Jak ochránit demokracii?
Na letošním Foru 2000 častokrát zaznělo, že západní demokracie se musí aktivněji bránit proti nástupu autoritářských, iliberálních, extrémních a populistických sil. To jistě ano. Ale jak daleko až chceme zajít? To už přesně nezformuloval nikdo. Přitom právě nyní si potřebujeme tu hranici určit. Už se nebavíme jen o médiích, zda v čase války zaslouží některé omezení či dokonce zákaz (o důvodnosti zákazu kremelských RT či Sputniku v EU nikdo nepochybuje, ale třeba u blokace dezinformačních webů z jara 2022 v Česku stále běží soudy a vedou se debaty o účelnosti).
Nyní se dostáváme již i na politickou úroveň. V Rumunsku byla kandidátka na prezidenta Diana Șoșoacă z nacionalistické strany SOS Rumunsko soudem zbavena možnosti se o tento post ucházet. Tamní ústavní soud dovodil, že její kandidatura je ohrožením rumunské ústavnosti a členství v NATO a EU. O nepřijatelnosti kandidátky není pochyb, těžko vybrat to „nejlepší“ z jejích antisemitských, prokremelských a protidemokratických tirád. Nicméně je to také vyřazení kandidáta, který měl asi 15procentní podporu rumunské společnosti. I mnozí demokraté říkají, že tento výrok soudu je trochu „Putin-style“.
SOS Rumunsko chtělo po eurovolbách vstoupit do frakce s Alternativou pro Německo, nakonec z toho kvůli sporům rumunských a maďarských nacionalistů sešlo, ale dění okolo AfD není nyní nepodobné. Poslanci SPD, Zelených, Levice a CDU žádají o prověření možného zákazu AfD soudem. Velmi pravděpodobně to neuspěje (zde dobře právník Christian Waldhoffer vysvětluje, že AfD je nebezpečná, ale chybí důkazy, že je jako celek je protiústavní). Nicméně stejná otázka: opravdu chceme v demokracii zakazovat soudem něco, co má 20procetní podporu voličů? A pokud ano, s jakým argumentem? A proč je vazba AfD na Kreml špatná, ale obhajoba Kremlu Sahrou Wagenknecht již brzo asi vyústí v místa v zemských vládách s CDU a SPD?
Že se Česka tato diskuze netýká, je iluze. Nicméně je to iluze zjevně docela silná. Zatímco před více než dekádou nástup KSČM po boku ČSSD do krajských vlád vyvolal poměrně silnou debatu o reálné nebezpečnosti komunistů, stejně tak když se o ně opřel Andrej Babiš v roli premiéra v roce 2018, nyní nám SPD vstoupila poprvé do krajských vládních koalic, a to hned čtyřikrát, ale debata o nebezpečnosti či snad dokonce protiústavnosti krajní pravice veškerá žádná…
A na závěr obvyklé prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.
Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.
Strategické podniky státu: pivo, hotel a síť benzinek
Mám v ruce aktuální soupisku vlastnické politiky státu. Tu brzo ministerstvo financí předloží na vládu. Co stát aktuálně vlastní?
„Portfolio společností a podniků s majetkovou účastí státu tvořilo k 31. 12. 2023 celkem 94 subjektů. Z hlediska právní formy se jedná o 38 akciových společností, 1 společnost s ručením omezeným, 1 komanditní společnost, 53 státních podniků a 1 národní podnik.“
Kolik lidí stát platí za řízení těchto podniků?
„Aktivní společnosti a podniky v portfoliu státu (mimo zbytkové účasti, podniky a společnosti v konkurzu či v likvidaci apod.) měly k 31. 12. 2023 celkem 434 míst v řídících a dozorčích orgánech. Ve statutárních orgánech k tomuto datu působilo celkem 133 osob, z toho 9 žen, tj. podíl 7 %.
U kontrolních orgánů činil celkový počet osob 301, z toho 48 žen, tj. podíl 16 %.“
Tyto podniky se dále dělí na strategické, podpůrné a zbytné. Strategické jsou ty, které jsou „nezbytné pro zajištění bezpečnosti státu“ či „potřebné pro naplňování cílů hospodářské politiky státu“. Těch je 36. A tady to začíná být humorné. Mezi strategické podniky i nadále patří hotel (Thermal) či pivo (Budvar). Někdejší sliby o plných či částečných privatizacích usnuly. Kdo co konkrétně vlastní?
Ministerstvo financí (12): ČEZ, a. s., Letiště Praha, a. s., MERO ČR, a.s., Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s., ČEPRO, a.s., Česká exportní banka, a.s., Kongresové centrum Praha, a.s., PRISKO a.s., Státní tiskárna cenin, s. p., Státní pokladna Centrum sdílených služeb, s.p., Výzkumný a zkušební letecký ústav, a.s., THERMAL-F, a.s. a Národní rozvojová banka, a.s. (zajištují 3 rezorty - MF, MMR, MPO)
Ministerstvo vnitra (2): Národní agentura pro komunikační a informační technologie, s. p., Česká pošta, s.p.
Ministerstvo průmyslu a obchodu (5): ČEPS, a.s., Národní rozvojová banka, a.s., DIAMO, státní podnik, Explosia a.s., OTE, a. s.
Ministerstvo dopravy (3): Správa železnic, státní organizace, České dráhy, a.s., Řízení letového provozu České republiky, státní podnik
Ministerstvo obrany (5): LOM PRAHA s.p., Vojenské lesy a statky ČR, s.p., Vojenský technický ústav, s.p., Vojenský výzkumný ústav, s. p., VOP CZ, s.p.
Ministerstvo zemědělství (9): Budějovický Budvar, národní podnik, Lesy České republiky, s.p., Povodí Vltavy, státní podnik, Povodí Labe, státní podnik, Povodí Ohře, státní podnik, Povodí Moravy, s.p., Povodí Odry, státní podnik, Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a.s., Českomoravská společnost chovatelů, a.s. Ministerstvo pro místní rozvoj Národní rozvojová banka, a.s.
Jak tyto strategické společnosti vydělávají? Prakticky vše visí na ČEZ se speciálním daněním, aby se stát nemusel dělit s minoritáři:
„Strategické subjekty České republiky v roce 2023 vykázaly hospodářský výsledek po zdanění v souhrnné výši 48 665 mil. Kč. Subjekty prostřednictvím ministerstev spravovaly aktiva v celkové výši 1 340 706 mil. Kč. Z hlediska příjmové stránky pro státní rozpočet v roce 2023 strategické subjekty odvedly do fondu zakladatele, respektive vyplatily dividendu v celkové výši 60 285 mil. Kč. Mezi společnosti, které vyplatily uvedené finanční prostředky, patří ČEZ, a.s. (54 435 mil. Kč), Lesy České republiky, s.p. (3 500 mil. Kč), ČEPS, a.s. (2 000 mil. Kč), Budějovický Budvar, národní podnik (250 mil. Kč) a Vojenské lesy a statky ČR, s.p. (100 mil. Kč).“
Na závěr otázka: kdo mohl ještě přispět a nepřispěl?
Pokud se podíváme na vývoj dividendové politiky za posledních pět let, tak je zjevné, že všichni museli za krize přitlačit (kromě MERa, které má na krku prázdnou Družbu). S výjimkou ČEPRa. Proč? Protože si ČEPRO, respektive řídící ministerstvo financí, rozhodlo koupit za miliardy benzínky RobinOil. Nic strategického na tom samozřejmě není, trh extrémního množství benzínek v Česku je vysoce konkurenční. A i ČEPRu se tak zdůvodnění horko těžko vymýšlelo, takže nakonec došlo na vyzdvižení „vysoké úrovně gastroslužeb“ RobinOilu. Kdyby se tento zbytečný nákup neschválil, mohlo ČEPRO jako roky předtím odvést cca miliardu a pomoci tím deficitnímu rozpočtu.
#ToPodstatné: Cítíte se také strategicky zabezpečeni, když na státní benzince kupujete státní pivo na večer do státního hotelu?
Co ještě expředseda Jurečka stihne
Interpretace, že Marian Jurečka na sjezdu KDU-ČSL prohrál, není úplně přesná. Co bylo jeho cílem? Výhra to nebyla – kdo dovede stranu ke 2 procentům a sérii volebních proher, nemůže počítat s obhajobou. Přesto Jurečka dostal co chtěl – má jistotu, že do příštích sněmovních voleb zůstane ministrem. 78 hlasů v prvním kole a v druhém 107 je dostatečná síla, aby si nový předseda Marek Výborný uvědomil, že Jurečka stále ovládá nemalou část strany.
Zde končím s politikou a pojďme na to, co ještě Jurečka tak může prosadit. Jistě zásadní je důchodová reforma (minule jsme připomněli Jurečkovy veletoče s důchodovým stropem), nicméně to zdaleka není jeho jediná reformní agenda.
Ve sněmovně se brzo bude projednávat takzvaná flexinovela, která by měla zpružnit zákoník práce. Ta jistě pomůže, ale zásadní zas tak není. Důležité je to, co se k ní asi ve druhém čtení připojí, a to je reforma podpory v nezaměstnanosti. Zde se můžete podívat na celý záměr, není to opět nic radikálního, ale je to logické a asi maximum možného z toho, co nyní ze vzývané severské flexicurity lze prosadit.
Co je hlavní ingredience? Zvýšení podpory v nezaměstnanosti na začátku dávky a naopak pokles na konci. Jednotná maximální výše podpory bude stanovena na úroveň 80 % průměrné mzdy. V letošním roce by to znamenalo 33 942 Kč. Dosud byla maximální podpora v nezaměstnanosti 24 608 Kč (58 % průměrné mzdy). Maximální podpora při rekvalifikaci byla 27 578 Kč (65 % průměrné mzdy).
To je velká změna a pokud se s tím podaří i rozhýbat Úřady práce, bude to nepochybný Jurečkův úspěch.
Kde naopak je ještě toho dost k dopracování, tak to je tzv. multidávka. Dosud máme příspěvek na bydlení, přídavky na dítě, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, nyní by to Jurečka rád vyplácel v jedné odstupňované dávce. O smysluplnosti záměru není pochyb.
Ale není to dotažené. PAQ Research nyní dal dohromady 10 doporučení, které by ještě měly být zohledněny. Ne na vše asi dojde, ale ten první bod je asi nejzásadnější: Normativy by měly odpovídat reálným cenám nájmů.
Systém příspěvků na bydlení stojí i nadále na tzv. normativech – to jsou maximální částky, které mohou žadatelé získat na pokrytí nákladů na bydlení. Normativy se liší podle počtu členů domácnosti a podle velikosti obce, kde domácnost bydlí. Proč rozdělení podle velikosti není dobře?
„Náš graf níže ukazuje vztah mezi průměrnou tržní cenou levného bytu (25. percentil) v jednotlivých okresech a vládními normativy, které určují maximální výši příspěvku na bydlení.
V 24 okresech jsou tržní ceny nájmů o více než 1 000 Kč vyšší než vládní normativy (červené oblasti), nejvíce v okresech okolo Prahy (o 4 000 Kč) a v Praze a Mladé Boleslavi (o 3 000 Kč).
Naopak v 16 okresech jsou nájmy o více než 1 000 Kč nižší než normativy (např. Karviná a Sokolov), což ukazuje na nesoulad mezi normativy a skutečnými náklady na bydlení.“
Řešením by asi měly být opravdu cenové mapy, možná nedokonalé, ale ne tak moc jako normativy. Pokud na to nepřistoupíme, okolo Prahy dávky nebudou fungovat, v pohraničí zas jen budeme dotovat byznys s chudobou.
#ToPodstatné: Co podle vás Jurečka v sociální oblasti ještě stihne?
Zdeněk Kudrna: Změny v RIA jsou chvályhodné a mohou jít ještě dál
V minulém newsletteru jsem přinesl informaci, jak se má měnit RIA, a ptal se vás, zda to bude znamenat Revoluci Inteligentní Administrativy. Vybírám reakci ekonoma Zdeňka Kudrny, který byl několik let členem komise RIA, pak na Novém Zélandu vedl její místní obdobu na ministerstvu financí a nyní se výzkumu tohoto typu regulace věnuje na univerzitě. Díky za reakci!
„Navrhované změny procesu RIA jsou realistickou evolucí a nejméně pátou reformou od prvních pokusů o vytvoření fungujícího systému hodnocení dopadů legislativních návrhů v roce 2007. Česko se, stejně jako ostatní země OECD, snaží nasměrovat omezené zdroje na podstatná rozhodnutí, která může dobrá analýza ovlivnit. Ani velké státy nemají zdroje na hloubkovou analýzu všeho, takže každých pár let nastaví priority. Tím však vzniknou i mezery, které jde zneužít, což po čase vyvolá potřebu celý proces přenastavit. Opakované změny RIA procesu, tak nejsou nutně přiznáním nefunkčnosti, ale spíše důkazem pokračující relevance ve světě omezených zdrojů a měnících se priorit. Dokud AI dramaticky nesníží náklady věrohodné analýzy, bude tento obehraný cyklus za pár let pokračovat.
RIA je snaha předejít nevyvážené regulaci předem, ale skoro čtyřicet let zkušeností z mnoha zemí ukazuje na limity ex ante přístupu. Celkem přesvědčivě víme, že RIA dokáže zlepšit kvalitu legislativy a zvýšit politickou "cenu" ideologických či cinknutých rozhodnutí tím, že na ně přímo či nepřímo poukáže. Nedokáže však omezit množství přijímané regulace ani zabránit schválení divokých konstrukcí, které jsou v daný okamžik politickým imperativem. V demokracii prostě úředník nemůže zakázat politikům přijmou rozhodnutí, byť ono rozhodnutí je v rozporu s přesvědčivou empirickou analýzou (mimo jiné i proto, že RIA nijak neomezuje lidovou tvořivost poslanců ve druhém čtení - nejen u nás).
Snaha hospodářské strategie o předsunutí RIA před jednotlivá rozhodnutí, její zacílení na klíčové návrhy a zjednodušení paralelních procesů je chvályhodná. Zároveň uznává, že ne vždy se ex ante RIA podaří připravit, takže zavádí i ex post hodnocení. Ač to zní logicky a OECD ex post RIA podporuje, mezinárodní zkušenosti ukazují, že se většinou odloží na neurčito. Novelizovat nedávno novelizované není populární, takže vláda i ministerstva často ex post hodnocení zametou pod koberec s tím, že mají urgentnější úkoly.
Nový Zéland je částečnou výjimkou, neboť vytvořil legislativní instrument - Regulatory Systems Amendment Bill, který umožňuje ministerstvům navrhnout stovky malých změn v desítkách zákonů naráz. Úpravy jsou omezeny na technické a nekontroverzní změny, které je parlament obvykle ochoten přijmout relativně rychle. To dává větší smysl ex post hodnocení, neboť je způsob jak navrhované změny dotáhnout. Zároveň to o něco snižuje tlak na ex ante RIA – pokud nedokáže předejít zpolitizovaným rozhodnutím nebo předem odhalit nefunkční opatření, existuje způsob jak alespoň na technické úrovni napravit.“
#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!