Kde je ten Západ? Na Východě? Poslední liberální demokracie v regionu: My, Estonci a Lotyši. Čím více slibů nízkých daní, o to vyšší nakonec budou. Tryzna za reformu antimonopolu
Letošní Svět knihy mi přišel skvělý. Chladné počasí všechny pohánělo do stanů na debaty či ke stánkům jednotlivých nakladatelů. Já už mám roky přísný limit, že si mohu koupit jen jeden titul, jinak bych koupil sto knížek. Nakonec jsem vybral Trik ruské emigrantky Marije Stěpanovové. Pokud jste byli na festivalu také, co jste vybrali vy? A pokud ne, tak co vás v poslední době zaujalo za knížku? Napište mi.
A my už jdeme na aktuální newsletter.
Kde je ten Západ? Na Východě?
V neděli se udály v Evropě troje důležité volby – v Rumunsku, Polsku a Portugalsku. V čase psaní newsletteru neznám výsledky, ale o tom tento úvodník není: mnohem zajímavější je sledovat, kdo jsou čeští přátelé jednotlivých kandidátů.
Portugalsko je daleko, navíc jsou tam každou chvíli předčasné volby, takže nás to moc nezajímá. Pro Evropu jsou ale důležité, protože tamní radikální strana Chega je jedním z lakmusových papírků, jak moc může extrém v Evropě posílit. Kdo v Česku podporuje tamní proruské radikály? Hnutí ANO v rámci evropské rodiny Patriotů. Podle mého je přeskok ANO od federalistických euroliberálů k extrémním proruským Patriotům čím dál zjevnější chyba. Andrej Babiš dal zase jednou na svou intuici, respektive poslušně udělal, co mu řekl jeho přítel maďarský premiér Viktor Orbán, ale následky jsou značné. Patrioti by mnohem více seděli tuzemské SPD, ne ANO, která se snaží uspět i u mainstreamových voličů a na domácí scéně extrém zjevně přenechalo potenciálním koaličním partnerům SPD, Motoristům či Stačilo. Po úspěchu Chega v portugalských volbách by mělo silně zaznít: ano, to jsou ti proruští extrémisté, které podporuje Andrej Babiš a ohrožuje tím české národní zájmy.
Jenže kdo může něco takého říct? Nejspíše vás napadne moralizující premiér Petr Fiala, který na počátku roku se celého národa ptal na billboardech „Západ, nebo Východ?“ a nyní nám v kampani tvrdí, že „je čas stát na správné straně“ a „jde o všechno“.
Jenže koho ve víkendových rumunských volbách podporovali Evropští konzervativci a reformisté, kterých je vládní ODS důležitou součástí? V klíčové zemi se nečekaným lídrem opakovaných prezidentských voleb stal George-Nicolae Simion, který hrozí zastavením pomoci Ukrajině, devastuje právní stát a chce začlenit už tak ohrožené Moldavsko do Velkého Rumunska. Toto je kandidát ECR, kam patří i ODS. V polských prezidentských volbách takový extrém nekandiduje, nicméně polští přátelé ODS z PiS si přejí do čela státu Karola Nawrockého, který by po odcházejícím Andrzeji Dudovi dokázal současné vládě tak dlouho blokovat legislativu, až by se PiS vrátila a dokončila rozvrat právního státu.
Je to absurdní. Premiér Fiala nás burcuje, že musíme stát při Ukrajině a přitom v Evropě je v jedné rodině s protiukrajinskými politiky. Vzbuzuje v nás strach, že návrat Babiše zničí právní stát, ale jeho straníci jsou nadšení z Donalda Trumpa a autoritářů po celé Evropě. Prý „jde o všechno“, ale jen na tuzemských billboardech. V evropské politice jako by Západ byl spíše na Východě…
Škoda, že debata o evropské politice není v Česku hlubší, protože Andrej Babiš by z ní odešel přinejlepším jako užitečný pěšák ruských zájmů a Petr Fiala jako obhájce principiální zahraniční politiky, ovšem především proti svým vlastním evropským přátelům…
#ToPodstatne: Jak moc podle vás promluví do sněmovních voleb naprosto pomýlené zařazení největších tuzemských stran do evropských frakcí?
