Dobře utajení lídři
Co mají společného Martin Kuba, Jan Grolich a Dietmar Woidke? Jsou to úspěšní regionální lídři – o víkendu Kuba ovládl volby v jižních Čechách, Grolich na jižní Moravě a Woidke v německém Braniborsku. Ale to není vše. Druhá shoda je v tom, že všichni lídři dokázali nalákat násobně více hlasů, než mají jejich strany na celostátní úrovni. A s tím souvisí třetí shoda. Nikdo z nich se nechtěl v kampani ukazovat s celostátními lídry svých stran.
Kuba byl sice ochotný kandidovat za svou ODS, Grolich za svou KDU-ČSL, ale jejich volební plakáty vlastní strany potlačovaly a personalizovaly lídra. A přesně tak to udělal i Woidke. Odmítl se podílet na kampani s kancléřem Olafem Scholzem, což bylo o to absurdnější, že kancléř má v Braniborsku poslanecký mandát. Ale bylo to správné rozhodnutí. Když před časem Scholz své spolustraníky v Durynsku a Sasku podpořil, byl z toho debakl. Do Braniborska nemohl a je to rovnou první místo.
A konečně je tu už i čtvrtá podobnost. Regionální lídři si nemíní své vítězství nechat sebrat nepříliš úspěšnými celostátními lídry. Kuba to řekl bez obalu, Woidke taky, nejpřijatelněji se chová ke svému vedení Grolich, ale možná jen proto, aby jej brzo nahradil.
Politické komentáře si nechám od cesty, už se toho přes víkend o volbách napsalo až dost na to, že ještě ani neznáme krajské koalice. Snad jen prosté konstatování, že pokud nejúspěšnější krajští lídři tají svou stranickou příslušnost, tak asi v těchto stranách na celostátní úrovni není něco v pořádku.
A na závěr obvyklé prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.
Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.
Nebyla přeci jen věda lepší volba?
Jako všichni jsem se pletl – dosavadní ministr průmyslu Jozef Síkela nedostal v Evropské komisi portfolio mezinárodního obchodu, ale jen několik obchodních projektů k portfoliu mezinárodního partnerství. Paradoxně tak ještě více sedí označení za „protičínského eurokomisaře“ – nejzajímavějším úkolem, který mu Ursula von der Leyen zadala, je podpora Global Gateway projektu, zadržování čínského vlivu podporou rozvojové pomoci a nových obchodních vazeb s cílem dosažení surovinové stability Evropy.
Není to tedy vůbec špatné portfolio, nicméně zcela určitě to není mezinárodní obchod, který má Slovák Maroš Šefčovič, kde jsou všechny podstatné věci, co Síkela chtěl. Do líté debaty, zda Češi v Bruselu uspěli či ne, se nebudu pouštět, jako Evropan jen především rád, že von der Leyen ze všech možných zájmů složila tým, který má v drtivé většině šanci projít v europarlamentu grilováním.
Jedna věc ovšem stojí za zmínku. Kombinace žádosti o „silné ekonomické portfolio“ spolu s asi dvaceti dalšími státy, odmítnutí nominovat dva kandidáty a tím rozšířit pool možných portfolií, nijak velké náklonosti mezi Síkelou a von der Leyen, upadající vliv ECR (kde je česká premiérská strana) na sestavování Komise a rezignace na závěrečný tlak na von der Leyen Česko přivedlo do finální nabídky mezinárodní partnerství nebo věda a výzkum. Síkela si bez překvapení vybral porfolio, které sedí víc investičnímu bankéři.
Je to ale to nejlepší pro Česko a jeho zájmy v EU? Jistě, Síkela bude mít pod sebou největší DG a hodně se nacestuje na všechny kontinenty. Možná se časem z dosavadní struktury komise posune od „rozvojovky“ a podřízenosti vůči Kaja Kallas k byznysu pod vertikálu Stéphané Séjourné a Maroš Šefčovič. Nicméně von der Leyen celkem oprávněně tipovala, že si Česko vezme mnohem zajímavější vědu a výzkum, kterou lze komunikovat dovnitř EU a bude to jedna z nových priorit Evropy (a bulharská exministryně zahraničí Jekaterina Zaharieva byla vhodná právě na „rozvojovku“ a mezinárodní partnerství, teď má místo toho jako už třetí Bulhar v řadě vědu).
K vědě a výzkumu ještě Bulharka dostala i startupy, takže je o to ještě zajímavější. V jejím Mission Letteru vidíme, že bude u rozšiřování European Innovation Councilu a notném posílení European Research Councilu. Evropský vědecký prostor by se měl stát „pátou svobodou“ v EU, to bude velké téma, pro Česko zásadní. Komisařka bude i u zásadní legislativy ohledně European Innovation Actu. Měla by také vymyslet funkční pravidla pro AI v EU a nahradit dosavadní program Horizon novým projektem. Na rozdíl od chytání lithia na střeše, mnohé z vědeckých projektů se nepochybně realizují a eurokomisařka si je připočte k dobru. K tomu má pod sebou své DG. To vůbec nevypadá na slabé portfolio v příštích pěti letech.
Shrnuto: Pokud jsme věděli, že opravdu máme na „silné ekonomické portfolio“, pak sázka na Josefa Síkelu byla správná. Pokud jsme na to neměli nebo si tím nebyli jisti, škoda že jsme nevyužili možnost nominovat i druhého kandidáta (Danuši Nerudovou, a pokud ta vadí, tak Editu Hrdou). Česko mohlo mít lepší nabídku. A i kdyby byla nakonec stejná, mohli jsme být u radikálních investic do vědy a výzkumu v příštích letech, jak to doporučuje Draghiho zpráva (ten navrhuje dokonce 200 mld eur do výzkumu v dalších sedmi letech).
#ToPodstatné: Brali byste raději vědu, nebo hledání lithia po všech kontinentech?
Ty nejkrásnější sliby…
Zatímco tým Ursuly von der Leyen bude chtít dohnat a předehnat sám sebe na evropské úrovni, v Česku máme sami sebe předehnat prostřednictvím již v newsletteru anoncované Hospodářské strategie. Jde o takový pomník Jozefa Síkely, který věští, že se posuneme mezi nejlepší desítku unijních zemí: „Hlavním cílem Hospodářské strategie bude umístit se v elitní desítce mezi zeměmi Evropské unie.“ Nevíme sice kdy a jak, nicméně pojďme na některé zásadní dílčí strategie z dokumentu (postupně jich v newsletteru probereme více).
Zaujal mě plán, jak zlepšit kvalitu státní správy. Poslední vlády dělají vše v přesném opaku avizovaných procesů, nicméně rozhodně zajímavý je například nápad novelizovat kompetenční zákon, což de facto znamená nové rozvržení ministerstev:
· Na základě robustní analýzy reformovat veřejnou správu, tj. výkon státní správy a samosprávy za účelem zvýšení efektivity poskytování veřejných služeb.
· Revidovat agendy státu, novelizovat kompetenční zákon či zpracovat kompetenční zákon zcela nový odpovídající budoucím potřebám.
· Vytvořit dopadové studie v oblasti státní služby a nastavit odpovídající akční plán, který reflektuje aktuálně zjištěné potřeby a doporučení OECD směrem k efektivnější veřejné správě v České republice.
· Uplatňovat evidence-based rozhodování a analytické práce ve veřejné správě.
· Zvýšit důraz na systémově správné provádění hodnocení dopadů regulace (RIA) před přijímáním nové legislativy a následné vyhodnocování, zda po implementaci legislativy bylo původních záměrů dosaženo.
· Motivovat obce ke spolupráci prostřednictvím společenství obcí. Rozšířit kompetence společenství obcí, které vykonávají vlastním jménem a na vlastní odpovědnost.
· V souladu s principem partnerství spolupracovat se samosprávami a zahrnovat je do souvisejících rozhodovacích procesů.
· Monitorovat naplňování standardu řízení kvality ve služebních úřadech.
· Provádět externí nezaujatý přezkum v oblasti řízení kvality ve služebních úřadech.
A ještě vyberu pro tento newsletter jednu strategii, a to je garance dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, naprosto zásadní věc, protože bez toho žádná modernizace hospodářství nemůže zafungovat. Můžete si odškrtávat, která opatření se z krátkodobého programového prohlášení vlády plynule přesouvají do tohoto dlouhodobého výhledu Hospodářské strategie:
· Směřovat k udržení strukturálního deficitu pod limitní hodnotou zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti.
· Zajistit středně a dlouhodobou udržitelnost veřejných financí České republiky.
· Realizovat důchodovou reformu s následujícími klíčovými parametry:
o Navázat věk odchodu do důchodu na dobu dožití – snížení deficitu důchodového systému dle dlouhodobých projekcí.
o Modifikace průměrně vyplácené penze ať už při výpočtu důchodové dávky nebo v průběhu výplaty a úpravy valorizací.
o Zvýšit motivaci osob, které chtějí a mohou pracovat v seniorním věku.
· Doplnit financování zdravotní péče formou soukromých zdrojů – zvýšení podílu soukromých zdrojů v podobě dobrovolného doplňkového připojištění.
· Důraz na efektivitu vynaložených výdajů, posílení role zdravotních pojišťoven v úhradovém mechanismu, digitalizace zdravotnictví.
· Podpora preventivní péče.
· Podpořit rozvoj pečovatelských zařízení – podpora zřizovatelů k dalšímu rozvoji pečovatelských zařízení a upřednostňování rozvoje komplexní domácí péče jako alternativy k dlouhé hospitalizaci.
Změnit financování sociálních služeb – změna financování sociálních služeb včetně legislativního vymezení a financování systému zdravotně-sociálního pomezí.
#ToPodstatné: K té změně kompetenčního zákona: jak byste vy přeskládali ministerstva a jejich agendy?
…a jejich kritika
Na Hospodářskou strategii mi píšete již mnoho připomínek a dotazů. Na mnohé připomínky k zaplatitelnosti a realizovatelnosti strategie nejlépe asi odpoví posudek Národohospodářského ústavu, který mám k dispozici. Uvádím část k financování:
„Strategie zcela zásadním způsobem podceňuje otázku fiskální udržitelnosti veřejných financí. Ačkoliv dlouhodobá udržitelnost veřejných financí je podle studie samotné “zásadní podmínkou pro úspěšnou hospodářskou strategii” (str. 66), studie se jí věnuje pouze okrajově a neposkytuje jakoukoliv představu toho, jak fiskální udržitelnosti dosáhnout. Na straně 67 se uvádí, že “svého střednědobého rozpočtového cíle by Česká republika měla dosáhnout v souladu se zákonem č. 23/2017 Sb. o pravidlech rozpočtové odpovědnosti ve znění pozdějších předpisů nejpozději v roce 2028. Tím by mělo být dosaženo otočení trendu v zadlužování a poměr dluhu k HDP by měl opět klesat”, což je zcela bezobsažná formulace, která se ani nesnaží předstírat, že existuje nějaká snaha tohoto cíle dosáhnout. Existence takové střednědobé strategie je přitom zcela zásadní i v tom, že umožní soukromým subjektům formovat očekávání ohledně budoucího vývoje daní a výdajů, a přispěje ke stabilnímu vývoji ekonomiky. V tomto ji nelze nahradit sekvencí krátkodobých opatření vynucených momentální politickou nebo ekonomickou situací.
Střednědobá strategie fiskální konsolidace by měla mít jasnou představu o sekvencování kroků, ale i o tom, jaký bude mix opatření zaměřených na zvýšení daní a na snížení výdajů. To je důležité i z toho hlediska, že agregátní důsledky obou typů opatření se mohou lišit i tím, že u opatření zaměřených na zvýšení daní lze očekávat větší kontrakční efekty.
Ve studii také zcela chybí jakákoliv představa o změně mixu daňových nástrojů. Zde stojí za zmínku dva dlouhodobě problematické aspekty veřejných financí, kterým by se hospodářská strategie měla věnovat. Tím prvním je nedostatečně řešený strukturální deficit primárně způsobený nedávným radikálním snížením daňové zátěže vysokopříjmových zaměstnanců a vysokopříjmových OSVČ vedoucí k výrazně nižšímu zdanění živnostníků ve srovnání se zaměstnanci, které vede nejen k nižšímu výběru daní celkově, ale také k neefektivně vysokému počtu živnostníků, problémy se Švarc systémem a dalšími projevy kvazi-šedé ekonomiky, a v neposlední řadě k budoucím problémům v důchodovém systému. Jak ukazuje současná praxe hospodářské politiky v ČR, bez opětovného navýšení daňové solidarity vysokopříjmových skupin, tj. obnovení z mezinárodního pohledu běžné úrovně daňové progrese, není možné investovat do prorůstových oblastí jako jsou vzdělání či výzkum a vývoj. Současná daňová politika, která nevedla k zásadnímu navýšení prorůstových soukromých investic, která ale kritickým způsobem podvazuje veřejné prorůstové investice a ohrožuje stabilitu a udržitelnost veřejných financí v rámci blížícího se stárnutí populace, je zásadní brzdou hospodářského rozvoje ČR.
Tím druhým problematickým aspektem, který opět snižuje rozpočtové příjmy, je nízká míra zdanění nemovitostí. Z ekonomického hlediska je správně nastavená daň z nemovitostí jedním z nejlepších nástrojů, který má nízké deformační efekty a nízké negativní vlivy na ekonomiku.
V kontextu fiskální udržitelnosti veřejných rozpočtů je třeba zmínit, že významným faktorem, který je opomíjen v celém textu Strategie, je existence signifikantního ekonomického růstu (i za přítomnosti státem možných spolufinancovaných prorůstových politik), protože rostoucí ekonomika sama významně přispívá k fiskální udržitelnosti, alespoň tedy k velikosti podílu deficitů a celkového zadlužení k HDP.“
#ToPodstatné: Jak dopadne snaha se reformovat bez skutečných reforem?
Desetkrát ke stratkomu
Hodně reakcí mi také chodí k textu o funkční strategické komunikaci k podpoře Lex Ukrajina 7 „Pracujeme tam, kde je třeba“. Není třeba asi vaše maily citovat, všechny se shodují, že potřebujeme více takto profesionálně exekuovaných kampaní a méně rozumování o sv*ních, což naopak cíle strategické komunikace poškozuje.
Diskuze o tom, co vlastně ta strategická komunikace má být, tak dál pokračuje a nezdá se, že by směřovala k nějakému jasnému celospolečenskému závěru. Níže tedy uvádím pár poznámek, které jsem si přichystal na květnový seminář v Poslanecké sněmovně právě k tématu strategické komunikace. Budu vděčný za vaše reakce, co vidíte jinak.
1. Diskuze o strategické komunikaci by se neměla omezovat jen na vyhodnocování konkrétních kampaní. Potřebujeme obecný argument pro schopnost státu efektivně komunikovat s veřejností v 21. století. Možná by to mohla být Listina základních práv a svobod, článek 17, ze kterého známe jen první odstavec o svobodě projevu a právo na informace, případně třetí odstavec o nepřípustnosti cenzury, ale on je tam ještě pátý odstavec:
(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.
2. Česko je ve strategické komunikaci hodně pozadu. A je to logické. Na západě a severu Evropy je dlouhodobý zájem o efektivní institucionální komunikaci (V Británii Government Communication Service (GCS), nyní aktuálně GCS Strategy 2022 to 2025). Východní Evropa naopak již roky razí bezpečnostní přístup, aby byla schopna čelit ruskému komunikačnímu nátlaku. Česko dlouho nepovažovalo ani jeden směr za zásadní, nyní si není schopno vybrat.
3. Strategická komunikace nemá být jen převlečený stranický marketing za státní peníze. Ve volební roce 2021 navzdory nesouhlasu správní rady rozeslala Všeobecná zdravotní pojišťovna svým klientům brožuru, v níž se mimo jiné zcela zbytečně objevuje premiér Andrej Babiš. V roce 2022 heslo „Covid bez lockdownů. Zvládli jsme to společně. První rok vlády.“ Byl jen manipulativní připomínkovou reklamou, žádný call to action ke změně chování.
4. Jsme už ale výrazně dále. Příklad kampaně k přípravě Lex Ukrajina 7 a přechod na standardní pobytový režim. Podle výzkumu STEM pro ministerstvo vnitra 82 % lidi souhlasí s tím, aby rodiny z Ukrajiny mohly v ČR dlouhodobě zůstat, pokud budou pracovat, naučí se česky a budou dodržovat české zákony. Z toho za 7 260 000 Kč vycházela kampaň „Pracujeme tam, kde je třeba.“. Efektivně vynaložené peníze.
5. Co je třeba dále? Sjednotit. Stratkom může být jen jeden, nemůže to být současná struktura, kdy na některých ministerstvech to funguje lépe, jinde hůře a hlavně všude zcela jinak. (V Británii je střechou Government Communication Plan, který „outlines vision for achieving PM’s priorities“. Tak by to mělo být i zde.)
6. Jak komunikovat? Na to je mnoho názorů. Já preferuji práci Josefa Pallase z Upsala Univerzity, který u institucionální komunikace rozlišuje dlouhodobé priority jako „reputation, recognition, či legitimacy“ a krátkodobé jako „visibility, image, popularity“. Všech je možné dosáhnout, ale rozhodně ne zároveň, mnohé jsou i protikladné. (Jako příklad k přemýšlení těchto rozporů si vzpomeňme na armádní komunikaci „Happy birthday, Putin“ s odstřeleným Kerčským mostem.)
7. Strategickou komunikací často nahrazujeme nevyjasněný vztah politické a institucionální komunikace (viz například diskuze o komunikaci Černochová vs. Řehka). Nestačí jen předávat účty Potus či Strakovka. Je třeba mnohem více. Základem je kaskáda komunikace, kdy ta institucionální má jasnou prioritu. Tedy ne že ministr nejdřív cosi oznámí na osobním twitteru, ale oznámí to synchronně s institucionálními kanály. Pokud toto by se dařilo, polovina debaty o strategické komunikaci odpadá.
8. Média velmi souvisí se strategickou komunikací. Demokratické mainstreamové politiky od populistických a extrémistických odlišuje právě využití médií. První chodí do mainstreamových médií, komunikují přes ně a posilují jejich vliv. Druzí si budují alternativní komunikační kanály. Bohužel, vyhýbání se kritickým médiím po minulé vládě převzali i mnozí nástupci.
9. S tím souvisí, že strategická komunikace není možná bez účinného, stabilního a bezpečného masového komunikačního kanálu. Tím nejpravděpodobněji mohou být silná a stabilní média veřejné služby. Je nepochopitelné, proč z relativně malého navýšení poplatků nechala současná vláda udělat takové nekonečné ničivé politikum.
10. Na závěr: Ano, je před námi ještě hodně úkolů a asi pořád ještě nelze v ČR mluvit o nějaké promyšlené strategické komunikaci státu. Ale neudálo se toho málo, mezi plakátky o úspěších prvního roku vlády a funkční kampaní na podporu integrace Ukrajinců jsou jen necelé tři roky a velký progres. V demokratické společnosti to asi ani nemohlo jít rychleji, protože se musíme stále odpovědně pohybovat o onom článku 17, kdy na jedné straně je garantována svoboda projevu a na druhé straně povinnost státu přiměřeně informovat o své činnosti.
#ToPodstatné: Jaký bod mi tam chybí či přebývá?