Černobílé Česko
Všechny podporovatele newsletteru vítám v novém roce a přeji vám co nejvíce osobních úspěchů. To samé přeji i republice, ale přiznávám se, že má očekávání v tomto volebním roce jsou velmi nízká.
Při sledování inflace novoročních projevů, ve kterých lídr opozice Andrej Babiš vykreslil Česko jako zcela zdevastovanou zemi a předseda vlády Petr Fiala naopak jako rozkvetlou zahradu, jsem si vzpomněl na úvodní hru, kterou jsem zařadil do knížky Česko versus budoucnost. Vyzval jsem čtenáře, aby si zaškrtli, jak se Česko má. Byl to rok 2020, ale dá se to zopakovat kdykoliv. I teď.
A následně jsem dodával: „Asi vám to došlo. Ty odpovědi nejsou vždy v úplném protikladu, záleží na perspektivě a někdy máte chuť zaškrtnout obojí, protože jste si vědomi nepopiratelného úspěchu polistopadového Česka, ale zároveň si uvědomujete stagnaci země a spoustu neřešených problémů současnosti.“
V roce 2020 jsem varoval, že směřujeme do fáze zaseklého státu, ve kterém už politici nebudou schopni řešit zásadní dlouhodobé problémy země, což povede k dlouhé ekonomické stagnaci a nárůstu voličského protestu. V úvodu jsem zmiňoval jen pár problémů, které Česko má a politici je nechtějí řešit, protože to má velké politické náklady a snadno se to může pokazit: Nemůžeme snížit sociální pojištění, které potřebujeme snížit. Nemůžeme zavést spoluúčast ve zdravotnictví, kterou potřebujeme zavést. Nemůžeme pobídnout zahraniční firmy k investicím, i když je potřebujeme pobídnout. Nemůžeme podpořit investice do Česka, které chceme podpořit. Nemůžeme dovolit jít matkám do práce, do které chtějí jít. Nemůžeme z dluhů pomoci těm, kterým chceme pomoci…
V čase psaní knížky jsem již řešení od tehdejší vládní garnitury Andreje Babiše neočekával. Nicméně opozice se tehdy začala tvářit, že se do reforem pustí, pokud se dostane k vládě. Je rok 2025 a změnilo se ale jen to, že v novoročních projevech Česko jako rozkvetlou zahradu nepromuje Babiš, ale Fiala a naopak jako spálenou zemi republiku nelíčí Fiala, ale Babiš. Se zaseklým státem, ve kterém bytové, školské, zdravotnické, energetické či průmyslové problémy již přerůstají snesitelnou mez, se nezměnilo nic.
V desátých letech velká část voličů uvěřila Andreji Babišovi. Na počátku dvacátých let jistou naději vzbuzovala sjednocená opozice kolem Petra Fialy. V roce 2025 však vysoké statisíce voličů silně nespokojených s opozicí, už ale i s vládou, nemají v nabídce nikoho dalšího. Zatímco volby 2021 byly volby propadlých hlasů, tak volby 2025 zatím vypadají na volby neúčasti, respektive volby bílého lístku, ať už to volič pojme jakkoliv. Na současné politické scéně nyní není nikdo, kdo by v hodně brzo započaté černobílé předvolební marketingové válce nabídl voličům popis republiky ve skutečných stupních šedi. A ono to ani nejde, protože žádná strana nyní nenabízí reálné plány pro úspěch republiky a jen se snaží, aby na to voliči nepřišli.
A na závěr obvyklé prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.
Lídři 2025: Fiala babišovatí, Babiš jde do extrému
Příliš nevěřím na vznik nějakých nových úspěšných stran, takže se pojďme bavit o těch lídrech, které máme pro volební rok k dispozici. Těmi jsou stále Andrej Babiš a Petr Fiala (jako jsem před volbami 2021 nevěřil na zázračný úspěch Pirátů, i když chvíli vedli peleton, nyní nevěřím, že by dlouhodobě STAN mohl přeskakovat Spolu).
Lídři tedy staronoví, ale rozhodně ne stále stejní.
Andrej Babiš v roce 2024 razantně přitvrdil a začal kormidlovat do extrému. V evropské politice i v té domácí. Bohužel se tom prakticky nepsalo. Mnohá média roky sužovaná obsesivním antibabišismem nebyla schopna v kritické chvíli rozpoznat, kdy Babiš dělá něco skutečně nepřijatelného. A takové momenty v roce 2024 byly hned dva.
Tím prvním bylo přestoupení ANO po evropských volbách do nové frakce Patrioti pro Evropu. Jistě, v Evropě nemusíte mít jen vábné partnery (šlo by vyjmenovávat i mnohé partnery ODS ve frakci ECR), ale neměli být vyloženě extrémní, protidemokratičtí a protičeští. Takových je v Patriotech plno:
Rakouští Svobodní z FPÖ, vítěz posledních rakouských voleb, nám chtějí zablokovat jadernou energetiku, odmítají Benešovy dekrety a kolaborují s Kremlem.
Maďarský Fidesz Babišova přítele Viktora Orbána je zosobněním nejautoritativnější vlády v současné EU a trojským koněm Kremlu.
Francouzské Národní sdružení nyní vede protest proti zbytkům macronismu pod praporem spolupráce s Ruskem a odmítání EU.
Ale nezapomeňme také například na italskou vládní Ligu Mattea Salviniho, která stabilně prosazuje přerozdělovací kvóty na uprchlíky, což je přesný opak Babišovy politiky.
A takto by šlo vyjmenovat další extrémy, jejich zájmy jsou v naprostém protikladu se zájmy České republiky. V roce 2025 možná do Patriotů přibude i Směr čím dál více ostrakizovaného Roberta Fica, čímž se Patrioti změní zcela v pátou kolonu Kremlu.
I na domácí půdě Babiš překročil Rubikon. Po krajských volbách mě překvapilo, jak málo pozornosti bylo věnováno tomu, že Babiš poprvé dostal hned do čtyř krajských rad SPD, respektive koalici SPD, Trikolory a PRO. Jedná se o Moravskoslezský, Olomoucký, Královéhradecký kraj a Vysočinu. Měli jsme už v krajských radách komunisty, ale krajní pravici ještě ne.
Babiš tak účinné zvyšuje svůj koaliční potenciál: v Patriotech k sobě přivinul Motoristy a Patrioty, v krajských radách SPD. Znamená to ale nasměrování ANO do úplného extrému.
Ani Petr Fiala není stejný. Jeho největší devizou bylo konsenzuální vedení antibabišovského tábora (B. Pečinka tomu přiléhavě říkal konkláve). To přebíjelo všechny jeho manažerské nedostatky. V roce 2024 po neúspěchu v eurovolbách i krajských volbách, kde uspěl za ODS jen Fialův kritik Martin Kuba, se Fialův řídící tým rozhodl pro naprostou změnu strategie – udělat z Fialy rázného lídra. Výsledek je zatím katastrofální: po vyštípání Pirátů za digitalizaci stavebního řízení (přičemž ta se tím zcela zastavila) již není schopen přesvědčit ani své voliče, že bez pirátských hlasů může dosáhnout na antibabišovskou většinu. Poradci ho nepřesvědčivě předělávají do rázného lídra, což končí zcela nefunkčními bonmoty („Budeme mít platy jako v Německu a budeme mít univerzity ve špičce a špičkové firmy…“). V mezičase komentuje fotbal či hokej a natáčí apelativní videa na sítě.
Premiérovi poradci se z Fialy 2025 snaží udělat Babiše, verze 2021. Nic tím nezískají, jen tím zničí tu jedinou plošně pozitivně vnímanou přednost předsedy ODS: že se dokáže dohodnout s každým, kdo nemusí Babiše, a tak dokáže poskládat další sněmovní většinu.
#ToPodstatné: Bude čím dál více extrémní Babiš stačit na revival antibabišismu? Nebo od reality odtržený Fiala Babišovi jen nažene další hlasy?
Stachanovské plnění programového prohlášení (část první)
Nefunkční předělávání Petra Fialy na Andreje Babiše 2.0, který trousí nejrůznější sliby a když mu někdo připomene jejich nesmyslnost, přechází do útoku proti pochybovačům a šiřitelům blbé nálady, zatím nejvýrazněji vygradovalo v údajném plnění programového prohlášení na skoro 100 procent: „Základní konstatování je, že plníme 93 procent cílů, které jsme si dali v programovém prohlášení. Jsou to věci, které jsme buď úplně splnili, nebo jsou v takové fázi rozpracování, že je splníme,“ prohlásil premiér.
Protože dosud nikde v médiích nebyl celkový výčet neplněných bodů programového prohlášení, tak se do toho pusťme. Ale nejprve si připomeňme to původní programové prohlášení z roku 2022, než ho vláda v roce 2023 svévolně bez projednání s poslanci přepsala. Právě s původním prohlášením se premiér ucházel o důvěru poslanců v lednu 2022: „Dokument, který vám dnes předkládáme, nevznikl přes noc. Je to výsledek dlouhé práce, jsou za ním bez nadsázky tisíce hodin práce,“ hlásal premiér a tomuto programu poslanci dali důvěru, o kterou se opírá vláda dosud.
Za rok premiér celý dokument „aktualizoval“. Podívejme se nejdříve tedy, co vše ze slibů porušil, a co rozhodně nijak nesouvisí s válkou na Ukrajině.
· Vláda zahodila svůj slib daňové brzdy: „Vytvoříme pravidlo daňové brzdy, které stanoví strop daňového břemene. Jakmile jej složená daňová kvóta dosáhne, zvyšování daní bude automaticky vyloučené.“
· Zahodila slib motivačního nastavení daňových slev a odpočtů, například ve slevách na děti máme stále levnější a dražší děti (1. dítě 15 tisíc, 3. dítě už za 27 tisíc): „Podmínky daňových slev a odpočtů nastavíme motivačně s rozumnými mezními daňovými sazbami.“
· Vůči důchodcům se dopustila voličsky těžko odpustitelného podvodu, kdy nechala v souladu se svým programovým prohlášením bujet extrémní mimořádné valorizace penzí ve volební sezóně a poté dovětek o udržení valorizací prostě škrtla a valorizace omezila: „Úsporná opatření vlády budou sociálně citlivá, zejména s ohledem na priority v oblasti vzdělávání, zdravotnictví, sociální péče a s cílem udržet stávající valorizační mechanismus důchodů.“
· Fiaskem se stal slib snížení sociálního pojištění a škrtnutí tohoto bodu je i přiznáním neschopnosti konsolidovat veřejné finance: „Snížíme sociální pojištění na straně zaměstnavatelů o 2 procentní body, za předpokladu konsolidovaných a dlouhodobě udržitelných veřejných financí.“
· Naprosto vypadl zcela zásadní bod o reformě regulace cen, což by mělo každému pravicovému voliči silně vadit: „Provedeme revizi v oblasti regulace cen. V oblastech, kde je nezbytně nutné ji ponechat, zajistíme, aby dopady na regulované subjekty, odvětví i spotřebitele byly přiměřené.“
· V důchodové reformě zásadně odpadl slib, na který čekali všichni studenti: „Do náhradní doby vrátíme dobu studia.“
· Slavné je zrušení slibu 130 procent průměrné mzdy pedagogickým pracovníkům, jejich přepsání na učitele a nedodržení i tohoto slibu. „Garantujeme kvalitní platové ohodnocení pedagogických pracovníků a udržíme jejich platy na úrovni 130 % průměrné hrubé měsíční mzdy.“
· V bydlení se proškrtalo skoro vše: „Propojíme veřejný a privátní finanční sektor a samosprávy za účelem vytvoření vhodných programů pro zvýhodněné hypotéky na první bydlení (snížení povinné spoluúčasti, přímá pomoc státu se spoluúčastí, bonus za každé narozené dítě) a další podpůrné programy včetně podpory bydlení seniorů nebo sociálně či zdravotně handicapovaných osob.
· Další slavný slib dlouho nesnesl být vytištěn černý na bílém: „V návaznosti na konsolidaci veřejných financí snížíme DPH u výstavby či rekonstrukcí bytů a domů.“
· A ještě jednou opuštěné bydlení: „Nejpozději v roce 2023 zkrátíme odpisovou dobu na 20 let, abychom investory motivovali k výstavbě nájemního bydlení.“
Už skončím. Vymazalo se toho v roce 2023 při „aktualizaci“ mnohem více, žádné české médium tehdy nepřineslo detailní porovnání, co už vládě nestojí za plnění. Všichni se spokojili s tím, že v čase války je možné bez žádosti o důvěru od poslanců takto radikálně měnit dokument, na základě kterého má vláda legitimitu. Koho by napadlo, že po opuštění tolika vládních slibů bude jednou premiér mít odvahu počítat, na kolik procent plní programové prohlášení…
#ToPodstatné: Kterého z uvedených opuštěných slibů vlády je vám nejvíce líto? Za mě asi zahozená reforma regulace cen, s čím úzce souvisí zablokované úsilí o reformu antimonopolního úřadu.
Stachanovské plnění programového prohlášení (část druhá)
Vládě ale nestačilo jen to, že jako první v historii si bez žádosti o důvěru poslanců kompletně přepsala programové prohlášení, ač začíná stále větou: „Nová vláda České republiky přichází požádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu Parlamentu…“. Nyní nám z nového programu premiér vypočítává absurdní čísla, že 93 procent cílů je splněno či bude splněno do konce mandátu. Opět jsem nikde po kupě v českých médií nenašel výčet toho, jak moc schvátil Petra Fialu „babišovský“ přístup k realitě. Začněme podrobněji kapitolou veřejné finance:
· Z ústavní daňové brzdy se postupně stala pravidla rozpočtové odpovědnosti s ústavní silou a i to bylo opuštěno, každoroční stamiliardové schodky nikdo nechce razantně omezit. „Budeme usilovat o zahrnutí zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, případně jeho části, do ústavního pořádku ČR.“
· Tohle bolestně chybí: v knize Česko versus budoucnost popisuji, jak lze podpořit reinvestice a rozjet tak další investiční kolo zahraničního kapitálu do české ekonomiky. „Budeme řešit otázku odlivu dividend do zahraničí s cílem zvyšovat atraktivitu a investování v ČR zvýhodněním reinvestic zpět do české ekonomiky.“
· Jednotné inkasní místo – slibováno již asi 20 let. „Zavedeme jednotné inkasní místo a budeme rozvíjet elektronické nástroje státu. Budeme usilovat o propojení portálů s dalšími systémy státu k eliminaci výkazních povinností pro občany a firmy.“
· Jeden ze zásadní nedodělků vlády, přitom daně se už tolikrát otevíraly, ale vláda nízkopříjmovým pracujícím pomoct zjevně nechce. „Zavedeme valorizaci slevy na poplatníka.“
· Nesmysl, ze kterého nic nebylo: „Zavedeme daňové prázdniny se zastropováním výše příjmů pro rodiny, které čerpají rodičovský příspěvek nebo mají tři a více dětí.“
· „Zavedeme možnost odečíst si z daní do určitého limitu platby za pečovatelské služby.“ Nic neříkám.
· „Budeme motivovat firmy k ekologickému provozu, prověříme možnost snížení DPH u všech ekologických výrobků.“ Nic neříkám.
· Tiché víno posílá pozdravy: „Spotřební daně budou zohledňovat škodlivost.“
· Tohle by určitě pomohlo: „Zavedeme jednotnou veřejnou evidenci dotací ze státního rozpočtu.“
· „Budeme klást důraz na systém zpětné kontroly a hodnocení efektivity vynaložených výdajů.“ Stát kupuje za miliardy síť benzínek, které nepotřebuje.
Z dalších kapitol už jen zásadně porušené sliby po oborech:
· Průmysl a podnikání: V zásadně proměněné energetice vláda v aktualizovaném prohlášení slibuje „Do konce roku 2023 připravíme aktualizaci Státní energetické koncepce ČR s ohledem na klimaticko-energetické cíle EU.“ a „Green Deal je pro nás příležitostí“. Z tří pilířů energetiky vláda schválila jen jeden, Národní energeticko-klimatický plán. Státní energetická koncepce není stále schválena, stejně tak Politika ochrany klimatu. Česko v tuto chvíli nemá pro energetiku a Green Deal vůbec žádný jízdní řád. Dále namátkou vybírám: „Zatraktivníme vydávání zaměstnaneckých akcií.“ Po nefunkční změně byznys čeká na skutečnou změnu.
· Sociální věci: Na zcela zbytečný slib „Název MPSV doplníme o tematiku rodiny.“ se už naštěstí zapomnělo. Tohle bolestně chybí: „Zasadíme se o provedení systémových změn k integraci a provázání sociálních a zdravotních služeb dlouhodobé péče.“ Tohle také bolestně chybí: „Zajistíme valorizaci finančních zdrojů pro sociální služby a příspěvku na péči.“ Kromě minimální mzdy a státního pojištěnce sliby o automatických valorizacích všude skončily špatně: „Zvážíme zavedení systému valorizací tam, kde je potřeba zajistit větší předvídatelnost, např. u rodičovského příspěvku nebo životního minima.“
· Důchody: Jakkoliv si úprava důchodů zasluhuje ocenění za alespoň nějakou aktivitu vlády, není to rozhodně „skutečná reforma“: „Realizujeme a do konce roku 2023 předložíme skutečnou důchodovou reformu s cílem nastavení stabilního systému férových důchodů.“ Naprosto chybí to, co by z úpravy základních parametrů udělalo reformu: „Připravíme návrh důchodové reformy, který se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí, dobrovolné, základní složka se zvýší a bude reflektovat požadavky na důstojnost života ve stáří a finanční možnosti státu.“ Není naprosto do čeho ze státní nabídky na zajištění stáří investovat: „Dobrovolná složka bude zřízena ve formě státního nebo veřejnoprávního fondu inspirovaná zahraničními zkušenostmi.“ A pak tu máme sliby, ke kterým se už nikdo nezná: „Zavedeme možnost platit 1 % svého důchodového pojištění rodičům nebo prarodičům.“
· Zdravotnictví: Málokde se toho udělalo tak málo jako pod profesorem Válkem. Slib dobrovolného doplňkového pojištění opakovaně krachuje, pojišťovny si vůbec nekonkurují, o osudu těch menších státních nikdo nic neví: „Zahájíme diskuzi o potřebě a vhodnosti cenové konkurence zdravotních pojišťoven. Zavedeme možnost dobrovolného doplňkového připojištění.“ Místo motivace těch nejlepších Válek pravidelně dává peníze dle toho, co si lékaři vystávkují: „Prioritou budou i motivační programy pro návrat našich špičkových vědců ze zahraničí.“ Podpora prevence absolutně selhala: „Budeme reformovat primární péči a posilovat primární a sekundární prevenci nemocí a zlepšovat zdravotní a pohybovou gramotnost s cílem zvýšit odpovědnost občanů za vlastní zdraví.“
· Vzdělání: Nejdříve se z původního programového prohlášení ztratil slib 130 procent pro všechny pedagogické pracovníky. Pak těch 130 procent nestávají ani učitelé. A vrcholem zatím je, že nikdo neví, kdo bude financovat nepedagogické pracovníky. „Garantujeme kvalitní platové ohodnocení učitelů a udržíme jejich platy na úrovni 130 % průměrné hrubé měsíční mzdy. Důraz budeme klást na udržení 20% podílu nadtarifních složek platu a jejich efektivní využívání. Zajistíme vyšší platy pro ostatní pedagogické a nepedagogické pracovníky a garantujeme jejich navyšování podle růstu průměrné mzdy v ČR.“ Slib „Další prioritou je podpora gymnázií a všeobecného vzdělávání.“ toužebně očekávají silné ročníky deváťáků ve velkých městech, pro které nejsou místa. „Posílení institucionálního financování“ vysokých škol skončilo jejich vyhladověním, do výzkumu se po nátlaku přisypalo pár miliard, ale hned po volbách investice zas spadnou na 0,5 procenta HDP.
· Kultura a média: Když mluví zbraně, múzy mlčí: „Rozpočet Ministerstva kultury (bez náhrad církvím a náboženským společnostem) budeme v tomto volebním období směřovat k 1 % výdajů státního rozpočtu.“ Poplatky pořád nejsou: „Zaměříme se na udržitelnost financování veřejnoprávních médií, což je základní podmínka jejich nezávislosti.“ A NKÚ už se asi nestihne: „Hospodaření veřejnoprávních médií podrobíme kontrole Nejvyšším kontrolním úřadem, což posílí jejich transparentnost.“
· Státní správa: „Sjednotíme poplatkové a odvodové povinnosti občanů a podnikatelů. Platby bude možné uhradit na jednotném inkasním místě.“ – není. Z digitalizace je známa kauza digitalizace stavebního řízení, ale jsou tu i jiné nesplněné digitalizační sliby: „Prosadíme moderní jednotný standard pro elektronickou spisovou službu a „digitální“ archivnictví pro dlouhodobou životnost digitálních dokumentů.“
· Bydlení: Zcela opomenutá priorita, o osudu zákona o podpoře bydlení dosud není jasno. „Během prvních dvou let volebního období připravíme zákon o podpoře v bydlení, který nabídne obcím soubor volitelných nástrojů, jež umožní systematicky řešit bytovou situaci obyvatel. Zákon bude formulovat způsob a pravidla financování.“ Z říše fantazie: „Ke zvýšení výstavby nájemního bydlení využijeme širší paletu finančních zdrojů, včetně Národního plánu obnovy, abychom docílili nastavení vhodných podmínek pro výstavbu. Na konci volebního období by se tak mohlo stavět až 10 tisíc nájemních bytů ročně navíc.“ Kolapsu stavebního řízení vláda geniálně zabránila jiným kolapsem…: „Předložíme úpravu nového stavebního zákona tak, aby bylo zajištěno rychlé, transparentní, digitální a občanovi blízké stavební řízení prostřednictvím Portálu stavebníka. Zabráníme kolapsu stavebního řízení v ČR, který by byl důsledkem destrukce smíšeného modelu veřejné správy.“
Určitě se vládě i mnohé povedlo: výdaje na obranu na 2 procentech HDP, úspěchy v zahraniční politice, dílčí provozní věci. Nicméně tvrdit, že vládě zbývá z programového prohlášení 7 procent k dodělání, je k smíchu i pláči zároveň.
#ToPodstatné: Kterého z nedodělků vlády bude republika nejvíce litovat?