Kam s ním?
Potřeboval bych poradit s nerudovskou otázkou. Tento měsíc končím v Nadačním fondu nezávislé žurnalistiky. Na konci roku jsem si řekl, že ty zásadní projekty, které jsem chtěl prosadit, jsou hotové – podpora lokální žurnalistiky se letos spustí druhým rokem, podpora profesního rozvoje mladých novinářů již třetím rokem. Tak ať zase někdo jiný dá fondu další impuls, převezme ho v historicky nejlepším stavu.
Určitě i nadále budu učit na Fakultě sociálních věd, nicméně kde kdo mi nyní radí, do čeho dalšího bych se měl pustit. Tak třeba některého čtenáře newsletteru napadne to pravé. Poraďte a napište mi. Možnosti vidím zhruba následující:
1. Nastoupit opět do médií. Ale do jaké redakce? Která vám nyní přijde nejlepší? Nějaké nabídky již mám a vážím si jich. Nicméně bych byl rád i za váš názor, kde je dle vašeho mínění silná ekonomická či komentářová redakce, kde se dá dělat slušná žurnalistika.
2. Založit si one-man show. Platili byste za zavřený, ale propracovanější newsletter plus jednu, dvě analýzy týdně? A má smysl nabízet textovou verzi, když vše je nyní o podcastech a krátkých videích? Rovnou říkám, že „inside“ podcasty, kde si židli host zaplatí, dělat nebudu. Stejně tak bych nerad dělal „humory“ a po nocích z toho stříhal krátká videa…
3. Něco smysluplného vést. Fond byl pro mě skvělou příležitostí spojit vystudovanou ekonomku s nějakou zajímavou manažerskou výzvou. Jistě ne vše jsem zvládl na jedničku, ale mimoděk jsem zjistil, že lidí schopných manažersky cokoliv alespoň trochu přijatelně zvládnout je na trhu zoufale málo. Pár zajímavých nabídek mám, ale třeba vás napadne ještě něco dalšího.
Možná je i nějaká čtvrtá, pátá a šestá možnost, to nechám na vás. Za každý názor budu rád, znáte takové ty okamžiky, kdy už máte dost informací (možná až moc) a pořád ne a ne se rozhodnout. Tak mi pomozte.
A na závěr obvyklé prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.
Ještě větší školský průšvih, než jsme čekali
Ten příběh o přesouvání financování nepedagogických pracovníků ze státu na kraje a obce byl od počátku bizarní latinskoamerickou telenovelou. Závěrečná zápletka je však ještě mnohem horší, než se dalo čekat. Shrňme si celý ten příběh od počátku až po neslavný závěr:
1. Na počátku byla touha ministerstva financí alespoň o něco málo osekat státní rozpočet se stamiliardovými dluhy. Tak chytré hlavy v ODS napadlo, že by si kus čím dál bobtnajícího školského rozpočtu mohly platit samotné obce a kraje, které mají na rozdíl od centrálního rozpočtu ročně přebytky za 70+ miliard. A tak volba padla na nepedagogické pracovníky, tedy kuchaři, školníci, uklízeči atd.
2. Do hry vstupuje STAN, který drží ministerstvo školství a na co tam sáhne, to většinou pokazí. Ani nyní tomu nebylo jinak. Místo aby se udělala analýza, zda se vůbec něco ušetří a ředitelům se bude snadněji dýchat, Starostům zasvítil jejich tradiční decentralizační reflex: pokud se něco může převést z centrálu níže, je to automaticky dobré. A vzápětí se ozval druhý jejich zásadní reflex: ať se děje, co se děje, vždy vše vyřeší navýšení rozpočtového určení daní (RUD) pro obce a kraje.
3. Z toho vznikl onen ostudný problém při schvalování rozpočtu, kdy rozpočet předpokládal něco jiného, než oficiálně oznamovala vláda. I Národní rozpočtová rada kritizovala asi 11 miliard ve vzduchoprázdnu, což odporuje řádnému sestavování rozpočtu.
4. Až v lednu vláda oznámila dohodu, že se od září bude vše na krajích a obcích a z RUD jim přiteče 10,5 miliardy v roce 2025 a další rok 32,4 miliard. Úplně tak zkrachovala snaha ministra financí cokoliv v centrálním rozpočtu ušetřit, protože se zbavil výdaje, ale i odpovídajícího příjmu z RUD.
5. Celý nový systém, kdy ředitel musí lobbovat u státu o peníze na pedagogické pracovníky a u obce či kraje na nepedagogické, povede místo „odbřemenění“ (nyní aktuální školský buzzword) naopak k nárustu byrokracie a k dalším výdajům. Vznikne nová kasta krajských a obecních úředníků, kteří budou rozhodovat o kuchařkách ve školách. Čeká nás ještě divoká debata, jak se peníze z RUD vlastně mají přerozdělit mezi různě velké obce a kraje, respektive jejich školy.
6. A nyní to finále latinskoamerické telenovely. Nepůjde jen o kuchařky a školníky, ale MŠMT tam bez jakékoliv debaty propašovalo i takzvané ostatní neinvestiční výdaje. To je hodně důležitá kapitola po celkové pozdvihnutí kvality českého školství: platí se z toho vzdělávání učitelů, pomůcky atd, vše čím může stát pobídnout školy s chabými výsledky ke zlepšení. Je iluzí si myslet, že obec, která svoji školu nechala doklesat na bídnou úroveň, nyní dá dostatek peněz, aby šla nahoru. Tato pobídka musí být v rukou státu. Také už vznikla veřejná výzva, ať se ministr Mikuláš Bek probere.
Tak si to shrňme. Ve školství hoří kapacity škol (nejen) pro středoškoláky, digitalizace přijímaček se zastavila v polovině, podfinancované terciální školství ze stagnace přechází k úpadku, naprosto jsme nezvládli revizi rámcových vzdělávacích programů. A ministerstvo školství se vysiluje tím, že převádí kuchařky na obce, které na nové povinnosti budou muset nabrat další byrokraty, a i neschopným obcím se kompletně předá pravomoc, aby ještě více srazily své podřadné školy dolů. A účetnický ministr financí, který si přál úsporu, bude mít o to větší výpadek pro centrální rozpočet z RUD.
Školství je pro tuto vládu jasná priorita, to nemohu říct…
#ToPodstatné: Bude to téma havarijního vedení školství, kterým nakonec Babiš přesvědčí vládní voliče, aby zůstali doma? Nebo se vláda ještě probere?
Nový vládní projekt Bezpečné dětství
Tento týden jsem poněkud zoufale hledal, za co by šlo vládu alespoň trochu pochválit. Ale našel jsem! A je to docela velké. Ve spolupráci Ministerstva vnitra, Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstva zdravotnictví a zmocněnkyně pro lidská práva vzniká nový projekt „BEZPEČNÉ DĚTSTVÍ: cesta k prevenci násilí ve společnosti“. (Myslím, že toho bude ještě jedna velká a velmi smutná kulturní válka, nepochybuji o tom, že čeští „konzervativci“ nevynechají příležitost argumentovat, že rozumné, správné a pravicové je, aby si každý mlátil své děti dle svého svobodného nejlepšího vědomí a svědomí.)
Výzkumy ukazují, že s fyzickým nebo slovním násilím se ve třídách setkává drtivá většina škol i dětí (85 %). Obětí nebezpečného chování na internetu se stalo 17,5 % dětí. Se dvěma a více negativními zkušenostmi v dětství zahrnujících týrání, zneužívání a závažné zanedbávání, rozpad rodiny, užívání návykových látek v domácnosti, vystavení domácímu násilí v roli svědka, uvěznění člena domácnosti aj. se do 18. roku věku setká 37 % české populace. Proto autoři studie říkají:
„Česká republika v současnosti při řešení násilí v blízkých vztazích a násilí na dětech v některých klíčových ohledech selhává. Nedostatečná pozornost je věnována prevenci a detekci těchto forem násilí. Chybí specializované služby pro oběti násilí v blízkých vztazích a jejich děti a chybí celková koordinace pomoci a podpory jak na národní, tak regionální úrovni. V rámci řešení násilí stále do určité míry dochází k druhotné viktimizaci obětí. Ne každé dítě žije svůj život bez násilí, byť na něj má právo.“
Vybírám jen některá opatření. Potěšilo mě, že by se snad konečně měla vyřešit ostuda s neschopností státu podpořit klíčovou službu Linku bezpečí, která se neustále potácí na hraně finančního krachu. Linka bezpečí denně odbaví průměrně 268 klientů přes telefon, chat a e-mail, celkem takřka 100 000 kontaktů za rok. Počet volajících pak rok od roku roste. Průměrně se klient dovolá napodruhé. Napoprvé se dovolá pouze 52 % klientů. Z těch, co se nedovolají, napodruhé zavolá pouze 18 %. Zbývajících 82 % klientů tedy ztratí důvěru v tuto linku pomoci a opakovaně ji již nekontaktuje. Každoročně Linka bezpečí vykazuje přibližně 200 intervencí, tedy velmi závažných kontaktů, kdy je klient v ohrožení života (např. sebevražedné pokusy).
„Návrh opatření: Navýšit financování činnosti Linky bezpečí ze státního rozpočtu (dotačního titulu Ministerstva vnitra a v rámci sociálních služeb financovaných ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí) tak, aby byl zajištěn nepřetržitý provoz linky a zajištěny dostatečné kapacity na vzdělávací a preventivní aktivity. Náklady: 37 mil. Kč ročně (Jedná se o náklady nezbytné k zajištění dostatečné kapacity nepřetržitého provozu Linky bezpečí. Konkrétně jde o náklady na navýšení dotačního titulu Ministerstva vnitra o 4 mil. Kč ročně a navýšení rozpočtu na sociální služby v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí ve výši 33 mil. Kč ročně).“
A vyberu ještě jednu věc, a to sjednocení školní sociální práce a posílení sociálně preventivní role škol. Napříč ČR se praxe v zajištění sociálně preventivní role školy zatím značně liší, některé školy si z vlastního rozpočtu hradí pozici sociálního pedagoga, ve většině škol však tato role zcela chybí.
„Návrh opatření: Zajistit možnosti sociálně preventivní role školy napříč Českou republikou. Podpořit školy prostřednictvím poradenského systému a středisek výchovné péče a prostředkovat školám metodické postupy, jak takovou roli školy zajistit, a současně podpořit legislativní řešení. Náklady: V rámci schválených prostředků pro institucionalizaci podpůrných poradenských pozic ve školství a indexaci znevýhodněných škol a ze schválených prostředků na sociální práci.“
Proč jsem vybral právě toto? Protože je to správný návrh, leč zcela v rozporu s výše uvedenými chystanými změnami neinvestičních transferů. Jednou hot, podruhé čehý, tak je to v Česku ale normální.
V dalších newsletterech se vrátím i k dalším navrhovaným bodům, snad si toho všimnou časem také média.
#ToPodstatné: Zvládne se něco prosadit, nebo to celé požere již rozjetá předvolební vypjatá kampaň slídící po jakékoliv zámince ke kulturním válkám?
Lesy vysadí do rozpočtu 1,5 miliardy
Pravidelně se zde věnuji řízení státních a polostátních podniků. Či spíše neřízení té podivné skrumáže energetického kolosu obaleného pivovary, hotely a podobnými nesmysly. V poslední době tomu ministerstvo financí dalo ještě korunu, kdy všechny státní firmy musely v čase krize odvádět maximum do rozpočtu, jen ČEPRO si mohlo místo odvodu miliard kupovat zcela zbytné soukromé benzínky. (Newsletter se nezdůvodnitelné transakci opakovaně věnoval.)
Pořádně zmáčknuté byly i Lesy ČR, minulý rok odvedly státu přes 3 miliardy. Ale nyní jsem dostal do ruky jejich novou Strategii 2025+ Lesů, tak se o ní s čtenáři newsletteru jako s prvními podělím. Z finančního plánu je vidět, že se plánuje pro další roky odvod 1,5, respektive 1,6 miliardy, to už je oproti 3 miliardám více odpovídající částka.
Pro lesáky, nimrody a ekology zacituji taky pár cílů:
· LČR budou pokračovat v pěstování smíšených, prostorově i druhově různorodých lesů a zajišťovat dostatek kvalitního reprodukčního materiálu lesních dřevin, tedy semen i plodů. Potenciál přirozené obnovy lesů využijí účelně a diferencovaně, a to minimálně na 40 procentech obnovované plochy lesů.
· Zásadní je kontinuální a systematické sledování stavu lesních ekosystémů, zejména půdy a včasná eliminace případných kalamitních škůdců i dalších nepříznivých jevů, a to i s využitím vlastních výrobních kapacit. Pozornost bude věnována technickým i biologickým opatřením, která zadržují vodu v krajině a obnovují přirozený vodní režim.
· Pro podporu biodiverzity je v porostech ponecháváno tlející dřevo, a to v různých formách, vždy s ohledem na podmínky konkrétního místa a v objemu doporučeném ve schválené Adaptační strategii Lesů ČR na změnu klimatu do roku 2030.
· Při výkonu práva myslivosti budou LČR spravovat 25 až 50 % honiteb ve vlastní režii s cílem snížit stavy býložravé spárkaté zvěře a uspořit tak do roku 2029 náklady na ochranu mladých lesních porostů, a to minimálně 50 % v porovnání s výchozím rokem 2025.
· Jedním z nejdůležitějších bodů Strategie 2025+ je nový obchodní model, který vyvažuje podíly prodeje surového dříví ve vlastní režii, prostřednictvím komplexních smluv nebo aukcí dříví nastojato. Umožní tak předvídatelnost na trhu se surovým dřívím, stabilitu dodávek a přispěje tak k saturování tuzemské poptávky.
· Dále se Lesy ČR zavazují k trvalému zvyšování hodnoty a rozsahu majetku, optimalizaci majetkové držby lesa, investování do nízkorizikových aktiv, diverzifikaci tržeb, průběžnému snižování nákladů, propojení výsledků vědy a výzkumu s praxí, zvyšování kvalifikace zaměstnanců i zlepšení činnosti odborných lesních hospodářů a vztahů s ostatními vlastníky lesů. Významnou měrou by také měly Lesy ČR přispět k naplňování vládou schválené Surovinové politiky pro dřevo ČR.
· Pro předvídatelný a stabilní příspěvek do Fondu zakladatele a státního rozpočtu obsahuje Strategie 2025+ metodu výpočtu bezpečné renty zohledňující jak zaručenou složku, tak i participaci na výsledcích hospodaření, vývoje trhů a růstu podniku.
#ToPodstatné: Je to správně naplánované? Udrží nám to živé a funkční lesy i Lesy?
Dobří odcházejí, horší přicházejí
Často tu kritizuji personální politiku státu a vy mi pak píšete, že je to moc přísné. Tak schválně dvě aktuální docela důležité změny, obrázek si udělejte sami.
Před Vánoci jsem si tu pochvaloval, že se personálně podařilo alespoň trochu stabilizovat ministerstvo financí. Po Marku Morovi na úřad přišel další centrální bankéř Tomáš Holub. Bohužel Mora již zase zvedá kufry a odchází do Evropské investiční banky. Post viceprezidenta je jistě pro něj prestižní a slušná náplast za post „bývalého budoucího“ guvernéra ČNB, kam se místo něj nahrnula parta Aleše Michla.
Nicméně pro finance je to rána. Po dlouhé době tam někdo kvalifikovaně přemýšlel o rozpočtu, nyní zase půjde pryč.
A teď se pro změnu přesuňme do správní rady Správy železnic, to není vůbec nevýznamný podnik, velký zaměstnavatel, řídí přetíženou železniční síť a snaží se ji rekonstruovat. Jeden by čekal, že správní rada bude plná kvalifikovaných odborníků. Ale je to jen stranická přetlačovaná. S pádem Pirátů tam přišel pád jejich koně Michala Šimka. Na uprázdněné místo tak bylo možné vybrat někoho dalšího. Odklizených politiků bez kvalifikace je tam již dost, tak že by ministr Martin Kupka sáhl po nějakém železničním odborníkovi? Nikoliv, výbor pro personální nominace mu 21. ledna schválil nominaci Tomáše Martince. Čerstvě zvolený lídr středočeské kandidátky Spolu do sněmovny si tak vybral jednoho z mocných starostů ODS ve Středočeském kraji, provozovatele prodejny s nářadím.
Hodně štěstí v nové náročné funkci!
#ToPodstatné: Vzpomenete si ještě někdo, co se od výboru pro personální nominace původně skutečně očekávalo?
Jan Paťawa: Akutní komunikace během krize není jen o informacích, je i o důvěře
Do médií – mám pocit – zatím vládní vyhodnocení ničivých povodní neproniklo. Ale v newsletteru se o něm už strhla diskuze. Jan Paťawa z Krizového informačního týmu Ministerstva vnitra mi připomněl, jak důležitá byla i zvládnutá komunikace. Jeho reakci rád uveřejňuji. (O to radši, protože mám pocit, že jiní pověření vládní strategickou komunikací už stratkom svou usilovnou prací zdiskreditovali do úplné karikatury.) Díky!
„Když přijde krize, jde vedle rychlého předání zpráv především o budování důvěry, efektivní koordinaci a v konečném důsledku o záchranu životů. Loňské povodně to jasně ukázaly. Český hydrometeorologický ústav poskytl včasné varování a Krizový informační tým Ministerstva vnitra (KRIT MV) zajistil, že se k občanům dostaly nejen včasné informace o blížícím se nebezpečí, ale i životně důležité pokyny.
V krizových situacích potřebují lidé nejen základní potřeby jako pitnou vodu a zdravotní péči, ale také spolehlivé informace. Bez nich je ohrožena jak bezpečnost občanů, tak jejich důvěra ve státní instituce. Když lidé nedostávají jasné, srozumitelné a praktické informace od důvěryhodných zdrojů, hledají je jinde – často u zdrojů šířících fámy a nepravdy. Proto KRIT MV považuje kvalitní akutní komunikaci během krize za jednu ze základních služeb veřejnosti.
Naše práce během povodní přinesla měřitelné výsledky. Více než polovina obyvatel hodnotila reakci státu jako včasnou a 60 % bylo spokojeno s celkovým přístupem ke krizi. Důvěryhodnost státní komunikace dosáhla 58 %, což je vzhledem k obecně nízké důvěře ve státní instituce významný úspěch. Zároveň jsme si vědomi prostoru ke zlepšení – pouze 22 % domácností se aktivně připravuje na krizové situace, přestože 70 % obyvatel má zájem o více informací k této přípravě.
KRIT proto systematicky posiluje komunikační kapacity napříč státní správou. Vytváříme komplexní systém – od vzdělávacích programů po začlenění principů akutní komunikace do každodenní praxe institucí. Principy akutní komunikace během krizí nabízí užitečné postupy a nástroje, které lze účinně uplatnit i v běžné institucionální a strategické komunikaci.
V době souběžných krizí musíme umět komunikovat rychle a srozumitelně i s neúplnými informacemi. Zvláštní pozornost věnujeme zranitelným skupinám a využíváme alternativní komunikační kanály, které odpovídají jejich specifickým potřebám. Jako klíčová součást bezpečnostní infrastruktury státu zajišťujeme, aby každý občan měl přístup k potenciálně život zachraňujícím informacím.“
#ToPodstatné: Pište mi #ToPodstatné!
Co číst (a poslouchat)
· Možná jste zachytili mojí esej o umírání liberální demokracie. Budu rád za reakce
· Možná jsem naivní, ale DeepSeek mě zatím děsí méně než mnohé ostatní...
· Německo jde do chaosu, ve Francii by chaos mohli ukončit socialisté...
· A k surogátnímu mateřství, které se brzo bude řešit i v české sněmovně