Soucit s nevoliči. Inovační impuls pro český byznys. Tomáš Trumpeš: Obce se potýkají s vnitřním dluhem. Aleš Rod: Legalizaci spropitného. Česko versus budoucnost: Už zase řešíme problém malého národa I.
Trochu selfproma nezaškodí. Think-tank IDEA se rozhodl pro předvolební sérii, kde odborníci vysvětlují, co jsou skutečné problémy Česka k řešení, na které by měly reagovat předvolební programy. Venku je už rozhovor o modernizaci státu a pomoci rodinám, další rozhovory budou následovat.
A pak mám velkou radost ze společné studie Centra veřejných financí, na které jsme pracovali s Markétou Malou a Alešem Bělohradským. Všichni pořád volají po inovačním impulsu pro český byznys, ale nikdo se zatím nepokusil propočítat systémové kroky, které pro to může český stát udělat. Až nyní. Na závěr jsou připojené ohlasy podnikatelů, ekonomů, inovátorů. Vybírám Janu Matesovou, která celý problém jasně shrnula: „Studie se zabývá z mého pohledu samotným jádrem, klíčovou příčinou, proč Česko už není tygrem středoevropské ekonomiky: nedostatečnou inovační aktivitou.“
A teď už pojďme na aktuální newsletter.
Soucit s nevoliči
Nevolit je vždy hloupost. Speciálně pak v divoké střední Evropě, kde chvilkové opomenutí u uren může znamenat obratem desítky let diktatury. Nicméně současná mánie některých veřejných osobností vykreslovat váhající či již rozhodnuté nevoliče jako nebezpečné anarchisty je komická. Vzestupy a poklesy voličské účasti z historie známe, pád ze 74 procent účasti v roce 1998 na 58 procent v roce 2002 nebyl dán masivní infiltrací republiky anarchisty, ale naštváním voličů ODS a ČSSD na chováním svých stran a slabou alternativní nabídkou. A pak se to stalo ještě mockrát. A nyní se to samé stane vládní koalici. Vskutku žádné novum.
Trochu si vysvětleme tu genezi, proč statisíce voličů – především stávající vládní koalice – nechce jít k volbám. Má to celkem jednoduché vysvětlení, a je pak i pochopitelné, že mnoho lidí využije toho, že volby jsou od roku 1990 právem, nikoliv povinností.
1. Není problém, pokud strany ignorují pokles podpory v poločase vládního období. Dokonce to může být příznak, že vláda dělá odvážné věci, či opozice odolává populismu (ani jedno není český případ, ale nevadí). Problém je, když ignoruje propad důvěry před blížícími se volbami. Na jaře minulého roku Spolek pro liberální demokracii si zadal u STEM průzkum, ze kterého jasně vyplynulo, že půl milionu hlasů nebude volit vůbec či nebude volit vládní strany. Spolek, za kterým jsou podporovatelé vládních stran, tím chtěl probudit vládní koalici. Nepodařilo se to. Od té doby to samé pravidelně mapují i další agentury.
2. Proč tomu tak je? Jedním z důvodů je samozřejmě mimořádná nekompetence vlády v sociálních a ekonomických otázkách. Závěr vládnutí kabinet stráví sháněním bitcoinů za stamilióny, které pak s omluvou vymění investorům, které podvedl. Pro všechny ty hozené ručníky do ringu se do něj už nedá ani vlézt. Problémem se však ve Spolu stalo národněfrontovní přesvědčení, že demokrat nakonec nemůže nevolit strany vládní koalice, protože „jde o všechno“ a „je čas stát na správné straně“. Takže je vlastně pohoda. V kuloárech se tomu říká „Růžičkův imperativ“ či i jinak dle hlavních věrozvěstů této víry. Nyní však vidíme, že tato víra je zcela mylná: kombinace moralismu a strašení stačí na udržení jádra voličů, nikoliv ale na vítězství.
3. Celý koncept toho, že vláda bude kupovat pumpy za miliardy, ničit školství, prát špinavé bitcoiny a devastovat rozpočet, a nakonec stejně dostane hlasy voličů, protože ta druhá parta je ještě horší, navíc vycházel ze zásadní podmínky: že pro pravicového voliče nevznikne žádná alternativa. Motoristé skutečně nejsou ani omylem pravicovou stranou, nicméně se tak deklarují. Je úplně jedno, zda prolezou do sněmovny či ne, ta čtyři procenta ODS budou chybět. Všichni ve Spolu se báli reformně ambiciózní strany okolo Miroslava Kalouska, která by se k vládnímu táboru přidala, takže nakonec je vysaje směšná parta amatérů, která chce vládnout s Babišem. Vskutku strategické, to nemohu říct…
Mějme s nevoliči v roce 2025 tedy prosím trochu soucitu. Nevolit je jistě špatné, ale letos je to zcela pochopitelné. Zatím asi nejhorší příměr, který jsem slyšel a měl mě povzbudit k voličské účasti, byl ten, že ze dvou jídel si přeci vždy dokážu vybrat to méně nechutné. Pokud bych se měl držet toho podivného mravního imperativu, dodal bych, že toto pravidlo nemůže být dodrženo, pokud mi někdo onen talíř nepoživatelné břečky opakovaně vylévá do obličeje. A tak se mnozí zklamaní voliči z roku 2021 letos nepochybně cítí…
#ToPodstatne: Budete volit? Pokud ano, o kom přemýšlíte? A pokud ne, jak si to před sebou obhájíte?
