Česká rozpočtová nirvána. Zbytečný pohřeb NERVu. Petr Stuchlík: V čem vám pomohou ESOPy. Česko versus budoucnost: idealistický realismus TGM
Začíná léto, přeju všem pěkné dovolené a už jsem vymyslel, čím vám o prázdninách ony dovolené budu znepříjemňovat. V roce 2020 jsem vydal knížku Česko versus budoucnost, kde v první části se snažím o aktualizované čtení spisů T. G. Masaryka. Podle mě je to pořád potřeba. Jeho idealistický realismus je mnohem lepší program než politika strachu, kterou nyní v české politice vidíme všude kolem nás. Tak si Masarykův recept na úspěšný národ postupně během léta projdeme. Také bych rád během prázdnin dával více prostoru vašim úvahám a komentářům. Tak pište!
A teď už pojďme na aktuální newsletter.
Česká rozpočtová nirvána
Jasně, je volební rok a žádná lež není dost velká, aby se v kampani nemohla stát pravdou. A že se veřejné finance prohnou pod sliby politiků, to bylo jasné také. Ale je to ještě mnohem nebezpečnější, než kdo myslel.
Začneme s rozpočtovými sliby Andreje Babiše. Ten program tají (konec konců jako Spolu), aby nebyl vystaven kritice, nicméně už vypustil informaci, že znovu zavede důchodový věk na 65 letech. To znamená ročně o desítky miliard více výdajů a v podstatě to neguje jediné skutečné úsporné opatření této vlády. Bez oznámení nových daní či radikálního osekání výdajů je takový slib populismem. Vtip je v tom, že když se zaváděl důchodový strop 65 let v roce 2016 ve vládě ČSSD, ANO a KDU-ČSL, Babiš a jeho ANO bylo proti. Racionálně hájil předchozí nastavení od vlády Petra Nečase: „Systém, který dnes máme, kdy se posouvá věk podle průměrného věku života, je v pořádku.“ Naopak pro strop byli se socialisty lidovečtí ministři včetně Mariana Jurečky, který nyní zase strop prolomil. Absurditu posledních deseti let penzijního populismu, který degraduje jakoukoliv důvěru veřejnosti v reformy, jsem tu už několikrát připomínal.
Dobře, to je Babiš, nástupce ČSSD ve slibování nepříliš realistických slibů. Ale pak by tu měla být rozpočtově uměřená pravice. Ta skutečně vyjela nyní na billboardech s heslem „Zkrotili jsme rozpočet“. To ale není pravda. Maximálně rozpočet zhroutili: Až dosud žádná vláda netajila tolik výdajů a nestrkala je do skrytého dluhu státních fondů a dalších účetních triků. Žádná vláda ještě tak nepřestřelovala příjmy (rozpočtu stále chybí desítky miliard ze špatně započtených emisních povolenek). Žádná vláda ještě tak nadoraz nevypotřebovala rozpočtovou rezervu na očekávatelné věci. Žádná vláda nepostavila svůj rozpočet na rizikovém dorovnání schodků z příjmů jedné firmy, a to ČEZu. Když všechny tyto účetní triky odmyslíme, tak žádné skutečné zkrocení rozpočtu nevidíme: vidíme ve skutečnosti jeden z nejvyšší nárůstů dluhu sektoru vládních institucí (což je zhruba to, co označujeme jako erár) v Evropě, což je dáno tím, že radikálně stouply permanentní výdaje a po zrušení superhrubé mzdy a razantním snížení daně z příjmu klesly permanentní příjmy.
Níže na srovnání Národní rozpočtové rady vidíte, že prakticky nikde mezi lety 2020 a 2024 tak nestoupl veřejný dluh eráru. V roce 2020 to bylo 36,9 procenta, 2024 43,6 procenta, pro rok 2025 se předpokládá 44,3 procenta. Česko je po Rumunsku a Finsku třetí nejutrácivější, většina evropských zemí v krizích svůj erár naopak seškrtala, což je logická reakce na horší časy. Výsledkem je, že na udržování českého raketově stoupajícího dluhu každý rok stát vynakládá ne obvyklých předkrizových 40 miliard, ale více než 100 miliard, abychom si tuto party mohli dovolit.
Výsledek posledních dvou vlád není nebezpečný jen ekonomiky, ale i politicky. Pokud se Spolu podaří prosadit u voličů dojem, že rozpočet je zkrocený (ač opak je pravdou), pak ANO může snadno navázat ideologií, že po restriktivních letech je možné zase více utrácet.
Nikdy přitom ještě nebyl politický marketing dál od pravdy.
#ToPodstatne: Znáte nějakou politickou stranu, která by do předvolebního boje přinášela alespoň trochu ekonomické reality?
