Triumf Okamury: nevyhnutelnost, či neschopnost? Agrofert ve víru kampaně: co je doma, to se počítá. Rozpočet projde, pak bude novela. Co chystá ANO ve školství: posílení rektorů či konec PHmaxu.
Na festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava jsem viděl dokument Riefenstahl o režisérce Triumfu vůle a Olympie. Vřele doporučuju. Je to klasicky udělaný dokument z jejího nekonečného archivu, kam si vše obsedantně zaznamenávala. Ale nevadí to, protože o to lépe vynikne ta její celý život propracovávaná životní role nevědomé umělkyně, na kterou je svět zlý a manipuluje s ní. Je to samozřejmě klišé, ale kdy jindy než nyní se ptát: jak moc i my hrajeme roli Riefenstahl, když dějiny pádí okolo?
A teď už pojďme na aktuální newsletter.
Triumf Okamury: nevyhnutelnost, či neschopnost?
Tento týden se schází nová sněmovna a nejspíše ve středu zvolí předsedu poslanecké sněmovny. Pravděpodobně bude zvolen předseda SPD Tomio Okamura. A co? A nic.
To nic je docela strašidelné. Okamura vede něco, o čem soud rozhodl, že lze označovat za „parlamentní fašistické hnutí“. Svým obchodováním se strachem devastuje jednotlivce (připomeňme sedmdesátiletého teroristu Jaromíra Baldu) i celé skupiny obyvatel (Ukrajinci). Chce vystoupit z EU a NATO, což je základní ukotvení polistopadového Česka. Přesto bude Okamura zvolen v rámci dohody vznikající koalice ANO-SPD-Motoristé.
Je to nevyhnutelnost, nebo naše neschopnost, že třetím nejvyšším ústavním činitelem bude někdo, kdo spolu s devíti dalšími poslanci chce odejít z NATO, zatímco drtivá většina sněmovny - včetně většiny jeho volitelů za předsedu sněmovny - nic takového nechce?
Připomínám text, který jsem psal ještě před volbami pro Reportéra, když příznivci pětikoalice hlasitě tleskali prezidentovi za slova, že nejmenuje ministry zpochybňující členství v EU a NATO. Dodával jsem, že to celé má smysl, jen když s prezidentem budou demokratické strany kooperovat a budou schopni s Babišem vyjednávat a snížit tak cenu extrémistů na politickém trhu.
To se nestalo, byť offrecord mnoho zástupců demokratických stran mi nyní říká, že by se klidně obětovalo, jen aby byl Okamura mimo funkce a vliv na vládu. Jen že to prý teď nejde. Reálně tak za dobu od voleb neudělaly demokratické strany nic. Absurdním výsledkem bude pouze protikandidatura lidovce Jana Bartoška proti Okamurovi, která selže. Každému je snad jasné, že pokud tento tah měl mít smysl, měla pětikoalice nabídnout podporu někomu z ANO, aby se pokusila rozlomit Babišův holport s Okamurou. Ale ani toho pětikoaliční mravokárci nejsou schopni.
Dobře argumenty pro kooperaci demokratů s Babišem zformuloval podnikatel Martin Vohánka na SZ. Dodávám jen několik poznámek.
1. Současná neschopnost zabránit vzestupu fašistů a rasistů do vlády je přímým důsledkem toho, že Petr Fiala se nikdy nenaučil dělat politiku a kompromis s protivníkem v zájmu Česka. Jak konec konců formuloval i před těmito volbami: „Mně jde o to, aby koalice Spolu byla co nejúspěšnější. Tomu věnuju veškeré síly. Pak budu mít karty v ruce tak, jak je rozdají voliči. A pokud budou špatné, řeknu: tohle nehraju.“ To není mravní a zásadový postoj, to je neschopnost, na konci které extrémní lídr deseti poslanců ovládne 200člennou sněmovnu. Z tohoto okouzlení zcela sobeckým přístupem k politickému řemeslu, které spoléhá pouze na náhodu a prozřetelnost boží, se musí postupně probudit nejen ODS, ale i zbytek pětikoalice.
2. Abych nebyl jen kritický: oponenti jakéhokoliv vyjednávání demokratů s Babišem mají v jednom pravdu – a zde nesouhlasím výjimečně s Vohánkou, který nabádá demokraty: „Hledejte cesty, jak rychle dořešit následky trestního stíhání Andreje Babiše“. To nejde. Čapí hnízdo se musí dořešit bez jakýchkoliv zásahů soudní moc a Babiš zjevně nesloží ve sněmovně žádnou jinou imunitní koalici než právě s SPD a Motoristy. Nicméně to neznamená, že demokraté neměli do klasického povolebního vyjednávání s Babišem jít: snížili by tak alespoň o trochu cenu SPD a Motoristů a pomohli by tak osamocenému prezidentovi, po kterém nyní chceme nemožné.
3. První dějství frašky „Návrat Babiše“ je tak velmi špatně odehrané, ale nic nekončí. Vše směřuje k „polednovému vývoji“: Babiš se dostane k důvěře sněmovny a získá imunitu v rámci souručenství s SPD a Motoristy. Po lednu však bude mít ODS nové vedení, nový směr budou muset najít i Starostové, lidovci a další. Zároveň se pravděpodobně začne rozpadat klub SPD i Motoristů. Bude tady tak opět otázka, jak moc spolupracovat s Babišem. Pokud demokraté i po lednu zvolí politiku nulové tolerance, tak to bude znamenat jen dvě věci: Poškodí to české národní zájmy, které nadále budou rukojmím desetičlenné fašistické frakce ve sněmovně. A také to pravděpodobně bude znamenat ne čtyři roky Babiše, ale osm.
#ToPodstatne: Jak by se demokraté měli chovat příští rok v „polednovém vývoji“?
