Co ohrožuje naši svobodu? Za lidmi v obytňáku za 2 miliony, pro miliardovou pohledávku mercedesem za 12. Havlíček rozestavěný, Rakušan obdarovaný a Fiala v letadle. O evidenci majitelů už rozhodne Babiš. Přichází mráz, a to i na ruská aktiva.
Doufám, že se potkáme 17. listopadu na Národní třídě v Praze. Pokud budete mít čas, zaskočte v poledne do divadla X10 na natáčení Chyby systému, tentokrát o proměně vězeňství za posledních 36 let. Vážím si všech vašich podnětů, co zlepšovat na newsletteru, pokud něco chcete probrat osobně, bude to fajn příležitost. Těším se na vás.
A teď už pojďme na aktuální newsletter.
Co ohrožuje naši svobodu?
Tento newsletter vychází 17. listopadu, takže jaké jiné téma zvolit pro úvodník, než „Co ohrožuje naši svobodu“. A záměrně říkám co, ne kdo, protože pak se hned propadáme našim antipatiím vůči jednotlivým politikům.
Takže co ohrožuje 36 let po Listopadu naši svobodu?
· Snaha o zvrácení naší politické a bezpečnostní příslušnosti k západní Evropě. Andrej Babiš v nastupující vládě najednou vzhledem k vybraným koaličním partnerům vypadá jako umírněný mainstreamový politik. Je také třeba znovu připomínat, že nemá byznysové zájmy na východ od Slovenska a vyhostil rekordní počet ruských špiónů. Ale jeho aktivní členství v proruských a extrémních Patriotech pro Evropu je strašidelné a nebezpečné, jeho radikalizace pod vlivem SPD neméně.
· Normalizace fašismu a rasismu. Kdo si přečetl mou esej v posledním Salónu o nebezpečí normalizace fašismu v Česku, tak byl asi trochu překvapen. Nejeden čtenář mi psal, proč tak moralistní text, když sám neustálé moralizování odmítám. Odpověď je jednoduchá. Jednou za čas je to nutné, a ten čas je právě teď, když se Tomio Okamura stal třetím nejvyšším ústavním činitelem a bude ovlivňovat premiéra. Za připomenutí stojí i to, jak tento extrém nyní vypadá umírněně, když jiná rozdivočelá parta je fascinovaná nacismem a zakládá digitální obdobu ochranných oddílů, které šikanují kohokoliv nepohodlného na internetu.
· Absence zákonné opory vůči konspiračním webům. Nezůstávejme ale jen u nastupující vládní party. Čím nejlépe ilustrovat úpadek odcházející údajně liberálně demokratické vlády, která si nade vše cení právní řád? Po plné ruské invazi na Ukrajinu mobilní operátoři na žádost vlády a vojenské kontrarozvědky zablokovaly šestici dezinformačních webů. Vláda slíbila, že tak radikální zákrok bude příště zdůvodněn zákonem (i Slováci v reakci dokázali narychlo přijmout alespoň nějaký paragraf). Dosud se nestalo nic a u soudů zástupci státu vše hází na chudáky operátory. Neuvěřitelná ubohost. A také nebezpečná, protože pánové Babiš, Okamura a Macinka dědí po Petru Fialovi praxi, kdy soukromníci na přání vlády blokují vybraná média. Zároveň se v Česku neblokují a nesankcionují weby, které masivně přebírají obsah z kremelských médií na nesporném unijním sankčním seznamu. Celkově naprosté selhání liberální demokracie vůči konspirační scéně.
· Gumová neoprávněná činnost pro cizí moc. Úpadek funkční liberální demokracie lze ilustrovat i na přijetí § 318a trestního zákoníku s názvem „Neoprávněná činnost pro cizí moc“. Všichni rozumí důvodům, proč se nyní liberální demokracie snaží účinněji bránit vnějšímu nátlaku. Ale takto to opravdu nejde. Vojákům a kontrašpionáži se jistě líbí, že mají po ruce takto gumový paragraf, liberální demokracii se to ale líbit nemůže. V trestním zákoníku již máme tresty za vyzvědačství či ohrožení utajované informace. Nyní k nim přibyla nijak nespecifikovaná „činnost pro cizí moc“. To je nepřijatelné a doufejme, že věc Ústavní soud zruší. A to i v zájmu liberální demokracie. Zatímco odcházející vláda zjevně nespecifikovanou „cizí moci“ myslí Rusko, Babiš, Okamura a Macinka by tím klidně mohli myslel Američany a Západoevropany. Snad se nedostaneme po 36 letech do situace, kdy si jeden bude muset dobře zas rozmyslet, zda přijme pozvání na akci americké ambasády.
· Upření volebního práva. Vedle velkých kauz naši svobodu nepochybně ohrožuje i drobné osekávání našich práv, které se postupně normalizují. Vít Rakušan byl během kampaně v čele obhajoby demokracie, ale jeho konání na vnitru bylo tristní. Ještě před nástupem do funkce vypudil policejního prezidenta z funkce. Neslýchané. Po covidu neaktualizoval krizový zákon, takže při jakékoliv další pandemii, migrační vlně či jiném všeobecném ohrožení zase padáme do příliš restriktivního nouzového stavu. Nepřijatelné. Jako ministr vnitra na střeše svého úřadu v roce 2022 v rámci stranické předvolební kampaně připomínal jednomu z mnoha čekatelů na soud (ano, Andreji Babišovi) ve videu, že „už je čas“. Nemožné. A za mě nejhorší odkaz: během komunálních voleb 2022 nezajistil lidem v covidové karanténě možnost distančně volit, což tisícům lidí upřelo základní ústavní právo. To je na rezignaci. Co bude dál? Nyní nastoupí ti, kteří si jistě tyto praktiky údajných „demokratů“ rádi přivlastní.
#ToPodstatne: Co podle vás 36 let po Listopadu nejvíce ohrožuje naši svobodu?
