Pralež. Tři důvody vyšokovaných cen potravin. Václav Nekvapil: První měsíc účinnosti zákona o lobbování - mnoho otazníků, málo jistot. Česko versus budoucnost: už zase hledáme cestu z naší nynější krize
Už mi nemusíte psát další maily, že můj pokus o namlouvání audioletteru umělým hlasem bylo šlápnutí vedle. Omlouvám se a přecházím zpět na osobní namlouvání. Té myšlenky mít audioletter namluvený AI se sice nevzdávám a děkuji za všechny tipy na zajímavé služby, ale zatím to prostě asi nejde. Tak snad jsem včas vycouval ze slepé uličky.
A teď už pojďme na aktuální newsletter.
Pralež
Asi je čas zavést v české politické debatě nové slovo pralež: něco, co je formálně pravda, ale podstatou je to lež. Formálně splníte politický slib, akorát jeho obsah je úplně protikladný k tomu, co jste původně svým voličům anoncovali.
Tato vláda se v pralžích nyní na konci volební sezóny přímo topí. Kabinet Petra Fialy se až obsesivně snaží naplnit nějakým způsobem své nesplněné volební sliby, jen si vzpomeňme na nedávnou komiku s údajným 93procentním splněním vládního programu.
Pojďme na konkrétní příklad pralži. Vláda nyní schválila ústavní novelu, která ukládá státu a samosprávám dbát na zdravé a udržitelné finance. Věta má konkrétně znít: „Stát a územní samosprávné celky dbají o zdravé a udržitelné veřejné finance.“
Tím bude mít tým Petra Fialy odškrtnut slib z programového prohlášení: „Budeme usilovat o zahrnutí zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, případně jeho části, do ústavního pořádku ČR.“
Takže argumentace premiéra a ministra financí, že plní svůj program, je nepochybně pravdivá. Akorát je to naprostá lež. V žádném případě pointou slibu občanům nebyla k ničemu nezavazující věta v ústavě, navíc navržená tak pozdě, že to už ani parlament nestihne schválit a poslouží to jen k předvolebnímu vládnímu bubnování proti opozici.
Co byl ale původní slib o rozpočtové odpovědnosti od Petra Fialy? „Česko se musí vrátit k tradici odpovědného hospodaření a vyrovnaných rozpočtů. Proto výrazně zpřísníme fiskální pravidla. Zákon o rozpočtové odpovědnosti povýšíme na ústavní.“
Aha, takže ne bezmocná věta bez sankcí v ústavě, ale povýšení zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti na ústavní. A čteme to samé i ve volebním programu SPOLU: „Zpřísníme rozpočtová pravidla. Fiskální ústava se stane ústavním zákonem. Rozpočet už nebude trhacím kalendářem, který vláda nebere vážně.“
Takže slib voličům byl, že pravidla z tohoto zákona budou ústavní a změnit je bude moci jen třípětinová většina parlamentu. Jenže to nyní znamená mít strukturální schodek příští rok 1,75 % HDP, uchránit se celkového dluhu nad 55 % HDP. To první není schopen ministr financí vtělit do svého posledního rozpočtu a to druhé může zle potrápit vládu, které přijde po té zvolené na podzim. Z těchto vypočítavých důvodů vláda odmítla splnit svůj slib voličům a zákon o rozpočtové odpovědnosti povýšit na ústavní. Místo toho máme větu v ústavě, která nic neznamená, vláda odmítla i odborníky navržený dodatek, že novou ústavní povinnost upravuje zákon, protože to už by byla silnější vazba na zákonná pravidla a vláda by se musela zpovídat z toho, jak to že máme stále stamiliardové schodky i po odchodu Andreje Babiše.
Těch pralží už máme od této vlády za sebou poměrně hodně a kabinet na jejich výrobu vynakládá neuvěřitelné množství času nejen marketérů, ale i úředníků, kteří by měli dělat smysluplnější věci. Není to náhoda. Ukazuje to zásadní rozdíl mezi stylem politiky Andreje Babiše a Petra Fialy. Babišovi bylo a je úplně jedno, zda dnes tvrdí něco jiného než včera a nikdo netuší, co bude tvrdit zítra – mnohem důležitější pro něj je, aby mu voliči emocionálně věřili, že se pořád drží té samé protestní linie. Petr Fiala žádného takového emocionálního pouta s voliči není schopen a proto obsedantně dbá na to, aby měl vždy pravdu a mohl vykázat své splněné sliby. I kdyby to bylo vršení pralží.
#ToPodstatne: Který z těchto manipulativních politických stylů je horší?
