Vrtěti bydlením
V dostupnosti bydlení jsme jedni z nejhorších v EU. V mnoha ohledech úplně nejhorší. Nejdéle si spoříme na byt. Máme málo domů a bytů na tisíc obyvatel. Ceny novostaveb jsou jedny z nejvyšších. O stavebním řízení se nemá ani smysl bavit.
Když se blíží volby, politici tak mají problém. Vůbec nic s dostupností bydlení neudělali, ale potřebují PR, jak odvrátit zcela oprávněnou zlobu republiky. Vzpomínáte, co udělala vláda ANO před volbami 2021? Spustila nesmyslně malý program Státního fondu podpory investic Výstavba pro obce. Do konce roku tu mělo být 2375 nových či výrazně lepších bydlení. Podle Nejvyššího kontrolního úřadu jich bylo 226, tedy ani ne deset procent. Ale v čase voleb to fungovalo a mnozí voliči volili ANO jako zachránce bytové nouze.
Jsme o jednu vládu dál a je to ještě větší fiasko, než jsme čekali. Místo zrychleného stavebního řízení jsme dostali zadřeného stavební řízení, prakticky všechny sliby o bydlení vláda opustila. Tak co s tím? Jaké PR zkusíme? Ministr financí Zbyněk Stanjura si nyní v diskuzním pořadu ČT „vzpomněl“, že už vlastně minulý rok založil „kolegium ministra financí pro bydlení“. Vůbec netušíme, kdo tam sedí, pravděpodobně vůbec nic takového ani formálně neexistuje. Ale už se sypou návrhy: Nájemní byty budou předbíhat ve frontě na stavební povolení. Výborně! Větší hloupost těžko pohledat. Chcete stavět dům, ale musíte čekat, až projdou státem preferované stavby developerů. A ještě lépe: Penzijní fondy budou moci investovat do nájemního bydlení. To už úplně postrádá logiku: developeři nemají o financování bankami absolutně nouzi, chtějí jen po státu debyrokratizaci a fungující stavební řízení. Místo toho dostanou od státu drahé peníze, které penzijka nemají kam investovat. Krásná ukázka nezvládnuté reakce státu na lobbing. Anebo možná až moc hladké kooperace, už se chystají přílepky dle intencí lobbistů…
Abych ušetřil čtenářům newsletteru mail, že zase jen kritizuji (na čemž tedy není nic špatného, končí nám další vláda zajištěných ministrů z mnoha nemovitostmi, které problematika dostupného bydlení zcela nezajímá a jen na závěr volebního období nechtějí přijít o hlasy potřebné ke znovuzvolení). Z rychlých řešení, které by mohly alespoň trochu pomoci a jsou zároveň systémová, vidím nyní vlastně jen jediné. Rozhodně to není kouskování podpor jako za ANO, ani zelená lobbistům jako za ODS. V rámci novelizování rozpočtového určení daní mohou zákonodárci přesměrovat malý díl DPH z výstavby bydlení na obce, kde stavba vzniká. Tím by obce pobídli k povolování staveb a ty by zároveň byly motivované hlídat si smysluplný rozvoj obce.
A na závěr obvyklé prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.
Vláda v říši bydlení
Při rešeršování, co tato vláda udělala v oblasti bydlení, na mě padl takový smutek, že se o něj musím podělit. (Ano, vládní PR to už po vzoru Standy Pekárka zkouší hodit na ANO ve stylu „A mohu vám odpovědět protiotázkou: co ANO udělalo za předchozích 8 let?!? To je jistě pravdivé, ale na konci volebního období tak chabé, že se u toho nemá smysl zastavovat.)
Začněme ještě předvolební kampaní 2021.
SPOLU a PirStan se do léta 2021 přetahovaly, kdo bude lídr opozice vůči Andreji Babišovi. Nakonec to Spolu zvrátilo vyvoláním hlasování o nedůvěře vládě a atakem Spolu na PirStan, že chtějí lidem zdražit bydlení. Vzniklo slavné heslo: „Mít jde bydlet není luxus! Odmítáme vyšší zdanění nemovitostí!“ Ekonomický expert Zbyněk Stanjura se k tomu vyznal: „Nápad na zvýšení daně z nemovitostí je opravdu nebezpečný. Nechápu, proč by měl stát trestat někoho za to, že si pořídil bydlení. Kromě toho se vyšší zdanění promítne do ceny nájmů a jediný, kdo na to doplatí jsou právě nájemníci. To není správná cesta. My naopak chceme digitalizaci, zjednodušení stavebního řízení a nízké daně.“
Politicky to zafungovalo, PirStan spadl. Akorát to byla kompletně lež. Stanjura není ekonom, takže mu nemějme za zlé, že nepochopil, že mírně vyšší daň z nemovitostí (stále hluboce pod unijním průměrem) by mohla trochu roztočit prázdné investiční byty a ty by byly poskytnuty na nájemní trh, aby něco vydělávaly. Horší je, že bez jediného slova omluvy v roce 2023 nacpal do konsolidačního balíčku zvýšení nemovitostní daně za plus 9 miliard a to ještě úplně špatně, takže se celý návrh musel předělávat a dosud je demotivující.
V konsolidačním balíčku navíc Stanjura nebyl schopen ani zrušit kompletně neefektivní státní podporu stavební spoření a nechal ji oligopolu stavebních spořitelen. Vůbec nezvládl reformovat odečty na hypotéky, což je dalších pramálo efektivních cca sedm miliard.
Co tam měl ministr dál ve slibech? Zjednodušení stavebního řízení. V newsletteru jsme detailně popisovali manažerské selhání Ivana Bartoše, nicméně výsledek že se nic nezmění, vše se bude po kusech lepit, jak chtěl i Bartoš, a jen zpět naskočí Vita ke spokojenosti ICT unie Zdeňka Zajíčka, to je výkon na úrovni ODS verze před rokem 2013…
Pak tam byly ty nízké daně, co pomohou lidem mít rychleji na bydlení. Jak to dopadlo? Z 27. států jsme na 27. pozici podle toho, kolik potřebujeme průměrných platů na byt.
A ještě můžu na závěr ocitovat pár slibů z programového prohlášení (respektive obou, co si vláda neustále přepisuje):
· Během prvních dvou let volebního období připravíme zákon o podpoře bydlení, který nabídne obcím soubor volitelných nástrojů, jež umožní systematicky řešit bytovou situaci obyvatel. Zákon bude formulovat způsob a pravidla financování. (Stále není, ODS ho notně vykostila a je teprve ve sněmovně.)
· Připravíme nové finanční nástroje na výstavbu dostupných nájemních bytů formou půjčky od EIB a garancí státu za úvěry. Nastavíme podmínky výstavby tak, aby se na konci volebního období mohlo stavět 10 tisíc nájemních bytů ročně navíc. (Řečeno s klasikem: A mohla bych těch 10 tisíc nájemních bytů navíc vidět?)
· V návaznosti na novelu stavebního zákona během volebního období zrealizujeme projekt digitalizace stavebního řízení a územního plánování. (Kauzu známe, v roce 2028 se prý dostaneme k nějaké stabilní situaci, jaká by byla srovnatelná s dobou před nástupem vlády.)
· Propojíme veřejný a privátní finanční sektor a samosprávy za účelem vytvoření vhodných programů pro zvýhodněné hypotéky na první bydlení (snížení povinné spoluúčasti, přímá pomoc státu se spoluúčastí, bonus za každé narozené dítě). (Tohle byl můj oblíbený ekonomický nesmysl – vláda umožní garancí kolaterálu většímu okruhu lidí si jít pro hypotéku, to zvýší tlak na ceny, ty stoupnou, dostupnost se nezlepší, jen se ustálí na vyšší cenové hladině.)
· V návaznosti na konsolidaci veřejných financí snížíme DPH u výstavby či rekonstrukcí bytů a domů. (Od počátku splnění tohoto bodu nikdo z vlády ani nepředpokládal, metodou ctrl c ctrl v to asi přejde do dalšího předvolebního programu.)
A ještě pro pobavení přikládám to slavné plnění programového prohlášení na 93 procent. Zde oblast bydlení. Digitalizace stavebního řízení na 80 procent! Podpora nájemního bydlení na 90 procent! Neexistující zákon o podpoře bydlení na 90 procent!
#ToPodstatné: Splnila vláda lhaní v oblasti dostupného bydlení na 80, 90 či snad dokonce 100 procent? Bude kolegium ministra financí sestavené z lobbistů ze 100 procent či jen z 90?
9. místo s Trumpem dlouho nevydrží
Začíná další ročník Indexu prosperity a jako první indikátor byl zveřejněn stav ekonomiky. Velmi dobrá zpráva je, že česká ekonomika se vrátila mezi 10 nejzdravějších ekonomik EU. V minulém roce jsme se propadli kvůli nezvládnuté inflaci.
„Česká ekonomika se po utlumení inflace znovu zařadila mezi deset nejzdravějších ekonomik EU. Její kondice nyní odpovídá 9. místu z evropské sedmadvacítky. Kromě výrazného snížení inflace k tomu přispělo také to, že čím dál větší část příjmů a kapitálu zůstává v Česku a posiluje tak tuzemskou ekonomiku. Dalšímu zlepšení ekonomiky ale brání její charakter „montovny s levnou pracovní silou“ vedoucí k nízké přidané hodnotě. To je i jedna z hlavních překážek na cestě k poslední dobou skloňovaným „německým platům“.“
Uvidíme, jak se naše pozice vyvine dál. Tradiční strukturální problémy známe: nízký podíl přidané hodnoty, velmi nízký podíl národního důchodu na HDP, nedostatek kvalifikované pracovní síly. Nicméně máme tu nový externí faktor – Donalda Trumpa. Pokud nás čeká série obchodních válek a celní mariáš, pak to Česko odnese ve velkém (více než třeba Polsko se silným vnitřním trhem). Česko je závislé na exportu jako žádná jiná země a je jedno, zda celní války postihnou přímo nás na vývozu oceli do USA, nebo to přijde oklikou přes Německo, jehož auta už se do USA nedostanou a zničí to celý automotive ekosystém ve střední Evropě.
#ToPodstatné: Jak to podle vás dopadne? Zvládne Česko prokličkovat mezi celními bariérami?
V Turnově by chtěl žít každý…
A ještě jednou Index prosperity. Tentokrát autoři přidali novinku – porovnání regionů. To je extrémně důležité, protože z Prahy máme tendenci rozvoj regionů přehlížet, nebo vše léčit plošným komunálním socialismem (zdravíme Starosty).
Index prosperity regionů je skvělý počin, protože se na regiony nedívá přes dosti umělé kraje, ale přes skutečné regiony – porovnává dvě stovky ORP, které už něco říkají o místních poměrech. Takže gratuluju Turnovu, jsem zvědav kdo ho v příštím ročníku sesadí z první pozice.
„Nejnovější Index prosperity regionů ukazuje, že kvalita života v Česku se výrazně liší podle místa bydliště. Nejlepší podmínky nabízí Turnov, který vyniká občanskou vybaveností, dopravní dostupností i možnostmi trávení volného času. Naopak na chvostu žebříčku se umístily Podbořany, Bílina a další mikroregiony v Karlovarském, Ústeckém a Moravskoslezském kraji. Praha, ačkoliv má vysokou ekonomickou úroveň, obsadila až 23. místo kvůli méně dostupným školám a vyšší kriminalitě. Výsledky analýzy potvrzují, že mezi regiony existují zásadní rozdíly v ekonomických i sociálních podmínkách, přičemž některé oblasti čelí dlouhodobým strukturálním problémům, zatímco jiné efektivně využívají své silné stránky k růstu.“
#ToPodstatné: Měli jsme po roce 1989 rušit těch 76 velkých okresů, přes které se dala efektivně spravovat republika?
Kdo by měl víc podporovat 28. režim než Česko?
Jedna z nejzajímavějších myšlenek unijního Kompasu konkurenceschopnosti je takzvaný 28. režim. Napsal jsem o tom povšechný komentář, teď by to chtělo už detailnější debatu, protože výsledný návrh by měl odrážet i české zájmy.
Velmi dobře to zatím shrnuli Luis Garicano and Pieter Garicano ve svých 20 bodech ke Kompasu (včetně toho, že nikdo v Bruselu asi neví, jak funguje kompas…):
„Nejlepší myšlenkou plánu je „28. právní režim“: nová zjednodušená pracovní, konkurzní a daňová pravidla pro „inovativní společnosti“ (není jasné, co to znamená) v celé Unii.
Obáváme se, že 28. právní režim pravděpodobně nebude fungovat:
Členské státy (a odbory) nedaly najevo, že by byly ochotny podpořit tak obrovský přesun pravomocí a moci na Komisi. Ale stojí za to se o to pokusit.
Pokud se týká pouze úpadku, stále ponechává na místě velké třecí plochy.
Zaměřením zákonů na „škálování“ by se mohly zhoršit extrémní prahové efekty, které udržují evropské firmy malé. Například pokud se pravidlo nevztahuje na podniky s méně než 50 zaměstnanci, jsou podniky motivovány zůstat pod 50 zaměstnanci (viz např. Garicano, Lelarge, Van Reenen, 2016). Snaha o zjednodušení pravidel zavedením prahových hodnot je klíčovou překážkou růstu firem.“
Je to ale jen první návrh, byla by škoda o něm nevyjednávat dál. Těžko si představit, co je ve větším zájmu exportní ekonomiky s přirozeným cílem mít efektivní jednotný trh…
#ToPodstatné: Může 28. režim pomoci Evropě? Jak by měl ve finále vypadat?
Co číst (a poslouchat)
· Od cel po bazuku. Co Unie odpoví Trumpovi?
· Can Friedrich Merz save Germany—and Europe?
· After DeepSeek, America and the EU are getting AI wrong