Politika žvástu
Pár let se zdálo, že jsme se zbavili politiky žvástu. Andrej Babiš dovedl neustálé měnění názorů k dokonalosti, kdy už ve chvíli oznamování nějaké nové politiky dotyčná politika neplatila. Takový přístup se nám vymstil během druhé fáze covidu i během mnoha dalších okamžiků, kdy vůbec nebylo jasné, co vláda chce. I to přispělo k vítězství současných vládních stran, které místo žvástu slibovaly racionální programovou politiku.
V jaké situaci jsme dnes? „Já potřebuji osm let a budeme mít platy jako v Německu a budeme mít univerzity ve špičce a špičkové firmy,“ prohlašuje premiér Petra Fiala. Je to naprosto nedosažitelný nesmysl, který sklouzává na úroveň Babiše. Jen upozorňuje, že v posledních třech letech se rozdíl v reálných mzdách vůči Německu zvětšoval, nikoliv zmenšoval. O podpoře vysokého školství, na které se vláda vykašlala, ani nemluvě. Přesto nyní musí ministři vlády poslušně nesmysl opakovat, protože se premiér rozhodl nesmysl neodvolat, ale jen se v něm o to více patlat. „Pokud se sejde mnoho okolností, museli bychom udělat ještě hodně reforem, ale myslím si, že tu šanci určitě máme,“ tvrdí ministr financí Zbyněk Stanjura a sklouzává do role ministrů bývalé Babišovy vlády, kteří jen poslušně opakovali hlouposti svého šéfa.
Občas zaznívá, že proti Babišovi je třeba trochu populismu, jinak to nejde. Já si to nemyslím, nicméně přistupme na chvíli na tuto tezi. Trocha přeci přehánění nevadí, pokud tím ujistíte své voliče o svých hodnotách. Je ale slib nereálného zvýšení platů (asi myslí mezd) hodnotou? Těžko. A můžeme uvést ještě ničivější případ dalšího nepochopitelného výroku premiéra. Od plné invaze na Ukrajinu vládní strany vedou „hodnotovou“ kampaň za co nejrychlejší opuštění dodávek ruského plynu. S Babišem bychom takový odchod od imperiální ruské suroviny prý nezvládli. Aktuálně do Česka však proudí skoro sto procent ruského plynu. Podle premiéra to však není problém: „To si vybírají obchodníci. A je levnější, protože si můžeme vybrat. To je přece logické!“ Takže celý přechod na „západní“ plyn se konal jen proto, aby ten ruský ještě více zlevnil a my si ho mohli kupovat a platit tak ruskou armádu?
Je to smutné, ale je to tak. Politika bezhodnotového žvástu si dala pár let oddych, ale je v plné síle zpět. Marketingové potřeby stran už zase převládají nad tím, co potřebuje republika. Plácáme, co je třeba.
A na závěr obvyklé prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.
Miliarda ročně pro Ukrajinu
Za co vládu naopak pochválit? Vybírám zatím neveřejný materiál o podpoře Ukrajiny v letech 2026 až 2030. Jistě, nová vládní garnitura ho může snadno změnit, ale kdo zná český byrokratický aparát, tak ví, že co se včas zanese do úřednického soukolí, to už tam většinou zůstane.
Tak tedy co je v pokračování „Programu humanitární, stabilizační, rekonstrukční a hospodářské asistence Ukrajině v letech 2026 až 2030“, který vypracovala ministerstva zahraničí a průmyslu a mám ho již k dispozici?
Zásadní je zapojení zapojení Národní rozvojové banky (NRB) do Nástroje Evropské unie pro Ukrajinu – do II. investičního pilíře.
„V souladu s uvedeným usnesením NRB k 31. říjnu 2024 předložila Evropské komisi dvě žádosti o zapojení, a to v rámci programu záruk a ve spolupráci s Českou rozvojovou agenturou (dále jen „ČRA“) také v programu smíšeného financování (blending).“
Z toho už se Babiš bude jen těžko cukat. Co tak tam máme dál? Každý rok bychom měli „udělat“ na Ukrajině v projektech alespoň miliardu.
„Z hlediska rozsahu potřeb Ukrajiny a příležitostí pro bilaterální i evropské zapojení českých realizátorů z veřejného, soukromého, neziskového i akademického sektoru MZV a MPO navrhují, aby roční finanční alokace Programu 2030 v letech 2026-2030 byla stanovena na 1 mld. Kč. To zajistí, aby se ČR mohla substantivně zapojit do Nástroje EU pro Ukrajinu v návaznosti na již podané žádosti a zároveň pokračovat v substantivní bilaterální podpoře.“
Finanční prostředky na realizaci Programu 2030 v letech 2026 až 2030 každoročně ve výši 500 mil. Kč budou zahrnuty do rozpočtu kapitoly MZV. V dotčených obdobích budou finanční prostředky z kapitoly MZV formou rozpočtových opatření přesouvány ve prospěch dalších kapitol, které se budou na uskutečňování Programu 2030 podílet. Finanční prostředky na realizaci Programu 2030 v letech 2026 až 2030 každoročně ve výši 500 mil. Kč budou poskytnuty NRB, a to na spolufinancování účasti NRB a jejím prostřednictvím českého soukromého sektoru v Nástroji EU pro Ukrajinu.
#ToPodstatné: Tohle se povedlo. Nebo něco mělo být ještě lépe navrženo?
Povodňové úvěry. Teď už správně
A ještě jednou Národní rozvojová banka. Média žijí tím, o kolik povodňové škody navýší rozpočtový schodek na tento a příští rok. To je jistě zajímavé, o to více, že ministr financí se dostává do úplně fantastických čísel a protože nejsou prostředky účelově vázané, tak se lze důvodně obávat, že nejde o povodňové škody, ale skryté umořování schodků.
Nicméně teď postižená místa potřebují především rychlé a levné úvěry. Dosavadní praxe byla dost tristní, což přiznává i speciální zpráva ministerstva průmyslu pro vládu, kterou mám k dispozici:
„Aktuálně je podpora MPO poskytována prostřednictvím Národní rozvojové banky (NRB) v rámci již v minulosti schváleného programu Operační program technologie a konkurenceschopnost na základě Výzvy Expanze – úvěry povodně, kdy jsou tyto úvěry financovány z evropských zdrojů. Ty však podléhají přísnější legislativě zejména v oblasti životního prostředí (např. vyloučení podpory fosilních paliv a souvisejících investic) a vyžadují i doprovodná adaptační opatření. Protože ale více než 2/3 doposud podaných projektů těmto podmínkám nevyhovovalo, bylo rozhodnuto o přípravě programu s totožnými parametry úvěrů jako v Expanzi, ale zdrojem financování jsou navrácené prostředky z předchozích programů podpory realizovaných formou finančních nástrojů (úvěry a záruky), tedy se jedná prostředky národního charakteru (podléhající pouze legislativě ČR).“
Odmítnutí dvou třetin žádostí žádostí mluví samo za sebe. Ale naštěstí je tu už snad – s notným zpožděním – náprava: Program Úvěry – Povodňový restart 2024, který připravilo ministerstvo průmyslu s NRB. Vzhledem k stále probíhajícímu sběru informací o dosažených škodách v postižených okresech bude podpora MPO zaměřena na ty postižené podnikatele na území celé ČR, kteří formou čestného prohlášení doloží, že byli povodněmi zasaženi. Úvěrový program, který bude realizován prostřednictvím NRB, byl připraven s následujícími parametry:
- alokace 1,5 mld. Kč
- jedná se o investiční úvěry, z nichž půjde hradit pořízení strojů nebo technologických zařízení, případně pořízení staveb a budov
- jsou určeny výhradně pro malé a střední podniky (MSP)
- úvěry budou bezúročné, jejich výše může činit až 100 mil. Kč
- se splatností až 15 let, odklad splátek až 3 roky
- finanční příspěvek (dotační složka): ve formě odpuštění splátek až do 25 % jistiny úvěru
#ToPodstatné: Pozdě, ale přece. Bude to takto už fungovat?
Pohádka o vyhozených úřednících končí
Jedním z nejpopulističtějších předvolebních slibů v kampani 2021 byl slib, že „počet úředníků klesne o 13 %“. Už ho nenajdete, místo něj se zobrazí hláška: „Jejda, ztratili jste se. Ale nebojte, Spolu najdeme cestu zpátky“.
V rámci politiky žvástu vládní strany tvrdily, že se to může povést, i když nepředložily žádnou reformu státní správy, která by něco takového umožnila. Nyní celá populistická pohádka končí. Vláda má již přichystanou takzvanou systemizaci pracovních míst, jinými slovy plán byrokratického aparátu pro svůj poslední rok. Dokument mám již k dispozici.
Krátké počty. Ve veřejné sféře pracuje asi 900 tisíc lidí, něco pod půl milion je placen ze státního rozpočtu. Státních úředníků je stabilně okolo 75 tisíc. Podle dat IDEA jich v roce 2022, tedy v prvním roku této vlády, bylo 77 650. 13 procent dolů by znamenalo mínus deset tisíc úředníků (tímto počítám odzadu asi vznikl onen populistický slib).
A výsledek?
„Systemizace služebních a pracovních míst prováděná podle zákona o státní službě se týká celkem 162 služebních úřadů. Z tohoto počtu je vedle Úřadu vlády České republiky 14 ministerstev a 103 jim podřízených služebních úřadů. Dále je to 15 ústředních správních úřadů, z nichž dvěma je dalších 29 služebních úřadů podřízeno. V návrhu systemizace je s účinností od 1. ledna 2025 předkládáno ke schválení celkem 73 628 fyzických systemizovaných míst. Toto množství odpovídá 73 111,240 přepočtených systemizovaných míst.“
Takže bohužel. Dokonce v posledním roce se počet státních míst zvyšuje:
„Při meziročním srovnání, tj. k 1. lednu 2024, dochází k nárůstu celkového počtu o 313 fyzických systemizovaných míst, což představuje 296,583 přepočtených systemizovaných míst.“
To však není vše. I zde se zjevně alokuje spousta úřednických člověkohodin na to, jak zakrýt skutečný stav věcí. Novým vládním „narativem“ tak bude, že se sice navyšují počty státních úředníků, ale platí to EU, nikoliv státní rozpočet. To je ovšem mimořádně nebezpečný trend i poměrně důležité posty a agendy podřazovat pod eurofondy, Národní plán obnovy atd. Jen připomenu, jak byli všichni překvapení, že tak zásadní činnosti jako je digitalizace stavebního řízení je placená z NPO a jen těžko se s ní dá hnout, když je třeba.
„Z detailních údajů k nárůstu počtu o 296,583 přepočtených systemizovaných míst je zřejmé, že je jednoznačně způsoben nárůstem míst financovaných z prostředků EU (nárůst počtu o 372,378 míst). Naopak u míst financovaných ze státního rozpočtu dochází při meziročním srovnání ke snížení počtu o 44,379 přepočtených míst. U míst financovaných z jiných zdrojů se jedná o snížení počtu o 31,416 přepočtených míst. Systemizace služebních a pracovních míst s účinností od 1. ledna 2025 naznačuje, že se daří držet sestupný trend počtu systemizovaných míst financovaných ze státního rozpočtu, kdy v období od 1. ledna 2021 byla dosažena úspora 2 589,486 těchto systemizovaných míst.“
#ToPodstatné: Co kdybychom i poslance a ministry platili z eurofondů a tím by se vyřešila hádka o jejich platy?
Tomáš Prouza: Média zbytečně uklouzla po másle
V jednom rozhovoru jsem se zmínil o drahých potravinách v Česku a že by antimonopolní úřad měl dělat lépe šetření i v tomto segmentu proti kartelu či koluzi. A nevyhnul jsem se ani máslu, což jsem neměl dělat, protože obratem mi napsal prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza svých pár doušek k „máselné krizi“. Díky za to!
„Už měsíc česká média i sociální sítě žijí kauzou „drahé máslo“. Z pohledu finančních ředitelů je to výhra, protože clickbait se slovem „máslo“ funguje už roky, zejména před sezónou vánočního pečení. Z pohledu základů informační gramotnosti je to ovšem prohra skoro celého novinářského stavu.
Celou kauzu rozpoutal tiskový mluvčí Potravinářské komory, jehož hlavním úkolem je říkat věci, pod které by se paní prezidentka (a také bývalá mluvčí exministra zemědělství Tomana) styděla podepsat. Chránit své šéfy je jednou z rolí tiskových mluvčích – a novináři by to měli mít vždy v hlavě.
Kontrolka by jim ale měla začít blikat ve chvíli, kdy dostanou tiskovou zprávu s bombastickým závěrem, postaveným na jednoměsíčním srovnání cen. Vyvozovat nějaký zásadní závěr z cenové změny mezi srpnem a zářím, aniž by autora textu nebo aspoň jeho editora zajímalo, jak se cena vyvíjela v delším časovém období, by šlo možná pochopit ve středoškolském magazínu. Ale z desítek autorů často velmi emotivních článků a reportáží o ceně másla se na delší časovou řadu zeptali přesně dva. A mimochodem, oba byli ze soukromého média.
Tím ale problémy s informační gramotností mnoha novinářů a editorů bohužel teprve začínají. Tisková zpráva Potravinářské komory totiž – zdánlivě logicky – stála na srovnání ceny, za kterou čeští výrobci máslo prodávají dál, a ceny na pultech obchodů. Ovšem až na drobný detail – dodavatelská cena byla bez DPH, cena na pultech s DPH. Mluvčí Potravinářské komory zkusil DPH vydávat za marži obchodů – a skoro všichni autoři pohoršených článků a komentářů mu na to skočili.
Kdybych chtěl hodně rýpat, připomněl bych ještě, že Český statistický úřad má o cenách v obchodech detailní přehled, protože dostává čísla z pokladních systémů obchodů s potravinami, drogerií a hobby marketů. Ale u dodavatelských cen spoléhá pouze na dobrovolná hlášení, která nijak nekontroluje. A hlavně – dodavatelé hlásí průměrnou cenu za všechny formy dodávek, u másla tedy od klasického 250 g balení až po velké bloky másla pro pekařskou a cukrářskou výrobu. Pokud by dodavatelé hlásili výhradně retailové formáty produkce, byla by jejich cena o kus vyšší.
Pokud si někdo vytáhne z ČSÚ delší časovou řadu cen másla a očistí cenu v obchodech o DPH, zjistí zajímavou věc – obchody v Česku poslední roky cenu másla na pultech dotují. Jenže o tom by se špatně psaly titulky. A tak je lepší nepřemýšlet a co nejrychleji napsat článek, na jehož titulek všichni kliknou. Jsem zvědavý, jestli si po téhle kauze začnou alespoň některá média ověřovat data nebo aspoň začnou přemýšlet, proč tiskový mluvčí sdružení velkých českých potravinářů zcela zahodí svou důvěryhodnost jen proto, aby pár měsíců před volbami vyvolal další vlnu blbé nálady. Ale to už se dostáváme k jiného tématu než je nedostatek informační gramotnosti v této zemi.“
#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!