Newsletter DK
← zpět na archiv

Do Česka se vrací politika

O politických okolnostech vyhazovu Pirátů z vlády už bylo napsáno tolik, že netřeba, aby k tomu newsletter něco dodával. Systémově je to ale velmi dobrá zpráva a snad i příznivci Pirátů mi v tom časem dají za pravdu.

Od vzniku pětikoalice zde prakticky zanikla jakákoliv racionálně-kritická politická diskuze. Na jedné straně pětice zcela nesourodých stan se shodla, že za žádných okolností se nebude navzájem kritizovat i za zcela zjevné chyby. Na druhé straně sněmovní opozici tvoří dvě strany, které místo racionální kritiky se jen navzájem předhánějí, zda koalici budou kritizovat na 100 procent nebo 120. Uměřená opoziční kritika zanikla, protože ji neměl kdo neprovozoval. O některých zásadních průšvizích pak pětikoalice i opozice svorně nemluvily, protože v nich měla prsty jedna i druhá strana. Typický příklad je rozvrat příjmů státního rozpočtu snížením DPFO při rušení superhrubé mzdy, což nyní přispívá k raketově rostoucím dluhům.

To končí. Piráti odejdou do opozice a i když mají jen čtyři poslance, budou nepochybně v předvolebním čase příštího roku velmi nebezpečnou opozicí: vzdát se odpovědnosti za tři roky spoluvládnutí nemohou, zároveň na vládní sestavě, která je hodila přes palubu, nenechají niť suchou.

Pokud se ke středolevicovým Pirátům přidá i nová středopravicová strana, která právem bude kritizovat rozvrat veřejných financí, pak by se návrat politiky mohl rozjet na plné obrátky. Po letech až národněfrontovní vládní shody by to bylo osvěžující a pro fungující demokracii i prospěšné.

A na závěr obvyklé prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy. 

Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.

Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.

Digipříběh: od 23. května k tajné zprávě

V příběhu nezvládnuté digitalizace stavebního řízení bylo v médiích už řečeno úplně vše – od hnusných podrazů přes oligarchicko-mediální komplex až po rozhodné analýzy nevyhnutelnosti vyhazovu Pirátů, ač si to ještě před týdnem nikdo nemyslel. V příběhu tak chybí jen jedna drobnost: samotná digitalizace stavebního řízení. Zkusme to v newsletteru malým přehledem napravit.

Nový stavební zákon je bez debat pozitivní posun. (Stejně tak by byl ale i předchozí návrh z dílny ANO, respektive Hospodářské komory a Františka Korbela.) Namísto dvou řízení od 1. července platí jen jedno. Důležité jsou pevné lhůty, které nepochybně povedou ke zrychlení - 30 dnů ode dne zahájení řízení v případě jednoduché stavby, 60 dnů ode dne zahájení řízení v ostatních případech. Systémová podjatost se nakonec řeší jinak než za ANO, ping-pongu má bránit posun na vyšší stavební úřad bez možnosti návratu. Sporné bylo jednotné environmentální stanovisko, ale je určitě dobře, že nově nahrazuje stanoviska podle devíti různých zákonů. To, že už nemusíte u chalupy řešit oslunění a podobné hlouposti je už vlastně jen bonbónek.

Pokud je tedy zákon dobrý, kde se stala chyba? V digitalizaci. Ale ne v samotné architektuře (Ivan Bartoš se původně živil jako systémový architekt) a tajná zpráva pro vládu, kterou mám k dispozici, i výslovně uvádí, že technologicky bylo zvoleno dobré řešení.

Problém je v čase. Bartoš může mít pravdu, že vykopnutí předchozích zájemců o velkou IT zakázku mu nadělalo nepřátele a může mít i pravdu, že jde o firmy z ICT Unie, kterou vede mocný pražský politik ODS a šéf Hospodářské komory Zdeněk Zajíček. Ale to nic nemění na tom, že na napadnutí veřejné zakázky u antimonopolního úřadu není nic protiprávního a ministr si na takovou možnost musí nechat časovou rezervu.

Časový plán digitalizace se nezhroutil až v září, ale už 23. května. Tehdy předseda ÚOHS potvrdil zákaz plnění smlouvy mezi ministerstvem pro místní rozvoj (MMR) a firmou InQool na vytvoření části systémů pro digitalizaci stavebního řízení. V té chvíli začala soutěž s časem, která nešla vyhrát. Bartoš stál v neřešitelné situaci, zda odpískat spuštění k 1. červenci (k tomu ho už tehdy vyzval i prezident), což by znamenalo znovu jít do sněmovny a riskovat problémy s eurofondy, nebo to zkusit „urvat“. Zvolil po pirátsku druhou možnost. Je otázka, zda o stavu digitalizace byl sám mylně informován, nebo takovou strategii sám nakázal, nicméně jeho obraty o nasazování funkcionalit v reálném čase či modulárním dodáváním komponent jsou jen slovní ekvilibristikou, že něco, co má fungovat dle zákona, nefunguje.

Nyní skočme k samotné tajné (i když už notně po Praze rozšířené) zprávě pro vládu ze září, která vedla k Bartošově pádu. Rozhodně nová star vládní digitalizace Karel Trpkoš v ní nijak nevolá po pádu Bartoše a není nijak zdrcující, protože v podobném rozvalu jsou i jiné vládní projekty. Jen suše konstatuje, že Portál stavebníka či Informační systém stavebního řízení je „nasazen, ale vykazuje problémy“, ale pak jsou tu i systémy, které vůbec nefungují, třeba Národní geoportál územního plánování. Jaké jsou podle Trpkoše hlavní vady: chybí business architektura – nejasné výsledné řešení; minimální funkcionalita; není plán vývojových prací, vše se dělá reaktivně; neprobíhalo dostatečné testování; navzdory školením úředníci neví, jak systém funguje; není zajištěn vývoj ve středním období. Důležité jsou však dvě věty: „Zvoleny moderní technologie, implementace ale vykazuje známky překotného zpracování“ a „Tyto nedostatky jsou zhojitelné v čase“.

Trpkoš navrhuje pro čtvrtý kvartál zastavit vývoj nových funkcionalit systémů, udělat analýzu potřeb, robustně testovat, nic radikálního (byť některé dosud preferované firmy to asi zas budou mít těžké, viz bod „Rozsah práv k použitému softwaru třetích stran (zejména framework InQool)“).

Na to by v prvním pololetí příštího roku mělo navázat posílení vývojového týmu, školení a ambasadorství a „robustní zakázkové řešení“, tedy vysoutěžit více dodavatelů po rámcovou smlouvou, „12-18 měsíců, 50 lidí a 200-300 milionů“.

Nechám na skutečných odbornících na digitalizaci, jaký výklad událostí se nakonec ujme. Vzhledem k tomu, že se velmi pravděpodobně do digitalizace vrátí firmy, které předtím Bartoš vykopnul, je možné, že expředseda Pirátů o svém spikleneckém příběhu někoho přesvědčí. Nicméně většina asi pochopí, že v časovém presu po výrocích antimonopolu zvolil ministr extrémně riskantní řešení, manažersky ho nezvládl a vhledem k tomu, že nevládne alespoň osmi, ale jen čtyřmi poslanci, tak to byl docela pochopitelně i jeho vládní konec.

#ToPodstatné: Jakému příběhu uvěříte vy?

„Musí nést politickou zodpovědnost za své manažerské selhání“

Premiér při trochu podivném odvolávání ministra Bartoše prohlásil, že „musí nést politickou zodpovědnost za své manažerské selhání“. To je úplně nový princip, který požaduje předseda vlády po svém kabinetu. Až dosud za sebevětší selhání nebyl žádný ministr postihnut, pokud předtím neztratil politickou pozici ve vlastní straně. Pokud je politická zodpovědnost za manažerská selhání novým imperativem vlády, asi nás brzo čeká docela velká výměna ministrů.

Můžeme začít třeba u té digitalizace:

Nález NKÚ z října minulého roku „Elektronizace zdravotnictví se zpožďuje, lékaři stále bez možnosti sdílet potřebné informace o pacientovi“:

„Elektronizace zdravotnictví se zpožďuje a stále chybí její klíčové součásti. Ministerstvo zdravotnictví (MZ) pro poskytovatele zdravotních služeb dosud nezajistilo jednotné, bezpečné komunikační prostředí pro vzájemné sdílení zdravotnických údajů. Nadále tak trvá stav, že lékaři nemohou v kritických situacích efektivně získat všechny potřebné a již existující informace o pacientovi. Celkem 159 mil. Kč vynaložených na plnění vybraných strategických cílů elektronizace zdravotnictví k jejich splnění nevedlo a MZ tento úkol odložilo až do roku 2026. V soustavném prohlubování zpoždění elektronizace zdravotnictví shledává NKÚ významné riziko.“  

Tak to máme ministra Vlastimila Válka. Ten ale alespoň neslibuje, že to vůbec bude někdy fungovat. To ministerstvo Pavla Blažka ano. V lednu letošního roku oznámil, že do poloviny roku se bude možná na dálku koukat do elektronického justičního spisu:

„Vývoj a implementace eISIR a společných částí (eSPIS) – Ministerstvo spravedlnosti u tohoto klíčového projektu akceptovalo důležité milníky a byly tak splněny podmínky pro čerpání peněžních prostředků z EU fondů. V současné době probíhá konfigurace systému, ověřování uživateli započne v prvním čtvrtletí roku 2024, zahájení ostrého provozu je plánováno na druhé čtvrtletí 2024.“

Kde nic, tu nic. Od digitalizace se můžeme posunout mnohým dalším manažerským selhání. Stále se včas nevyplácí sociální dávky (MPSV). Absurdní nákup benzínek RobinOil do Čepra (MF). Nesplněný slib o zrušení windfall tax (MF). Nepřijatelný politický nátlak na soudce (MSp). Neplnění 130 pct průměrné mzdy učitelům (MMŠT). A jistě by šlo pokračovat…

#ToPodstatné: Platí, že politickou zodpovědnost za manažerská selhání nesou všichni ministři, nebo jen ti s méně než osmi poslanci?

Hnědá železná opona

Rakouské volby jsou šok pro Evropu, ne však pro Rakušany. Tamní krajně pravicoví Svobodní pod vedením velmi kreativního konspirátora Herberta Kickla jsou už roky na vzestupu a nyní tato strana poprvé v historii vyhrála i parlamentní volby (což se nepodařilo žádné z předchozích stars Svobodných Jörgu Haiderovi či H.C. Stachemu).

Na smysluplné interpretace Kicklova úspěchu si ještě počkejme, nicméně na rakouských volbách je varující ještě jedna věc. Svobodní měli vždy základnu v Korutanech, celkově braly spíše chudší jih, zbytek byly výjimky jako například Stracheho popularita ve Vídni. Nyní si však Svobodní podmanily Horní Rakousy a umí vyhrát už i v okresech Dolních Rakous při českých hranicích. To je úplné novum. Jak jen přiblížit, že podpora krajně pravicové strany je už opravdu blízko Česka? Tak třeba vítězství v Laa, tam většina z vás někdy byla v termálech. V tom příjemném prostředí si nejvíce místních lidí myslí, že Benešovy dekrety je třeba zrušit, koronavirus byl jen hoax a Česko má okamžitě zavřít jaderné elektrárny. Nebo Klaffer am Hochfich. Sjezdujete tam o víkendu. Tak teď už více, co si o vás lidé okolo myslí.

Jenže to není jen Rakousko. Německo má za sebou zemské volby a můžeme to vzít od Baltu. Ano, v Braniborsku vyhrála SPD, nicméně ani omylem u polských hranic. Tam AfD umí udělat i přes 40 procent.

Jdeme dál na Sasko u českých hranic. CDU těsně vyhrála, ale u hranic si ani neškrtla. Tam AfD dokázala v Budyšíně taky přes 40 procent.

 Tak alespoň že máme to Bavorsko – stát, kde jsou volby, aby pak vždy zvítězila CSU. No ale tak jisté už to není. AfD se zabydlela u českých hranic a umí tam udělat přes 20 procent. Tak až budete zas v Pasově na svařáku, tak třeba si na to vzpomenete.

Zdá se, že se střední Evropou zas jednou spouští železná opona. A tentokrát hnědá. Rozhodně na to nestačí samotní Němci a Rakušané. Z české strany v pohraničí léta své nejlepší výsledky dělá SPD, sdružena s AfD i do jedné evropské politické rodiny.

Žádný objevný komentář k tomu nemám, snad jen poznámku, že je naprosto nepochopitelné, jak v takto vážné situaci mohlo ANO kvůli krátkodobým cílům vlézt do jedné frakce se Svobodnými, jejichž politika je v naprostém rozporu se zájmy Česka.

#ToPodstatné: Bude hnědá železná opona ve střední Evropě sílit?   

Vznikne Národní dotační agentura?

Jak jsem sliboval, ještě párkrát se tu vrátím k chystané Hospodářské strategii ČR, která by měla narýsovat rozvoj ekonomiky na další dekádu. Dnes bych rád vypíchl financování celého úsilí (byť kritici správně namítají, že bez uvěřitelné konsolidace veřejných financí je to trošku jen cvičení na papíře). I tak je tam pár nových myšlenek.

Níže uvádím hlavní opatření. Některé věci už jsou prakticky jisté – například po sérii paskvilů dotáhnout zaměstnanecké akcie do funkční podoby. Některé jsou naprostou novinkou. Například Národní dotační agentura.

·        Ukotvit jednotnou metodiku, dle které musí klíčové strategické investice obsahovat finanční plán investic i neinvestičních výdajů.

·        Vypracovat metodiky na vyhodnocování přínosů investičních pobídek.

·        Na unijní úrovni prosazovat snižování administrativní zátěže na kapitálových trzích a podporovat konkurenceschopnost na trzích

·        Sjednotit a zpřehlednit systém podpor a fondů, např. v podobě Národní dotační agentury.

·        Upravit systém zaměstnaneckých akcií pro posílení rozvoje start-upů.

·        Nastavit příznivější podmínky pro fond soukromého kapitálu, a hlavně fond rizikového kapitálu v České republice.

·        Vytvořit specializované fondy a inkubátory, které poskytují kapitál pro začínající a inovativní podniky.

·        Implementovat vzdělávací programy zaměřené na podnikatele a občany, které zvyšují povědomí o různých formách financování a kapitálovém trhu.

·        Posílit roli finančního poradenství pro podniky, zejména pro malé a střední podniky, které často nemají dostatečné informace o možnostech financování.

To vše může přinést nějaký kapitál, případně něco nákladově uspořit na straně státní administrativy. Ale to důležité v příští letech bude nepochybně atak centrálního deficitního rozpočtu na přebytkové rozpočty krajů a obcí a snaha je dostat pod centrální nadvládu. Je to ostatně i docela jasně i ve strategii:

„V řadě oblastí má Česká republika investiční deficity, vč. infrastrukturního dluhu místních samospráv. Současná úprava a skladebnost způsobů financování napříč jednotlivými nástroji není příznivá pro efektivní investování. Specifickým problémem je dlouhodobě deficitní hospodaření ústřední vlády, a naopak generování přebytků v místních samosprávách, které se však uskutečňují často na úkor infrastrukturního dluhu. Obdobná situace je jak u krajů, tak i obcí.“

#ToPodstatné: Je Národní dotační agentura dobrý nápad?

Jakub Komárek: Co v Hospodářské strategii chybí

Když jsem tu psal o vládní SWOT ekonomiky v Hospodářské strategii, ptal jsem se, co vám tam chybí. Vybírám reakci ekonoma z PAQ Reasearch Jakuba Komárka, který to rovnou poslal přehledně v bodech. Díky!

·        dlouhodobě podfinancované školství a věda, které se promítá do nízkého lidského kapitálu a generování nízkého počtu inovací

·        pomalá transformace školství na znalostní ekonomiku

·        vzrůstající regionální nerovnosti

·        vysoké ztráty v produktivitě v důsledku selhávající politiky neřestí, obzvlášť protialkoholové

·        nedostatky v infrastruktuře - např. nedostačující kapacity v příměstské i dálkové železniční dopravě (ve veřejné debatě se příliš často řeší VRT na úkor vážnějšího problému kapacit)

·        absence funkčního kapitálového trhu

·        imigrační politika, která brání přílivu kvalifikované pracovní síly

·        vysoká koncentrace firem v odvětvích jako je energetika či bankovnictví

·        roztříštěné samosprávy - Praha má 57 samosprávných městských částí, Česko má 6 250 obcí. naopak Praha a Středočeský kraj mají rozdělenou agendu

·        velmi vysoká nedostupnost bydlení, která omezuje efektivní alokaci pracovní síly

·        vysoké zdanění nízkopříjmové zaměstnanecké práce, které zvyšuje náklady pro české firmy

·        nedostatečné kapacity předškolní kapacity a nízká podpora částečných úvazků, které negativně ovlivňují participaci žen na pracovním trhu

·        nekriticky přijímaný monetarismus a sebepoškozující restriktivní fiskální politika

#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!

Co číst (a poslouchat)