← zpět na archiv

Koho bude volit Homer?

Newsletter je v těžké situaci, protože jeho autor o amerických volbách nic neví a je to i hodně dlouho, co v USA naposledy byl. Nicméně naštěstí zná jednu rodinu, o jejíž průměrnosti nemůže být pochyb a ta právě volby rozhodne – Simpsonovi. Bude to platit o to více, pokud seriálový Springfield je zrovna ten v Nevadě, jednom ze sedmi swing states (volí celé USA, ale rozhoduje se reálně o vítězi ve státech Arizona, Georgia, Michigan, Nevada, North Carolina, Pennsylvania a Wisconsin). Tak podle čeho by Homer mohl volit?

Podle svého ekonomického statusu: Simpsonovi reprezentují průměrnou středostavovskou vrstvu z 80. let, která už ale není reálná. Z platu průměrného pracovníka jaderné elektrárny již není možné uživit rodinu s manželkou v domácnosti, třemi dětmi a vlastním domem. Takže Homer emotivně volí vzpomínku za staré dobré časy, tedy Trumpa, který slibuje vysoké ochranářské tarify.
Podle míry osobní svobody: Marge je v mnohém ještě více konzervativnější než Homer, nicméně jako většina žen s nevolí sledovala v roce 2022 Dobbs v. Jackson Women's Health Organization. Záleží, kde Springfield skutečně leží a jak se k potratům postavila státní vláda, nicméně jinak apolitická Marge je pro Harris a přesvědčí o tom i Homera, který navíc nechce, aby mnozí členové rodiny Apua byli vyhoštěni.
Podle principu zdrženlivosti: průměrný rozum Homerovi říká, že Harris je možná nezkušená, nicméně nelze věřit někomu, kdo je ještě více nepředvídatelný než on sám. Čirou náhodou intelektuální Líza přinese otci Washington Post, kde Homer sice ničemu nerozumí, ale pochopí, že jen polovina bývalého kabinetu Trumpa je ochotna podpořit svého někdejšího šéfa. Tak strašné skóre nedosáhl u svých podřízených ani pan Burns. A samozřejmě slyšel i Trumpův blábol, že ve Springfieldu jedí psy. Takže jasná negativní volba pro Harris.
Podle demokracie: Homer je velmi přízemní, ale o to více umí překvapit, že v kritických okamžicích si vzpomene na hodnoty. A stále ho straší útok na Kapitol a že Trump po prohře tlačil na svého viceprezidenta, aby necertifikoval jeho prohru. Homer nemá konflikty rád a věří ve výjimečnost americké demokracie. Takže Harris.

Takže u Simpsonů to vypadá na Harris, nijak nadšeně, ale přece. Jak volí establishment, o tom nemůže být pochyb. A který kandidát je v zájmu Evropy, udržení silného NATO, odporu vůči Putinovi a pro volný obchod, který exportní Česko nutně potřebuje, to je ještě jednodušší otázka…

A na závěr obvyklé prosby:

Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.

Budu rád, když začnete odebírat newsletter NFNZ či sledovat jeho sociální sítě.

Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.

Střednědobý zázrak

V newsletteru jsem si až příliš zvykl na podpůrné reakce, že o to více je mi líto, když po právu dostanu za uši za školáckou chybu. Stalo se. V předminulém newsletteru jsem vypisoval nebývalou kritiku rozpočtu na příští rok od Národní rozpočtové rady. A k tomu jsem přidal ještě dvě další kritiky. Jednu na základě notifikace od Eurostatu, která výrazně zvedla schodek centrální vlády za rok 2023. Na tom trvám, protože jen tak je vidět celkové číslo včetně schovaných dluhů do mimorozpočtových fondů. Ale pak jsem porovnával celková čísla schodku s minulými vládami. A to byl nesmysl, protože hotovostní výsledek bych musel indexovat minimálně o inflaci, což jsem neudělal. Moje chyba a omluva.

Abych to nějak čtenářům vynahradil, mám pro ně rovnou zázrak. K rozpočtu na další rok jsou vždy připojeny takzvané střednědobé výhledy, které ukazují trendy státních financí. A vypadá to, že konsolidační balíček vlády a odpovědné rozpočtování udělaly svou práci: z 230 miliard v příštím roce (respektive 241 miliard údajně kvůli povodním) by schodek měl v dalších letech snížit na 225 miliard a pak na 180 miliard.

Jenže stačí se podívat do „střev“ tohoto návrhu. Nominální HDP je projektováno na nějakých plus mínus 5 procent, inflace nějaká 2 procenta, reálný růst asi 3 procenta. Bez dalších reformních zásahů bych tak rozpočtové kapitoly měly růst někde pod 5 procent, aby de facto zůstaly stejné.

Jenže, jak jsem říkal, zázrak. Mnohé rozpočtové kapitoly hned po volebním roce začnou údajně dramaticky padat. Ne všechny, například obrana bude i nadále posilovat, ale většina bude stagnovat či prudce padat. Připomínám, že i rozpočtová stagnace za časů nominálu + 5 % HDP by měla znamenat nějakou reformní restrikci. U silně proškrtaných kapitol pak výraznou restrikci. Ale co vidíme?

Úřad vlády, který vždy tak zhruba spravoval miliardu, ale postupně rostl až narostl se spoustou nových úředníků na miliardu a půl ve volebním roce, najednou po volbách spadne o 300 milionů a pak ještě více. Zdá se, že škrtání úředníků na Úřadě vlády tedy berou opravdu vážně, ale až pro další vládu.

Konec legrace, podívejme se na ty opravdu zásadní kapitoly. Ministerstvo dopravy se ze 139 miliard ve volebním roce (respektive 101 miliardy bez EU fondů) propadne na 74 miliard. Kultura z 21 (respektive 19) miliard na 16 a pak 15 miliard. Místní rozvoj čeká to samé. Zahraničí taky. A i s takto nerealisticky narozpočtovanými kapitolami je plánován růst státního dluhu hodně přes 100 miliard. Těžko říct, kolik to bude skutečně…

Newsletter opakovaně kritizoval předchozí ministryni financí Schillerovou, když za minulou vládu předkládala neambiciózní střednědobé plány. Těžko to může být jinak nyní, kdy střednědobé plány ambiciózní možná trochu jsou, ale zároveň jsou zcela nerealistické…

#ToPodstatné: O kolik by se v roce 2026 zvedl schodek z 225 miliard, kdyby střednědobý plán byl realistický? O 90 miliard? Či ještě více?

Válka o UHO

Když se volí prezident Ameriky, co dostávají děti na talíři v jídelně, se zdá opravdu nepodstatné. Ale není. Zatímco americké volby neovlivníme, zda se budou čeští žáci a studenti nadále stravovat UHO (univerzální hnědá omáčka) či něčím jiným, to už ano.

Státní zdravotní ústav se snaží změnit spotřební koš, ze kterého mají jídelny vařit, který je dělán na dobu před 30 lety. S nadsázkou se dá tak říct, že jestli někde ještě vládně Jakeš s Husákem, tak je to na talířích našich dětí.

Média si na jaře všimla, že něco takového se chystá, ale už ne říjnových výsledků pilotní studie, která má celou změnu podpořit. Na vzorku 26 jídelen se zkoušelo, jak lze vařit dle nových postupů. Jaké jsou nové cíle pro skladbu jídelního lístku:

Obědový jídelní lístek, příp. jeden z jeho výběrů, v rámci 1 týdne zahrnuje 1 den maso bílé (drůbež, pernatá zvěř, zajícovití), 1 den maso bílé nebo červené (hovězí, vepřové, skopové, jehněčí, zvěřina), 1 den rybí pokrm (1x za 2 týdny z tučné ryby) nebo libovolný pokrm kombinovaný s polévkou obsahující rybí maso, 2 dny bezmasý pokrm (maximálně 1x za 2 týdny 1 sladký pokrm). Skladba dalších výběrů umožňuje každodenní možnost volby bezmasého pokrmu.
Součástí každého denního jídla jsou zelenina nebo ovoce, a to v syrovém stavu nebo tepelně upravené. Nabídka zeleniny převyšuje nabídku ovoce. To platí i pro pokrmy z nich připravené.
Každé denní jídlo obsahuje zeleninu či ovoce, zdroj sacharidů (obiloviny, pseudoobiloviny či brambory), zdroj bílkovin (maso, ryby, korýši, měkkýši, vejce, mléčné výrobky, mléko či luštěniny) a zdroj tuků, který je přítomen buď v potravinách samotných, nebo se do pokrmů přidává.
V rámci celodenní stravy či celodenního provozu je možné nabízet pouze 1 sladký pokrm v rámci dne.
Sladké varianty přesnídávek a svačin jsou nabízeny maximálně 2x týdně. . Možnost volby sladkého pokrmu v rámci oběda je maximálně 1x za 2 týdny bez ohledu na jeho zařazení v konkrétním výběru.
Ke sladkému pokrmu se podává pouze mléko či nealkoholické nápoje neobsahující volné cukry.

Závěr pilotní studie? „Vyhodnocení plnění spotřebního koše a skladby jídelního lístku přineslo informace o tom, že navrhovaná úprava norem pro školní stravování je realizovatelná.“

Jenže s tím docela ostře nesouhlasí samotné jídelny sdružené v Asociaci společného stravování ASPOS:

„Při původním zadání autorů (před úpravou limitů tolerancí za měsíc) nedokázalo navrhovanou normu splnit alespoň v jedné části spotřebního koše minimálně 25 školních jídelen z 26 (96,15 %). Řešením má být zvýšení limitů tolerance (na které jsme v ASPOS upozorňovali již v květnu). Po takovém rozvolnění by normu stále nesplnilo minimálně 21 jídelen z 26 (80,77 %).“

Nechci se pouštět do hodnocení plnění masa, luštěnin či obilovin. Je ale jistě škoda, že pokud s dobrým úmyslem vznikne nová vyhláška, kterou však jídelny nezvládnou plnit.

#ToPodstatné: Co byste si v jídelně dali místo UHO vy?

Nejen zda euro, ale i jak euro

Možná si vzpomenete, jak se na jaře Starostové a především Piráti před eurovolbami snažili o jakousi euroofenzívu, aby ujistili své voliče, že v euroskeptické vládě bojují za společnou měnu. Nic z toho reálně samozřejmě nebylo, jen se zadaly jakési analýzy. Jedna je ale zajímavá a předkládá ji ministerstvo spravedlnosti a legislativní rada vlády kabinetu. Jedná se o podrobné právní rozebrání toho, co vše je třeba legislativně při přijetí společné měny ošetřit. Analýzu už mám již k dispozici.

Ukazuje se, že pro samou hádku o to, zda euro, se nebavíme o tom, jak euro. Rozsah legislativních opatření, která budou muset být v souvislosti se vstupem České republiky do eurozóny přijata, se bude odvíjet od zvoleného scénáře přijetí eura, přičemž v zásadě jsou možné tři scénáře:

Přístup s přechodným obdobím (tzv. dvoufázový přechod) – v první fázi by bylo euro používáno bezhotovostně, ve druhé fázi (nejpozději po 3 letech) by bylo euro zavedeno pro hotovostní peněžní oběh.
„Velký třesk“ – tedy jednofázový přechod, kdy dojde k zavedení bezhotovostního a hotovostního eura v jeden časový moment
„Velký třesk“ kombinovaný s „obdobím postupného zrušení“ – umožňuje po dobu nejvýše jednoho roku odkazovat v právních nástrojích vytvořených během období postupného zrušení na národní měnovou jednotku.

Nezávisle na zvoleném scénáři zavedení hotovostního eura může po dobu maximálně 6 měsíců existovat tzv. duální oběh eura a národní měny.

A to není vše k rozhodování. Na to musí navázat plán legislativních akcí:

1. Scénář jednorázového přizpůsobení, který předpokládá, že ke dni zavedení eura budou provedeny přímé novely pokud možno všech právních předpisů dotčených zavedením eura.

2. Scénář postupného přizpůsobení, u kterého by ke dni zavedení eura byly novelizovány z hlediska změny měny nejzásadnější právní předpisy a ty, které by bez potřebné úpravy reagující na zavedení eura byly neaplikovatelné.

Jistě, základní je se o euru vůbec rozhodnout, nicméně tato vládní analýza dokládá, že pokud se jednou pro společnou měnu rozhodneme, musíme vědět, jaký chceme scénář zavedení eura a jakým způsobem přizpůsobíme právní řád zavedení eura.

#ToPodstatné: Juristé, pro co jste vy?

Filip Pertold: Dohody o provedení práce v datech

Ze změn dohod o provedení práce se stalo velké politikum. Vláda nastřelila bez jakéhokoliv rozmyslu vyšší zdanění dohod do konsolidačního balíčku, ale pak zjistila, že to vlastně nechce a ještě před účinností to zase ruší. Je to trochu absurdní, ale rozhodně ne úplně marné, protože tak máme nyní podrobná data o DPP/DPČ. Poprosil jsem proto ekonoma a také poradce ministra práce Filipa Pertolda, aby pro newsletter data v detailu sdílel a vysvětlil, co z nich vyplývá. Díky!

„Vysoké zdanění nízkých výdělků v klasickém zaměstnání a logicky vytváří velký tlak ze strany zaměstnavatelů i zaměstnanců, aby byly vypláceny výdělky alternativními způsoby – formou dohody o provedení práce nebo OSVČ.

Z nové evidence dohod o provedení práce za červenec vyplývá řada důležitých faktů. Za prvé je využívá statisíce lidí. V červenci toho roku to bylo přes 850 tisíc lidí. Navíc nejsou využívány pouze na krátkodobé přivýdělky. Přes 60 procent z nich je uzavřených na rok na mnoho měsíců. Z toho jasně plyne, že to není dočasný přivýdělek, brigáda. Dále z dat plyne, že dohody jsou často využívané jako souběh s hlavním pracovním poměrem, jde o 43 procent pracovníků na dohodu, z toho 140 tisíc u stejného zaměstnavatele.

Koalice během roku hledala možnosti, jak dohody omezit a zároveň to neudělat příliš komplikovaně. Jiný systém než online kontrolu první dohody, kterou bude v evidenci ČSSZ provádět zaměstnavatel, se nevymyslel a byl zaměřen na potlačení řetězení dohod. Je pravda, že byl proti tomu silný tlak, hlavně ze strany zaměstnavatelů, ale i některých politických stran v rámci koalice.

Administrativa zamířená proti řetězení dohod by však zasáhla úplně všechny pracovníky i zaměstnavatele, ale problém se týká jen malého počtu z nich – přibližně 25 tisíc. V rámci poradců ministerstva jsme tudíž dospěli k tomu, že to není nákladově efektivní opatření – zatěžuje administrativou stát i firmy. A zároveň to neřeší ten největší problém, který máme. Nejedná se tedy o nahodilé brigády či přivýdělek pro důchodce a tak dále, to je v pořádku, k tomu jsou ty dohody vytvořeny. Z pohledu poradců nás nejvíc trápí, že ten souběh je u stejného zaměstnavatele. Proto jsme navrhli, aby se zrušila regulace dohod schválená v konsolidačním balíčku, nicméně aby se zatížily pojistným dohody při souběhu s hlavním pracovním poměrem u stejného zaměstnavatele. Jde o vytvoření společného vyměřovacího základu pro výpočet pojistného. Pokud zaměstnavatel má potřebu pracovníkovi dát dohodu, protože ten člověk najednou začal dělat navíc něco jiného a nedá se to zaplatit z té hromádky peněz na hlavní pracovní poměry, tak ano. Ale nepovažujeme za správné, aby to bylo zatíženo nulovým pojistným.

Koalice však zvolila cestu zachování evidence a zanechání současného platného stavu, kdy nejsou dohody do 10 tisíc zpojistněné a žádné další omezení nad rámec současné právní úpravy nejsou specifikované.“

#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné