílené spolupráce a mezivládní spolupráce je to, co EU posílí. Spíš ji to rozbije, protože to jen posílí divergence. Ale určitě palec nahoru, že Draghi pojmenovává, co v současném legálním rámci jde: „Hlasování Rady kvalifikovanou většinou by mělo být rozšířeno na více oblastí, a pokud je činnost na úrovni EU zablokována, měl by být uplatňován diferencovaný přístup k integraci. Dosud bylo mnoho snah o prohloubení evropské integrace mezi členskými státy brzděno jednomyslným hlasováním v Radě Evropské unie. K rozšíření QMV by proto měly být využity všechny možnosti, které nabízejí Smlouvy o EU. Takzvaná „passerelle“ klauzule by měla být využita k zobecnění hlasování kvalifikovanou většinou ve všech oblastech politiky v Radě. Tento krok by vyžadoval předběžnou dohodu, která by podléhala jednomyslnosti na úrovni Evropské rady, a měl by pozitivní dopad na tempo přijímání klíčových legislativních iniciativ v EU. Pokud opatřením na úrovni EU brání stávající institucionální postupy, je další nejlepší možností, aby se stejně smýšlející skupiny členských států uchýlily k posílené spolupráci, jak předpokládají články 20 Smlouvy o EU a 329 Smlouvy o fungování EU. Posílená spolupráce nabízí dvě důležité záruky: souhlas Evropského parlamentu (EP) a soudní dohled Soudního dvora EU (SDEU). Vychází rovněž z návrhu Komise. Pro ilustraci, pokud EU nebude schopna zavést zvláštní režim pro inovativní společnosti v rámci běžných postupů, mohly by ochotné členské státy v rámci posílené spolupráce prozkoumat dobrovolný soubor pravidel pro 28 společností, který by harmonizoval právní předpisy týkající se práva obchodních společností a insolvence, jakož i několik klíčových aspektů pracovního práva a daní, které by byly postupně ambicióznější. V krajním případě by měla být zvážena mezivládní spolupráce.“
#ToPodstatné: Obodujete to jinak?