Newsletter DK
← zpět na archiv

Ne/důvěra

Vláda se po odchodu Pirátů kompletuje, někdo zůstává (Jan Lipavský), někdo ne (Ivan Bartoš, Michal Šalomoun), ministerstvo pro místní rozvoj přebírají Starostové (Petr Kulhánek), doplňuje se i ministerstvo průmyslu po odchodu Jozefa Síkely do Bruselu (Lukáš Vlček). Opozice však chce hlasování o důvěře vládě, protože se změnila vládní koalice. Na to koalice odpovídá, že nic takového není třeba, protože se nemění programové prohlášení. Ovšem před rokem, když se „aktualizovalo“ poměrně výrazně programové prohlášení, zase vláda tvrdila, že není důvod k hlasování o důvěře, protože se nemění koalice. Trochu Hlava XXII, že…

Hra je to vždy stejná, jedno kdo vládne: při vládních otřesech je chce opozice ještě trochu přiživit hlasováním o nedůvěře vládě, byť je to skoro vždy neúspěšná snaha. Koalice – byť je v sebehorší formě – vždy hlasování o důvěře odmítá.

Nejde ale jen o důvěru v politologickém slova smyslu. Jde i o důvěru lidí ve stabilitu vládnutí. Opakovaně argumentuji v knihách i v článcích pro přebrání německé praxe tzv. konstruktivní nedůvěry, které by toto marketingové vyslovování nedůvěry jednou pro vždy vyřešilo. Tak pravil Základní zákon:

„Spolkový sněm může kancléři vyslovit nedůvěru pouze tak, že většinou svých členů zvolí jeho nástupce a požádá spolkového prezidenta, aby spolkového kancléře propustil. Spolkový prezident musí žádosti vyhovět a zvoleného jmenovat.“

V překladu: milá opozice, přestaň rozkládat vládu, pokud nemůžeš nabídnout vlastní novou vládní většinu… Nejčastější politologický argument proti německému řešení je, že je to specifická reakce na německý strach z výmarského vládního chaosu, který pomohl Hitlerovi k moci. Tak za prvé to není praxe jen v Německu (například ve Španělsku nyní docela dobře tato praxe drží vlády v čase rozkladu tamního stranického systému). A hlavně: není už i u nás chaotičnost vládnutí taková, že potřebuje institucionální posílení? V roce 2021 zkoušelo v rámci předvolebního marketingu Spolu nedůvěru na Andreje Babiše, což by znamenalo v čase Vrbětic odevzdání moci proruskému prezidentu Miloši Zemanovi. Naštěstí to nevyšlo. Nyní by atak ANO na vládu mohl znamenat jen naprostý rozklad vládnutí, protože ANO s SPD i s případnou podporou Pirátů stále nemá většinu sněmovny. Naštěstí to nevyjde. Výsledkem takových marketingových hlasování je pouze a jen… jak to jen říct: ne/důvěra – vládě není vyslovena nedůvěra, ale ve společnosti obecná nedůvěra ve vládní establishment zas trochu povyskočí.

Tak už to skončeme a hlasujme po vzoru Němců o nedůvěře vládě jen tehdy, když je na světě nová sněmovní většina. Pokud není, tak nechme vládu vládnout.

A na závěr obvyklé prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy. 

Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.

Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.

Nová RIA: Revoluce inteligentní administrativy?

O novou Hospodářskou strategii, kterou tady již týdny probíráme, se média začala ve velkém zajímat, z toho mám radost. Tak přihodím další dokument, který se chystá a zasloužil by obdobnou porci mediální pozornosti.

Ministr Šalomoun se loučí s vládou reformou něčeho, o čem veřejnost nemá ani potuchu, ale odborníci už dlouho plédují za její změnu: a to je předělání RIA, tedy procesu hodnocení dopadů regulace. Na vysvětlenou: Skoro každý zákon má vždy mít i podrobné hodnocení dopadů. Což by bylo skvělé, kdyby to fungovalo. Jenže nefunguje. U zákonů za miliardy se pravidelně píše, že je to bude mít „minimální dopady na státní rozpočet“. Možné varianty řešení jsou často na hraně směšnosti a mají jen ukázat k politicky preferovanému řešení. A pokud je zákon úplná hloupost, na výjimku se můžete zbavit expertního hodnocení RIA.

Mám už k dispozici neveřejný návrh „Zefektivnění procesu hodnocení dopadů regulace a změnu Obecných zásad hodnocení dopadů regulace (RIA)“, tak z něj zacitujme:

„Proces hodnocení dopadů regulace (dále “RIA”) má zlepšovat regulace pomocí důkladné analýzy a využití dat a vědeckých poznatků v průběhu jejich přípravy. Díky RIA by měly být připraveny varianty řešení, které jsou smysluplné, podložené daty a efektivní. Takový podklad má pomáhat voleným zástupcům rozhodnout, která možnost řešení nejlépe plní jejich priority a cíle. V současném stavu tomu tak ale není, protože proces je vysoce byrokratický a nedostatečně kvalitní.
Výstupem z procesu RIA je závěrečná zpráva, která shrnuje, jak různé analýzy formovaly výslednou podobu regulace. Zpracování závěrečné zprávy je ale v českém prostředí mylně pojímáno jako zpracování analytického procesu RIA a děje se většinou až na samý závěr přípravy regulace, kdy už je o podobě regulace rozhodnuto. Výpovědní hodnota takto zpracované závěrečné zprávy je velmi nízká, protože reportuje výsledky procesu, který většinou vůbec neproběhl, a selektivně se vybírají pouze ta data a poznatky, které podporují již vybranou variantu. Dokument je pak zkreslující, nekvalitní a má minimální informační hodnotu.“

Šalomoun navrhuje čtyři nové velké reformy RIA, jedna důležitější než druhá…

První je zacílená na snížení zátěže při vytváření RIA:

·        Méně předkladů s povinností RIA – Povinnost procházet procesem RIA se ruší pro prováděcí předpisy a je zachována pouze pro návrhy zákonů. Část prováděcích předpisů je hodnocena při provádění RIA k návrhům zákonům a část z nich nemá rozsáhlé dopady. Není tedy proporční všechny podrobovat povinnosti RIA. Pro vysoce dopadové prováděcí předpisy může vláda uložit povinnost provedení RIA.

·        Méně předkladů s povinností komplexní RIA – Proces RIA má dvě podoby: jednoduší analýza (zakončena přehledem dopadů) a komplexnější analýza (zakončena závěrečnou zprávou). Změny struktury přehledu dopadů umožní menšímu počtu předkladů vyžadovat komplexnější analýzu, která je výrazně časově náročnější. Všechny předklady, které mají povinnost komplexní analýzy, budou hodnoceny Komisí RIA.

·        Zrušení věcného záměru zákona. Věcný záměr zákona bude zrušen. Proces RIA hodnotí věcné dopady legislativních změn a bude možné jej provést před přípravou samotného legislativního materiálu. Plní tedy podobnou funkci jako věcný záměr zákona. Odstraněním věcného záměru dojde k redukci zátěže spojené s vypracováním a vypořádáváním tohoto dokumentu.

Druhým cílem je zkvalitnění procesu RIA, zde je naprosto zásadní předřazení RIA před mezirezort, protože po něm už je politická shoda (i na nesmyslech) tak velká, že ji nelze již rozbourat:

·        Předřazení procesu před MPŘ – Komise RIA bude hodnotit materiály už před začátkem MPŘ, kdy je ještě možné dělat rozhodnutí ohledně legislativní formy a přesné podoby předkladu. Bude existovat možnost opakovaného předkladu po jeho dopracování.

·  Více odborné podpory – Komise RIA bude mít možnost získat od předkladatele dodatečné informace a bude poskytovat více možností konzultace a podpory. Komise RIA může s předkladateli konzultovat i před předložením dokumentu k hodnocení a může do podpory zapojit i útvar RIA při ÚV. Celkový proces by tedy měl více připomínat dialog než jen závěrečné hodnocení prostřednictvím jednorázového stanoviska.   

·  Flexibilnější reporting a lepší metodiky – Dojde k lepšímu oddělení minimálních požadavků (popsaných v obecných zásadách) a dobré praxe (popsané v novém Manuálu hodnocení dopadů regulace, jehož schválení je milníkem Národního plánu obnovy). Dokumenty shrnující jednodušší i komplexní formu procesu RIA budou mít méně rigidní závaznou strukturu, ale bude kladen větší důraz na dobrou praxi a věcný obsah. Zároveň dojde ke sjednocení existujících metod hodnocení různých dopadů a integraci moderních metod a nástrojů.

Efektivitě by především mělo pomoci především dělání RIA bez výjimek (což jsou často právě ty nejdůležitější normy).

·        Lepší rozhodování bez výjimek – Analýzy v rámci RIA mají být proporční očekávaným dopadům a je tedy nutné určit úroveň detailu analýzy. Přehledy dopadů, na základě kterých se toto rozhodnutí dělá, budou předloženy ve vhodný čas a budou mít lepší informační hodnotu díky nové struktuře, která se více zaměřuje na kvalitní popisu problému a intervenční logiku řešení. Systém individuálních výjimek z RIA, jejichž udělování probíhá spíše formálně, je nahrazen transparentním rozhodnutím pro každý předklad. Zároveň jsou odstraněny obecné výjimky pro změny “pouze” v nastavení nástrojů, které mohou být vysoce dopadové (například změna daňové sazby, či výše sociálních dávek). Je tedy možné komplexní analýzu lépe zaměřit pouze na předklady s rozsáhlými dopady.

·        Flexibilní proces – Předkladatel může předložit materiál ke zhodnocení Komisí RIA i s podstatným časovým předstihem. Předklady s malým dopadem či bez možnosti výběru řešení obdrží doporučující stanovisko s minimální zátěží a to do 10 dnů. Předklady, které mají značné dopady a nebude k nim k dispozici přiměřeně detailní analýza dopadů obdrží nedoporučující stanovisko také do 10 dnů, pokud jsou ale urgentní, mohou začít legislativní proces. Celkový proces tedy umožňuje jak pomalejší a důkladnější hodnocení, tak rychlý průchod procesem hodnocení regulace pro urgentní změny. Proces by tedy měl lépe doplňovat politické rozhodování, které může být urgentní (kdy není vhodné zdržovat) či důkladnější (kdy je nutné dodat kvalitní podklad).

·        Omezení neefektivní regulace po přijetí – U předkladů se značnými dopady, které z jakýchkoliv důvodů neobsahují přiměřeně detailní analýzu a obdrží tedy nedoporučující stanovisko, je založena povinnost přezkumu. Přezkum účinnost regulace (ex-post RIA) může navrhnout zrušení či změnu neefektivních předpisů a je tedy vhodným nástrojem proti nadbytečné regulaci, který zároveň nezpomaluje legislativní proces v momentě kdy je potřeba urgentní změny.

·        Omezení nadbytečné regulace před přijetím – Jedním z cílů procesu RIA, který se v současné situaci nedaří naplňovat, je omezování nadbytečné legislativy pomocí srovnání legislativních a nelegislativních způsobů řešení problému. Předřazením procesu RIA před legislativní proces je možné poukázat na efektivní nelegislativní řešení určitých problémů a omezit tak množství regulace, která se začne vytvářet. Díky oddělení procesu RIA od legislativního procesu se oddělí Komise RIA od Legislativní rady vlády, která hodnotí primárně legislativně-technické zpracování právních předpisů.

A celkově by vše mělo být transparentnější:

·        Transparentní stanovisko – Stanovisko Komise RIA bude veřejně dostupné během MPŘ. Předkladatel tedy má motivaci nezačínat legislativní proces s nedoporučujícím stanoviskem a raději proces RIA dopracovat lépe.

·        Transparentní rozhodování místo výjimek – Rozhodnutí Komise RIA o povinnosti zpracovat komplexní verzi RIA budou veřejná a dohledatelná. Pro předkladatele tedy bude předvídatelnější, pro které předklady je proporční komplexní verze procesu RIA.

#ToPodstatné: Je taková Revoluce inteligentní administrativy možná? (A odhalíte jeden velký háček tohoto celého bohulibého snažení? Napovím: druhé čtení…)

Hop na stop

Lidovci si o víkendu volí nové vedení. Politice se zde vyhýbám, takže nekomentuji (snad jen doporučím vystoupení Mariana Jurečky v Kecy a politika, který na zcela jasné nesplnění své vlastní podmínky otočení preferencí pro obhajobu mandátu předsedy zareagoval slovy, která by se měla zařadit do zlatého fondu lidovecké rétoriky: „Na rovinu, je to věc, která se dá různě vykládat.“).        

Pro republiku je mnohem zásadnější Jurečkovo konání v tom, co se zjevně stane nejdůležitější reformou této vlády – nebude to nepovedený konsolidační balíček, ale změna důchodů, která alespoň trochu oslabí tlak na důchodový systém. Je tam mnoho dílčích správných změn, jako je ocenění péče či podpora zaměstnávání seniorů, ale naprosto zásadní je prolomení stropu pro odchod do důchodu na 65 letech, čímž se razantně sníží náklady na penze.

Tady je třeba menší historický exkurz, ve kterém lidovci a především činorodý Jurečka již zvládli odehrát pozoruhodně mnoho vzájemně si odporujících rolí (a kdo ví, zda to není jeden z důvodů současné asi dvouprocentní podpory strany).

První dějství, rok 2008: Vzhledem k prodlužující se délce života a neufinancovatelnosti průběhového pilíře ministr práce Petr Nečas ve vládě Mirka Topolánka navrhuje nevyhnutelnou věc – navyšování věku pro odchod do důchodu. Cílem je výstup na 65 let v roce 2030 s tím, že prodlužování dle délky dožití bude možné i potom, tedy bez stropu. Lidovci jsou v koalici, prosadí úlevu pro matky dvou a více dětí, ale celkově souhlasí, na vládě i ve sněmovně pro to zvednou ruku.

Druhé dějství, rok 2016: Lidovci jsou zase ve vládě, ale tentokrát s ČSSD a ANO. Socialisté tlačí na to, aby se uzákonilo, že stop je 65 let a nemůže se dál už navyšovat. Všichni demografové a ekonomové říkají, že je to populistická hloupost a ať se raději vláda soustředí na sociálně-zdravotní reformy, jak prodloužit český nízký věk dožití ve zdraví. ČSSD to ale chce, ANO je proti, jazýčkem na vahách jsou lidovci. Ti nakonec popírají sami sebe z Topolánkovy vlády a i lidovečtí ministři včetně Jurečky hlasují pro strop na 65 letech.

Třetí dějství, rok 2023: Lidovci jsou zase ve vládě. Kabinet během nekonečné květnové tiskové konference oznamuje zcela nepromyšlený konsolidační balíček. Úlevou je později mnohem lépe promyšlená důchodová reforma, kterou uvádí ministr práce Jurečka. Oznamuje prolomení hranice 65 let, kterou v předchozí levicové vládě odhlasoval a fakticky návrat k Nečasovu automatu bez stropu, který zrušil: „Tato hranice se bude upravovat postupně, podle toho, jak se bude prodlužovat průměrná doba dožití.“  

Čtvrté dějství, rok 2024: Jurečka pod tlakem opozice a mizerných preferencí lidovců zásadně mění dohodnuté parametry a vrací se k Sobotkově triku se stropem. Nový strop bude na 67 letech, což je v rozporu s navázáním na naději dožití 50letých s průměrnou dobou důchodu 21,5 roku. Věc ani neprojde standardní oponenturou, procpe se do zákona v druhém čtení.  

Zdržím se komentáře, myslím, že plně platí slova pana ministra: „Na rovinu, je to věc, která se dá různě vykládat…“     

#ToPodstatné: A v kolika letech NEPŮJDETE do důchodu vy?  

#ToPodstatné: Report z jednoho stavebního úřadu

Hodně reakcí mi přišlo na mojí rekonstrukci toho, jak a kde se celá digitalizace stavebního řízení pokazila. Za všechny vybírám reakci jedné vedoucí stavebního úřadu ve středočeském městě. Uvedení identity by jí prý nevadilo, ale myslím, že bude lepší ji dopřát anonymitu, podstatné je svědectví z první ruky, které se neomezuje jen na jednu, dvě věty. Díky!

„Ze strany MMR neproběhlo řádné školení úředníků v portálu ISSŘ, na všech školeních bylo úředníkům sděleno že to bude a to podotýkám, že první školení probíhalo cca jeden týden před jeho spuštěním. Po jeho spuštění probíhala řada školení, kdy pouze jeden z úředníků se mohl osobně zúčastnit školení přímo na MMR, ostatní úředníci online. Toto školení bylo absolutním propadákem, v rámci školení nefungovala technika tudíž úředníkům na onlinu nebylo umožněno sledovat školení, tento stav nebyl do jeho konce napraven. V rámci školení kterého jsem se zúčastnila na MMR vyvstala otázka z řad úředníků, zda přípravu systému někdo konzultoval s úředníky obecných stavebních úřadů.
MMR zřídilo linku technické pomoci na kterou když úředníci zavolají, tak se jim nedostává adekvátní pomoci, dotaz je zaznamenám s tím, že budou kontaktováni. Ze své vlastní zkušenosti na dotaz z července mi nebylo k dnešnímu dni vůbec zodpovězeno. K čemu tedy MMR zřídilo hotline linku na jejímž konci sedí neodborníci, kteří nejsou schopni úředníkům poradit, je to absolutní selhání.
Systém vykazuje značné nedostatky, není zde provazba na ekonomický systém, dokumenty nejsou řazeny pod jedním řízením, nefunguje vazba na centrální registr obyvatel (jeden den funguje, druhý den nikoli), neodpovídající vzory dokumentů, jeden den vám zmizne ikona za další dva dny se opět objeví a to jsou pouze zlomky, které mne teď napadají. Toto ale bohužel všem úředníkům značně ztěžuje celodenní práci a odrazuje je v práci na stavebním úřadě dále pokračovat. Značná část úředníků v důchodovém věku již odešla a velké množství o tom uvažuje.
Ke změně v zákoně, a to přesunu pravomocí spočívajících v povolování bytových domů, technické infrastruktury, která je součástí distribuční soustavy v elektroenergetice nebo plynárenství na SÚ ORP (obce III. typu): U ORP s většími správními obvody úředníci nemohou znát dané území, dojezdová vzdálenost je značně komplikovaná, kdy jedno šetření v terénu může zabrat v rámci pracovní doby i  celý den, čímž nebudou schopni plnit jiné úkony a dodržovat zákonné lhůty. Nechápu proč úředníci I. a II. typu obcí mohou povolit školu, nemocnici, ale bytový dům nikoli, což postrádá logiku věci. Nikdo nedomyslel, že změnou legislativy a to přesunem kompetencí měla být řešena otázka přesunu zaměstnanců a posílení tzv. ORP na která tato kompetence přešla. Na tuto situaci náš úřad byl již připraven, kdy rada města schválila navýšení pracovních míst na obecném stavebním úřadě, nic to však neřešilo protože kvalifikační požadavky, které jsou stanoveny v zákoně jsou nastaveny tak, že se bohužel volná pracovní místa nedaří obsazovat.  Toto opět bylo slibováno ze strany MMR a opět vše vyšlo vniveč.
Velkou komplikaci v řízeních postoupených na ORP vidím v tom, že se často jedná o řízení dlouhodobá po odvoláních nebo soudech. Často se jedná o řízení související s jinými řízeními, o nichž nemá stavební úřad ORP povědomí.
Omlouvám se za velkou kritiku, ale momentálně to, co zažíváme za poslední 3 měsíce je největší pohroma od doby mého působení na stavebním úřadě.“

#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!

Co číst (a poslouchat)