Čistá práce Marka Bendy. Sebrat peníze sportu, hlavně ne Agrofertu. Podfinancovaný stát: velké vize bez peněz. Poprvé skutečná mediální samoregulace. Jan Paťawa: Jak se lépe připravit na krize
V nedávné Chybě systému o politické satiře jsem zmínil některé mé oblíbené pořady. Pár lidí mi napsalo, cože za bizarnosti jsem tam zmiňoval, protože v Česku nejsou moc známé. Rád tedy sdílím pár odkazů. Každý zná Českou sodu, ale pravou českou sodou na tehdejší nekonečné debaty bylo nepochybně Léblovo Studio Kroměříž. Zpětný průlom je dosud klasikou. Pak jsem zmínil Jana Böhmermanna, možná si ho pamatuje z aféry s básní o Erdoganovi, ale jeho skeče jsou nepřekonatelné. Perfektní je třeba jeho fiktivní série kampaní k 70 letům německé ústavy. A Stephana Colberta už asi znáte, mimo jiné protože se o jeho nápodobu v Česku velmi neúspěšně už několik let snaží tuzemští baviči. Colbertova doba asi už minula, jeho show končí, ale Colbert a jeho SuperPAC je dosud nepřekonaná věc, dotažená satira až do konce ve veřejném zájmu, ne jako ta špatně okopírovaná česká laskavá politická satira, která se klepe, aby hlavně nikoho moc neurazila.
A koho Chyba systému baví, s tím se doufám uvidím zítra na Letní podcastové scéně v pražské Troji.
A teď už pojďme na aktuální newsletter.
Čistá práce Marka Bendy
Po konci Pavla Blažka se trochu proměnily mocenské poměry okolo premiéra Petra Fialy. Toho až dosud ve velkém ovládal právě Blažek a Zbyněk Stanjura (a pak sestava pomýlených komunikačních poradců). Blažek rozhodně nepřišel o celý svůj vliv, ale je na vedlejší koleji. Stanjura je v těžké defenzívě, jeho kampaň nefunguje, rozpočtování se mu rozpadá pod rukama a v Moravskoslezském kraji se očekává jeho fiasko.
V zákulisí tak posiluje politická dynastie Bendů usazená ve sněmovně, na ministerstvu financí i na Úřadě vlády. Ta se po bitcoinové aféře zdánlivě ocitla v defenzivě – Stanjura hodil na svého šéfa kabinetu Filipa Bendu odpovědnost za to, že mu včas nedodal právní rozbor úřadu, který jasně varoval před přijmutím nakradených bitcoinů drogovým dealerem. Filip Benda navíc zvolil zdánlivě sebevražednou strategii k ničemu se nevyjadřovat.
Nyní se ukazuje, že vše klapalo podle plánu Marka Bendy, který po konci Blažka významně mocensky posílil. Celý nápad s nesmyslným postem vládního koordinátora pro vyšetřování kauzy vymyslel právě Benda a právě on přivedl na post exústavního soudce Davida Uhlíře. Ten není žádné ořezávátko, svérázná povaha, a bylo jasné, že si s novou ministryní nesedne. Proč to Benda celé takto chtěl?
1. Instalace Uhlíře vzala vítr z plachet koaličním Starostům. Ti se spokojili s Uhlířem, místo aby jasně a pochopitelně žádali buď konec ministra Stanjury, nebo jeho šéfa kabinetu, přičemž je jasné, že by Stanjura obětoval Bendu. Místo toho skočili na špek bendovskému klanu. Současné pozdní protesty Starostů jsou už jen směšné, jejich podmiňování, kdo má být příštím ministrem spravedlnosti, už čiré zoufalství.
2. Benda mohl na post koordinátora tlačit někoho méně svérázného, ale on si vybral Uhlíře. Proč? Protože věděl, že se se zcela nezkušenou Evou Decroix, která po Markétě Pekarové Adamové převzala vládní funkci rozjařené královny sociálních sítí, Uhlíř nejpíše nesnese. To se také stalo, hvězda Decroix zhasla okamžitě po svém zazáření. Ultrakonzervativní klerikál Benda se tak zbavil nebezpečné ultraliberální mládeže v ODS.
3. A konečně po fiasku s koordinátorem je zajištěno, že do sněmovních voleb nikdo nepojmenuje politickou odpovědnost za bitcoinovou blamáž. Auditoři nemohou napsat politickým jazykem, že odpovědnost vedle Blažka má i Stanjura a Benda na ministerstvu financí, kteří machinaci nezbránili. Tu mohla pojmenovat jen parlamentní vyšetřovací komise, té se však Benda zbavil šarádou s koordinátorem, a ten byl zase vybrán tak, aby práci s vysokou pravděpodobností nedokončil.
Situace je tak následující: Bitcoinová aféra nejspíše skončí obviněním z pokusu o legalizaci výnosů z trestné činnosti (Tomáš Jiřikovský už se pokoušel ve směnárně prokazovat glejtem od ministerstva), k čemuž stát aktivně napomáhal. Zároveň stát bude muset odškodnit kupující „pošpiněných“ bitcoinů, které nemohou nyní zpeněžit a to budou obrovské peníze. Nejpravděpodobnější právní konstrukce bude znít, že stát ani nemohl bitcoiny prodat, protože smlouva s Jiřikovským byla od počátku neplatná, takže stát se po vzoru Harryho Jelínka pokoušel prodávat Karlštejn. V této situaci se povedlo mistrovi tuzemského instrikaření Bendovi nemožné: zachránit bratra, zdevastovat pověst liberální konkurentky a po vyhazovu koordinátora znemožnit pojmenování politické odpovědnosti za skandál až do voleb. Málo platné, klobouk dolů, tohle je čistá práce…
#ToPodstatne: Dá se nějak stupňovat hezký český výraz jánabráchismus?
