Čekání na 30. léta
Držme Friedrichu Merzovi palce, aby svoji roli zvládl. Je to role nejen německého kancléře, ale i lídra Evropy. Lze to ale vůbec zvládnout? Překážek je více než dost.
1. Pokud povládne široká mainstreamová koalice CDU/CSU a SPD, zas to jen zvýší znechucení Němců z přešlapování na místě, což bude voda na další hlasy pro Alternativu pro Německo.
2. Pokud v demokratickém parlamentu někoho volí pětina obyvatel, nelze ho již ignorovat. AfD se stává salönfahig, jsou podporování novým americkým establishmentem. Zůstávají extrémem, ale v centru dění.
3. Merz nemá recept na vzestup krajních stran. Nedávným probořením Brandmauer a hlasováním s AfD, které mu rozštíplo jeho vlastní poslanecký klub, AfD neoslabil. A ještí tím pobídl k vzestupu postkomunistickou Linke.
4. Pro mladé je Německo už nyní souboj neofašismu s neokomunismem. Podívejte se na to, jak mladí volili.

5. „Nové země“ se mění zpět na „DDR“ s odlišnou mentalitou od západu. V celém bývalém východním Německu AfD jasně dominuje s více než 30 procenty, je otázkou času, kdy ovládne jednotlivé spolkové země na východě.

6. Pro Česko je to mimořádně nebezpečná situace: psal jsem tu už o spouštění hnědé železné opony po výsledku rakouských voleb, kde u hranic Česka bodovali Svobodní. Další část hranic nyní masivně opanovala AfD. Zcela v rozporu s českými zájmy se s jedněmi paktuje ANO, s druhými SPD, přičemž obě dvě strany pravděpodobně budou utvářet po volbách i českou vládní politiku.
Není to dobré, míříme zase jednou do 30. let…
A na závěr obvyklé prosby:
Pod každým textem je hashtag #ToPodstatné a otázka k textu, se kterou si už sám neporadím. Budu rád, když mi na info@davidklimes.cz zkusíte poradit vy.
Kdo chce podporovat newsletter a číst si zde zajímavá témata, tak zvažte jednorázovou či ještě lépe trvalou platbou na účet 261258923/0600.
Přijímačky našpinavo
Rozumím, že se právě hroutí západní svět a je na to upřena veškerá naše pozornost, ale to ještě neznamená, že bezdůvodně budeme ničit život sto tisícům našich dětí. A to se právě děje.
O nekvalifikovanosti ministra školství Mikuláše Beka pro vedení školského rezortu tu nemá smysl znovu mluvit (o zcela nezvládnutém převedení nepedagogických pracovníků na obce a kraje už zde byla opakovaně řeč, proti se už postavil i prezident). Nejnovějším fiaskem jsou však přijímačky nanečisto, projekt Cermatu. Mediální pokrytí zcela zbytečně vystresovaných deváťáků je však prakticky nulové...
O co jde. Na počátku byl dobrý úmysl. Jestliže kvůli přetlaku silných ročníků devítek a neschopnosti politiků vystavět včas dost středních škol v aglomeracích některé rodiny drilují své děti už měsíce v placených kurzech, aby se vůbec někam dostaly, nabídněme tuto zkušenost zdarma i těm méně motivovaným a movitým. Třeba dle bodů zjistí, že na maturitní obor mají a zkusí to, lépe tak využijeme lidský potenciál Česka. Jak praví sám Cermat:
„Cílem je umožnit uchazečům, a to zejm. těm, kteří neprocházejí hrazenou přípravou k jednotné přijímací zkoušce (JPZ), zažít testovou situaci obdobnou vlastnímu konání JPZ, a tím narovnat podmínky jednotlivých uchazečů, zejména s ohledem na rozdílné socioekonomické podmínky uchazečů.“
28. ledna si tedy desítky tisíc žáků vyzkoušely to, co za chvíli budou muset zvládnout naostro. Jak to dopadlo? Zkuste říct před nějakým deváťákem kódové označení „okurky a salát“ a ten vzápětí upadne do poststresové poruchy. Je to odkaz na jednu ze supertěžkých matematických úloh, která nešla vůbec stihnout a skoro vůbec vyřešit. Osazenstvo Cermatu se zjevně rozhodlo, že na mladé platí přísnost a tak ti, kteří běžně měli v přípravkách přes 40 bodů, najednou nedali ani 20. Tady si od jednoho matematikáře můžete přečíst dost smutnou reflexi.
Je to naprostá tupost a zlo, protože místo zamýšleného přitáhnutí dětí z chudších poměrů k tomu, aby si přeci jen maturitní obor zkusili, Cermat docílil přesného opaku. I měsíce dobře trénované děti odmítají si nyní dát přihlášku na kvalitní školu, protože si myslí, že na to nemají. Nenávidí matematiku a nenávidí češtinu. Rodiče z Prahy opět extrémně začínají strategizovat, už na druhá místa přihlášek dávají chabé školy, kam nechce ani dítě a ani tam nechtějí děti posílat rodiče.
Politickou odpovědnost za to nese ministr Bek, kterému je ale už v rezortu zjevně všechno jedno. A ještě jednu politickou poznámku, jakkoliv mi nedělá vůbec radost: Kromě zničených dětských osudů bude mít nevládnutí na ministerstvu školství v posledních letech i zjevnou polickou dohru. Co asi udělají naštvaní rodiče z klíčového přípražského středočeského provládního prstence kolem Prahy, který sice jednotně nesnáší Babiše, ale ten jim tam chytře nastrčil kompetentního exministra školství Roberta Plagu, který rodičům slibuje logický systém, tedy nejprve udělat testy a až pak se známým počtem bodů nechat rodiny rozhodnout, na kterou školu to stačí?
#ToPodstatné: Kde ta snaha rozřadit tak velký převis poptávky skončí? Budeme děti ze základky rozřazovat na příkladech ze státnic matfyzu a čtvrtého ročníku bohemistiky? A stihne nás dospělé za ty zničené dětské osudy někdy spravedlivý trest?
MEWA: Make Europe Weak Again
Je fascinující, jak to nadšení z Donalda Trumpa ne a ne opustit některé naše čelné „konzervativce“, i když většímu obchodnímu a bezpečnostnímu riziku Evropa nikdy od spojenecké Ameriky ještě nečelila. Ale rozumím tomu. V jejich porouchané verzi „konzervativismu“ je tak uspokojivé vidět tu rozhodnost, tu schopnost překonat všechna morální omezení, tu epickou velkolepost, s jakou prezident čelí faktům i realitě, tu slast z pohoršeného kvičení těch, co se omezují morálkou... Z toho plyne ta touha předělat MAGA na MEGA (Make Europe Great Again). Kupodivu ale nikdo z českých „konzervativců“ už není schopen říct, co si pod MEGA představuje, protože jejich politika je ve skutečnosti MEWA (Make Europe Weak Again).
V komentáři jsem to za ně alespoň z části dořekl – ono oslnění akceschopností a exekutivním imperialismem samozřejmě může mít v Evropě jen odraz ve velmi silné federalizaci. A to samozřejmě MEGApopulisté nechtějí, ve skutečnosti dál chtějí slabou evropskou obranu a nefunkční kapitálový trh, který nedokáže financovat obranu a inovace.
Co EU potřebuje, naštěstí víme docela přesně. Máme z minulého roku Draghiho zprávu, kterou jsme v newsletteru už detailně rozebírali. Tak jen pár citací jen k obrannému průmyslu, který je nyní po demisi Trumpa v Evropě klíčový:
„Evropský obranný průmysl je roztříštěný, což omezuje jeho rozsah a brání operační efektivitě v terénu. Obranný průmysl v EU je tvořen převážně vnitrostátními subjekty, které působí v relativně malých regionech, malých domácích trzích. Fragmentace vytváří dva hlavní problémy. Zaprvé to znamená, že průmysl chybí rozsah, který je v kapitálově náročném odvětví s dlouhými investičními cykly nezbytný. V důsledku toho, pokud členské státy EU by členské státy výrazně zvýšily výdaje na obranu, mohlo by dojít ke krizi v zásobování, kdy by členské státy soupeřily mezi sebou na omezeném evropském trhu s obranným vybavením. Za druhé, roztříštěnost vede k vážným problémům souvisejícím s nedostatečnou standardizací a interoperabilitou vybavení, které se objevily v poslední době během podpory EU Ukrajině. Jen pro dělostřelectvo ráže 155 mm poskytly členské státy EU deset různých typů houfnic ze svých zásob a některé byly dokonce dodány v různých variantách, což způsobuje vážné problémy logistické potíže pro ukrajinské ozbrojené síly. Pokud jde o další výrobky, členské státy EU provozují např. dvanáct typů bojových tanků, zatímco Spojené státy vyrábějí pouze jeden typ.“

Trumpova politika je děsivá, ale pochopitelná. Chce, aby Evropa zvýšila výdaje, ale podporou extrémních evropských stran chce bránit unijní federalizaci, takže nekooperující Evropa dál bude kupovat zbraně v USA. Chce, aby Evropa kupovala americké energie, ale podporuje evropské extrémisty, aby nebyla společná unijní energetická politika. A vysílá do Evropy jednoho emisara boje proti cenzuře za druhým, aby USA nadále měly ničím neomezený přebytek vývozu služeb v BigTech vůči kontinentu. A hnutí MEGA, které silně zapustilo kořeny v Česku v opozici a už i vládních stranách, tomu tleská. Tleská však jen evropské slabosti a budoucím prohrám…
#ToPodstatné: Jak je možné být oslněný z amerických exekutivních příkazů prezidenta a v EU blokovat jakoukoliv společnou akceschopnost?
Jižní Moravo, užij si svého premiéra
Stát opravdu nemá co přispívat na MotoGP. A organizátory by asi nenapadlo ani žádat o podporu státu, kdyby současný premiér nebyl z Jižní Moravy a kdyby na příkladu kauzy tiché víno už všichni neviděli, že pro úspěch své jihomoravské kandidátky udělá premiér cokoliv.
Takže už minulý rok premiér slíbil MotoGP desítky milionů z peněz daňových poplatníků. Ovšem popojeli jsme pod ochozy lobbistů o jednu zatáčku dále.
Mám v ruce návrh Národní sportovní agentury na podporu významných sportovních akcí mimořádné důležitosti. Zde jsou a z těch částek přechází oči.

Dopřeji čtenářům newsletteru, aby si ty žvásty osobně vychutnali. Konec konců zaplatí si to ze svých daní:
„Konání FIM Moto GP 2025 v ČR bude mít kromě neoddiskutovatelných přínosů pro rozvoj motorsportu v ČR celou řadu dalších přínosů pro obyvatele Brna a okolí i celé ČR. Akce přispěje k podpoře cestovního ruchu v Brně a okolí a bude ji možné využít k propagaci Brna a celé České republiky v zemích, ze kterých přijedou účastníci akce, ale i v dalších mimoevropských zemích, kde je FIM Moto GP velmi populárním závodem. Konání akce rozšíří nabídky pro trávení volného času pro místní obyvatele. Konání této významné sportovní akce se pozitivně projeví v návštěvnosti Brna a jeho okolí domácími i zahraničními návštěvníky, ať už z řad účastníků akce nebo diváků. Organizace FIM Moto GP v ČR bude mít pozitivní společenský, hospodářský a ekonomický přínos. Předpokládaná výše celkových příjmů pro veřejné rozpočty v multiplikaci dosahuje výše cca 271–306 mil. Kč (z toho cca 235–260 mil. Kč jsou tzv. nenahraditelné příjmy, které by nebyly generovány bez konání FIM Moto GP).“
Ale buďme féroví, lze souhlasit asi alespoň s tím, že to bude mít přínos pro obyvatele Brna. Tedy hlavně jednoho obyvatele, který potřebuje uspět jako lídr čím dál méně populární kandidátky…
#ToPodstatné: Jak je něco takového možné v čase, kdy na nic nejdou peníze a vláda už nemá ani na kuchařky ve školách?
Hra o budoucnost Agentury pro sociální začleňování
Na motorky v Brně peníze jsou, na sociální začleňování ale už ne. Už půl rok se v zákulisí hraje o budoucnost Agentury pro sociální začleňování, která na 60 místech republiky pomáhá při obnově sociálně vyloučených lokalit, rozvoji dostupného bydlení, řešení dlouhodobé zátěže obyvatel, zpřístupnění vzdělávání dětí se sociálním znevýhodněním nebo zvyšování bezpečnosti. V podstatě je to outsourcing mnoha státních povinností, které stát nezvládá dlouhodobě řešit.
Agenturu jde určitě reformovat, zefektivnit, nicméně jen těžko ji lze rušit, což je však názor mnoha vládních „pravicových“ politiků na centrální i regionální úrovni, protože krátkodobě se boj proti „sluníčkářům“ voličsky vyplatí a rozlézající se ghetto na předměstí bude řešit až někdo po nich.
Výsledkem poměrně intenzivního zákulisního vyjednávání je materiál „Způsob zapojení místních samospráv do financování činnosti Agentury pro sociální začleňování“, který už mám k dispozici. V krátkosti: centrální vláda chce přehodit financování ve velkém na obce, ale je to zatím podobně nezvládnuté jako převod nepedagogických pracovníků. A má to háček: jakmile si pomoc se začleňováním budou muset platit obce, nebudou to chtít. Tady je to shrnuto:
· Obce se již dnes podílejí různou měrou na financování spolupráce s Agenturou a realizaci opatření v oblasti sociálního začleňování.
· Některé obce nesou částečné náklady zatížení sociálním vyloučením, což se odráží zejména v jejich výdajích na oblast bezpečnosti a sociálních služeb
· Obecně ale rozpočty obcí ve větší míře nereagují na zvýšený výskyt sociálního vyloučení a náklady přenášejí na stát, to platí zejména v oblasti vzdělávání.
· Právní rámec dává obcím i krajům širokou autonomii ohledně toho, jak budou svou samostatnou působnost v oblasti sociálního začleňování realizovat, a kolik prostředků na ni vyčlení.
· Model smluvního financování činnosti Agentury ze strany obcí nemá známou obdobu v českém systému a naráží na celou řadu nevyřešených problémů (včetně legislativních, daňových, negativní motivace obcí, střetu zájmů a dalších).
· Finanční situace řady obcí umožňuje financovat větší rozsah opatření zaměřených na sociální začleňování. Zároveň ale platí, že finanční zdroje jednotlivých obcí významně variují. Obce o velikosti 1 000 až 20 000 obyvatel, které jsou více ohrožené sociálním vyloučením, mají často k dispozici menší zdroje než obce, které jsou méně ohrožené sociálním vyloučením.
· Hrazení nákladů Agentury ze stávajících rozpočtů by znemožňovalo řadě obcí s největší mírou ohrožení poptávat podporu Agentury.
· Odstupňování podílů obcí na financování Agentury podle různých kritérií naráží na řadu problémů, včetně problému ústavní konformity.
· Možnosti úspor státních prostředků zejména v případě zavedení kompenzací/dotací pro obce s vysokým indexem sociálního vyloučení či úpravě RUD jsou velmi omezené či negativní.
· Je možné uvažovat o mechanismech navýšení RUD pro obce zvlášť zatížené sociálním vyloučením. Je však přitom nutné vzít v úvahu, že některé obce (především obce nad 100 tis. obyvatel) mají již dnes značné zdroje, které by mohly využít k realizaci opatření či politik sociálního začleňování.
#ToPodstatné: Přežije Agentura?
„Chybné“ poznámky k prevenci
Už poněkolikáté se mi stalo, že po mě někdo chce detailnější vysvětlení či podklady, které jsem měl k debatě v Chybě systému. Zrovna u té o zdravotnictví a speciálně prevenci s vynikajícím Tomášem Šebkem z Ministra zdraví to rád udělám.
Zacitujme nejprve z vládních slibů v programovém prohlášení, které souvisí s prevencí a na které jsme se všichni tak těšili:
„Podpoříme oblast „veřejného zdraví“ programy na podporu prevence a zdravou výživu. Prevence je nejefektivnější přístup, jak předcházet nemocem, zvyšovat kvalitu života a podporovat zdraví našich občanů. Právě podpora této doposud zanedbávané oblasti má za cíl posunout kvalitu zdraví českých seniorů na stejnou úroveň, jaká je ve vyspělých státech Evropské unie.
Zahájíme diskuzi o potřebě a vhodnosti cenové konkurence zdravotních pojišťoven. Zavedeme možnost dobrovolného doplňkového připojištění.
Podpoříme sdílení informací mezi poskytovateli a pacienty, tedy urychlený rozvoj digitalizace českého zdravotnictví a propojení systémů jednotlivých zdravotnických zařízení.
Vytvoříme prostředí podporující zdravý životní styl a návrh realizace se zapojením všech relevantních složek společnosti, zejména pojišťoven, škol, zaměstnavatelů a neziskového nevládního sektoru. Budeme reformovat primární péči a posilovat primární a sekundární prevenci nemocí a zvyšovat zdravotní gramotnost a odpovědnost občanů za vlastní zdraví.
Zaměříme se na finanční motivaci zdravotních pojišťoven, poskytovatelů zdravotních služeb a pacientů v oblasti prevence.“
Teď jak to vidí ono slavné vylhané plnění vládního programového prohlášení na 93 procent, kde sekci zdravotnictví to nepochybně hodnotil sám baron Prášil:
„Zahájíme diskuzi o potřebě a vhodnosti cenové konkurence zdravotních pojišťoven 100 %
Zvedeme možnost doplňkového připojištění 50 %
Podpoříme sdílení informací mezi poskytovateli a pacienty 100 %
Vytvoříme prostředí podporující zdravý životní styl a návrh realizace se zapojením všech relevantních složek společnosti 100 %
Budeme reformovat primární péči a posilovat primární a sekundární prevenci nemocí a zvyšovat zdravotní gramotnost a odpovědnost občanů za vlastní zdraví 80 %
Zaměříme se na finanční motivaci zdravotních pojišťoven, poskytovatelů zdravotních služeb a pacientů v oblasti prevence 100 %
Aplikace vyváženého konceptu prevence rizik při řešení problematiky závislostí 90 %
Zajištění dostatečného financování jak preventivních programů, tak i služeb a regulace návykových látek 100 %“
Vynikající, když si člověk uvědomí, že za masivní navyšování plateb za státního pojištěnce jsme dostali jen nezdaněné tiché víno, vyplacení stávkujících doktorů z fondů prevence zdravotních pojišťoven, konec koordinátora Jindřicha Vobořila a praktické zrušení odpočtu zdravotnických zaměstnaneckých benefitů…
Nešťastným paskvilem profesora Válka je pak reforma „osmačtyřicítky“, tedy zákona o veřejné zdravotním pojištění, který sice dává pojišťovnám výrazně větší možnost investovat do prevence, ale až budou mít vyrovnané rozpočty, což třeba VZP už roky nemá. Hlava XXII jak vyšitá…
A jeden graf. Když jsem si v ECHI Data toolu vyjížděl věky dožití a věky dožití ve zdraví, jedna věc mě překvapila. V Česku dožití ve zdraví 62 let (takže je úplně jedno, jestli důchodový věk bude 65 či 67 let, bez zdravé populace je to k ničemu), v Německu 66,3 – není opravdu jediný důvod, proč bychom měli začít být masivně nemocní o pět let dříve než Němci. A pak tu mámě třeba extrémní Švédy, kteří se zdraví drží až hodně přes sedmdesátku. Tohle jsem zhruba věděl (a je skvělé, že Ministr zdraví má právě jako hlavní cíl prodloužení věku dožití ve zdraví o pět let na úroveň Němců). Ale nevěděl jsem, jak velký je rozdíl mezi dožitím ve zdraví a dožitím. 79,3-62 je skoro 18 dlouhých let ve zdravotních, pracovních a osobních problémech, které vám české ministerstvo zdravotnictví rádo zpříjemní další slevou na tiché víno, tuky, cukry, zanedbáváním prevence a nefungujícím systémem léčeben dlouhodobě nemocných...

#ToPodstatné: Proč jsou čeští ministři zdravotnictví již tradičně největší překážkou zdravé české populace?
#ToPodstatné: Něco dobrého se v bydlení přeci jen děje
Hodně reakcí mi přišlo na minulý newsletter o bydlení. V drtivé většině souhlasných, ale debata musí být, takže vybírám reakci jednoho velmi schopného starosty, který si ale nepřál být jmenován. Přesto se podělil o svoji zkušenost. Díky!
„Myslím, že se přece jen něco pozitivního děje – a to docela zajímavý program podpory nájemního bydlení, který se rozjíždí přes Státní fond podpory investic, a který obcím nabízí 25-40% dotace, zbytek až do 90% investice dotovaný úvěr (aktuálně s úrokovou mírou jen 1,6% (!), takže obce z vlastních prostředků zaplatí na začátku jen 10%... A podle informace ze strany agentury, se kterou spolupracujeme na přípravě jednoho takového projektu, je o to docela zájem (ještě aby ne…). Připravit takový program, komunikovat ho obcím, a na jejich straně pak připravit projekty, se kterými se do něj přihlásí, to všechno trvá docela dlouho, a na samotnou realizaci pak potřebujete ještě další dva tři roky. Takže tady je Váš komentář trochu nefér – tato vláda podle mne připravila a rozeběhla dobrou věc, ale projeví se to až v příštích letech.
Naopak Váš nápad, aby obce dostávaly podíl z DPH z výstavby, kde vzniká, a tím byly obce pobídnuty k povolování, s tím nelze souhlasit. Zásadní důvod je ten, že stavby nepovolují obce (samosprávy), ale stavební úřady (v rámci městských/obecních úřadů, ale státní správy) – a to nikoliv podle vůle starosty nebo zastupitelstva, ale podle stavebního zákona… Navíc podle nového stavebního zákona od 07/2024 povolují stavby bytových domů obce s rozšířenou působnosti, tj. stavební úřady obce III. typu, nikoliv stavební úřady v místě resp. oblasti („dvojkové“). To, že by snad stavební úřady při povolování staveb mohly přihlížet k tomu, že obce může mít vyšší příjem z DPH, to by bylo přímým naváděním přesně k tomu, co se dít nesmí – stavební úřad musí rozhodovat nezávisle. Nehledě na to, že by to bylo další zaplevelení systému RUD a nejspíš velmi složité na realizaci (jak na straně státu, tak na straně developera – který nevede účetnictví samostatně pro každou stavbu, ale za celou firmu).“
#Piště mi #ToPodstatné!
Zbyněk Linhart: Stát káže úspory, ale sám nešetří
Už pár týdnů si říkám, že v debatě o údajně mrtvém Green Dealu by bylo fajn sepsat, co vše vlastně kromě spalováků a fotovoltaiky do toho patří. Mnohem zásadnější jsou například nutné energetické úspory, v Česku by to mohlo přinést extrémně vysoké snížení energetické náročnosti domů za relativně nízké investice. Nejjednodušší je to pak u veřejných budov, kde stát může energetickou úsporu přikázat sám sobě. Než jsem se do toho ale pustil, napsal mi senátor Zbyněk Linhart přesně to samé, a ač reprezentuje v Senátu vládní řady, pustil se ostře do nepochopitelného konání českého státu. Díky!
„Česká republika dlouhodobě neplní evropskou směrnici o energetické účinnosti státních budov. Zatímco stát přísně reguluje, jak mají domácnosti a firmy hospodařit s energiemi, a nutí je k tomu i hujerovskou zelenou agilností, vlastní státní instituce v této oblasti fatálně zaostávají. Dle vládních zpráv většina státních budov stále nesplňuje ani základní požadavky na energetickou úspornost, přestože jsou na jejich modernizaci dostupné miliardové fondy. Z celkem 781 státních budov jich k roku 2023 nevyhovovalo 595, což představuje plochu přes 1,8 milionu m². Roční energetické úspory tak zůstávají hluboko pod plánovanými cíli.
Situace je o to paradoxnější, že stát na tyto rekonstrukce disponuje značnými prostředky z evropských fondů, například z Národního plánu obnovy či Modernizačního fondu. Tyto finance však zůstávají nevyužité nebo se masivně přesměrovávají do soukromého sektoru místo do veřejných budov, nejen těch státních. I proces přidělování dotací provází nadměrná byrokracie, kdy do poslední chvíle nejsou jasné podmínky pro podávání žádostí. Výsledkem je, že zatímco stát kárá ostatní za neplnění ekologických opatření, jeho vlastní instituce promarňují příležitost ke skutečným úsporám.
Tento přístup vyvolává oprávněnou kritiku – pokud stát chce po občanech a firmách odpovědné chování, měl by jít sám příkladem. Místo toho sledujeme nečinnost a neschopnost koordinace, která může vést nejen ke ztrátě finančních prostředků, ale i k neplnění mezinárodních závazků. A především úspor energií! Výzvy k nápravě přitom zaznívají opakovaně, avšak bez viditelného efektu. Pokud se tento stav nezmění, Česká republika nejenže nesníží svou energetickou náročnost, ale riskuje i další důsledky v podobě sankcí či ztráty důvěry veřejnosti v opatření, která stát sám nedodržuje.“
#Pište mi #ToPodstatné!
Co číst (a poslouchat)
· Jsme vazaly socialistického zdravotnictví bez možnosti volby. A jeho dostupnost upadá
· Co by skutečně znamenalo být MEGA?
· Trochu něčeho akademičtějšího o médiích (ale důležitého)
· How Europe must respond as Trump and Putin smash the post-war order
· Donald Trump’s reciprocal tariffs are absurd