Pomáhat a zničit
Na podzim to vypadalo, že se podaří schválit navýšení televizních a rozhlasových poplatků a s tím ruku v ruce se přesněji vymezí jejich mediální veřejná služba. Již to byl úspěch. Tato vláda začínala na pozicích ANO, že není třeba poplatek po 15 letech vůbec zvyšovat. Nakonec se vláda na mírném navýšení shodla a zároveň v rámci uklidnění soukromníků vznikla takzvaná memoranda, co může a nemůže dalších pět let Český rozhlas a Česká televize dělat.
Po podzimu však přišla zima a odpůrci navýšení poplatků z řad ANO, ODS a některých soukromníků přeřadili na vyšší rychlostní stupeň. Jejich strategie je jednoduchá.
1. Za žádnou cenu se nesmí navýšení poplatků schválit do konce roku. ČT a ČRo si tak od Nového roku nejen nesáhnou na postupné navyšování poplatků, ale okamžitě jim skončí odpočet DPH za stovky milionů garantovaný právě do konce roku 2024 (a dále to měla upravovat zmíněná novela). To vytvoří extrémní tlak na rozpočet obou institucí. Jakmile se pojede podle rozpočtů „Armageddon“, kvalita a vliv ČT a ČRo rychle půjde dolů, což je cílem.
2. Pojďme se vymluvit na opozici. Šéf poslanců ODS Marek Benda tvrdí, že se novela nestihne do konce roku „pro odpor opozice“. Ne, tak to není. ANO s SPD blokují takřka vše, takže když vládní většina něco chce, dokáže to i přes obstrukce prosadit napevno zařazeným hlasováním (korespondenční volba atd.). Jenže právě to velká část ODS nechce a vymlouvá se na ANO.
3. Zlikvidujme memoranda nějakým nesmyslem. Pro odpůrce navyšování poplatků bylo velmi nebezpečné, že se novátorská memoranda o veřejné službě v nekonečném vyjednávání dostala až do finále a už se ladila jen jednotlivá slova. ČT se zavázala, že zavře iVysílání pro neplátce poplatků do 2029, ČRo zase slíbila, že nebude na web dávat skoro nic, co neprošlo audiovysíláním. Takže co přes spřátelené hybridní novináře hodit do twitterové mlýnice? Tak třeba podcasty. Sice memoranda tuto věc již řeší právě tím, že nic nebude se soukromníkem soutěžit, co předtím nehrálo v rozhlase, nicméně tato zteč na podcasty (či jak se v rozhlase už desítky let říká – odložený poslech) je velmi chytrá, protože dokázala „nakoupit“ i některé podcastery v soukromých médiích. Učiněná slast…
Uvidíme, jak celá věc dopadne, ale současná pozice vládní většiny je v tuto chvíli jen těžko uvěřitelná. Na jednu stranu chtějí médiím veřejné služby pomoci, na druhou ve sněmovně se jen vymlouvají na opozici. Těžko říct, kdo jim tuto mediální politiku „pomáhat a zničit“ ještě věří.
A na závěr obvyklé prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.
Patriot Vondra
Evropská parlament schválil novou Evropskou komisi Ursuly von der Leyen. Hlasovaní českých europoslanců bylo jedno z nejpodivnějších, nikde se o něm však moc nepíše. Tak to pojďme napravit.
Ursula von der Leyen není v Česku populární osoba, dokonce ani v Bruselu pro svůj centralizační apetit, nicméně je to nyní po úpadku Paříže a Berlína jedna z nejsilnější unijní figur. A velmi dobře vycítila, jak přesunout důraz od minulé zelené komise výrazně doprava k tématům migrace a hospodářského růstu. Spolu s Manfredem Weberem dala dohromady pozoruhodnou většinu – od lidovců pro ni hlasovalo 151 členů (absence byly třeba od španělských lidovců kvůli španělské socialistce v Komisi atd.), 90 členů eurosocialistů, prakticky celá Renew, která ač poražena, udržela si exekutivní posty. A pak to nejlepší – většinu Leyen a Weber orazili konzervativci zprava a zelenými zleva, od obou formací přišlo po zhruba 30 hlasech. Speciálně pro ECR je to úspěch, protože Leyen kvůli hlasům italské premiérky Meloni nechala místopředsednictví Komise jejímu koni Raffaelu Fittovi. I na vysoký stupeň intrikaření v Bruselu je nutno dodat – krásná práce.
A teď se na to ale podívejme z českého pohledu, a to je bohužel přehlídka zoufalství. V žádné jiné unijní zemi se nestalo, aby alespoň jeden z lídrů dvou největších stran kandidujících do europarlamentu nyní nehlasoval pro Komisi, to je neomylný příznak mimořádně špatného vyjednávání země. Jak česká specialita vznikla?
Lídryně ANO Klára Dostálová se už těšila k liberálům v Renew, kteří jsou součástí centristické většiny a hlasují pro Komisi. Ale pak přišla akce Andreje Babiše s Viktorem Orbánem a Dostálová je v čele nesmiřitelného antisystémového a extrémistického odporu vůči EU. Proti svému přesvědčení tak hlasovala proti. ANO se posunulo na zcela nepřijatelné antisystémové a protievropské pozice.
Mnohem smutnější případ je Alexandr Vondra. Ten byl lídrem kandidátky Spolu a neměl nyní jediný důvod nehlasovat pro. ECR získala skvělé posty, a to nejen v Komisi, ale i v europarlamentu, kde má 10 místopředsedů a tři předsedy (včetně jednoho pro rodinnou příslušnici V. Vrecionovou). Celá Komise se navíc výrazně posunula doprava. Opravdu není nic, čím by Vondra před svými voliči mohl odůvodnit svůj postoj a přesto nehlasoval pro. Zbytek českých europoslanců ODS (Vrecionová, Krutílek) byli spolu s italskými konzervativci pro.
Už v čase europarlamentních voleb byla celá kandidátka Spolu od euroskeptika Vondry po eurofederalistu Niedermayera poněkud směšná a také celkově moc neuspěla. Ale to asi nestačilo, takže nám ODS přichystala ještě další rozkol uvnitř samotné strany při jednom z nejdůležitějších hlasování v europarlamentu.
#ToPodstatné: Ještě se někdo diví, proč jsme s takto jasnou a přehlednou unijní politikou hlavní vládní strany nedostali „silné ekonomické portfolio“?
Digitální bypass Bartoše
Ivan Bartoš si nepochybně zasloužil na nezvládnutou digitalizaci stavebního řízení vyhodit, nicméně nyní je už jasné, že to byl především první krok v politické kampani současné ODS, jak dosud konsenzuálního premiéra portrétovat jako drsného chlapáka, který vyhazuje ministry, slibuje německé mzdy a komentuje fotbal. To se možná daří, nicméně někdo tu paseku v digitálním řízení musí nyní napravit.
Po slavné tajné vládní zprávě o digitalizaci, která byla ale jen na pár slidů, aby ji premiér mohl vyhlásit za „zdrcující“, nyní konečně vznikla první podrobná vládní strategie, jak dál. Jmenuje se „Zpráva o stavu digitalizace stavebního řízení, včetně návrhu dalšího postupu“ a mám ji k dispozici. (Je vtipné, že to už mnohé hybridní novináře a specialisty na digitalizaci nezajímá, protože lobbistický úkol již byl splněn.)
Připomeňme, co je prioritně třeba dát nejdříve dohromady.
- Portál stavební správy
- Spisová služba (která by měla zajišťovat funkce Evidence stavebních postupů a Evidence elektronických dokumentací)
- Informační systém stavebních řízení (který by měl také zajišťovat funkce Informačního systému identifikačního čísla stavby) a
- Národní geoportál územního plánování.
„Základním předpokladem úspěšné implementace informačního systému v souladu s potřebami uživatelů, primárně určeného pro zpracování vysoce odborné činnosti, je robustní business architektura a business analýza cílového řešení. Teprve na základě takové business architektury a analýzy, vytvořené v kooperaci s uživateli nebo jejich zástupci, je realizován funkční design, který je vstupem pro implementaci celého systému (tedy dílčích aplikací, integrací apod.)“
To je jistě správné, ale má to bohužel své náklady. Mezi ty nejvážnější patří vracení eurofondů (znovu se potvrzuje, aby velké zásadní, leč také nejisté reformy nebyly vázané na eurofondy):
„Národní plán obnovy zahrnuje komponentu 1.6 Zrychlení a digitalizace stavebního řízení v hodnotě 1 446,3 mil. Kč. Na základě všech doposud popsaných problémů však lze do budoucna počítat s přezkumem plnění těchto reforem ze strany Evropské komise (EK) a zároveň nelze vyloučit, že v rámci přezkumu plnění milníků bude mít EK výhrady k funkčním nedostatkům ISSŘ a tyto výhrady povedou k sankcím ze strany EK. Sankce by mohla spočívat v dočasném či úplném pozastavení všech plateb z Nástroje pro oživení a odolnost (evropský zdroj financování pro NPO), což závisí na schopnosti ČR vyjednat a vyargumentovat případné zpětvzetí účinků reformy.“
V situaci, kdy nejsou dobrá řešení již na stole, vládní tým navrhuje „legislativní a technologický bypass“. Zkrátím možné alternativy a vypisuji preferovanou a to celou, aby ti, kteří tomu rozumí, věděli včas, na čem budou:
„Varianta B předpokládá provedení procesní analýzy, popisu cílového stavu a nové soutěže na zhotovení systémů DSŘ (vyjma NGÚP). Ve variantě B by zákon stanovil přechodné období, v němž by činnost v některých informačních systémech stavební správy ze strany stavebních úřadů a dotčených orgánů byla dobrovolná a některé informační systémy (evidence elektronických dokumentací a portál stavebníka) by zůstaly plně zachovány. Přijetím této varianty by nedošlo k „vypnutí“ funkcionalit všech informačních systémů stavební správy, ale k omezení některých evidenčních povinností ze strany stavebních úřadů, pořizovatelů a orgánů územního plánování a rozvolnění náběhu některých funkcionalit informačních systémů. V oblasti územního plánování by se v přechodném období některá ustanovení stavebního zákona výslovně nepoužila (§ 22 písm. c), § 23 odst. 2 písm. f), § 25 písm. f), § 105 odst. 2, § 113 odst. 6, § 130 odst. 3 stavebního zákona), a pro některá ustanovení by byl stanoven v přechodném období speciální režim spočívající ve stanovení alternativního postupu při vedení postupů podle části třetí stavebního zákona za situace, kdy by tyto postupy nebylo možné realizovat prostřednictvím národního geoportálu územního plánování.“
Suma sumárum, nic ze zpatlaného systému se vypínat nebude, jak se tvrdilo po odstranění Bartoše, vše pojede dál, v podstatě se bude dotestovávat a dofinancovávat po kusech v reálném provozu, jak to bylo jasné už v září. Jen bez Bartoše.
#ToPodstatné: Bude to stačit?
Jestřáb Holub odešel. Aby se vrátil?
Máme za sebou jednu změnu, která by zasloužila mnohem detailnější probrání. A to je konec Tomáše Holuba v bankovní radě ČNB a nástup Jakuba Seidlera. Jakub Seidler je vynikající volba a nepochybně odborně náhrada zcela na úrovni odcházejícího člena.
Nicméně cesta ke jménu Seidlera nebyla pro Pražský hrad jednoduchá. Pokud by Holub chtěl, mohl si nepochybně říct o druhý mandát a dostal by ho. Ale neřekl. Proč? Každý člen bankovní rady může být v radě jen dvakrát na šest let. Pokud by nyní začal čerpat druhý mandát, většinu by ho vyplácal na neproduktivní bitvy s Alešem Michlem (některé historky jsou opravdu až neuvěřitelné).
Holub si tedy raději řekne o druhý mandát, až Petr Pavel bude po případném obhájení mandátu kompletně obměňovat radu. Holub bude i horký kandidát rovnou na guvernéra, bude mít již předchozí zkušenost. Z podobných důvodů nechce do takto navolené rady David Marek. Dobře že těžký úkol ale nakonec vzal někdo hodnověrný. Seidler navazuje na Holubovu advokacii standardní makroekonomie, podle které jsme měli jít proti inflaci ještě vyššími sazbami a nyní bychom měli při anemickém hospodářském růstu jít naopak ještě níže.
Na Holubovy názory na úrokové sazby, měnu, závazky, makroobezřetnostní politiku a podmínky hypoték tedy nezapomínejme, velmi brzo to může být nový standard.
#ToPodstatné: Vrátí se do Česka ještě někdy skutečná měnová politika, nebo to už ze zoufalství raději doklepeme k euru?